Gympel (vyššia stredná)

*profesorka nakonec našla zadání a došla s ním k Elerí, která se trošku nejistě podívala na ten papír a snažila se dát opět dohromady. Saiichi ji tímhle jeho chováním dost rozhodil. Měla být ráda, že ho nemusela sama zastavovat? Těžko říct.* Vše jasné? *zeptala se jí nakonec profesorka a Eli sebou jen trhla* Eh? Ano, samozřejmě. *zamumlala nakonec a profesorka odešla na své místo. Eli se pak podívala na Saiichiho, který se na ni tak provokativně díval, jen si povzdechla* Úplně jsi mě rozhodil. *špitla směrem k němu a zavrtěla nad tím hlavou. Začala vyplňovat test, ale zasekla se u jedné otázky - byla úplně mimo. Tohle věděla, ale...*

Jen jsem se pousmál a pohodlněji jsem se posadil, přičemž jsem nepřítomně poklepával prsty po lavici. Zaujalo mě ale, že se Eli zasekla u jisté otázky, ale nechtěl jsem ji poradit, ještě ne. Navíc to asi věděla, ale byla stále rozhozená, alespoň to tak vypadalo, podle toho jak se tvářila, navíc jsem se ji nedivil, jelikož takto rozhozená byla i když se mnou byla sama, teď tady navíc bylo dost lidí kolem, takže ji to muselo vystresovat ještě více.

*takový ten pocit, kdy to má na jazyku, ale ne a ne si vzpomenout - to se jí dlouho nestalo. Prostě si v tuhle chvilku měla sto chutí vytrhat vlasy na hlavě. Zeměpis byl jeden z mála předmětů, kde neměla všechny testy čistě dobře, i když byla nerozhozená, ale tohle byla opravdu svízelná situace. Rozhodla se nakonec otázku přeskočit, ještě měla 5 před sebou. 10 otázek...Kdyby tu jednu neměla, tak... Ne, nemělo smysl nad tím přemýšlet. Ostatní otázky věděla, i kdyby ne, tak před sebou měla otevřený atlas, který na písemku mít mohla - občas tam nakoukla, ale věděla, že ta otázka, kterou potřebuje, v tom atlase není.*

Zašklebil jsem se, když tu otázku přeskočila a pokračovala dále, nakonec když skončila s ostatními otázkami, poradil jsem ji odpověď na tu mršku kterou zrovna nevěděla. Profesorka neměla šanci to slyšet, přece jenom jsme seděli úplně vzadu a beztak počítala s tím, že už si ze zeměpisu nepamatuji vůbec nic, to se ale spletla. Viděl jsem, že Elerí tu odpověď zná, takže by byl jen hřích ji to nepřipomenout a nechat její známku o stupeň klesnout.

*trošku se podívala směrem k němu. Ten test celkově nebyl vyloženě těžký, ale ani lehký. Většina profesorů dávala těžší test, když někdo chyběl, což pro ni bylo obvyklé, ale u většiny předmětů jí to nedělalo sebemenší problém. Tentokrát tu ale to zaváhání bylo znát. Po chvilce přemýšlení jen zavrtěla hlavou nad tím, jak tohle mohla vůbec zapomenout, ale ano, mohlo to být tím rozhozením. Napsala nakonec odpověď, zvedla se a odevzdala test, pak už se posadila na své místo, zazvonilo a profesorka odešla.* Děkuju. *špitla směrem k Saiichimu*

Přikývl jsem a pohodlněji jsem se opřel o židli, když profesorka odešla. Rozhlédl jsem se po třídě a zase jako minulou přestávku se to tady začalo poměrně vylidňovat. Já jsem ale zůstal dále sedět. Tákže, mám se teď přesunout zpět do své třídy, nebo se zatím těšíš z mé společnosti? Zeptal jsem se pobaveně a se zájmem jsem si ji přitom prohlížel. Tohle bylo zvláštní, už dvě hodiny jsem si odbyl v jiné třídě, aniž by na to profesor nějak upozorňoval, pokud samozřejmě nepočítám to, že jsem fyzikáři musel pomoci s vysvětlováním látky.

