Nemocnica

"v hlavě mi znělo jenom její 'Jsem těhotná' na nic jiného jsem  v tu chvíli nemyslel, ani jsem si neuvědomil že dala tu krabičku do ruky"j-j-já budu táta" řeknu potichu , protože druhou část tvé věty už jsem neslyšel.Z očí mi jde vidět , starost, něha ale zároveň i láska k Inori.Opatrně jí zdravou rukou obejmu"kdyby ti šlo jenom o to jedno tak by jsi se nevrátila " řeknu rozhodně, tím si chci potvrdit to že mě miluje i když si to nechce přiznat."nemusíš odcházet, né teď když jsi těhotná " dodám potichu "

*Nechápavo a zároveň prekvapene naňho pozriem.Ako mohol vedieť,že je dieťa je jeho?Niežeby nemal pravdu,keďže môj posledný "vzťah" bol s ženou.Nečakala som takúto reakciu.To čo som v jeho očiach ma potešilo,ale uhnem pohľadom.Dám preč jeho ruku a odstúpim.Na tvári sa mi usadí chladný výraz,aj keď len hraný.V skutočnosti som bola rozrušená...nervózna.*,,Ty si ma asi nepočul...Povedala som,že si to nenechám."*poviem trošku zvýšeným hlasom.Stále sa však vyhýbam očnému kontaktu.Možno bolo odo mňa krutém,že som dieťa vo mne nazvala ,,to".Ale netrápim sa tým.*,,Nemám dôvod ti klamať...Išlo mi len o to.."*poviem kľudne až ľadovo,pričom sa mu pozriem do očí a dúfam,že nebudem musieť uhnúť pohľadom.*

"nechápavě se na tebe podívám. Po chvíli mi dojde kontext těch slov které jsi řekla. Přitom ti celou dobu koukám do očí . Teď je to poprvé co jsem rád že nemám panenky jako ostatní . Spíš to vypadá jako bych měl  duhovka splývala s bělmem protože byla světle modré možná až šedé barvy.Jenom přikývnu na souhlas toho že jsem rozuměl tomu že si dítě nechceš nechat. Hádat jsem se nechtěl, věděl jsem že by to nikam nevedlo a stejně by jsi si prosadila svojí. " tak proč jsi se teda vracela ?" zeptám se ledovým hlasem , který je bez známky citu" proč ? řekni "řeknu a pomalu přitom znovu ztrácím nervy"

*Nakoniec som nútená uhnúť pohľadom.V tej jednej minúte si vlastne uvedomím,čo je pravda a to,že aso naozaj milujem.Lenže teraz to už bolo asi nanič.On to celé pohnojil a ja som to pos*ala.Zatnem ruky v päsť a párkrát zažmurkám,aby som zahnala slzy.*,,Aby som ti oznámila,že sa odsťahujem...Zajtra si teda prídem po veci..Prosím nebuď vtedy doma..."*vysúkam zo seba,keďže ma dosť zarazilo ako reagoval teraz.V duchu sa však melancholicky pousmejem.*,,Tak..Kira...Teraz už si spokojná,však.."*odpoveď som nedostala.Potom sa otočím na päte a idem von,kde sa snažím odchytiť taxíka.*,,Prepáč..."*poviem však tesne predtým.Neviem či ma počul.*

"levou ruku stisknu v pěst , v tu chvíli si uvědomím že mám v ruce tu krabičku. To mě vytočí ještě víc. Otočím se směrem kterým odcházíš a krabičku s prstýnkem uvnitř hodím tím směrem . Je mi jedno co se s ní stane. Co jsem si od toho vlastně čekal ? podvedu jí a ještě jí chci dát zásnubní prstýnek ? Jsem snad Idiot ? nejspíš jo. Pomalu dojdu ke zdi a opřu se o ní . Chvilku jenom koukám do stropu, nakonec se svezu na zem a nevnímám vůbec nic ."

