Rodinná vila Nagatsuki

Gomen, ale nechtěl jsem ti lhát. Řekl jsem nevinně, poté jsem se ale provokativně zasmál. V podstatě jsem se ji snažil jen provokovat, což mi očividně nevyšlo, ale takhle mi vlastně nahrála, abych se o to pokusil znovu. Nóóó, tak určitě by to mohlo být i lepší, přišlo mi to docela plané, ale to by se jistě dalo vynahradit i nějakým kořením, které to mimochodem také postrádalo. Řekl jsem, přičemž jsem si ale vymýšlel, jídlo mým chuťovým buňkám perfektně sedlo, ale to jsem ji přece nemohl jen tak říct.

*podezíravě si ho prohlédla - samozřejmě, že chtěl - prostě zase provokoval, jako obvykle, pokaždé to poznala, a tak se pokusila o něco jako sebeobranu* Dooobře, když to říkám, dám na tebe - příště tam bude tuna koření a žádná chuť - sám sis vybral. *odpověděla s menším úšklebkem, přeci jen věděla, že kdyby to nahradila kořením, tak...Vlastně každé jídlo, které by pak udělala, by chutnalo stejně. Očividně ji provokoval, protože to jako dobrý kuchař musel vědět*

Dobrá tedy. Řekl jsem prostě, poté jsem se ale rozhodl zaměstnat rty trochu jinak, než mluvením, toho bylo pro dnešek až až, zatímco se zapomnělo na ty příjemnější věci, které mohly rty dělat. Naklonil jsem se k jejím rtům a začal jsem ji pomalu líbat, přičemž mi bylo úplně jedno, že jsme v kuchyni uprostřed domu, přece jenom jak má sestra, tak má matka byly zaneprázdněné, tudíž nás nemohl nikdo vyrušit ani tady, navíc jsem stejně čekal, že se zase brzo sama odtáhne, takže jsem se tímto nijak nezabýval.

*trošku se zasmála té jeho odpovědi a naklonila hlavu na stranu tak, aby jí to bylo o něco pohodlnější, když byli v takové pozici. Přitom, když ji začal líbat, pocítila takové lehké zachvění, možná ji to bylo o to příjemnější, když tenhle den měl takový zvláštní průběh a už to vypadalo špatně, svou ruku položila za jeho zátylek a trošku si ho k sobě přitáhla, přeci jen...Jemu bylo o něco pohodlnější se k ní trošku více naklonit, zatímco ona, kdyby se ještě více zaklonila, hrozilo by tu třeba zlomení vazu*

Jen jsem se trochu pousmál, přičemž jsem ale neodtahoval své rty od těch jejích. Naopak jsem do nich začal přidávat trochu té vášně navíc, přičemž jsem si vyžádal jazykem přístup přes její rty. Svýma rukama jsem ji přitom začal pomalu hladit po břiše, přičemž jedna z nich se neostýchala zamířit pod její tričko. Tahle poloha byla pro líbání celkem zvláštní, ale upřímně mi to teď bylo úplně jedno, byl jsem jenom spokojený, že ta roztržka nakonec dopadla takto.

Mmm... *tentokrát ho už bez nějakých delších průtahů přes své rty pustila a rovnou tak provokativně šťouchla svým jazykem do jeho. Každopádně, jí taky napadlo, že jsou v kuchyni, což by se zase mohlo zvrtnout z nějakého důvodu tak, že by sem někdo přišel, a tak by opět byla v takové té nepříjemné, trapné pozici - ještě více než předtím. Jak jí ty polibky dovolily, trošku se pousmála, ale lehce pootevřela oči, jako by se ho chtěla zeptat, jestli se nebojí, že sem někdo přijde, aniž by se musela odtahovat, což by nebylo úplně příjemné*

Trochu jsem se pousmál, přičemž když se na mě tak podívala, i přesto, že to nebylo příjemné, jsem se odtáhl. Neměl jsem ale v plánu ji odpovědět, spíš jsem ji trochu přitlačil na bok, aby se otočila, přičemž jsem ji poté stiskl stehna a zvedl jsem ji do vzduchu. Poté jsem ji posadil na kuchyňskou linku, takže by tohle mělo být pohodlnější pro nás oba. Každopádně jsem se nebál, že by tu někdo přišel a teď se mi nechtělo nikam chodit. Jen jsem své ruce položil opět kolem jejího pasu a pokračoval jsem v polibcích, které jsem předtím tak nepěkně přerušil.

