Nočný klub

Nejdříve jsem Eli pustil a měl jsem v plánu ji přimět se trochu uvolnit, tedy v tom smyslu, aby nebyla tak upjatá, navíc tady bylo opravdu dost lidí, takže se neměla čeho obávat. Jakmile jsem ale spatřil tu dívku, která sem jen tak přišla a oslovila nás, konkrétně Eli, můj přívětivý, dal by se dokonce nazvat milý, pohled okamžitě ochladl, stejně jako úsměv na mých rtech. Založil jsem si ruce na prsou a přejel jsem ji pohledem. Gomen že vyrušuji... Zopakoval jsem trochu posměšným tónem, ale nic jiného jsem neřekl, přeci jenom jízlivé poznámky jsem si mohl nechat pro sebe, přece jenom jsem tu byl s Eli a na tu jsem nechtěl působit namyšleně nebo tak něco.

*všimla si, že se Saiichiho pohled trošku změnil. No, říkala mu, že tu v R2 má přátele, a proto tu je tak často. Proč reagoval tímhle způsobem ale nepochopila, ne úplně. Jasně, že ho mohlo naštvat, že někdo přišel zrovna v tuhle chvilku, ale i tak...* Promiň. *zamumlala směrem k Saiichimu, a pak se otočila k Megg a přívětivě se usmála* Ahoj, ehm... Je to na dlouho? *na chvilku se otočila na Saiichiho, ale pak opět zpátky na ni* Co tedy potřebuješ? *zeptala se jí, vlastně ji celkem překvapilo, že ji potkává na takovémhle místě*

*Můj výraz se úplně změnil, když jsem se podívala na toho kluka, podívala jsem se zpět na Eli*No...chtěla jsem se tě zeptat co bude s tou kapelou..vypadá to, že jsme zbyli už jenom mi dvě..*Řeknu a konečně se usměji.* Takže jestli chceš dál v tom pokračovat..

*překvapeně zamrkala - tohle nebylo moc dobré zjištění, takhle se to opravdu těžko bude táhnout, ne, to vůbec nepůjde* Jen dvě... Kam se poděli ostatní? *zeptala se dost udiveně a podívala se zamyšleně stranou ve snaze vymyslet nějaké řešení, ale vůbec nic ji nenapadalo* Chybí nám základní rytmika, neutáhneme to. *usoudila nakonec, nikterak pesimisticky, to prostě byla realita. Chtělo by to alespoň kytaru, producenta a manažera navíc, jinak to nemá smysl* Promiň Megg, ale s tímhle nehneme, dokud neseženeme nové členy. *zamumlala si pro sebe s trošku si pro sebe tiše zaklela - vůbec se jí nelíbilo to, co se v poslední době dělo, tímhle konče*

Stál jsem celkem blízko těch dvou, tudíž jsem většinu jejích hovoru slyšel, alespoň to důležité, co říkala Eli ohledně toho všeho co potřebují. S rukama v kapsách jsem udělal krok k nim, přičemž jsem se podíval na Eli a malinko jsem se pousmál. Tohle byla pro mě docela příležitost. Pokud mohu trochu vstoupit do hovoru... Řekl jsem a aniž bych čekal na odpověď, pokračoval jsem. Myslím, že ti už jen podle mého auta došlo, že na tom nejsem finančně špatně, takže... Producent a manažer je jen otázka peněz, které bych mohl poskytnout a s kytarou bych mohl pomoci osobně, popřípadě i s hlasem, kdyby bylo potřeba. Dokončil jsem svůj návrh. Takovou nabídku jsem udělal poprvé v životě a to aniž bych nad tím tak nějak uvažoval, prostě mě to napadlo a navíc proč to nezkusit, přinejmenším mě to mohlo ukázat v trochu lepším světle, na čemž mi teď záleželo.