*Začujem,že niečo dopadlo na zem.Tipujem,že to hodil Hiroshi.Neobzriem sa,napriek tomu,že chcem.Nakoniec zastaví jedno auto.Nastúpim do taxíka a idem nevedno kam.*

"asi po deseti minutách za mnou přijde sestřička s krabičkou a prstýnkem který našla na zemi. krabičku mi hodila a na nic se neptala. Poté mi začala dávat přednášku o tom jak se mám chovat v nemocnici.Její přednáška, né že by byla otravná jako že byla spíš jsem na ní neběl náladu. proto jsem z kapsy vytáhl odznak a ukázal jí ho . V tu chvíli kdy si odznak prohlédla ztichla a odešla.V ruce držím tu zpropadenou krabičku , kterou jsem právě proklínal za všechno. Jenom jí upřeně pozoruji" 'zahodit jí , nebo ne ? ' "takové otázky mi probíhaly myslí . Nakonec  jsem se zvedl ze země a krabičku dal do kapsy. Poté jsem pomalým krokem odešel z nemocnice . Když jsem vyšel z nemocnice tak jsem chtěl nastoupit do auta kterým mě sem hodila Inori, ale to bylo zamčené . "super co se dnes ještě **** ? " zakřičím před nemocnicí a všichni se na mě podívají jako na blázna . Jejich pohledy ignoruji a pomalým krokem odcházím domů."

Po.velmi.dlouhodobém kómatu se Twin.udržovaný na.přístrojích.probudil. Aniž by přemýšlel, odešel z lůžka,.stačil se cestou trefit hlavou o zeď. Potřeboval.se.srovnat, tak se převlékl jako pořádný batman a.šel.do baru.si dát nějakou whiskey.

Onedlho som dorazil na toto miesto, kde už čakala kopa lekárov ktorý si prevzali Megami hneď po tom čo som zastavil Auto. Ja som mieril za nimi. Aj keď som sa dostal už dnu po tom čo ju viezli na sálu kde ju mali dať do kopy, pred tou sálou ma zastavili. "Tam nesmiete musíte počkať vonku." Prehovoril na mňa jeden z lekárov a poslal ma do čakárne. Nebol som s tým príliš spokojný ale nemal som čo iné urobiť preto som sa tam posadil a dúfal som že s toho vyviazne v poriadku.

*Po dvou hodinách operace mě konečně převezli na pokoj, opatrně mě překryli peřinou tak aby mi nebyla zima.Jeden z doktorů pošle sestřičku za Kazumou, když ji pošlou tak z pokoje taky odejdou.Když k němu přijde trochu se pousměje.*Vaše kamarádka bude v pořádku, sice ztratila hodně krve a proto bude muset nějakou tu chvíli ležet tady, aby jsme ji měli na očích a věděli o jejím stavu, kdyby jste ji hledal je na pokoji E219..*Když to dopoví odejde pryč.*

"Ďakujem." Prehovoril som k lekárovi a vydal som sa do tej izby. Popravde som nečakal že ich tu je tak veľa preto som tu chvíľku blúdil ale našiel som to. Zaklopal som než som vošiel aby vedela že idem dnu. "Ahoj Meggi. Tak ako ti je?" Vošiel som dnu s týmito slovami a pri tom som prikráčal k posteli na ktorej ležala. Usadil som sa na stoličke ktorá bola vedľa. "Ako sa ti to vlastne stalo?" Opýtal som sa potom.

Ahoj...cítím se jako vyfouklý balónek..*Pousměji se mile, opatrně se posadím.*Mno..seděla jsem na louce, z ničeho nic tam přišli mafiáni a říkali něco o tom že to se mnou už skoncují...a dál už asi víš

"Radšej seď..." Prehovoril som na ňu, keď sa posadila. Predsa len by sa teraz hneď nemala takto namáhať lebo to pre ňu bolo podľa mňa ešte príliš riskantné. "Hmm ... ja viem prečo nenávidím tých mafiánov a hovoril som ti aby si nechodila sama no nie?" Bolo to dávno čo som s ňou rozprával ale povedal som jej to takmer ešte keď som ju stretol aby nechodila sama.

