Gympel (vyššia stredná)

Kamkoliv.*Odpovim a mile se usmeji*

Ayato? *podívala se na něj* A co ty?

"Ehm... No.. Mne je v podstate jedno kam pôjdeme. Ale bol by som rád ak by sme išli do reštaurácie alebo tak lebo umieram od hladu." *zasmial sa a poškriabal na hlave.*

*mrkla* Fájn, pojďme. *pomalým krokem odcházela směr restaurace*

(okej píšeme už tam jop? ^^)

(jou )

*dojde do třídy, je přestávka, tak pozdraví spolužáky* Uhm, ahojda. *usměje se, zasedne do lavice a připraví si sešity*

*jakmile skončila škola, oddechla jsem si, vzala tašku a šla k jezeru na čerstvý vzduch*

*Vystúpim z taxíka a zamierim rovno do svojej triedy.*
,,Ale?Konečne si sa ráčila ukázať?"*privítajú ma so smiechom.*
,,Eh?Veď som tu len na skok."*vyplazím im jazyk.*
,,Načo si potom prišla?..Bez vecí."
,,Potrebujem si požičať auto."*usmejem sa milo.Začnú sa smiať.*
,,Lenže my autá nemáme.Gomen..Naši rodičia nie sú pracháči."*uškŕňajú sa.*
,,Ale no ták."*poviem naoko smutne.Viem,že si zo mňa uťahujú,keďže väčšina vecí sa mi vďaka rodičom toleruje a prepečie.*
,,Ja mám auto v servise.Takže..mám len motorku..."*povie hnedovlasý chalan.Môj najlepší kamoš.*
,,Hmm..."*pozriem sa naňho.*
,,Nie.Na to zabudni."*povie s vážnou tvárou,ale kútikmi úst mu myká.Zamračím sa.S úškrnom k nemu prídem a pozriem sa mu do očí.*
,,Len požičať..Veď ma máš rád,nie?"*urobím psie očká a trošku ho potiahnem za tričko.Druhou rukou mu opatrne potiahnem kľúče.*
,,A-áno..ale..."*koktá.Odtiahnem sa a idem k dverám.*
,,No nič..Majte sa."*zasmejem sa.Pri dverách zastavím a otočím sa.*
,,Och..Mimochodom,ďakujem."*žmurknem a zaštrngám kľúčikmi.Vyjdem von na chodbu.*
,,Hej!..No fajn!Ale nenabúraj mi ju!"*zakričí za mnou.*
,,Pokúsim sa!"*zakričím späť so smiechom.Vyjdem von,nájdem jeho motorku,nasadnem a odídem.*

"dojedu ve svém policejním autě ke škole " tak a za ředitelem " řeknu otráveně když vystoupím ze svého auta které následně zamknu. Pomalým krokem vejdu do školy a ještě pomalejším krokem se vydám hledat ředitelnu. Když najdu ředitelnu , tak mám sto chutí se otočit a jít pryč , ale přece jen zaťukám a čekám na vyzvání ředitele. Když mě ředitel vyzve tak pomalu otevřu dveře a vejdu do ředitelny . Asi půl hodiny spolu řešíme přestup na školu. Nakonec se usměji a podepíši pár papírů. Usměji se a odejdu z ředitelny a oddychnu si . " tak tohle bylo něco " řeknu unaveně a vyběhnu ze školy přímo ke svému autu. Nastoupím a odjedu do R2."

"přijedu v černém evu a zaparkuji kousek od školy " tak vzhůru do boje " řeknu ironicky a pomalým krokem jdu do školy. Ještě předtím se ujistím že jsem své auto pořádně zamkl. Nakonec vejdu do školy. Mám ještě dost času na to abych si jí prošel. Nakonec najdu svojí třídu. Jenom se pousměji a sednu si poslední lavice u okna  a připravím si pár sešitů do kterých si budu dělat zápisky "

"když vyučování skončí , dám si všechny sešity do batohu a batoh si hodím na rameno a odejdu ze školy ke svému autu. Nasednu a odjedu do R2 domů "

"V černém evu přijedu před školu. Zaparkuji a nechám motor běžet. Vystoupím z auta a běžím do ředitelny . Tam tvrdnu asi hodinu než se konečně s ředitelem dohodnu že můžu znovu nastoupit do školy. S úsměvem na rtech odcházím ze školy a pomalu jdu ke svému autu.Do kterého nastoupím a odjedu domů do R-2"

Ve svém autě jsem dorazil ke škole. Byl jsem tu dost brzo, ale to mě v tuto chvíli nijak nezajímalo. Zaparkoval jsem před školou a vypnul jsem motor, přičemž jsem vystoupil a zamkl jsem za sebou auto. Se skloněnou hlavou a s rukama v kapsách jsem vešel do školy a zamířil jsem rovnou do své třídy. Tam už bylo pár mých spolužáků, ale jejich nejisté pohledy směrem ke mě jsem ignoroval, jen jsem zamířil ke své lavici v rohu třídy, kde jsem se posadil a místo učení, jak to dělala většina žáků, jsem vytáhl mobil, na kterém jsem začal nepřítomně projíždět různé webové stránky.