*když se odtáhl, čekala, že bude mít čas něco říct, na něco se zeptat - to se ale zmýlila, protože to tak nebylo a všechno bylo rychlejší než očekávala. Tentokrát se naplno vložila do polibků a naprosto zavrhla tu představu, že by se teď měla na něco ptát, protože tohle bylo daleko příjemnější, navíc jak řekl předtím Saiichi - rty nejsou jen k mluvení. Jen jednu svou dlaň položila na jeho tvář a opět se trošku pousmála. Nejspíš se nebál, že by někdo přišel, jinak by reagoval jinak. I když...Ono to nebylo nijak neobvyklé, že se nebál, přeci jen je to Saiichi, takže i kdyby se někdo přišel, nejspíš by se s tím vyrovnal*

Jen jsem se trochu pousmál, přičemž jsem pokračoval v těch polibcích. Rukama jsem přitom vnikl pod její tričko a začal jsem ji pomalu hladit po zádech, byl jsem teď spokojený i přesto, že jsem obvykle tuhle situaci bral jako nudnou předehru, tudíž jsem si to nikdy až tak neužíval, to možná když jsem s dívkami začínal, teď jsem to spíš bral jako takovou tu otravnou povinnost, teď to ale bylo o něco jiné, i když jsem pořád věděl, že bych si tu situaci mohl užít daleko více, než jak jsem si ji užíval teď.

*také do těch polibků zapojila trošku více vášnivosti, s tím neměla problém ani přes tu její občasnou stydlivost, která se tak bila s tou její hrdostí a předstíraným sebevědomím. Ona si takové tohle mazlení prostě užívala nejvíce už jen z toho důvodu, že nic moc dál neznala, což Saiichi moc dobře věděl, a také to zatím respektoval, což ji z jedné stránky dost překvapovalo, přeci jen, podle všeho se s ostatními dívkami moc nemazal, ale jak jí jasně dal najevo, ona se nachází v trošku jiné situaci*

Zaujalo mě, jak se naprosto přirozeně líbá s vrahem, asi to brala opravdu tak, že jsem jen bránil svou sestru, nebo mě milovala natolik, že to tak chtěla vidět, aby měla výmluvu proč se mnou nadále zůstat. Každopádně mi to nijak nevadilo. Svýma rukama jsem vyhrnul její tričko, čímž jsem ji naznačil, že bych ji rád té zbytečné zátěže zbavil. V polibcích jsem stále pokračoval a mohlo ji připadat, jako kdybych stupňoval svou vášnivost, přičemž jsem to opravdu dělal.

*popravdě, co se týkalo toho, že zabil dejme tomu nevinného člověka, nebyla z toho úplně nadšená, což se také projevilo tou jejich hádkou, každopádně to opravdu částečně brala tak, že prostě bránil svou sestru...Že je prostě takový. Navíc tu dle jejího názoru opět působila jeho černá magie, která se vždy objevila v nejlepší možnou chvilku, kdy mohla působit v Saiichiho prospěch. Dalším faktem ale bylo, že tohle se z její mysli jen tak nevymaže, už jen kvůli tomu, že ona udělala to samé, i když z daleko myslitelnějšího důvodu než Saiichi...Navíc na rozdíl od něj cítila silné výčitky svědomí a předtím i velké zaváhání, které celému tomu "rituálu" vraždy, předcházelo. Když se jí pokusil Saiichi vyhrnout tričko, bez okolků si ho sama sundala a pohodila stranou - necítila vůči němu ani po tomhle žádnou nenávist, anebo cokoli, co by ji v tomhle ohledu mohlo omezovat. Dokonce by se dalo říct, že ji tahle hádka ještě více posílila, protože přestala cítit takovou tu nejistotu. V polibcích se přitom přizpůsobila, držela krok se Saiichim*

Pomalu jsem se odtáhl od jejích rtů, ale jen proto, abych je mohl přesměrovat k jejímu krku, přičemž jsem se to těch dlouhých polibků opravdu vžil. Svýma rukama jsem přitom přejížděl přes její holou kůži, jako kdybych si to vyloženě užíval. To, že někoho zabila jsem samozřejmě vědět nemohl, ale i kdyby ano, nedělalo by mi to problém - Mé svědomí na tom bylo očividně daleko lépe než to její, a to ne jen v případě mých činů. Nedělalo by mi problém chodit s holkou, která někoho zabila a to s jakéhokoliv důvodu. Dokud se nepokusí zabít mě, je to v pohodě.