To by jsi vážně udělal ? *Zeptala jsem se a podívala jsem na něj udiveně.* No nějak se vypařili..ani zmínka o tom , že existují... *Odpověděla jsem na její otázku.*

*trošku sebou trhla, když se ozval Saiichiho hlas - ani ji nenapadlo, že by je mohl poslouchat, ale očividně to tak bylo. Nechtěla ho do toho zatahovat, i když jí říkal, že umí hrát na kytaru i zpívat, ale v tomhle případě, kdy se ozval sám? Nemohla ale dělat ukvapená rozhodnutí, i když to znělo vážně lákavě. O ty peníze nešlo, došlo jí, že je vážně má, a nejspíš opravdu ne málo.* Překvapuje mě, že bys do toho šel, ale co se toho zpěvu a hraní týče... Chtěla bych si to poslechnout. *oznámila mu s takovým menším úsměvem. Ne, že by mu nevěřila, ale prostě to nemohla vzít na lehkou váhu, nikdy ho neslyšela hrát, jen tak, i přes ten jeho velký vliv, ho přibrat prostě nemůže, i když by se to dalo nazvat takovou záchranou kapely a pokud by to vyšlo, byla by mu vážně hodně vděčná*

(Odepíšu až tu budu, takže mě můžete ignorovat )

Stoupl jsem si do takového úhlu, že to vypadalo, jako kdybych mluvil pouze s Eli. Trochu jsem se pousmál a přikývl jsem. S tím samozřejmě počítám. Odpověděl jsem ji, přičemž mi v očích trochu zajiskřilo. Nedalo by se říct, že bych se do věcí jako kapela nějak hrnul, spíš naopak, ale přece jenom jsem to nedělal kvůli tomu. Navíc mi bylo vcelku jedno, kolik peněz na to padne, jenom abych zachránil jejich kapelu, pokud se to tedy podaří, což s nejvyšší pravděpodobností ano - Peníze dokážou změnit téměř vše a tohle byla jedna z věcí, které k nim patřily. Samozřejmě pokud by šlo o sumu peněz, stačí říct číslo. Dodal jsem nakonec, jenom abych ji ujistil, že jsem ochoten pro tu kapelu obětovat trochu větší částku, než se mohlo na první pohled zdát.

*jen nevěřícně zavrtěla hlavou nad tím, co říkal. Kolik do toho hodlá vrazit? Vždyť ji sotva znal, takže proč by to měl dělat? Připadalo jí, že Megg dost ignoroval, což byla další z věcí, kterou nedokázala pochopit, no nejspíš už to tak bude, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu, a proto se prostě nechápou, v některých případech.* Cože... *začala trošku nejistě a stále si ho překvapeně přejížděla pohledem, vážně jí zajímalo, co za tímhle jeho zvláštním chováním stojí* Ono stačí ty lidi najít, pokud budou schopní, je mi jedno, jak budou drazí, samozřejmě do toho také hodlám vrazit tu největší částku. *oznámila a zvědavě si ho prohlížela. On vlastně navrhl něco, co oživilo tu myšlenku, že by mohla kapela dál fungovat, pokud tedy je tak schopný, jak tvrdí, v tom ale neměla důvod mu nedůvěřovat*

V podstatě mi bylo jasné, že se tak diví, proč bych ji s tím měl tak pomáhat. Ale pořád tam bylo to v podstatě. Tu dívku jsem opravdu svým způsobem ignoroval, jelikož kvůli ní jsem tu nebyl a navíc mi byla upřímně ukradená, na rozdíl od té dívky stojící přede mnou. Nepůjdeme se posadit? Řekl jsem nakonec. Přece jenom řešit tohle v nočním klubu na parketu asi nebylo moc dobré, už jenom kvůli tomu hluku kolem. Navíc jsem nevěděl, kdy má Elerí v plánu odejít, přece jenom jsme tu byli už celkem dlouho, ne že by mi to vadilo, upřímně mi to bylo jedno, ale i tak jsem měl v mozku tuto nedůležitou nezodpovězenou otázku.

