Rodinná vila Nagatsuki

*opět se trošku zachvěla a zasmála se tomu, co řekl - i když to nejspíš úplně vtipné nebylo, protože jak sama věděla, tohle myslel smrtelně vážně, vlastně to dával dost často* Mmm, ale... Noták, nebuď tak krutý. *špitla tiše, ale trošku pobaveným tónem. Jakou dívku by netěšila taková pozornost, že? Ale zase nic se nemusí úplně přehánět* Mimochodem... Mluvíš o mě jako o majetku. *špitla s menším úšklebkem a lehce nad tím zavrtěla hlavou. Ano, byl takový majetnický, ale kdyby byla o něco citlivější, nejspíš ji to i urazí*

Trochu jsem se pousmál, když prohodila tuto poznámku o mé krutosti - V tomto ohledu by jsem byl schopen úplně všeho, rvačka, zlomeniny, mučení, vražda. Meze se tady nekladou. Ano, jsem velice krutý, když se někdo pokouší mi vzít něco, co už jsem si sám přivlastnil. Odpověděl jsem ji - Ano, znělo to majetnicky, ale to už jsem byl bohužel já. Na chvíli jsem zauvažoval, bylo by dobré tuhle atmosféru trochu romantičtěji naplnit, tudíž jsem se rozhodl říct něco, co by tohle mělo zařídit, i když to pořád připomínalo můj styl. Ano, tvé tělo je mé, mé srdce zase tvé. To je fér obchod, ne? Zeptal jsem se takovou řečnickou otázkou, přičemž jsem se ji zadíval do jejích nádherně sytě hnědých očí.

*zasmála se* Něco? Ale noták, já jsem přeci někdo...*špitla s vyplazeným jazykem, ale nakonec zakroutila hlavou. To nemělo smysl, prostě už byl takový a ji to až tak moc neomezovalo, takže proč to řešit?* U-um... *trošku se zarazila nad tím, co řekl a její tváře přitom opět nabraly trošku červené barvy* J-jo, je to fér... *přiznala tiše s takovým rozpačitým úsměvem. Možná si tímhle stylem vykopala vlastní hrob, ale co z toho. Nemohla se té jeho černé magii bránit tou svou slabounkou bílou věčně*

Jen jsem se hlasitě zasmál, když se takto začervenala, přičemž jsem ji přejel hřbetem ruky po tváři. Copak? Nechceš snad takový obchod odmítnout, ne? Zeptal jsem se s ironickým úsměvem. Pobavilo mě, že se kvůli něčemu takovému začala červenat, ale to co řekla mi akorát znovu zvýšilo sebevědomí, pokud to ještě více šlo. Dala mi tím najevo, že jsem si ji naprosto získal, což potěšilo jak mě, tak mé věčně hladové ego. Své ruce jsem přesunul na její stehna, které jsem jemně stiskl a dále jsem si ji s pobaveným pohledem na tváři prohlížel.

*jen trošku zakroutila hlavou a za druhou ruku, kterou nepřejížděl po její tváři, si ho k sobě ještě trošku více přitáhla, pokud to ještě šlo* Taková nabídka...Od někoho jako jsi ty?... Dá se to snad odmítnout? *odpověděla s menším úsměvem, přičemž věděla, že tohle mu tak akorát zvedne ego a už bude k nezastavení, každopádně, jinak snad na tuhle jeho otázku ani odpovědět nemohla, aniž by lhala, protože vzhledem k Saiichiho povaze, tohle byl opravdu výhodný obchod, který jen tak nenabízel.* Ale i tak... Vše má své hranice. *naznačila s trošku vyplazeným jazykem, přeci jen si nemohl dovolovat všechno, i když takhle prohlásil, že mu patří, to ale stále neznamenalo, že si s ní může dělat, co chce. Všimla si toho jeho pohledu a jen se trošku zakřenila*