*na chvilku, když se takhle odtáhl, nespokojeně zamručela, tedy alespoň, než si všimla, kam směřuje ty své polibky - pak se jí jen po tváři trošku rozlil úsměv. Jednou dlaní se zapřela o pult za sebou a druhou dlaní zajela pod jeho tričko a opět přejela po jeho hrudi. Už málem zapomněla ten pocit, kdy se ho takhle dotýkala, i když to bylo hodně nedávno, ale jen párkrát, takže se jí to tak moc do té paměti nevrylo do paměti. Pak ale trošku sklopila pohled a zhluboka se nadechla. Když začal s tím tématem, bylo by od ní špatné, mu neříct něco takového, co se skrývá v její minulosti, i když celkem nedávné - mohl by jí později vyčítat, že mu neřekla něco takového* Saiichi... Co by sis myslel o tom, kdybych se tě teď zeptala, jestli si myslíš, že bych někdy byla schopná zabít člověka? *zeptala se ho a zadívala se směrem k jeho obličeji, jako by chtěla vidět, jak bude reagovat*

Když se mě zeptala na něco takového, jen jsem se pousmál, ale polibky jsem nepřerušil. Naprosto jsem nepochopil, proč se na tohle zeptala - Že by mi četla myšlenky? Zajímavé. Stále jsem měl trochu přivřené oči, takže se můj výraz nezměnil. Dokud se nepokusíš zabít mě tak je mi jedno, jestli jsi třeba sériový vrah. - Mezi polibky jsem stvořil tuto větu. Za prvé jsem se o něčem takovém nechtěl bavit a za druhé jsem ji tím v podstatě řekl svůj názor, jelikož by mi to opravdu bylo upřímně jedno.

*jen tak trošku zaklonila hlavu, když tímhle způsobem stále proměňoval ty polibky - nehorázně ji tím rozmazloval a možná to ani sám nevěděl, i když nejspíš ano, vzhledem k tomu, kolik dívek mě předtím* Mmm...? *trošku se zasmála té jeho odpovědi - měla od něj něco takového čekat, byl to ten typ, co reagoval vždy takhle překvapivě, i když tohle vlastně sedělo k té jeho povaze, takové věci asi vážně neřešil a považoval je za nedůležité, přičemž většina lidí by tvrdila naprostý opak. Jen trošku zakroutila hlavou a prozatím se rozhodla mu nic dál neprozrazovat, dokud by se sám nezeptal. Přitom přejela trošku provokativně nehty po jeho hrudi*

Pomalu jsem své polibky přesunul k její klíční kosti, přičemž jsem rukama přejížděl přes její břicho a záda. To její zaklonění hlavy mě celkem pobavilo a potěšilo zároveň. Mé ego se díky této reakci cítilo opět skvěle, takže jsem byl tím pádem spokojený i já. Pořád mi ale vrtalo hlavou, proč se mě zeptala na tu věc s tím, jestli by dokázala někoho zabít. Sice to svým způsobem zapadlo do kontextu, ale proč se mě na tohle zeptala až teď? Že by opravdu někoho zabila? Nevypadala jako někdo, kdo by to dokázala, ale věděl jsem, že má zbraň, takže to mohla být sebeobrana. Ale i tak mi to bylo jedno, takže jsem jen pokračoval a nezeptal jsem se ji na to.

*uculila se a opět svou hlavu dostala do obvyklé polohy, aby se na něj mohla s úsměvem podívat. Druhou rukou se jen pustila pultu a zapřela se o záda, aby měla obě ruce volné. Jednou rukou ho stále tak lehce škrabkala po hrudi a druhou zajela do jeho vlasů, do kterých se její ruka zamotala natolik, že by se mohlo zdát, že se prostě už nedostane ven, ale bylo to spíš proto, že by nechtěla, než že by to opravdu nešlo. V tuhle chvilku byla naprosto v takové euforii, cítila se skvěle, a tak opět jen tak trošku zavrněla, jak její tělo mělo ve zvyku vypouštět takové zvuky, když se cítila podobně*

Dále jsem si razil cestičku polibků přes její tělo, až jsem se dostal k jejímu břichu - Díky tomu, že seděla na kuchyňské lince, jsem se nemusel nijak zohýbat nebo něco takového, i když tyto věci by se asi lépe dělaly jinde, například v posteli. Její břicho jsem začal náhodně zasypávat polibky různé délky a intenzity, což bylo pro většinu dívek příjemné a předpokládal jsem, že ona nebude výjimka. Mé ruce jemně přejížděly přes její holou kůži na zádech.

