Rodinná vila Nagatsuki

S úsměvem na tváři jsem dále držel Eli v tom objetí, přičemž jsem si bradu opřel do jejích vlasů. Emiko se jen trochu zasmála a poté se jediným rychlým pohybem vyšvihla opět na nohy. Já se tedy už odeberu do svého pokoje, měla bych se jít učit. Řekla s úsměvem a vyšla směrem ven z pokoje, přičemž se ale ještě zastavila ve dveřích a otočila se na nás. Ráda jsem si popovídala, zkus to s tímhle individuem vydržet, ať nejsi další z těch, které uvidím utíkat s brekem. Řekla s úsměvem, poté už jenom zamávala a zmizela, přičemž šla do svého pokoje, kde se zavřela. Já jsem jen opět políbil Eli na krk, přičemž jsem se trochu pousmál. Někdy si říkám, jak může být tak malé stvoření tak ukecané. Řekl jsem pobaveně, přičemž jsem ji stále držel v tomto objetí.

Měj se. *oznámila jí ještě s úsměvem, a pak se trošku natočila tak, aby viděla na Saiichiho* Může, očividně - mně se to třeba líbí, má takovou zvláštní schopnost rozšiřovat tu svou veselost i dál. *dodala s úsměvem a uculila se. Vážně jí byla dost sympatická, hlavně ta její ukecanost, která jí dělala takovou, jaká byla. Člověk by nemusel nic říkat a ona by ho i tak zabavila a stále by nejspíš měla co říct, alespoň to tak vypadalo. Potom jen trošku přidala tlak na ty Saiichiho ruce* Mmm... Hodláš mě umačkat, anebo mě už pustíš? *zeptala se ho pobaveně*

Trochu jsem se pousmál a povolil jsem své sevření kolem ní, ale jen trochu, pořád jsem měl své ruce položené kolem jejího pasu. Jo, to ona má. Můžu přijít domů v jakékoliv náladě a tenhle prcek mi ji stejně okamžitě spraví. Řekl jsem s pobaveným úsměvem na tváři. Přece jenom jsem ji hlavně kvůli tomu měl tak v oblibě. Mám o ní ale zároveň tak trochu strach. Jak vidíš, tak je poněkud... Jak to říct... Na svůj věk mi přijde psychicky nevyzrálá a já můžu jen doufat, že se to časem spraví. Třeba jako se jejím prvním přítelem - Teď ji ještě můžu chránit, takže když za mnou přišla s brekem, mohl jsem se o toho týpka postarat, ale co se stane až tu nebudu, abych ji pomohl? Dokončil jsem to, co jsem měl na srdci, čímž jsem se ji svěřil s takovou mou dlouhodobou starostí o mou sestru.

*spokojeně se pousmála. Opravdu, podle toho, co říkal, opravdu měl svou sestru rád daleko více než kohokoli jiného* Vidím... *také jí přišla tak trošku naivní, mohla tak lidi okolo sebe rozveselovat, ale zároveň takoví lidé většinou všechno trpce snášejí sami, což není úplně dobré. Takoví ti, co trpí raději někde v růžku, bez jakékoli společnosti, tak se jí jevila. Pak jen nechápavě zavrtěla hlavou* Až tu nebudeš? Nechápu, jak to myslíš... *zašeptala zmateně, ale podívat se na něj nemohla moc dobře, když ji takhle držel* Každopádně, i kdyby - najde si kluka, který ji bude opečovávat, bude šťastná. *oznámila mu s trošku větším úsměvem*

Jen jsem Eli pomalu pustil úplně a popošel jsem k pohovce na kterou jsem se posadil. Myslím tím, až budu někde jinde, rozumíš mi, až si najdu něco vlastního, mám totiž v plánu vilu přenechat po smrti rodičů sestře. Řekl jsem jako vysvětlení. Přece jenom jsem věděl jistě, že připadne mě, jelikož jsem to již s otcem probíral. Já mám ale v plánu se usadit jinde, proto jsem chtěl tuto vilu nechat Emiko. Nejspíš máš pravdu, jenom aby našla toho správného, nechci aby ji někdo ublížil. Řekl jsem a trochu jsem si rukou prohrábl vlasy.

