Nemocnica

I kdyby bylo hodně důvodů proč ne.. tak bych šel *usměju se*

*Zasmejem sa.*,,Tak poďme."*poviem.*,,Asi nedokážeš s tou rukou šoférovať...Či?"*pozriem naňho troška pobavene.*

to nezjistím pokud to nezkusím *ďábelsky se usměju*

*Uškrniem sa.*,,Ideš to teda skúsiť."*zavelím veselo a idem von k jeho autu.*

*jdu k autu, nasednu a nastartuju* připoutej se nejezdím zrovna.. nejpomaleji *usměju se*

,,Hmm...Aspoň bude prča."*uškrniem sa.Nasadnem a pás si nezapnem.*

tak tedy vyrážíme señorita *pousměju se a vyjedu směrem k baru*

*Taxík přijede.Vytáhnu Angel.Odtáhnu ji do nemocnice.*Vážné zranění hlavy.*Řeknu sestřičce.Dojde doktor,vezmou Angel na nosítka a odjedou na sál.*(Gomen musím jít spát Dobrou )

*som neustale v bezvedomi a popritom mi z ničoho nič mi tečie krv z pusy, ked ma davaju na lôžko* (To nic, zajtra pokračujeme ^_^)

*Do izby mi vôjde muž v čiernom* Zdravím šéfe, tak môžeme vyraziť? *Povedal mi a ja sa na neho pozerám ako vyoraná myš* Ehm kto si? A kam chceš ísť? *Poviem mu, on sa pozrie na moju diagnózu* Ahá amnézia, no tak to bude tažké, nesmie sa o tom nik dozvedieť *Vytiahne papiere a podá ich mne* Podpíšte to, je to súhlas o tom že budem viesť obchody do doby než sa vám vráti pamäť, som vaša pravá ruka predsa *Pousmeje sa  ja nechápavo na neho pozerám avšak s úsmevom to podpíšem, oblieknem sa a odchádzame von, poďakujem sestričke, vyjdeme von, nastúpim do auta a odídeme, po ceste mi hovorí o mne*

*Sednu si do čekárny.Po několika hodinách dojde doktor.*Vaše kamarádka bude v pořádku,musíme si ji tu jen chvíli nechat.*Řekne a odejde.Vstanu a odcházím.*

*po chvili sa zobudim na lôžku s obväzmi a obzerám sa okolo seba* Kde to som? *uvidim vedla seba stroj, ktory mi filtruje krv. Hneď potom ucítim bolesť v celom tele*

Tu ja ostať nemôžem *pomaly sa zdvihnem a odpojim sa od stroja, hned nato pride sem lekár* Slečna Waris, čo to robite?! *hned ma pri tom zastaví doktor*

Prosim, nechajte ma *odpoviem potichu* Ja viem, prečo ste ma pripojili na stroj *poviem so slzami v očiach* Ako trpite dlho s touto chorobou? *pyta sa ma doktor* Odmalička *poviem potichu a stisnem nervozne dlane* Ja viem, na chemoterapie by som mala ostávať, ale rakovina krvi sa nedá liečiť *popritom mi slzy teču ako o závod* Prosim vas doktor nechajte ma samú. *doktor mi odpovie* Tak dobre, ale na stroj musite byt pripojena *pripoji ma na stroj a odide*

*po niekolkych minutach sa divam oproti na zrkadlo, kde vidim seba, jak som obviazany obväz okolo celej hlavy, ruky a aj okolo noh* -Takto som nikdy nemala žiť- *po chvili sa rozhodnem, že sa odpojim od stroja a odídem tak, že vyskočim cez okno, aby ma nevideli a pomaly odídem*

*po pol hodine sa prebudim znovu pripojená na stroj, ale tentokrat mam hadičku v puse, ktorá mi vysáva krv, ktoru som mala v puse až v pažeráku* -Um, kde to som? *obzeram sa okolo seba*- Ach, trešti mi hlava- *potom si spomeniem*- Ach, Megami! -*po chvili ked sa dvihnem, ma boli cele telo a nemôžem sa hýbať* - Kazuma, gomene, ale ja niesom pre teba dobrá- *spustia sa mi slzy*

*po niekolkych minutach, ked mi prestane krvácat z úst, tak mi vytiahnu hadičku z ust a začnem normalne dýchať*

*po chvili, ked odídu, odpojim sa od stroja a vyskočim z okna, lebo tu ostať nechcem a tak idem smerom do uličiek*

*jakmile dojede záchranka k nemocnici, ihned ji přeložili opatrně na nosítka a odvezli na sál, po nějaké době vyšel doktor a podíval se upřeným pohledem na Shina* Takže...Jak se to stalo?

"Ehm.. no zkrátka.. někdo ji postřelil.. pachatele neznám." *Řekne mu, cítí se sklíčeně*

Uhm, Vy jste náhodný kolemjdoucí? Rodinný příslušník?...*pozorně si ho prohlédl, nevěděl, jestli má právo mu říct, co se stalo*

"Ehm... přítel.. myslím že jsem přítel." *Řekne trochu nejistě*

*vypadalo to, jako by nad něčím dlouho přemýšlel* Dobrá, řeknu Vám to, i když bych možná neměl...*povzdechl si* Měla sice velké štěstí, protože...Kulka pronikla hluboko, skoro trefila srdce, ale nestalo se tak, ale zároveň - nemůžeme s kulkou nic dělat, museli bychom přes páteř, což by vedlo k jejímu ochromení. Takže, musí být opatrná, samozřejmě, hodně opatrná.

"Takže vy ji nemůžete vytáhnout?" *Zeptá se a zároveň se zděsí* "Bude to mít nějaké trvalé následky?"

*povzdechne si* Ne, uškodilo by jí to více než když to necháme být. Samozřejmě, bude. Musí na sebe dávat opravdu pozor, aby se jí kulka nezarazila dál, to by byl její konec. *řekl vážně* Navíc, nejspíš jí to bude bolet, ale víc udělat nemůžeme...