Nočný klub

*jen lehce přikývla* Ehm, dobře, tak to chápu, i když je trošku zvláštní vidět někoho takového. Většina kluků si pak dá něco tvrdého a je jim jedno, jestli jsou tu autem, anebo nejsou. *zamumlala s úsměvem, přeci jen bylo takové... "osvěžující", potkat někoho takového, i když ji to jeho chování dost rozhodilo. Bylo znát, že je z R1, přeci jen, tady se moc neřešilo, jestli je v autě člověk opilý, to byla ta poslední věc, které by si policie všímala, no, vlastně tu policie ani moc nefungovala a i kdyby, měla by jiné věci na práci vzhledem k té velké zločinnosti. Poté pozorně poslouchala, co říká o těch zájmech a musela se přitom trošku pousmát, ta hudba ji zaujala, ale ve všem ostatním se dost lišili* Co se týká té hudby, já zase ráda hraju sólové pasáže, kdy si s tím dokážu pohrát, ale skládat jsem ještě nezkoušela. Ta bojová umění jsou dost odlišná, takový styl sebeobrany mi nikdy nešel, umím jen s katanou a vrhacími noži, což ne vždy stačí, ale stále jsem na tom lépe než většina dívek v mém věku. *oznámila mu s úsměvem, no, přeci jen se před ním musela také trošku vytáhnout, aby se necítila nijak neschopně, poté si všimla toho jeho pohledu* Ehm, něco se ti nezdá? *optala se ho nakonec*

*po chvili sa pozriem cez okno a napadne ma melodia a tak si ju chcem zapisat do knizky* Ha? *začnem si rychlo prehladavat vrecka, ale nikde ju neviem najst* Kyaaaa, kde je? Kde je? *začnem kričat ako šalena a začnem rychlo hladať moju knižku ako šalená* -Dokelu, kde je zasa?- *vravim si popritom hladani*

Trochu jsem se zachechtal, přičemž jsem si ji prohlédl zkoumavým pohledem. Tak asi nejsem jako většina kluků. Řekl jsem pobaveně. V podstatě jsem si tohle myslel delší dobu, ale v takovém tom více sebevědomém stylu, jak už u mě bylo obvyklé. Každopádně když začala opět mluvit o hudbě, jen jsem přikývl a usmál jsem se. V podstatě děláme to samé, až na to, že já si k tomu ještě sám obstarávám zpěv. Nevytvářím písně pro kapelu, nýbrž pro kytaru a zpěv, což obstarávám obojí sám. Odpověděl jsem ji a hned jsem zareagoval na to, co konstatovala ohledně sebeobrany. Bylo jasné, že tvrdý souboj bez chladných zbraní pro ni nebyl, jelikož byla opravdu drobná, zaujalo mě ale, že nemá nějakou zbraň střelnou. Ta by ji asi pomohla více než katana a vrhací nože. Přemýšlela jsi někdy nad něčím účinnějším než mečem? Co takhle nějaká menší pistole? Pokud neumíš střílet, nevadí, slyšel jsem, že jsem dobrý učitel. Odpověděl jsem ji a poté jsem se malinko zasmál, když se mě optala, jestli se mi něco nezdá. Nezdá se mi, že tady jen tak sedíme a ignorujeme všechnu tu hudbu, co takhle trocha tance? Poté jsem náznakem zvedl ruce vzhůru. Samozřejmě ve vší počestnosti. Dodal jsem a podíval jsem se ji do očí mým pronikavým pohledem, přičemž jsem se přívětivě, možná až povzbudivě, usmíval.