*přikývla, tohle jeho rozhodnutí chápala a myslela si, že je správné vzhledem k její povaze a jeho zjevné přizpůsobivosti* To chápu. *pousmála se - bylo to od něj vážně hezké, co by ona dala za takového bratra, i když... Také neměla špatného, jen... Už není* Tak, prozatím ji dál můžeš ochraňovat jako starostlivý bráška. *dodala s úsměvem a jen se na něj otočila, přičemž se trošku uculila. Všimla si toho, jak si vždycky prohrábne vlasy - to bylo další gesto, díky kterému ho nešlo přehlédnout*

Trochu jsem se pousmál a podíval jsem se na Eli stojící opodál. To vás už budu muset chránit dvě, jednu malou šílenou sestřičku a jednu malou krásnou přítelkyni. Přítelkyně... Zajímalo mě, jak na tento výraz zareaguje, jelikož přece jenom pořád někoho měla, ještě předtím, než jsem se tady vůbec objevil. Doufal jsem, že ji nějakým způsobem neurazím nebo něco takového. Každopádně jsem se jen zakřenil a celou jsem ji přejel pohledem, přičemž jsem se zastavil u jejích očí.

*pomalinku přišla k němu a posadila se vedle* Mmm... *trošku se zašklebila při tom slově "malá", ale neřekla mu nic, protože on byl té povahy, že by toho, že se jí to moc nelíbí, při první příležitosti milerád využil* Hm? Ale notáák, já se přeci jen ochráním sama, ne? *zeptala se ho pobaveným tónem. Je pravda, že se zarazila nad tím slůvkem "přítelkyně" - vážně jí chtěl říkat tímhle způsobem? Nejspíš to tak nějak bylo. Malinko se pousmála, ale pak sklopila pohled. Co ti teď má o sobě myslet? *natáhne se pro svůj mobil a podívá se na SMS, která jí přišla už včera*

Trochu jsem se zašklebil, když sáhla po mobilu a položil jsem ji jednu ruku na břicho, přičemž tu druhou jsem dal kolem jejích ramen. Poté jsem se tváří naklonil blíže k ní a začal jsem ji pomalu líbat na krku, přičemž jsem mezi polibky stvořil větu. Opravdu? Raději to budu ale jistit i já sám. Řekl jsem potichu a pokračoval jsem v líbání, které jsem věnoval jejímu krku. Zajímalo mě, jestli potom co udělala než přišla má sestra, se nějak změní její reakce na mě, ale počítal jsem s tím že svým způsobem ano, teď jenom záleželo na tom jak razantním způsobem.

*pevně v ruce stiskne svůj mobil a vydá ze sebe zvuk, který byl tak něco mezi mňouknutím a spokojeným zamručením* A-ale ale... Nevěříš mi to? *zeptá se ho trošku pobaveně se červenými tvářemi, tohle pro ni bylo dost překvapivé, musí se nechat, že takové překvapivé "útoky" on uměl opravdu dobře, vždy ve správnou chvíli. Nemohla si ale odpustit jednu jízlivou poznámku, která ji právě napadla* Hm? Tohle máš natrénované, že? *zeptala se ho s menším úsměvem, ale dlaní přejela po té jeho ruce, kterou měl na jejím břiše*

Trochu jsem se pousmál, přičemž jsem ale pokračoval v tom, co jsem dělal. Ten zvuk, který ze sebe vydala, mě docela pobavil a prozradil mi, že nedělám nic špatně, alespoň zatím. Samozřejmě, že ti to věřím, jen si chci být jistý. Řekl jsem pobaveně. Zároveň jsem přesunul své polibky o něco níže, k její klíční kosti. Měl jsem dost příležitostí trénovat, to ano. Odpověděl jsem ji a trochu jsem se ušklíbl, přece jenom jsem ji nemohl odpovědět na jízlivou poznámku jinak než jízlivou poznámkou.