*nakonec, když dorazila do školy, jen si tiše povzdechla* Chjo, to zas bude nuda... *předpověděla skoro s absolutní jistotou a došla do své třídy, která naštěstí nebyla nijak daleko od vchodu, kde rovnou zaplula do své lavice* Ahojte... *pozdravila ještě spolužáky, i když dost zapochybovala, že jí všichni slyšeli, protože až tak nahlas to neřekla. Připravila si na hodinu, ale pak práskla hlavou a stůl, protože si v tu ránu uvědomila, že je to fyzika, při které prostě obvykle spí, no, alespoň takhle první hodinu po ráno bude mít volno.*

Když začala první hodina, jen jsem seděl v lavici, aniž bych jakkoliv věnoval pozornost výuce. Nesnažil jsem se ani jakkoliv maskovat to, že neustálé zírám do mobilu, navíc to profesor už ignoroval. Známky jsem měl vždy vynikající a v hodinách jsem aspoň nedělal problémy, což většina kantorů oceňovala, obzvláště u mě, jelikož jsem u nich byl známý svou povahou, která nebyla zrovna podle jejich představ vzorného studenta. Dál jsem nepřítomně přejížděl prstem po dotykovém displeji mobilu, přičemž jsem čas od času mrknul na hodiny, jen abych zjistil, kolik času zbývá do přestávky.

*jakmile začala hodina, jako ostatní se zvedla po příchodu profesora a pozdravila, pak už ale ignorovala veškerý výklad, protože tohle bylo něco, co vážně zvládala bez učení, stačilo jen trošku zauvažovat. Opřela se čelem o lavici a přivřela oči, anebo je spíš zavřela úplně, ale nespala. V půlce hodiny do ní šťouchla spolužačka, ale ona to úplně ignorovala. Jen, kdyby jí vyvolal, tak nejspíš na chvilku zvedne hlavu od stolu, ale o tom by věděla, pokud by teda neusnula, což se jí zatím nepovedlo v téhle hodině, přeci jen tenhle profesor měl na to dost pronikavý hlas, takže usnout bylo v tomhle případě dost nemožné*

Když jsem se podíval na čas, uvědomil jsem si, že se hodina chýlí ke konci, takže jsem jen schoval mobil a čekal jsem na zvonek oznamující konec první hodiny. Toho jsem se po několika vteřinách dočkal, tudíž jsem se zvedl z lavice, přičemž byl učitel venku ze třídy dříve než já. S rukama v kapsách jsem prošel přes třídu až ke dveřím, kde mi ale zastoupil cestu jeden z mých spolužáků - Takový vysoký hromotluk, asi o tři centimetry vyšší než já. Hej! Pamatuješ si mou sestru? Tu malou šestnáctiletou holku, se kterou ses vyspal a pak ses na ni vykašlal. v podstatě to na mě zařval, i když stál přímo přede mnou. Já jsem jen nazdvihl jedno obočí, přičemž na mé tváři už ale přistála jeho pěst. Nevymýšlel si - S jeho sestrou jsem něco měl, ale jako obvykle mi na moc dlouho nevydržela, on zřejmě cítil až přehnané ochranitelské sklony, což jsem mu měl v plánu vymlátit z hlavy. Jeho síla v ruce byla úctyhodná, tudíž jsem se tak trochu pokřivil, když mě udeřil do tváře, ale zvedal jsem se opačným směrem než čekal a za pomocí setrvačné síly jsem ho silou udeřil loktem do obličeje, což bylo následováno ještě pěstí. Obě tyhle rány způsobily to, že ztratil rovnováhu, takže jsem jen předloktím přitlačil na jeho krk a přirazil jsem ho ke zdi. Volnou rukou jsem ho praštil do žeber a když se ohnul, obdržel ještě koleno do obličeje. On se zhroutil k zemi a já jsem jen zůstal stát, přičemž jsem si všiml, že mám na saku pár kapek krve - Zřejmě z jeho nosu, který vypadal na zlomeninu. Ušpinil jsi mi sako ty idiote. Řekl jsem chladně a ještě jsem ho silou kopl do břicha. Poté jsem se jen otočil a vyšel jsem ze třídy.Po jeho ráně do mého obličeje zůstal jen malý červený šrám, který byl ale dobře viditelný. Každopádně jsem zamířil po chodbě směrem ke třídám nižších ročníků, kde jsem se opřel o zeď a rozhlédl jsem se. Spočinulo na mě dost pohledů - Povětšinou dívčích, ale já jsem jen pohledem hledal tu malou známou postavičku.