Trochu jsem se zasmál a své ruce jsem přesunul na její záda, když mě chtěla mít takhle blízko u sebe.Samozřejmě že nedá, to byla spíše řečnická otázka. Řekl jsem takovým tónem, jako kdyby to bylo naprosto jasné, i když ne tak úplně, ne u ní. Každá dívka se okamžitě hrnula do mé náruče, ale ona se nějakou dobu dokonce úspěšně bránila, i když její tělo samozřejmě chtělo určitě už od začátku, to zařizovaly feromony, ten zbytek jsem si ale musel získat svou vlastní snahou a šarmem, což se mi nakonec zdárně podařilo, i když docela jiným způsobem, než jsem mohl očekávat. Hranice? Tak co takhle, kdyby jsi mi tu hranici názorně ukázala? Řekl jsem s úsměvem a nejdříve jsem ji políbil lehce na rty, poté už jsem své rty přemisťoval postupně na její krk, přes její klíční kost, přes její ňadra až k břichu, přičemž když jsem tento postup zastavil u jejích kalhot, uchopil jsem mezi zuby knoflík a škubnutím jsem se o něj postaral, přičemž jsem čekal, jakým způsobem tohle mé rozhodnutí uvítá tentokrát.

*zašklebila se, když ji takhle sebevědomě odpověděl, jak od něj vlastně bylo zvykem a už si i ona začala zvykat, nevadilo jí to, naopak, ale moc dobře věděl, že úplně přehánět to nemusí. Tímhle způsobem jí to ale vážně nevadilo. Když takhle přesunul ruce na její záda, udělala to samé, ale dlouho to nevydrželo, protože on se pomalu a jistě přesouval níž a ona cítila nutkání ho pustit, což také udělala a jen dlaní přejela po jeho vlasech. Musela uznat, že to s tím knoflíkem udělal takovým svým stylem, naprosto sebevědomě a bez zábran, jen se trošku začervenala, ale neuhýbala pohledem - stále ho chtěla mít na očích* Hranice, huh? *proběhlo jí hlavou*

Jen jsem se pousmál a pokračoval jsem dále, dokud nijak nezareagovala, neměl jsem důvod se nějak zastavovat, rukou jsem ji velice pomalu centimetr po centimetru začal stahovat kalhoty, přičemž jsem čekal až jak daleko mě nechá zajít, než mě přizabije nějakým nožem, který se nachází v její blízkosti. Jazykem jsem přitom velice pomalu přejížděl přese její podbřišek, přičemž jsem se trochu pokřiveně usmál. Tohle jsem si vyloženě užíval a to hlavně kvůli tomu, že jsem nevěděl jak zareaguje. Bylo to takové přitažlivé jako hazard - Jak zareaguje? Zabije mě nebo ne?

*za jakékoli jiné situace už by ho možná zastavila, ale byl to mozek, který jí vždycky říkal, aby ho zarazila včas, než bude pozdě, ona se ale momentálně cítila naprosto bezpečně, takže proč by se měla tímhle způsobem... Bránit? Aspoň zatím... Jen si skousla ret a pevně, až nehty stiskla linku, přitom se ale dívala směrem k němu, dolů. Když jazykem přejel přes její podbřišek, jen se zachvěla - byl tak blízko... Možná blíž než kdokoli jiný předtím, z čehož byla popravdě trošku nervózní*

Trochu jsem se pousmál, přičemž jsem ale pokračoval v tom co jsem dělal. Stále mě nezastavovala - Proč? Že by ji už konečně ovládlo tělo a mozek poslala do patřičných mezí? Nebo jsem si získal i její mozek? Obě dvě možnosti byly dost uspokojivé, takže jsem se rozhodl to nijak neřešit, ale neukončoval jsem to co jsem měl v plánu udělat. Spíše jsem ji chtěl trochu více vyprovokovat. Jazykem jsem přejel přes její spodní prádlo, přičemž jsem se ale s provokativním pohledem na tváři podíval nahoru do jejího obličeje.

*nebylo to tak, že by její mozek přestal pracovat, ani tak, že by si ho snad Saiichi získal, to už samo o sobě znělo dost absurdně. Ne, spíš to bylo tak, že ho na chvilku poněkud násilně odsunula do ústraní. Když však jazykem přejel po jejím spodním prádle, málem hlavou omylem praštila o polici, jak sebou hrkla a skoro i nadskočila, všimla si ale, že se dívá jejím směrem, a tak nejspíš opět chtěl uskutečnit menší...No, tentokrát o něco větší a účinnější provokaci - ten jeho pohled svědčil o všem, takže trošku uhnula pohledem* J-jsme v kuchyni...*podotkla dost rozpačitým tónem*

Neubránil jsem se a musel jsem se zasmát, když takto nadskočila, ale zvedl jsem se na úroveň jejího obličeje. Ano, jsme sami v kuchyni. Odpověděl jsem ji, přičemž jsem dal důraz na to slovo "sami". Poté jsem se ji zadíval do očí, jako kdybych jen čekal na to, jak zareaguje. Takovéto reakce jsem očekával, kdo by je taky nečekal. S tou provokací to samozřejmě bylo tak, jak si ona myslela, a byl jsem více než spokojený, že mi to v podstatě vyšlo.

