Gympel (vyššia stredná)

Jen jsem se pousmál a přitáhl jsem si ji za tu ruku těsně k sobě, jako kdybych se bál, že ji nějaká z těch holek zabije, pokud si ji nebudu takto hlídat. Takovýmto způsobem jsme došli až k hudebně, do které jsem i s Eli bez ostychu vstoupil, zatím tu bylo jen málo lidí, přece jenom byla ještě přestávka, takže si většina studentů užívala ten drahocenný volný čas.

*jakmile došli dovnitř, jen se posadila na zadní židli a spokojeně se rozhlédla okolo. Vzhledem k tomu, že byli rozděleni na dvě půlky, tak tu byl klid, protože druhá, kupodivu taková ta více problémová půlka právě měla výtvarku.* Táák... Další možnost pro tebe získat popularitu, přeci jen hudebka ti jde více než dobře, o tom jsem se už dávno přesvědčila. *špitla s úsměvem. Byla přesvědčena o tom, že tahle profesorka se mu bude věnovat, protože jí bylo celkem jedno, co je ten člověk zač, naopak, Saiichi by mohl být někdo, kdo by ji mohl zajímat*

Posadil jsem se vedle Eli a taky jsem se porozhlédl. Nevěděl jsem, že jsou rozděleni na poloviny, ale asi mi to mělo dojít. Hřbetem ruky jsem přejel přes její dlaň a pousmál jsem se, poté jsem jen vyčkával na začátek hodiny. Opravdu tohle mohla být další možnost jak se ukázat v lepším světle, pokud bych tedy dostal příležitost s kytarou, o čemž jsem pochyboval, přece jenom... Byla to pořád jen hodina hudebky. Navíc, nebyl bych potom pro ostatní dívky až moc dokonalý a tudíž bych z Eli udělal veřejného nepřítele číslo jedna?

*jakmile začala hodina a studenti se nashromáždili do učebny (zhruba takových 10-15 studentů), do třídy vešla snad věčně usměvavá profesorka s kytarou okolo krku* Zdravííím, tak co budeme dělat dneska? *zeptala se nadšeně a většina studentů pohotově odpověděla, že zpívat a hrát, což se dalo očekávat, protože kdo by se chtěl učit, že? I když i to občas bylo potřeba, třeba Eli chtěla později maturovat mimo jiné i z hudebky, na což potřebovala i nějaké ty znalosti* Dobře! Pojďte si rozebrat nástroje a... *zaměřila pohled na Saiichiho a chvilku si ho jen tak prohlížela* U tebe ještě nevím...Na co hraješ? *zeptala se ho pohotově, protože kdoví, třeba by tu také mohl hrát nějakou tu funkci. Eli se přitom uculila a když ji takhle Saiichi přejel přes její dlaň, dravě mu tu jeho ruku chňapla*

Trochu jsem se pousmál a prohrábl jsem si volnou rukou vlasy. Kytara, případně klavír. Odpověděl jsem pohotově a sevřel jsem Elerínu ruku, když tak "chňapla" po té mé. Ta profesorka mě celkem zaujala, i když... Trocha toho vykání by neuškodila, i když jsem byl ochoten si na to zvyknout, navíc jsem nevěděl jestli ji došlo, že jsem plnoletý, tudíž další důvod k vykání. To bylo ale teď vedlejší, spíše jsem chtěl příležitost se předvést s kytarou, popřípadě i trocha toho zpěvu.

*stále na téhle škole byli profesoři, kteří studentům tykali, i když jich nebylo mnoho. Tahle, vzhledem k tomu, že učila jen hudebku, byla zvyklá studentům tykat, navíc to většina z nich ocenila, bylo to takové otevřenější, soukromější, ne tak moc upjaté jako vykání, navíc k čemu při hudebce? Dalším důvodem, proč Saiichimu nevykala byl ten, že netušila, že je plnoletý - jak by také mohla? I tak, kdyby si zažádal, byla by ochotná mu vykat, většinou přijímala přání studentů, tohle měl být přeci jen oddechový předmět* Ooo, výborně. *zareagovala s úsměvem na to, co jí odpověděl - sundala svou kytaru a podala jí Saiichimu. Eli by obvykle nejspíš naklusala ke klavíru, ale dnes ne, dnes tu chtěla sedět vedle Saiichiho, protože to přeci jen byla jedinečná příležitost* Mmm, výborně, tak budeš mít šanci se předvést - doufám, že to tu ty dívky natolik neuchvátí, ale třeba tě paní profesorka na těchhle hodinách bude mít častěji...Předpokládám, že vy ji nemáte, že? *zeptala se ho s úsměvem, i když tušila, jakou má očekávat odpověď*

S úsměvem jsem si převzal kytaru od profesorky a položil jsem si ji na klín tak, abych mohl pohodlně hrát, přitom jsem ale musel pustit ruku Eli, abych mohl ruce patřičně položit na kytaru. Samozřejmě že uchvátí, stejně jako tebe. Odpověděl jsem ji na tu její otázku šeptem a poté jsem zakroutil hlavou. Ne, tuhle nemáme vůbec. Odpověděl jsem ji a dále jsem čekal, co se bude dít. Přece jenom jsem nevěděl, jak přesně hodiny probíhají, tudíž jsem se jen porozhlédl. Zatím si všichni jen připravovali nástroje, tudíž nic extra.