To bude asi jednoduchý závěr. *dodala pobaveně a podívala se na něj. Vypadalo to, že jeho sebevědomí není úplně nejmenší podle toho, co říkal. Nebylo dobré se podceňovat, ale neznala ho, takže nevěděla, do jaké míry tohle sahá, třeba to nebylo tak strašené.* No, neříkám, že zpívat neumím, ale nikdy jsem nezkoušela u toho hrát na kytaru. *přiznala* Maximálně na piáno, ale i tak... Možná spíš preferuji karaoke, když tam mám vše, co potřebuji, a navíc najednou. *tohle řekla s úsměvem, no, možná měla trošku tendence mu říct všechno, co umí, když on vypadal také tak schopně. Byl to takový impulz, nechtěla jednoduše nijak zaostávat, ani se cítit podřadně, v krajním případě. Věděla, že se jí totiž tohle občas stávalo, a tak to nechtěla za žádnou cenu teď dopustit.* Myslíš něco takového? *zeptala se s úsměvem a trošku povytáhla střelnou zbraň, colta, kterého dostala od Hideakiho, tenkrát...Nebyl problém jí tu trošku povytáhnout, přeci jen tu bylo tolik lidí, že si toho nemohl skoro nikdo všimnout, kdo by na ni vyloženě necivěl.* Ale máš pravdu, neumím s tím, navíc to považuji, no... Za trošku nečestný styl boje, i když je pravda, že na obranu by to špatné být nemuselo. Proti střelné zbrani přeci jen těžko obstojím s katanou, i kdybych s ní uměla mistrovsky. *odvětila trošku s povzdechem, ale trošku zbystřila, když se zmínil o tanci* C-Co?... *trošku zaváhala. Sice uměla společenské tance, ale co se týkalo toho stylu, který se tancoval tady... To nejspíš nebyl úplně její šálek čaje* Když já... Nevím. *zamumlala a cucla si džusu, který jí tu před chvilkou barman přinesl, trošku jí přitom zajiskřily oči, přeci jen se džus dal považovat bez nadsázky za její nejoblíbenější pití*

Trochu jsem zakroutil hlavou a prohlédl jsem si zbraň, kterou povytáhla. Pěkný kousek, navíc nekope až takovým způsobem, aby to začátečníkovi utrhlo ruku.Pěkný... No, neříkám, že přímo neuznávám věci jako čest, ale na to se tady nehraje, pokud víš jak to myslím. Samozřejmě by jsi to používala pouze při sebeobraně a pokud by jsi se chtěla naučit střílet, rád pomohu. Navrhl jsem. Ostatně s mou schopností střílet jsem byl velice spokojen a cítil jsem se, jako kdybych mohl někoho ty základy naučit, navíc na tom nebylo nic moc složitého, chtělo to jen si to vyzkoušet a vysvětlit ty naprosté základy, což bych určitě zvládl. Poté jsem se trochu zasmál a úsměv na tváři mi už zůstal. Zvedl jsem se od pultu a jemně jsem ji stiskl zápěstí, přičemž jsem udělal pár kroků od baru, takže jsem ji za ruku trochu zatáhl. No ták, neboj se, jsem úplně levý, takže se nemusíš stydět. Řekl jsem nahlas a zeširoka jsem se usmál.

*přikývla, nejspíš chápala jak to myslí, i když pro ni tohle znamenalo dost, navíc si té katany dost vážila, takže to byl další z důvodů, i když by ale bylo dobré, víc ctít ten pud sebezáchovy, který v ní byl zafixovaný, a třeba právě dnes, se ukázal* Máš pravdu... Takže by to šlo? *zeptala se stále trošku nejistě a tu pistoli raději rychle schovala, aby si toho nikdo moc nevšiml - nikdy nevěděla, co tu je za lidi, nevěřila až tak prostředí v tomhle okresu. Když ji zatáhl za ruku trhla sebou, ale nezbývalo jí nic jiného, než se nechat táhnout* P-počkej... Co hodláš tancovat? *zeptala se překvapeně. Tohohle se bála, už jednou zkoušela něco takového, vlastně se trošku odpoutala až po pár panácích, jinak to nešlo*

Opět jsem se trochu zasmál a došel jsem s ní až na parket, ještě předtím jsem ji ale odpověděl. Cokoliv, nech rytmus, ať ti napoví. Řekl jsem s úsměvem, přičemž mé tělo začalo samo vykonávat pohyby v rytmu hudby. Nebyl to žádný známý tanec nebo nějaký styl, to tady stejně většina lidí netancovala, prostě jsem dělal to, co mě zrovna napadlo, alespoň to bylo nejzábavnější a relaxující. Díval jsem se na ni s pobaveným pohledem na tváři a zajímalo mě, jestli začne tančit, přičemž jsem si říkal, že určitě ano, když už jsem ji dotáhl až sem. Nedalo by se říct, že bych se snad urazil, kdyby odešla, ale nebylo by to nejpříjemnější a pro mé ego by to byla trochu rána, ale jaký měla důvod se teď vytratit?