*když zazvonilo, sama se pro sebe usmála a zabalila do tašky fyziku, přičemž vytáhla matiku, která měla následovat - další hodina, kde se nehorázně nudí, ale tady už byla možnost usnout, protože profesor měl nadpřirozeně uspávající hlas, což jí zrovna hrálo do karet. Pomalu se zvedla, přičemž zamířila na chodbu. Čekala právě na tuhle přestávku, i když ji také napadlo, že by se na ni Saiichi jednoduše mohl vykašlat a jen planě slibovat, že se určitě uvidí, a proto vykročila směrem ke třídám vyšších ročníků - také ho to napadlo. Pak ho ale zahlédla u třídy druhých prváků, a tak zastavila v půli cesty, přičemž její pohled utkvěl na něm. Opravdu měl pravdu, moc se přehlédnout v tom davu nedal, navíc si všimla, že ho dívky docela dost sledují, byl vážně až tak oblíbený?*

Napadlo mě, jestli třeba nezůstala ve třídě, jelikož jsem ji chvíli nemohl pohledem najít. Rukou jsem si prohrábl vlasy a když jsem se ještě jednou porozhlédl, zahlédl jsem ji opodál, jak se na mě jen tak dívá. Na mé tváři se objevil menší úsměv, přičemž jsem vykročil směrem k ní. Zastavil jsem se jen kousek od ní. Ahoj. Pozdravil jsem s úsměvem, přičemž jsem ji celou přejel pronikavým pohledem. Jak jsem říkal, našel jsem si tě. Dodal jsem a malinko jsem se zasmál.

*s úsměvem zavrtěla hlavou* Ahoj, nenené... To já jsem našla tebe. *opravila ho trošku pobaveným tónem, ale stále ji znervózňovalo, že na ni tolik lidí civí, no, vlastně nejspíš spíš na Saiichiho, ale díky tomu i teď na ni.* Emm? Kolik tu máš fanynek? *zeptala se ho opravdu tiše tak, aby ji nikdo neslyšel, přitom se k němu musela ale trošku blíže naklonit, přičemž ucítila takové vražedné pohledy a trošku nejistě se podívala stranou.* Boože... Tady se člověk ani o pár centimetrů pohnout nemůže. *proběhlo jí hlavou*

Jen jsem zakroutil hlavou a zasmál jsem se. Nevím, nechce se mi to počítat. Odpověděl jsem a rozhlédl jsem se. Většina lidí, co se dívali našim směrem uhnula pohledem, když jsem se na ně podíval. Zajímalo mě, co si o tom ona sama myslí, jelikož se ty pohledy mířené na ní daly považovat za vražedné. Bohužel pro ně jsem teď ale nejevil o jiné dívky zájem, takže mohly maximálně zůstat u těch pohledů, které jim nijak nepomohou.

*trošku se zasmála té jeho odpovědi, očividně po něm toužila opravdu valná většina dívek, i když netušila, jak se mu to povedlo. On byl ale takový ten typ kluka, kterého holky v pubertě chtěly, to je pravda. A čím více je on nechtěl, tím více ony chtěly jeho, to je ta logika světa, no, ale prostě už to tak funguje a nikdo to nezmění. Pravdou ale bylo, že z těch jejich pohledů úplně odvázaná, nebylo jí to úplně příjemné, a už vůbec na to nebyla zvyklá.* Hádám, že nemám na výběr a budu si muset zvyknout, že? *podala takovou řečnickou otázku a trošku se přitom zašklebila*

Při té její větě mě něco napadlo. Byla to spíš taková provokace a menší experiment, jak bude reagovat. Trochu jsem se sehnul a přejel jsem dlaní přes její vlasy, přičemž jsem se naklonil k jejímu uchu. Teď už asi ano. Zašeptal jsem opravdu potichu, takže by to neměla šanci slyšet, kdybych nebyl přímo u jejího ucha. Stáli jsme uprostřed chodby, tudíž tohle mohla vidět většina procházejících studentu.

*trošku se zachvěla, ale malinko se zašklebila. O co se to zas snažil? Vůbec do něj neviděla* Vážně toužíš po tom, aby se proti mě ty dívky zabily, že? *zeptala se ho, ale nic dalšího neudělala. Prostě ji očividně provokoval, protože po tom, co mu řekla, už nic jiného než provokace prostě přijít nemohlo, alespoň ne od něj. Pohledem trošku uhnula k hodinám, které byly zavěšeny na stěně a zakřenila se, přitom jí napadlo, jestli by se třeba Saiichi nechtěl ulít z hodiny, ale přeci jen netušila, jak na tom se školou vůbec je. Ona však takové předměty, které teď následovaly, zvládala levou zadní a obvykle na nich spala, navíc ten hlas profesora matematiky... No, neměla potřebu na tu hodinu vůbec chodit. Navíc to byl ten typ profesora, co si nevšiml, že někdo chybí a nijak to ani nezkoumal*