*Profesorka se rozhlédla po třídě a spokojeně přikývla, pak ale zaměřila pohled na Elerí* Dnes nebudeš hrát? *zeptala se jí a Eli se na chvilku zamyslela a kývla* Budu, ale až další písničku, teď si jen zazpívám. *odpověděla a profesorka jen kývla. Vzala texty nějakých známých, oblíbených písní a položila je před studenty. Saiichimu dala i s akordy, aby měl podle čeho hrát. Eli nespokojeně zamručela, když Saiichi sundal jeho ruku, ale musela to respektovat, protože tohle pro něj bylo něco jako příležitost. Proto svou dlaň položila na jeho stehno a jen se trošku pousmála, pak profesorka nechala Saiichiho zahrát předehru a mohlo se začít zpívat a hrát*

Zahrál jsem tedy předehru, ale k tomu jsem nepotřeboval akordy, takhle písnička byla dost známá na to, abych ji zahrál i bez nich. Do dalšího hraní jsem se neostýchal připojit i svůj hlas, proč ne, akorát bych se nudil, kdybych musel jen hrát. V hlavě jsem se ale nesoustředil na hudbu, ale na to o čem mluvila Elerí na chodbě. Nemělo to pro mě být nic extra, přece jenom už to měla být taková "rutina", alespoň u jiných dívek bych to tak určitě bral, ale teď? Cítil jsem to trochu jinak, jak už bylo u všeho s Eli obvyklé.

*přes Saiichiho hlas ten svůj skoro ani neslyšela, ale to neznamenalo, že její hlas neslyší profesorka, která celkem udiveně sledovala Saiichiho, potom jen mrkla jejich směrem a dál zpívala a hrála. Tahle hodina utekla neuvěřitelně rychle, alespoň pro Eli, protože takové chvilky, ještě k tomu v Saiichiho společnosti, si neuvěřitelně užívala. Po hodině si od Saiichiho profesorka vzala svou kytaru a všichni se rozešli domů, tedy až na Eli a Saiichiho* Pojďte už, ať mohu zamknout. *ozval se hlas profesorky, a tak Eli jen vzala Saiichiho za ruku a vyvedla ho z učebny*

Zeširoka jsem se usmál a vyšel jsem tedy s Eli na chodbu. Tak s tím dojmem to příliš dobře nedopadlo, ale snaha byla. Řekl jsem s úsměvem a přejel jsem ji volnou rukou po tváři. Upřímně jsem ani nesledoval profesorku nebo ostatní, takže jsem nemohl vědět jestli to nějaký dojem zanechalo, ale i tak mi to bylo jedno, jelikož jsem tam byl kvůli Eli, ne kvůli ostatním. S úsměvem jsem se Eli podíval do očí. Tákže, teď máme na výběr, chceš jít ke mě, nebo půjdeme k tobě? Zeptal jsem se s pokřiveným úsměvem na tváři.

*zavrtěla hlavou a jen se trošku zasmála* Vypadá to, že jsi byl dost mimo - kdybys viděl ty jejich překvapené tváře, tak bys tohle neříkal, měla jsem pocit, jako by půlka třídy oněměla. *přiznala pobaveně. Netušila, co od toho dojmu tedy očekával, pokud mu tohle nestačilo* Mmm? To je celkem zajímavá situace, ale...Myslím, že bychom mohli jít pro změnu ke mně - je tam větší klid, navíc tě tam budu moct pořádně obsloužit. *špitla a trošku zakroutila hlavou, přičemž se zadívala do jeho očí*

No, mimo jsem celkem byl, většinou takovéto události využívám k přemýšlení nad smyslem života. Odpověděl jsem ji a poté jsem se zachechtal, nakonec jsem tedy jen vyšel směrem ven ze školy, přičemž jsem ji stále držel za ruku. Obsloužit? To zní až přehnaně lákavě. Odpověděl jsem se smíchem a vyšel jsem ven, přičemž jsem neměl problém zamířit k její chatě, přece jenom jsem věděl kde přesně to je, když už jsem tam několikrát byl.

*nevěřícně zavrtěla hlavou a jako herec si jen tak pro sebe zakašlala* "Být nebo nebýt, to je oč tu běží." *Zacitovala hraným hlasem a zasmála se, když spolu vyšli ven ze školy, spokojeně se nadechla toho venkovního vzduchu, ale pak sebou trošku cukla, když to řekl takhle* N-nemyslela jsem tím nic...nic...*přemýšlela, jak to říct, ale nakonec jen zavrtěla hlavou, navíc musela uznat, že to do téhle situace naprosto sedělo, a tak jen stydlivě sklopila pohled - stále s ním šla ale směrem k jejímu skromnému domečku*