*po chvili ked sa plazim po zemi a hladam, drgnem do vedlajšieho stola a vyleje sa na mna mineralka* Iaa, som mokra *poviem, ne neprestavam hladat svoju knizku*

*trošku zmateně se rozhlédla okolo, bylo tu dost lidí na to, aby se tak nějak nenápadně ztratila v davu, ale i tak se neodvážila cokoliv udělat. Většina lidí tu na parketu, byli už trošku přiopilí, přeci jen se drželi dost... Jak to říct, no dost tělo na tělo, alespoň většina. Chvilku se na něj jen tak dívala a vážně to nevypadalo, že by byla schopná se nějak pohnout, jen tak ho pozorovala a obdivovala ty jeho naprosto náhodné kroky už jen z principu, že se do toho pustil. Vypadalo to, že prostě vypadá u všeho elegantně, i když tvrdil, že je na to levý. Zkusila napodobit jeho kroky, ale nakonec se stalo akorát tak to, že zakopla o nějakou láhev, která se bůhví proč ocitla na zemi, přeci jen byli v nočním klubu, běžně se tu pilo, takže stačilo, aby jí někdo položil na zem a nějaký tanečník do ní omylem trošku kopl*

Dále jsem tančil a pozoroval jsem ji, když ale zakopla o tu lahev, jen jsem k ní přiskočil a položil jsem obě ruce na její záda, abych zabránil jejímu pádu. Zachytil jsem ji tak nějak když napůl padala, tudíž jsem se musel ohnout, abych ji chytil, to způsobilo to, že naše obličeje zůstaly dost blízko sebe. Jen jsem se ji chvíli díval do očí, než jsem se pousmál a zamumlal jsem. Ve vší počestnosti. Řekl jsem znova to samé, což jsem myslel v podstatě jako vtip, jelikož tato situace vypadala opravdu zajímavě. Nakonec se stalo něco, co se v těchto klubech stávalo tak jednou až dvakrát za den. Někdo se rozhodl, že je čas zpomalit, tudíž začala hrát tak trochu jiná hudba - Klasický ploužák. Jen jsem se narovnal a uklonil jsem se, přičemž jsem ruku dal před sebe dlaní vzhůru. Směl bych poprosit o tanec? Zeptal jsem se s úsměvem na tváři. Přece jenom ti takovýto tanec asi půjde lépe než ten moderní. Dodal jsem a čekal jsem co odpoví. Mezitím se většina lidí odešla někam posadit, ale na parketu zůstaly i nějaké páry, které se neostýchaly tančit i tento styl.

*nečekala, že jí chytí, očividně měl dobrý postřeh, jinak by to určitě nestihl. To, co řekl... Byla to snad nějaká jeho hláška? Použil to v tak krátké chvilce už podruhé, i když musela uznat, že jí to donutilo k takovému pobavenému úsměvu, i když její nervozita v této pozici o něco vzrostla, takže se prostě opět postavila opatrně na své nohy. Překvapilo jí, že hudba zpomalila, přeci jen byli v nočním klubu, tady bylo typické takové to rychlé řádění, ale ne tohle. Na jeho otázku jen lehce přikývla a na znamení souhlasu natáhla svou ruku k té jeho a jemně jeho dlaň přitom stiskla. Už se ani nedivila té jeho úkloně, i když málem přitom vyprskla smíchy - vypadalo to jako z nějakého filmu z období středověku.* Máš pravdu, na tom by nemělo být co zkazit. *přiznala s úsměvem a rozhlédla se okolo, parket přeci jen trošku prořídl, což se dalo očekávat*