*podívala se na něj a trošku se pousmála, zatímco se zvedla ze židle a sedla si na stůl - dělala to o přestávkách celkem často, bůhví proč.* Samozřejmě, že jsem ráda, že tu jsi - teď záleží, jak jsi na tom ty. *odpověděla pobaveně, přeci nechtěla mít na svědomí to, že není ve své třídě, ale líbilo se jí, že je tu s ní. Už zbývala jen chemie a... hudebka. Skvělé. Mělo pro něj ještě vůbec smysl chodit do své třídy* Exkurze obvykle trvají celý den. *špitla s úsměvem*

Jen jsem se pousmál a přesunul jsem se na její židli, přičemž jsem ruce položil na její stehna. Tak tedy dobrá, zůstanu tady na exkurzi celý den. Odpověděl jsem ji a pokrčil jsem rameny. Vlastně jsem byl rád, že tady jsem, i když to tak v hodinách nemuselo vypadat. Nevěděl jsem, co mají dále za hodiny a upřímně mi to bylo jedno, měl bych zvládat všechny předměty, které v prváku mají, přece jenom ve čtvrťáku bych to měl všechno zvládat levou zadní, ne?

*jenom trošku zahoupala nohama a spokojeně se uculila* Mmm... To zní pěkně, navíc, pochybuju, že tě profesoři nenechají být, když jsi tu posledním rokem. To je vlastně další důvod - už nebude moc příležitostí si tě sem vzít na exkurzi, když už za chvilku budeš na výšce, že? *špitla jakoby zklamaně, natáhla k němu ruku, kterou přejela po jeho tváři* Jak jsem říkala, teď bude chemie, na kterou máme stejného profesora jako vy - neustále naše třídy srovnává. *oznámila mu a opravdu byla zvědavá, co ten profesor udělá, když ho tu uvidí, ale zase nejspíš zná Saiichiho povahu - jak to pojme?* A pak hudebky. *řekla už s větším úsměvem, zatímco při tom, kdy mluvila o chemii, se dost křenila*

Malinko jsem se zakřenil a dlaněmi jsem začal přejíždět přes její nádherně tvarované boky. No jo, čeká mě výška, hurá. Začal jsem takovým hraně znechuceným tónem. Ale jednu výhodu to má, nebudu mít na seminářích dozor, takže už nedojde k nedorozumění jako s tou dívkou támhle v rohu. Řekl jsem a poté jsem se hlasitě zasmál. Už jsem věděl, že celkem silně žárlí, takže jsem toho chtěl využít a trochu ji poškádlit, ale ona byla jediná, u které jsem si byl jistý že ji chci být věrný.

*zakřenila se a zavrtěla hlavou* Noták, trošku života do toho umírání - má to více výhod. Nemusíš tak brzo vstávat, pokud nechceš, studuješ, co chceš... No, i když ve tvém případě to tak máš i na střední, že? *zeptala se ho jakoby pobaveně, pak si ale uvědomila, co řekl a trošku ho probodla pohledem, i když moc dobře věděla, že ji jen takovým jeho způsobem škádlí, každopádně takové situace jí nutily žárlit, což bylo proti její "srsti", nebyla na nic takového zvyklá, ne tolik.*

Trochu jsem se zakřenil a zadíval jsem se ji do očí. Áno, studuji co chci a vstávám kdy chci, to je něco co se spíše nezmění, než aby to přišlo jako další výhoda. Řekl jsem pobaveně, poté jsem si ale všiml její reakce na to co jsem řekl. Pobavilo mě, že opět začala žárlit, ale už toho asi bylo dost. Zvedl jsem se ze židle a rukama jsem se zapřel o lavici tak, aby mezi nimi byla uvězněná. Je zvláštní, jak málo důvěry ve mě máš, když se necháš rozhodit každou kravinou, kterou řeknu. Zamumlal jsem pobaveně a láskyplně jsem se usmál.

*přikývla, vlastně to takhle bylo a ona narozdíl od něj chodila i na předměty, které ji moc nebavily - třeba ta chemie, která měla následovat. Když se pak zapřel o lavici, hrkla sebou a zadívala se do jeho očí, přičemž jen zavrtěla hlavou* Ne, tak to...Tak to není, věřím ti. *špitla* Jen, jak jsem řekla - nikomu tě nedám, nepůjčím, ani nic takového. A ty takhle úmyslně provokuješ. *zašeptala a překvapeně zamrkala, když se takhle usmál, cítila takový vnitřní klid, a tak jen položila své ruce na ty jeho a nahnula se k němu pro polibek*

Nestihl jsem ji nic odpovědět, ale asi bych to prostě přijal, to co řekla. Věřil jsem ji to a opět mě potěšilo to její teritoriální chování. Bylo roztomilé, jak si na mě takový prťavý člověk dělá takové nároky, ale měla na to právo. Její polibek jsem ji začal patřičně oplácet, přičemž jsem si nevšímal udivených pohledů toho mála studentů, co zůstalo ve třídě.