*jen lehce přikývla, ale jakmile své polibky takhle posunul níž, zašklebila se s pohledem směřujícím k němu. Vzpomněla si, že jeho sestra říkala něco v tom smyslu, že když dostane to, co chce, bude to s ním k nevydržení, a tak jen zavrtěla hlavou* Ale ale... Stop, stop, stop. *zamumlala a chytla ho za bradu, aby mu ty rty dostala trošku víc nahoru, když se nechal tímhle způsobem unést* Všimla jsem si, ale mně tak lehce nedostaneš. *dodala s takovým provokativním úsměvem a jen ho trošku pobaveně pozorovala.*

Překvapilo mě to co udělala, i když mě to svým způsobem potěšilo, pořád jsem tady totiž viděl takovou tu výzvu, kterou jsem v ní viděl už když jsem ji poznal. Vzhlédl jsem a podíval jsem se ji do očí, přičemž jsem se trochu provokativně usmál. Opravdu? Chceš odporovat mé černé magii? Zeptal jsem se, přičemž jsem rukou na jejím břiše začal pohybovat v takových pomalých krouživých pohybech.

*tiše se zasmála a jen si ho pobaveně prohlížela* Jak už jsem říkala tvé sestře, prostě té tvé černé magii budu odporovat svou bílou, je to prosté, dost účinné, i když to někdy selže... *přitom její oči trošku výrazně zajiskřily, kdoví, co to mohlo znamenat, každopádně za tu jeho neposednou ruku ho jen chytila.* Navíc, tenhle tvůj útok je na prosto beznadějný, protože moje strategie je založena na defenzivě, což je v tuhle chvíli opravdu výhodnější. *dodala se stále stejně provokativním úsměvem*

Jen jsem zakroutil hlavou a pousmál jsem se. Tak uvidíme, kdy najdu nějakou skulinu v té tvé obraně. Řekl jsem a trochu pokřiveně jsem se usmál, přičemž jsem svou ruku z jejího břicha tedy stáhl, když ji to očividně tak vadilo. Takže defenzíva? Třeba ještě někdy změníš názor. Řekl jsem neprůhledným tónem a trochu jsem se zachechtal. Uvidíme, jak dlouho zvládne touhle bílou magií odporovat, každopádně jsem přemýšlel nad tím, že bych svou strategii změnil úplně, jelikož takhle to očividně nepůjde.

Nenajdeš, žádná skulina samozřejmě neexistuje, tohle je absolutní obrana. *zalhala z takovým provokativním úsměvem, tohle chování vůči němu ji nějak moc bavilo, i když vlastně nevěděla proč, každopádně brala zřetel na slova jeho sestry, která nejspíš měla pravdu. Kdyby mu dala, co chce, nejspíš by jí pak vysál všechnu tu životní energii, o čemž taky už slyšela právě od ní - možná se to dá brát jako životní energie, i když jen dost obrazně. Potom jen pobaveně zavrtěla hlavou nad tím, co řekl a pomalu se naklonila k jeho tváři, na kterou mu dala pusu - jako by byla nějaké dítě a dávalo pusu svému bráškovi*

Trochu jsem se zasmál, přičemž jsem zakroutil hlavou. V obraně každé dívky je skulina, ty určitě nebudeš výjimkou a je jen otázkou času, než ji najdu. Řekl jsem a trochu jsem se pousmál, přičemž když mě políbila na tvář, jen jsem zakroutil hlavou a podíval jsem se do stropu. Jak jsem říkal, časem si tu defenzivní taktiku rozmyslíš. Zopakoval jsem a jemně jsem přejel rukou přes její vlasy, přičemž jsem ji letmo políbil na čelo.

Stále mi dokazuješ, jak jsem výjimečná, co když to není jiné ani v tomhle ohledu? *zeptala se ho s úsměvem, ale stále ho upřeně pozorovala.* Vážně? No, to samozřejmě mohu, pokud chceš. Můžu jít do ofenzivy, ale... Tím bych ztratila tu schopnost bílé magie, protože ta opětovaný útok nepovoluje. *oznámila mu jako nějaký znalec, potom se ale trošku zasmála. Celá tahle věc byla sice smyšlená, ale stejně jí připadalo, jako by měl nějakou takovou schopnost, možná to bylo ale jen charisma, anebo dívky přitahoval svým sebevědomím?*

Pro mě jsi výjimečná, nevím jak pro ostatní, znáš to, růžové brýle zamilovanosti. Řekl jsem a provokativně jsem na ni mrkl. Nemyslel jsem to až tak vážně, i když to tak mohlo vyznít. Tak zkus přestoupit na černou magii, ta povoluje jak defenzívu tak ofenzívu. Řekl jsem s úsměvem, přičemž jsem ji jemně chytl na bradu a přitáhl jsem si ji k sobě, přičemž jsem ji letmo políbil na rty.