Bylo mi jasné, jak ta úklona vypadala a přece jenom jsem to myslel jako takový vtip. Upřímně jsem ani nečekal, že tu mou žádost příjme, spíš jsem čekal, že mě odmítne nebo že se dokonce nějakým způsobem urazí. Moje ego tímto dostalo docela kopanec, jelikož se chovala jinak než jsem předpokládal, což se stávalo málokdy, nebo se mi to možná nestalo nikdy. Každopádně když stiskla mou ruku, opatrně jsem obě své ruce přesunul kolem jejího pasu, přičemž jsem ale mezi námi udržoval takový ten odstup. Přeci jenom takovýto tanec přímo tělo na tělo byl už tak trochu romantičtější záležitost a ona mě skoro vůbec neznala. Navíc potom, co jsem ji špatně odhadl jsem přestal věřit i tomu, jak na ni působím, tudíž jsem si svým způsobem netroufl nic zkusit. Shlížel jsem dolů do jejích sytě hnědých očí, přičemž jsem se stále drobně usmíval.

*tak nějak instinktivně své ruce lehce obmotala okolo jeho krku, i když tedy byl dost vysoký, vyšší než Shin, očividně, takže se musela trošku vyšvihnout na špičky (přeci jen by to jinak vypadalo dost zvláštně, kdyby ty ruce měla jen tak natažené, tímhle stylem se to totiž vážně netancuje, i když si někdo může říct, že u takového ploužáku vůbec o nic nejde, ona to brala trošku víc profesionálně), což ale pro ni osobně nebyl žádný problém vzhledem k její zdatnosti ve společenských tancích, kde se tancuje na špičkách poměrně dost často. Všimla si, že se tentokrát nepokouší o žádnou konverzaci, což mohlo působit trošku jinak než chtěla - nejspíš by si přihlížející řekl, že vypadají jako puberťácký pár, což nechtěla.* Ehm - to auto, kterým jsi přijel, je tvé anebo tvých rodičů? *zeptala se na první otázku, která jí motala hlavou, vlastně to bylo spíš pro zahnání takového toho ticha, které v ní budilo ještě větší nervozitu, protože nevěděla, co si o tom má myslet. Mohlo to možná působit tak, že se snaží zjistit jeho finanční situaci, záleželo, jak si to Saiichi přebere, ale doopravdy to tímhle způsobem nemyslela*

Její otázka mě jakkoliv nepřekvapila, jen způsobila menší rozšíření mého úsměvu. Neznal jsem důvod, proč se zeptala zrovna na tohle, ale nijak mi to nevadilo. To je mé. V podstatě do té podoby, ve které teď je, jsem ho dostal sám, jinak bylo koupeno v normálním továrním stavu. Odpověděl jsem ji a možná jsem tu odpověď rozvedl až moc dopodrobna, i když stačilo jen pouhé "Ano, to je mé auto", ale očividně nechtěla udržovat dále ticho, což jsem chápal. Přece jenom tento styl tance spojený s pohledy do očí a naprostou absencí konverzace vypadal trochu romantičtěji, než mohla chtít. To jsem si dobře uvědomoval a nedalo by se říct, že by to nebyl přímo záměr.

Wow... *proběhlo jí hlavou a jen si ho překvapeně prohlédla. Ne každý druhý student, který dovršil 18, má takové auto, sám pro sebe navíc. Tohle pro ni bylo překvapivé zjištění, i když se vlastně tak nějak jevil tímhle stylem - to oblečení, způsob projevu, auto,... Byl to snad nějaký zbohatlík? To už by svými otázkami nejspíš zasahovala moc do soukromí, a tak to raději prostě nechala plavat. Jen se trošku pousmála a přikývla, pro ni by tohle nemělo být nic tak překvapivého, když byla sama z takové bohatší rodiny. Kdyby se sama nerozhodla žít svůj život trošku skromněji a samostatně, nejspíš by si také mohla užívat luxusu, dobrého pití, nosit dražší oblečení, za pár let třeba mít podobné auto, no, těžko říct. To pro ni ale nebyl život, ona si ho prostě užívala zase svým způsobem.
Pomalinku se pohupovala do rytmu, to by jí šlo - žádné složité kreace, nic, nad čím by musela přemýšlet - prostě pohodička*