Ano říkal jsi to, ale měli přesilu kdybych se tak ještě dokázala ubránit...*Trochu zapřemýšlím, jde to na mě poznat mojím nepřítomným výrazem.*

Povzdychol som si a pozrel na ňu takým káravým pohľadom. "Hlavne že si živá." Dodal som nakoniec už s menším úsmevom predsa len nemal som prečo jej nejako za to nadávať, keďže za to nemohla ale mala by si aj tak dávať príšte lepší pozor. "Mala by si tu ostať aspoň dnes ak tu nechceš ostať dlho. A potom by si sa mala liečiť doma než nebudeš úplne v poriadku." Prehovoril som k nej zasa. Chcel som už ale odľahčiť túto situáciu preto som sa už opýtal niečo iné. "Tak čo nové sa prihodilo za tú dobu? Našla si si už frajera?" Opýtal som sa zo smiechom.

*Pozorně s úsměvěm poslouchám co Kazu říká, jakmile se mě zeptá: Našla si si už frajera ? zaksichtím se.*Mno...už s ním nechodím, čiči je moc hravá a má ráda svobodu..*Odpovím mile a usměji se.*

"Huh, takže ty si z niekým chodila?" Povedal som pobavene, keďže som o tom ani poriadne nevedel. Nad tým čo ale povedala som sa musel pozastaviť, keďže to brala podobne ako ja. Tiež som mal rád slobodu a chcel som len nezáväzne sa niekedy pobaviť. "To sme potom dvaja, ale zas možno o pár rokov ma to to prejde a teba tiež.." Povedal som zasnene. Aj keď človek nikdy nevie, čo sa môže stať.

Hmmm......možná mě to někdy přejde..a taky možná ne..*Odpovím se smíchem, moje nálada se už trochu zlepšovala a taky jsem se tak cítila.*

Spôsob akým odpovedala bol rovnaký akým by som asi odpovedal ja sám. Preto mi to prišlo zasa vtipné ale neriešil som to ďalej. "Prinesiem ti niečo?" Opýtal som sa jej, pri tom som vytiahol mobil a napísal som sms dodávateľovi s ktorým som sa mal stretnúť, že dnes sa to musí zrušiť lebo mi do toho prišlo niečo naliehavé.

Mno..mám trochu sucho v krku..tak bych si přála nějakou vodu..*Pousměji se, podívám se na strop a začnu přemýšlet o mafiánech.*

Zobral som sa teda a šiel som na chodbu, kde som našiel automat a vytiahol som odtiaľ dve plechovky ďžúsu. Netrvalo dlho a vrátil som sa dnu a jednu som jej podal, ale najprv som jej ju otvoril. Nechcel som aby sa nejako zbytočne namáhala, čo by len v tomto. "Ak sa vyzdravieš, mohli by sme si niekam vyraziť, čo ty na to?" Popravde som to teraz myslel len ako kamarátske gesto, nič viac som v tom nevidel.

Arigato.*Usměji se mile, napiji se trochu.*Ano můžeme si někam vyrazit...*Odpovím a pobaveně se usměji.*

Upil som si svojho ďžúsu. Keď som dopil som prehovoril "Ja by som mal teda ísť a nechať ťa odpočívať, že?" Bola to skôr rečnícka otázka, keďže som ju vážne mal nechať odpočívať a ja by som mal asi ísť naspäť za Eno lebo som sa nepekne vyparil.

Umm.....jestli chceš tak běž...*Usměji se mile, poté si zpátky lehnu a jen tak čučím do stropu.* (gomen ...nemohla jsem včera odepsat protože jsem celý den grcala duhu )

"Ak by si niečo potrebovala, tak stačí brknúť dobre?" Povedal som jej a potom som vstal. Šiel som smerom k dverám zo slovami. "Niekedy príšte, hlavne sa poriadne vyzdrav." Povedal som a keď som zatiahol za dvere a vychádzal som na chodbu zasa som prehovoril. "Maj sa." Povedal som nakoniec a vybral som sa preč.