*po tom, co řekl, se jen trošku rozpačitě pousmála a zavrtěla hlavou* Mmm... Zatím. *špitla stále trošku nejistě, ale pohled do očí opětovala. Nikdy ji nepřestávalo bavit v nich sledovat takovou tu zvláštní jiskru, kterou měl, navíc ty jeho až svítivě zelené oči jsou opravdu pěkné natolik, aby se do nich pokaždé vpila tímhle způsobem.* Jak si můžeš být tak jistý, že sem nikdo nepřijde? *zeptala se ho stále s menším úsměvem, ke kterému ji svou přítomností vyloženě nutil. To by byla blbá představa... Kdyby někdo přišel, vše by bylo zmařeno, navíc, ona už by se tomu dotyčnému nejspíš jen tak do očí podívat nemohla*

S úsměvem jsem zakroutil hlavou, přičemž jsem ji letmo políbil na rty. Jistý si nejsem, nezáleží hlavně na přítomnosti? Řekl jsem s pobaveně a poté jsem ji lehce políbil na krk, ale stiskl jsem její stehna a vyzdvihl jsem ji do vzduchu. Ale samozřejmě, pokud by jsi chtěla nějaké jistější místo, s radostí tě dopravím do mého pokoje. Dodal jsem k tomu s úsměvem, přičemž jsem zvedl hlavu a díval jsem se ji do očí.

*když jí řekl, že si není jistý, vážně ji tím moc neuklidnil, ale vlastně i kdyby řekl, že si je jistý, nemohla by mu to věřit, protože tímhle si nemůže být jistý, dokud neodjedou členové domácnosti do pryč* A-ano, ale... To by bylo... Trapné. *přiznala a zachvěla se, když si představila situaci, která tak mohla nastat. Když ji vyzdvihl, opět pocítila takovou tu nejistotu, kterou měla, když nestála na pevné zemi, takže se na něj trošku natiskla a pevně ho objala, jako by měla strach, že v opačném případě by na 100% spadla*

Jen jsem se pousmál a využil jsem toho, že se mě tak pevně chytila, jenom abych ji mohl jednou rukou pustit a vzít to tričko, které leželo opodál - Nebylo by dobré tady tohle nechat. Pomalými kroky jsem vyšel do svého pokoje, přičemž když jsem dorazil ke dveřím, nohou jsem je otevřel a došel jsem až k posteli, přičemž jsem si na ni lehl a zapřel jsem se rukama, abych neležel na Eli, ale svým způsobem nad ní. Lepší? Zeptal jsem se s provokativním úsměvem na tváři.

*ocenila, že to tričko sebral, protože ona už v té pozici opravdu nemohla, to by sebou nejspíš praštila o zem. Stále se ho pevně držela, vlastně až do té doby, než ji položil na postel. Musela uznat, že tady je to značně pohodlnější, ale o to víc se cítila nejistě. Trošku rozpačitě se pousmála a opět se zaměřila na jeho oči - všimla si toho, jak se tváří a jen nad tím zakroutila hlavou* Mmm... Lepší. *přiznala tiše, s menším úsměvem, protože pravda, že tady ji nikdo, jak tam byla bez trička, načapat nemohl*

Trochu jsem se zasmál sundal jsem si alespoň sako, jelikož to nebylo zrovna nejpohodlnější při těchto věcech. To jsem rád, alespoň jsem tu cestu po schodech nešel zbytečně. Odpověděl jsem ji s úsměvem. Načapat nás už opravdu nemohl nikdo, jelikož má sestra byla v takovém stavu, že určitě neměla náladu nás opět rušit a má matka takováto prostě nebyla. Nuže, kde jsme to skončili? Zeptal jsem se s provokativním úsměvem na tváři.