*když si všimla, jak se po nich dívají, odtáhla se, i když jinak nerada. Všimla si, že dívka, na kterou předtím Saiichi mrkl, ještě chvilku seděla se zaťatými pěstmi u stolu, než odešla na chodbu - asi ji tohle dost týralo.* Bože...*špitla Eli a zakroutila hlavou, přičemž se dívala na Saiichiho* Uh...Tímhle stylem si znepřátelím všechny dívky ve třídě, stejně tak ty si znepřátelíš některé kluky, ale... Tak tobě to může být jedno, že? *Zadala takovou řečnickou otázku a trošku se zašklebila*

Jen jsem se uchechtl, když ta dívka odešla na chodbu - Zvýšilo mi to sebevědomí, pokud to je ještě možné. Jen jsem na ni mrkl, nic víc, a ona reagovala takto. Asi na to své ego skutečně mám právo. Je sice pěkné, že mě přirovnáváš k bohům, ale Saiichi bude stačit. Odpověděl jsem ji pobaveně. Byl to starý, ohraný vtip, ale teď byl celkem adekvátní a k mému egu to sedělo. Spíše všechny dívky na škole, ale neboj se, před sílenými fanynkami tě ochráním. Odpověděl jsem ji na tu otázku a zasmál jsem se.

*jen nad tím zavrtěla hlavou a její úšklebek se trošku rozšířil. Vypadalo to tak, že tohle mu ještě více zvedlo ego. Sice říkala, že nechce, aby ho úplně ztratil, ale čeho je moc, toho je příliš* Mmm? Ale já nemluvila k tobě. *špitla s vyplazeným jazykem* Musím oslovit Boha, aby někoho jako jsi ty trošku krotil, jinak to totiž očividně nejde. *zašeptala trošku provokativním tónem, a pak jen příkývla, jeho ruce sundala z jejích stehen a zhoupla se dolů ze stolu, pak odešla pomalu na chodbu s tím, že půjde na záchod, ale v půli cesty ji zarazil její spolužák, který na ni očividně čekal* Počkeeej, kam jdeš? *zeptal se jí s menším úšklebkem a rukou jí zablokoval cestu* Na záchod, pusť mě...*snažila se ho obejít, ale on ji nepustil dál.* Hej!...Co máš s Nagatsukim? *zeptal se jí s upřeným výrazem a Eli sebou jen trhla* H-he?

Když se zvedla, tak neřekla ani slovo, což mě trochu zarazilo - Napadlo mě, že jde jen na záchod, kam taky jinam, ale pořád... Nic neřekla, proto jsem se rozhodl také jít na chodbu a tam někde čekat, stejně se mi nechtělo pořád sedět ve třídě, i když to nebyla moje třída. Každopádně jsem zaregistroval to, že ji nějaký mladý fakan zastavil a zaslechl jsem i jeho otázku. S rukama v kapsách jsem došel až k nim. To ti můžu shrnout do několika vět, ale pokud ji okamžitě nepustíš, budeš potřebovat k pohybu vozík. Řekl jsem naprosto ledovým hlasem a probodl jsem ho pohledem.

*Eli sebou jen opět hrkla, když se tam objevil Saiichi. Zaslechl snad něco až do třídy, anebo ne? Divila se, že sem přišel, každopádně si myslela, že něco takového zvládne sama. Tady nebyly potřeba výhružky, to nebyl způsob, kterým tohle chtěla vyřešit. Tenhle kluk byl navíc dlouho jejím kamarádem, než se to zvrtlo a zamiloval se do ní - vlastně se to stalo ještě v době, kdy byla se Shinem, a tak se snažila od něj držet co nejdál, ale i tak nechtěla, aby mu Saiichi kvůli něčemu takovému ublížil* Aki... Já ho miluju. *špitla a zadívala se do jeho očí, potom stiskla Saiichiho ruku. Aki - ten kluk se jen podíval na Saiichiho, ale nehodlal to nějak řešit, tohle bylo něco, co bylo mezi ním a Eleri* Takže jsi opustila toho svého bejvalého kluka, kvůli kterému jsi mě stále odmítala, a teď jsi s ním?! *zeptal se jí natvrdo a Eli jen vytřeštila oči a sklopila pohled*

Hned jakmile jsem si všiml reakce Elerí, zaskřípal jsem zuby a zaťal jsem volnou ruku v pěst. Ty jsi mi nerozuměl? Ještě jedno jediné slovo, které způsobí podobnou reakci, a výprask nebude to jediné co tě čeká. Řekl jsem stále ledově klidným tónem. Bylo mi jedno, co mezi nimi je, on ji očividně rozhodil a to takovým opravdu nepěkným způsobem. Nu, zkusí ještě jednou něco takového říct a nezaručuji mu bezpečnost, s tím doufám počítá.