*když ji začal líbat na břiše, malinko se zachvěla, ale jen se trošku pousmála a nechávala se unášet těmi příjemnými pocity. Musela uznat, že jí tady bez trička úplně vyloženě vedro nebylo, ale i tak, každý jeho polibek ji nějakým způsobem zahřál - čím delší a intenzivnější, tím větší teplo projelo jejím tělem. V téhle pozici mu vlastně tyhle jeho rozkoše moc oplácet nemohla, což bylo trošku frustrující, ale i tak... Alespoň obě své ruce zamotala do jeho vlasů a dala mu malou pusu do vlasů*

Dále jsem rozdával polibky jejímu dokonale štíhlému břichu, přičemž by asi každého kluka fascinovalo, že má zrovna takovouto dívku jenom pro sebe - Mě ne, nepřekvapovalo mě to, přece jenom jsem vždy vyžadoval to nejlepší a neměl jsem problém s tím to získat. Nakonec jsem jeden poslední polibek opravdu protáhl, přičemž jsem tam zanechal malou červenou značku. Tak, teď už máš i značku, že jsi jen moje. Zašeptal jsem pobaveně, přičemž jsem se trochu pozvedl a políbil jsem ji na rty.

*začala si trošku kousat ret pod těmi jeho polibky, bylo to opravdu skvělé a působilo to, jak by si to prostě užíval - měl zkušenosti, opět se to tu potvrzuje, ale opravdu si stěžovat nemůže, teď navíc už nejspíš ani nemá proč žárlit, doufá... Maximálně tak do minulosti, což už jí může být upřímně jedno. Když se od jejího břicha rty dostal až k jejím rtům, jen zakroutila hlavou a trošku se zasmála* Tak o tohle ti celou tu dobu šlo. *špitla s takovým menším úsměvem* Každopádně, ta značka každou chvilku zmizí. *špitla trošku pobaveně, aby ho poprovokovala, ale když se odtahoval, aby ukončil ten polibek, jen ho trošku potáhla za spodní ret a uculila se*

Jen jsem se pousmál té její poznámce, ale když mě potáhla za spodní ret, ještě jsem ten polibek asi o dvě krátké vteřiny protáhl, přičemž když už jsem konečně skončil, zeširoka jsem se usmál. Tak já si tě tedy označkuju na trochu delší dobu. Řekl jsem, přičemž jsem pokrčil rameny a naklonil jsem se k jejímu krku, přičemž jsem přitiskl své rty na její kůži. Líbal jsem ji tak, aby přímo na tom místě vznikl co možná největší cucflek, který zmizí až za několik dní. K něčemu takovému mě v podstatě vyprovokovala tou svou poznámkou.

*když ten polibek ještě na chvilku protáhl, vlastně tím vyslyšel takovou její tichou žádost, a tak jí jen spokojeně zajiskřilo v očích - taková ta jiskra ale trošku pohasla, když se odtáhl, vlastně ale pokračoval v polibcích na krku, díky čemuž se trošku zachvěla - ty jeho polibky byly trošku vášnivější, a tak věděla, že tentokrát ta značka bude o něco větší* Výborně, třeba bude o pár zájemců méně.. *neodpustila si takovou jízlivou poznámku a jen se trošku zasmála*

Ta její poznámka mě přiměla se jen pokřiveně usmát, přičemž jsem se poodtáhl od jejího krku a všiml jsem si, že na tom krku zůstal opravdu úctyhodný rudý flek. Přejel jsem přes tuto značku jazykem. Ten první, který se projeví, to bude mít nejhorší, jelikož bude použit jako výstraha pro ostatní. Řekl jsem temným hlubokým hlasem, poté jsem ale dále pokračoval v polibcích - Pokud jsem něco považoval za své, nikdo se tomu nepostavil do cesty, a tím myslím nikdo.