Po tomhle ji asi muselo dojít, že je na tom má rodina finančně trochu lépe a upřímně jsem nevěděl, jak to na ni působí. Dle mého názoru to bude asi jen ignorovat, i když já jsem na to byl zvyklý, tudíž jsem to asi bral jinak než ostatní. Já jsem třeba nic o její rodině a takových věcech nevěděl, ale upřímně mě to zatím nijak netrápilo. Můžu se zeptat, proč se takové drobné roztomilé děvče pohybuje v tomto okresu? Přece jenom to tady není zrovna moc bezpečné a nevidím tady nic, co by se v R1 nedalo najít. Odpověď na tuto otázku mě docela zajímala a navíc to akorát posunulo konverzaci o něco dále, navíc se o ni můžu dozvědět něco navíc. Tanec mi žádné problémy nedělal, přeci jenom tyhle kroky byly naprosto základní. Zvládal jsem i jiné tance, jelikož takové věci jako taneční jsem měl už za sebou.

*překvapila ji ta jeho otázka, ale úsměv na její tváři se jen rozšířil. Mohlo to opravdu působit zvláštně a ona měla jediný, i když dobrý důvod navštěvovat více tenhle okres než žít v tom svém.* Není to tak, že bych měla úplně ráda adrenalin, že bych se vyžívala ve strachu, přeci jen vím, co je tohle za okres, co se tu může kdykoli stát, mám s tím už nějaké zkušenosti. *oznámila mu, ale při té myšlence sebou trošku trhla a její pohled se zmrazil. Vzpomněla si na událost, kdy zabila člověka... Ano, zabila člověka, i když byl vrahem, stále to byl člověk. Situace jí k tomu ale donutila, protože už několikrát málem zemřela, když na něj narazila. Navíc on neohrožoval jen její život, ale i život jejích blízkých, což bylo snad ještě horší. Musela ho zabít, když jí Shiro obstaral tak jedinečnou příležitost, i když se k tomu opravdu dlouhou dobu neměla, ale ta zlost jí donutila to udělat. Stále to byla ale nesmazatelná skvrna její minulosti, na kterou se nedalo jen tak zapomenout - nikdy.* Důvod je jednoduchý - přátelé. *odpověděla prostě jednoduše nakonec a snažila se nedat najevo to, na co si vzpomněla*

Moc dobře jsem si všiml toho, že se zatvářila poněkud... Chladně, když odpovídala. Asi jsem narazil na něco, co ji nebylo moc příjemné, nebo na nějakou vzpomínku, možná ji někdo něco udělal, nebo... Naopak. Ta myšlenka mě donutila se usmát, i když to nebylo znát, jelikož jsem se při tomto tanci usmíval pořád - Bylo to jen takové menší pousmání jen jedním koutkem rtu, což pro mě bylo tak trochu ikonické. Raději jsem se ale rozhodl o tomto nemluvit, jelikož nebylo dobré rozvádět konverzaci o něčem, co ji nebylo příjemné, ať už se stalo cokoliv a ať už mě to zajímalo jakýmkoliv způsobem. Budeš později chtít odvézt domů? Přece jenom bydlíme oba v R1, tudíž bych to měl po cestě. Řekl jsem první věc, která mě napadla, když jsem chtěl změnit téma. Můj mozek si přitom uštědřil pořádnou facku, samozřejmě jen imaginární, jelikož to co jsem řekl mohlo asi v této situaci vyznít opravdu zvláštně.

*ani si nevšimla toho, že by se usmál nějakým jiným způsobem, a se jen dál v klidu pohupovala, přičemž její obličej opět trošku povolil a ona si tiše oddechla - nejspíš si toho musel všimnout, na tohle si vzpomenout neměla, a už vůbec ne v takovou chvilku. Přeci jen se s klidným svědomím, mírumilovný člověk jako je ona, nemohl přenést přes to, že zabil člověka, ne? To bylo jasné.* Cože? *vyhrkla, když se zeptal na tuhle otázku, byla stále trošku mimo, proto ta reakce* Aha... Ehm, vážím si té tvé nabídky, možná by to i šlo... *zauvažovala. Měla by se nejspíš nějakým způsobem pak spojit s Kenshinem nebo Shinem, jestli jsou v pořádku, nelíbilo se jí, že je tam takhle nechala na pospas kulkám i vzhledem k tomu, že by jim byla jen přítěží.*

