Nemocnica

*zatvářila se překvapeně a pochopila* Zatraceně...Až tak hluboko.

*Dlouhou dobu jen mlčí* "Měl bych jít"

*stále ho drží za ruku* K-kam?...*zeptala se smutně*

"Potřebuji se odreagovat.... Takže asi do baru..." *Podívá se na ni*

Opovaž se...*stiskla jeho ruku pevněji*

*Sedne si vedle na židli* "Co mám podle tebe dělat?" *Zvýší hlas* "Jsem úplně bezmocný.." *Má pocit že se tam za chvíli zhroutí*

*vidí mu tu beznaděj v očích, smutně ho sleduje* J-já...Jak chceš...*zamumlala tiše a uhnula pohledem, do očí se jí hrnuly slzy, moc dobře věděla, že tohle byla její chyba, jen nevěděla, co s tím má takhle zpětně dělat*

*Postaví se* "Promiň..." *Řekne a vyběhne z pokoje*

*chytila se za hlavu* Zatraceně...*zamumlala tiše, opřela se matraci a s námahou se zvedla do sedu, ztěžka oddechovala a bodlo jí někde v břiše, zatnula zuby a všimla si, že krev zabarvila bělostný obvaz*

*Vejde do pokoje* "Dosta-" *Zmlkl jakmile si všiml co dělá* "Co to děláš musíš ležet" *Řekne a pomůže ji si zase lehnout*

*proti její vůli si lehne a podívá se mu do očí* Copak jsi chtěl říct?

"Dostal jsem povolení od doktora na domácí lěčbu." *Řekne s úsměvem* Sanitka tě může odvést okamžitě."

Co? *uculila se* Vážně? *pohladí ho po tváři*

"Jasně.." *usměje se* "Tak co.. vyrazíme?"

D-Dobře. *mrkla na něj*

*Zavolá je dovnitř. Dají ji na nosítka a společně dojdou k sanitce. Řekne jim adresu a odjedou k ní domů*

*Taxík zastaví,zaplatím a vystúpim.Neviem či to chcem vedieť.Asi skôr nie.Po zdĺhavom rozhovore a iných blbostí vychádzam z nemocnice.Asi by som sa mala tešiť..Skôr som však šokovaná a..ako to povedať...vlastne neviem nájsť ani to správne slovo.Zapálim si a premýšľam,čo ďalej..Nakoniec sa vydám preč odtiaľto,peši.*

"celou cestu mlčím a dívám se z okna . V hlavě si dávám dohromady jak ti to říct, popřípadě jak ti to naznačit, ale pořád mi myšlenky utíkají k tomu co jsi řekla a k tomu že už to nikdy nebude takové jako bylo.Když dojedeme k nemocnici tak sebou trošku jenom cuknu, protože jsem nebyl připoutaný. Otevřu dveře a vystoupím."děkuji za odvoz " řeknu potichu, a zavřu dveře, poté pomalým krokem jdu do nemocnice. Když procházím kolem recepce tak z pravé kapsy vytáhnu malou modrou krabičku.Otevřu jí a pousměji se " to je jediné co mi zůstalo " povzdychnu si když koukám na zlatý prstýnek který jsem chtěl dát inori"

*Zaparkujem na voľnom mieste,vystúpim a zamknem auto.Nepovdal mi o čo ide a ja neviem,či mám byť rada alebo nie.Nakoniec strčím ruky do vreciek a idem za Hiroshim.Je mi celkom divné,že som tu dnes už podruhý-krát.*,,Mal by si ísť k doktorovi a nie stáť uprostred haly."*poviem smerom k nemu,keď tam prídem.Stojím však za ním,čo znamená,že nevidím,čo drží.*

Hm? Asi jo "řeknu potichu  a zaklapnu krabičku. Poté si jí dám do kapsy.Pomalým krokem se rozejdu k ordinaci . Když dojdu k ordinaci tak chvilku čekám. Asi po pěti minutách mě doktor vyzve dovnitř. Zvednu se z lavice na které jsem seděl a pomalu jdu do jeho ordinace , těsně před ordinací mi z kapsy vypadne modrá krabička, ale toho si nevšimnu."

*Ja som tam stála opretá o stenu.Vládlo medzi nami hrobové ticho,keďže neviem,čo povedať.Vôňa choriob v nemocnici mi nie je práve najmilšia.*,,Niečo ti..."*poviem,keď zbadám krabičku,ale to už bol za dvermi.Skloním sa teda po ňu.Chvíľu sa s ňou len tak pohrávam v ruke,netušiac čo to je.Vlastne..asi viem,čo v nej je.Aj tak ju však otvorím.*,,To mi chcel povedať?..."*pomyslím si,pričom ostanem zarazene stáť.Zklapnem krabičku a pokrútim hlavou.*,,Nie..určite si len namýšlam blbosti..."*zahryznem si do spodnej pery.Radšej si však sadnem a čakám.Krabičku držím v ruke a radšej ju už neotváram.*

"po asi dvaceti minutách mě konečně pustí z  ordinace. na ruce mám pěkně  bílou sádru, ačkoliv vypadá že je všechno v pohodě , tak ta sádra mi zůstane měsíc a další měsíc musím s tou rukou zacházet opatrně. Mno to je mi stejně jedno . Víc mě zajímala Inori a vše kolem ní. "jsem tu "řeknu potichu, zatímco koukám do země "

*Usmejem sa,keď vyjde von.Je to však skôr taký priateľský úmev.Som však rada,že to nebolo nič vážnejšie.Pozriem sa naňho zdola,keďže sedím.Stále sa pohrávam s modrou krabičkou.*,,Toto ti vypadlo.."*poviem a podám mu ju.Znovu začnem premýšlať či mu to mám povedať.*

"když si všimnu že máš tu krabičku v ruce tak uhnu pohledem. " Uhm mno chtěl jsem ti ho dát když jsem ti dal kura , tak si ho nech " Řeknu možná nezodpovězenou otázku, ale když už jsi tu krabičku našla tak si se do ní podívala, teda to mě aspoň napadlo

*Nechápavo zaklipkám očami.Takže som sa nemýlila.Pokrútim hlavou a postavím,pričom vezmem jeho zdravú ruku,roztvorím ju a dám do nej krabičku.Na moment uhnem pohľadom a potom sa mu pozriem do očí.*,,...Som tehotná...a....asi pôjdem na potrat.."*zašepkám potichu.Vlastne to skôr potichu oznámim.V mojom hlase je náznak ničoho.*,,Teraz by som sa mala asi odsťahovať,huh.."*usmejem sa cynicky.Toto som vlastne povedala,aby som odviedla reč od tamtoho.*,,Predsa len...teraz,keď vieš,že mi nešlo o vzťah.."*dodám,pričom mi v hlave bliká Klamárka!.*