*trošku nejistě pohlédla na Megg* Ehm, myslím, že to s ním trošku pořeším, pak ti dám vědět. *oznámila jí s úsměvem, přikývla a vykročila ven z parketu, přeci jen tu na ni bylo dost těsno a dusno, no, nerada stála takhle uprostřed parketu, někde na okraji to bylo rozhodně pohodlnější, navíc tam měla ještě svůj oblíbený džusík, který ještě chtěla dopít, než vůbec odejde. Když k němu došla, ihned si s potěšením lokla a uculila se. Vlastně měla v plánu odejít až v tu dobu, kdy to bude potřeba, nikam moc nespěchala, takže v tom problém opravdu nebyl, navíc očividně teď našla další záminku k tomu, aby tu zůstala, bylo to vlastně něco, co vyřešit chtěla, možná i musela*

Jen jsem následoval Eli a také jsem se napil ze své sklenice džusu, přičemž jsem se trochu pousmál, když jsem si všiml jak se culí. Přišla mi taková jiná, než ostatní holky, se kterými jsem něco měl. Nevím v čem to bylo, ale něco takového jsem tam viděl. Každopádně jsem položil svou sklenici na pult a opřel jsem se o něj, přičemž jsem se díval s úsměvem na Eli. Tak... Teď se mnou můžeš pořešit co chceš. Řekl jsem pobaveně, přičemž jsem si ji s úsměvem prohlížel. Vlastně mi došlo, že ani nevím, jaký styl hudby hrají, i když jsem si věřil dost na to, abych zahrál cokoliv budou chtít, přece jenom s kytarou v ruce nejsem žádný nováček a můj hlas... No, o něm si může vlastní obrázek udělat po mém mini vystoupení.

*když si všimla, jak se na ni dívá, jen položila skleničku a ten jeho pohled mu oplatila, i když ten její byl dost nechápavý* Takže... Já vážně vůbec nechápu, proč to děláš, ale to nechme stranou, dobrá... Zajímá mě jen pár věcí. Znáš někoho, kdo by mohl zastávat post producenta nebo manažera? Také jsem zvědavá, kolik si myslíš že tak vydá ta investice a kolik jsi schopen do toho vrazit. *oznámila mu na rovinu a pronikavě si ho měřila pohledem* Další věc, ohledně tebe... Až tu skončíme, bylo by fajn, kdybys mě tedy odvezl domů, pokud můžeš a rovnou bys mi tam mohl něco zahrát a zazpívat, bez obav - kytaru mám, pokud tedy nepotřebuješ zrovna tu svojí, ale neměl by to být problém, ne? Pak už bych tě propustila... Přeci jen, kdoví, kdy se znova setkáme, když jsme se nepotkali na škole za celou tu dobu. *dodala s úsměvem na vysvětlenou. Možná to řekla dost tvrdě, přísně... Anebo jak to říct, ale prostě jí to přišlo v téhle situaci nezbytné, navíc nechtěla chodit okolo horké kaše, když všechno může říct na rovinu co nejjednodušeji.* Aáá, ještě abych nezapomněla. Hrajeme převážně rok, možná někdy s prvky funky... Takže by mě také zajímalo, jak se ti na to hodí hlas, případně jestli to zahraješ, ale to mi tu neříkej, to chci vidět osobně. *řekla mu nakonec a její úsměv se trošku rozšířil*

Jen jsem se zasmál poté, co na mě vychrlila všechny ty informace. Jen jsem si je v hlavě postupně seřadil a začal jsem postupně odpovídat, aby v tom nebyl zmatek. Osobně nikoho neznám, samozřejmě pokud chcete nějakého vyloženého profesionála, není problém. Kolik si myslím není důležité. A schopen? No... Řekni číslo a já ho převedu do peněz. Tohle už asi vyznělo dost zvláštně, ne li až přespříliš sebevědomě, ale tak jsem na tom prostě byl a peníze mi byly ukradené. I kdybych do toho vyhodil milióny, což je přehnané ale jako příklad to postačí, pořád bych byl členem jedné z nejbohatších rodin v Japonsku. Na odvozu jsme už domluvení a něco ti zahrát, popřípadě zazpívat mi nedělá problém, sice mám svou vlastní kytaru a jsem na ní svým způsobem zvyklý, pokud víš o čem mluvím, ale snad nebude problém s tím něco sesmolit i s jinou. Nakonec jsem se trochu zachechtal a poklepal jsem si prstem na čelo. Teď, když tě znám, se budu muset na chodbách více rozhlížet. Dodal jsem pobaveně. Poté jsem se zamyslel nad tím stylem hudby, který mi popsala. Jak jsem říkal, skládám vlastní písně, které se ale stylem upřímně opravdu liší. S kytarou problém nebude, na akustickou kytaru zahraju cokoliv budeš chtít, ale jen je třeba dopilovat hlas. Odpověděl jsem ji s vážnou tváři, ale když jsem domluvil, opět jsem se mile pousmál.