*provokativně si ho prohlédla, měla takovou dost... Pošťuchovací náladu, a tak mohlo dost dobře hrozit, že to přežene, jak u ni bývalo zvykem* Mmm? Ale ty pro mě vuuuubec nejsi výjimečný. *oznámila mu a snažila se přitom nevyprsknout smíchy. Celou tu větu tak nepřirozeně protáhla, že bylo vcelku poznat, že to tak úplně nemyslí vážně* Přestoupit na černou magii? *rázně zavrtí hlavou* Ne, to nemůžu. *odpoví s vyplazeným jazykem, ale pak sebou trošku trhne, když ji políbí a jen tak přivře očka*

"Takže nejsi výjimečný, co takhle ji dokázat opak?" - Napovědělo mi opět mé ego a tentokrát jsem neměl co namítat. Takže nejsem výjimečný? Řekl jsem šeptem, i když v tom byl pořád slyšet ten pobavený podtón. Jednou rukou jsem objal obě její nohy a rychle jsem s nimi škubl tak, aby svým způsobem ležela, přičemž jsem se druhou rukou zapřel o pohovku a spojil jsem své rty s těmi jejími, přičemž jsem se neostýchal do polibku i jazyk - Přece jenom měla očividně dost provokativní náladu, a to by se mělo zarazit, i když kdoví? Třeba zareaguje jinak než bych čekal.

*už se na tu jeho otázku chystala opět provokací přikývnout, to už ji ale zatáhl za nohy, a tak ji položil vlastně na sedačku. Úlekem pustila mobil na zem, ale díky bohu se mu vůbec nic nestalo, ani se nerozletěl. Své ruce skrčila na své hrudi a jakoby je zatnula v pěst, což bylo být takové obranné gesto, jako by se chtěla bránit Saiichiho útoku. Přitom se její zpočátku vytřeštěný výraz ale rychle změnil a roztál, přičemž své oči nakonec zavřela*

"Ha! Podívej se na ni! Hlavně že nejsi výjimečný, kecy. Řeklo mé ego, které touto její reakcí jen získalo na velikosti, já jsem se jen provokativně odtrhl dříve, než se ji mohlo zdát rozumné a zůstal jsem velice blízko jejích rtům. Opravdu jsem tak obyčejný? Zeptal jsem se šeptem, přičemž jsem se ji díval do očí. Každopádně mě pobavilo to, jak pustila ten mobil a v jaké poloze byly její ruce. Vypadalo to komicky, hlavně díky tomu, že se nakonec naprosto tomu polibku poddala.

*trošku zmateně zamrkala, když se takhle odtáhl dříve, než vůbec stihla cokoli udělat. Vážně ji nejspíš tímhle jen provokoval, anebo chtěl dosáhnout svého, což možná v tomto případě bylo ještě o něco pravděpodobnější. Ona totiž měla ve zvyku mu to jeho ego občas malinko podkopnout, což si takoví lidé nenechávají dost často líbit. Jen nad ním nevěřícně zavrtěla hlavou a odfrkla si* Samozřejmě, že jsi. *neměla v plánu jen tak rychle změnit na tohle názor, to by nebyl její styl - tvrdohlavá až do trpkého konce*

Trochu jsem se zachechtal a naklonil jsem se k jejímu krku, který jsem začal zasypávat vášnivými polibky. Opravdu? Jsi si tím opravdu jistá? Zeptal jsem se pobaveně, přičemž jsem ale pokračoval. Zapřel jsem se rukama tak, aby nemohla nějak uniknout, navíc by nemělo žádný efekt, kdyby se mě snažila odstrčit, na to jsem byl připravený a měl jsem v plánu ji nic takového nedovolit.