*jen zavrtěl hlavou* Pěkné, jak si lev chrání svou kořist, aby byla jen jeho... Eli, pokud jsi zradila svého kluka kvůli někomu, kdo má 50 holek na metru čtverečním, je to tvoje věc, koukám, že mě už se to netýká. *smutně se podíval do jejích očí, pak se ale otočil a odešel - nevypadalo to, jako by se ještě plánoval vrátit do své třídy. Eli se zatím přitulila k Saiichimu a na zem jí ukápla jediná slza* Neubližuj mu...*špitla, jako by jí na tom klukovi záleželo, přeci jen to byl dlouhou dobu její kamarád a teď...Teď prostě jen cítil křivdu, nebyl zlý nebo tak něco*

To co řekl mě opravdu rozzuřilo, měl jsem chuť ještě teď jít za ním a ukázat mu, že není příliš chytrý nápad psychicky mučit někoho na kom mi záleží, i když takových lidí je málo. Nakonec jsem to ale neudělal, když se ke mě Eli takto přitulila, uklidnilo mě to. Na druhou stranu ta slza? To už bylo sakra moc. Vymotal jsem se z jejího sevření a šel jsem za tím klukem, kterému bylo očividně jedno, co způsobil. Byl ke mě otočený zády a prostě šel, což mi dalo skvělou příležitost se o všechno postarat, aniž bych mu musel nějak extra ublížit. Rukama jsem vytvořil takovéto to klasické sevření za krk, kterým kdybych chtěl, tak zmáčknu krkavici a omráčím ho, později i zabiji, teď jsem to ale udělal jen tak, aby ho to bolelo a nemohl se bránit, poté jsem se i s ním otočil směrem k Eli, tak aby se na ni on díval. Špatně jsme si rozuměli chlapče, podívej se na ni, dobře si ji prohlédni. To, že cítíš křivdu je mi do hajzlu úplně jedno, ale ještě jednou bude kvůli tobě brečet a přístup krve do tvého mozku bude zastaven - Trvale. Řekl jsem jednoduše, chladným výhružným tónem.

*vypadalo to, jako by Saiichi naprosto ignoroval to, o co ho Eli požádala, takže když se od ní takhle odtáhl jen se vyjeveně podívala, jak jde za Akim, který také něco takového neočekával, a tak jen zalapal po dechu, aby se neudusil, protože to byl takový překvapivý útok* S-sakra, pusť mě! *zachraplal a podíval se na Eli, když ho takhle otočil. Jen zavrtěl hlavou a uhnul pohledem do strany* Samozřejmě, že mi je líto, jak se cítí, ale... Tohle je můj názor...*řekl tak, že to bylo sotva srozumitelné a snažil se z tohohle jeho sevření dostat. Přišlo mu celkem nelogické, že dala přednost někomu jako je Saiichi, který měl všude plno holek, navíc to vypadalo tak, jako by svého bývalého kluka předtím nade vše milovala - a teď?*

Jen jsem se zachechtal a stisk jsem ještě více zpevnil. Jseš jen obyčejnej sráč. Tvrdíš, že ji miluješ, i když ji jen tak bez problému ubližuješ. Kdyby jsi měl alespoň špetku odvahy a cti, byl by jsi i dále jejím kamarádem a nesnažil by ses, aby se cítila provinile, právě naopak. Ale co ty jsi? Chlap určitě ne. Řekl jsem. Tohle bych nikdy neřekl, ale nechtěl jsem ho zabít a on očividně ke smyslům přijít nehodlal. Očividně ale Elerí záleželo na jejich přátelství, které teď skončilo kvůli jeho demenci, a to co ona chtěla, jsem já musel splnit.

*snažil se vykroutit, protože tohle vážně bolelo. Jen zatnul zuby* Miluji! Kamarádství. *řekl s úšklebkem* Ne, pochybuji, že tobě by stačilo kamarádství - takhle to prostě nefunguje! Ať si to, co udělala přebere jak chce... Je na ní, jak se v téhle situaci bude cítit... *zaargumentoval, ale to už k nim přišla Eli a chytila Saiichiho ruku, tu, kterou Akiho držel* T-to stačí... Stačí. *špitla s pohledem sklopeným k zemi*