*také si v hlavě srovnala ty jeho odpovědi, ale jen tak chvilku strnule stála a zírala na něj, bez hnutí jediné brvy* To jako fakt? Dělá si ze mě snad celou tu dobu prostě legraci? ...... Proč by to dělal? *proběhlo jí hlavou a nakonec jen tak naprázdno otevřela pusu a polkla. Netušila, co je ten kluk zač, ale nikdo obyčejný to nejspíš nebude.* T-to zní opravdu zajímavě. *vypravila ze sebe stále dost šokovaně* Ehm, dobře, zkusíme to a uvidíme. *zamumlala s takovým stále dost zaraženým výrazem a kývla. Nevěděla, co z toho, co řekl, je pravda, ale i tak za zkoušku přeci vůbec nic nedá, ne?*

Všiml jsem si toho, jak jen strnule stála a docela mě to pobavilo. Hlasitě jsem se zasmál a žertovně jsem ji rozcuchal vlasy. Nevěříš mi snad? Stačí jen říct a můžeš si mé schopnosti i pravdomluvnost vyzkoušet sama. Mé auto je jen kousek odsud. Řekl jsem stále pobaveným tónem hlasu. Opravdu mě pobavilo to, jak jen otevřela pusu a nic neřekla. Přece jenom jsem ji opravdu moc dlouho neznal a už jsem ji chtěl nabídnout takovou pomoc. Nevěděl jsem, co přesně si o tom myslí, ale doufal jsem, že nic moc špatného, to by to mé snažení o dobrý první dojem přišlo jen tak vniveč.

*když ji rozcuchal vlasy, jen se trošku přikrčila a rádoby se nafoukla, jak to dělá většina holek, ale vážně. Pak se jen zasmála* Nemám důvod ti nevěřit... A ty nemáš důvod o tomhle žertovat, takže si prostě myslím, že říkáš pravdu, co si ověřovat? Vzala svou skleničku a pár malými loky dopila ten džus, potom skleničku položila opět na bar, z kapsy vytáhla nějaké drobné a zaplatila si své pití. Neměla ráda, když za ni někdo platil, takže k tomu nedala Saiichimu ani příležitost, i když to nejspíš měl v plánu* Tvé schopnosti si ráda ověřím, budu kritická. *oznámila mu s úsměvem* A můžeme vlastně vyrazit hned, kdy budeš chtít. *pokrčila rameny a trošku se rozhlédla okolo*

Jen jsem se zasmál a vytáhl jsem svou peněženku, ze které jsem vytáhl nějaké peníze a položil jsem je na bar, poté jsem jen gestem ruky naznačil, že můžeme jít. Pomalu jsem vyšel s Eli po boku ven, přičemž mě ofoukl docela chladný vítr. Není ti zima? Zeptal jsem se, ale aniž bych čekal, sundal jsem si sako a přehodil jsem jí ho přes ramena, přičemž jsem sám zůstal jen v košili a kravatě. Pomalu jsem šel s Elerí směrem k uličkám, kde stálo zaparkované mé auto.

*popritom ked neustale hladam svoju knizku pod stolom, udriem sa hlavou do stola* Jaau *ostanem skrčena pod stolom a posucham si hlavu*

*po chvili sa zdvihnem a idem hladat knizku na namestie*

*Podívám se kolik je hodin, přitom si všimnu že sedím na židličce.* Sakra já tu usnula. *Pomyslela jsem si, rychle jsem se zvedla a utíkala do školy.*