*když se jí takhle provokativním způsobem zeptal, jak u něj ostatně bylo zvykem, jen se trošku rozpačitě pousmála a přikývla, tentokrát nechtěla uhýbat pohledem už jen z principu - pokud ji totiž provokoval, tohle by mohl vzít jako své osobní vítězství, což bylo přesně to, co nechtěla, už si mohl několikrát všimnout, že opravdu nerada prohrává. Nakonec jen trošku nejistě natáhla ruku a povolila kravatu, kterou mu následně přehodila přes hlavu, pak opravdu pomalu, knoflíček po knoflíčku začala rozepínat jeho košili* Uhm...Někde tady?... *špitla s takovým rozpačitým úsměvem*

Jen jsem se pokřiveně usmál, když mi takto sundala kravatu a začala mi rozepínat košili. Zhruba ses trefila, paměť se mi začíná vracet. Odpověděl jsem ji šeptem a natáhl jsem se k jejím rtům, přičemž jsem ji začal opět vášnivě líbat. Její rty mě svým způsobem přitahovaly, více než obvykle u jiných dívek, to jsem se příliš na podobné věci nesoustřeďoval, ale teď jsem si líbání vyloženě užíval, což na mém stylu a intenzitě vášnivosti muselo být znát.

Huh...Zhruba? Jen? *pokusila se o něco jako uražený pohled, ale sama zjistila, že v téhle situaci to až tak moc nešlo, a tak to prostě jen vzdala a trošku se zasmála sama sobě. *jakmile ji začal líbat, přivřela oči a málem sesunula své ruce z jeho košile, nakonec se ale "vzpamatovala a poslepu dorozepínala ty knoflíky, které ještě zbývaly, přitom se jí ale dařilo se aktivně zapojovat do těch polibků, aniž by měla nějaký pocit, že zaostává*

Neodpověděl jsem ji, jelikož jsem se nechtěl odtahovat, na to jsem byl moc spokojený, ale trochu jsem se pousmál, tak jak mi to ty polibky dovolily. Jednou ruku jsem ji přitom přiložil ke tváři, přičemž jsem se tedy opíral jen o jednu ruku, ale problém jsem s tím neměl, přece jenom jsem si většinu svého života nebudoval postavu jen proto, abych to teď neměl jak použít. Ale už jenom podle jejích komentářů, když poprvé přejela dlaní po mé holé hrudi jsem soudil, že je s tím asi spokojená, tudíž jsem tuto dřinu považoval za užitečnou.

*své polibky začala ještě více prohlubovat, čímž se vlastně dostávala do takové fáze, kdy její spokojenost dosahovala té horní hranice. Když však ucítila jeho dlaň na své tváři, pootevřela oči a všimla si, že se zapírá jen o jednu ruku... Jak dlouho je schopný něco takového vydržet? Musí to být těžké, no, alespoň si to myslela. Ona sama totiž byla sotva schopná udělat pár kliků, no, její ruce nikdy nebyly její silnou stránkou. Košili pomalu stáhla z jeho ramen, než opět zavřela své oči, aby si ty polibky mohla více užít - pak už jen zlehka dlaní začala přejíždět po holé kůži na jeho hrudi*

Všiml jsem si, jak se začala takto více zapojovat do polibků, takže jsem se nebál do nich zapojit i svůj "mlsný" jazyk. Dychtivě jsem se do polibků svým jazykem zapojil a spokojeně jsem přitom zamručel. Určitě tohle vydržím dlouho, byla to maličkost ve srovnání s tím, jaké věci jsem dělal přitom, když jsem se udržoval v kondici. To byly pohotové kliky na jedné ruce, na kloubech, popřípadě i na konečcích prstů. Svou košili jsem ze sebe setřásl, když mi ji takto sundala z ramen.

*když se zapojil i svým jazykem, a to dost rázně, v jeho vlastním stylu, jen okolo jeho svým jazykem začala kroužit, čímž na chvilku uklidnila tu rozvášněnou situaci, každopádně, párkrát ho mezi tím i tak provokativně šťouchla. Kdyby v tu chvilku měla oči otevřené, nejspíš by v nich mohl zahlédnout takovou pobavenou jiskřičku, když vydal ten spokojený zvuk, který se snad ani nedal popsat. Po chvilce přejíždění po jeho hrudi své ruce přesunula na jeho záda, která nejdříve dlaněmi zmapovala, a pak maličko zatlačila, jako by zkoušela to, jestli to vydrží*