Bezděky jsem při tanci udělal malinký krok blíže k ní, tudíž už mezi námi nebyl takový ten upjatý odstup, ale pořád tam samozřejmě nějaký byl. Samozřejmě tu stále platí ten slib, že se ode mě nemusíš ničeho bát. Řekl jsem s úsměvem, jelikož vypadala trochu nejistě. Nevěděl jsem, jestli se třeba z mé strany něčeho nebojí, ale bylo by to vcelku pravděpodobné, přeci jenom se známe jen pár hodin, ani to skoro ne. Už jenom tento typ tance byl ode mě docela troufalý na to, jak dlouho se známe. Vlastně až teď jsem si také všiml, že tančí celou dobu na špičkách. To mi tak trochu prozradilo, že se tanci věnuje, jelikož takto tančit mohlo být pro začátečníka dost nepříjemné ba až nemožné. Já osobně jsem o tanci nic nevěděl, samozřejmě kromě všech základních společenských tanců. Jediné tance, které jsem znal lépe, byly vášnivé španělské tance, které jsem ovládal dalo by se říct bezchybně.

*trošku jí překvapilo, že udělal ten krok blíže k ní, ale nijak jí to nevadilo, protože tu ten odstup stále byl - navíc tohle byl jen tanec a ona v páru byla zvyklá tancovat dost tělo na tělo, ve společenských tancích, protože se to tak na vyšší úrovni prostě tančilo. Jen přikývla, tohle nebylo to, z čeho by měla strach. Kdyby jí plánoval nějak ublížit, už tu na to těch příležitostí měl dost, takže to nejspíš nebude to, co má v plánu - takže se nebála* Ne, to není to, čeho se bojím. *odvětila nakonec a jen se trošku pousmála. Vážně jí nedělalo problém, udržet se na špičkách nějakou tu dobu, takže jí od toho ani nijak nebolely nohy*

*Pořád sleduji Angi, připadá mi to tak trochu směšný, nakonec se vrátím k baru dopiji kokteil a přijdu za Angi.*

Naneštěstí píseň, na kterou jsme tančili, už pomalu končila, tudíž se styl hudby změnil zase k normálu. Většina lidí, co doteď seděla, se začala pomalu zvedat, přičemž jsem já stále stál s rukama okolo jejího pasu. Chceš znovu zkusit nějakou modernu, nebo si půjdeme sednout? Zeptal jsem se jí s úsměvem, přičemž se mé zářivě zelené oči dívaly do těch jejích pronikavým pohledem. Samozřejmě pokud tě opět sabotuje nějaká lahev, znovu tě chytím. Dodal jsem, přičemž jsem své ruce zatím nechával tak jak jsou - Ani jsem si to pořádně neuvědomoval, jelikož jsem neměl v hlavě takové ty zábrany, které mi říkaly co teď udělat nebo spíš naopak neudělat. Ty smazalo sebevědomí, které mi nic takového nenaznačovalo.

Ehm... Tak dobře, já to zkusím. *hádala, že v takové situaci nemá na výběr, ale tohle řekla dost rozpačitě - přeci jen, když takhle nechal ty ruce. No, ona už ty své z jeho krku sundala, a tak je nechala opět volně podél těla* Ne, nemyslím si, že by se to stalo znovu. *řekla trošku pobaveným tónem a jen tak bezděky se rozhlédla okolo. Sice byla pravda, že má hudební sluch, ale takovéhle odvázání, před tolika lidmi... Saiichi s tím očividně problém neměl, ale ona na tom byla trošku jinak, navíc vážně netušila, jak se má takhle hýbat, jestli jen tak nějak ledabyle, jak ji zrovna napadne, anebo v tom je snad nějaký systém? Vážně neměla sebemenší tušení*

*Rozhlédnu se, dojde mi, že tu je i Eli, pomalým krokem se k ní vydám.* Gomen , že vás vyrušuji...Ahoj Eli....*Řeknu mile.* Můžu se tě na něco zeptat?