Gympel (vyššia stredná)

Hlasitě jsem se zasmál a zakroutil jsem hlavou. Autority nejsou nic pro mě, takže kdokoliv takový se mi automaticky nezamlouvá. Řekl jsem prostě a poté jsem otočil ruku dlaní vzhůru a stiskl jsem její ruku, a to hned potom co přes ní přejela dlaní. No ták, můžu za ní třeba teď hned zajít a říct ji že šlo o omyl. Navrhl jsem s úsměvem a podíval jsem se směrem k té dívce, která se stále dívala stranou.

*pokrčila rameny a pousmála se* Proč ne, když je ten profesor dobrý a má na to být autoritou, proč by ne...Každopádně, ty jsi autorita sama, že? Možná cítíš konkurenci. *špitla pobaveně, i když tušila, že takhle to úplně není. Také o něco pevněji stiskla jeho ruku a po tom, co řekl, se jen trošku zasmála, ale povzdechla si* Áchjo, to už to snad nech být úplně, pokud to nehodláš opakovat. Co si myslíš, že by se stalo? Akorát bys jí to řekl a rozbrečel bys ji. *špitla co nejtišeji a zakroutila nad tím hlavou* Nojó, kluci. *zamrmlala s provokativním úsměvem a šťouchla ho do tváře*

Jakmile mě šťouchla do tváře, jen jsem se trochu ušklíbl, ale po chvíli jsem se zasmál. Ale i tak mě miluješ. Řekl jsem sebevědomě, jako kdyby to byla samozřejmost, což už v podstatě byla, takže i kdyby se to snažila vyvrátit, nevěřil bych ji. Každopádně mě pobavil ten komentář o tom, že bych ji rozbrečel. Myslím, že si stejně v soukromí popláče, ale pokud chceš, tak za ní mohu jít a naopak ji utěšit. Navrhl jsem naprosto nevině, ale s provokativním tónem.

*chvilku přemýšlela, co mu na tuhle naprosto sebevědomě podanou otázku má odpovědět, jako by nevěděla, jestli mu to vyvracet, jak jí radila její hrdost, nakonec si ale povzdechla - něco takového prostě nemělo smysl, když bylo zřejmé, že má pravdu* Miluju. *přiznala s trošku kyselým úsměvem a ne ten jeho další návrh jen nadzdvihla jedno obočí* Hmmm? Co to tvé uklidnění obnáší? *zeptala se ho zvědavě, protože netušila, o čem je řeč, když to řekl tímhle způsobem*

Jen jsem se usmál, když mi potvrdila to co jsem řekl. Bylo mi sice jasné, že mám pravdu, ale i přesto mě potěšilo to, že to potvrdila ona sama. Mohla to samozřejmě vyvracet, jak by ji poradilo její ego, ale k mému překvapení ji nakonec ovládlo spíše srdce, než hrdost. Noooo, tak to záleží co přesně by ji utěšilo, nemůžu ji přece nic odepřít, když ji mám utěšovat. Řekl jsem jako kdyby to snad byla úplně jasná odpověď, každopádně jsem neměl v plánu něco takového zkoušet.

*jenom tak očima těkala po jeho obličeji, jako by snad stále úplně nechápala, no, nechápala, kam až by byl schopen v takovém případě zajít. Ale tohle nemohla už z principu dopustit, sice by se tím pokusila o něco, co by mělo být pro dobrou věc, ale sama by to asi nezvládla* Ale... Ty jsi můj. *ujistila ho a trošku si ho tím jakoby přivlastnila, dala tím dost najevo, že se s ním nehodlá s nikým dělit, ani ho půjčovat, a to ani v tomhle případě, protože ji tak napadlo, jak by to mohl myslet, ale musel očekávat, že to se jí úplně líbit nebude*

Tiše jsem se zasmál tomu, jak si mě takto přivlastnila, ale potěšilo mě to, svým způsobem. Ale ale, slečna se začíná chovat teritoriálně. Řekl jsem pobaveně. Máš v plánu se s nějakou dívkou i porvat? Zeptal jsem se s úsměvem na tváři. Normálně bych kecy tohoto typu vyvracel, ale teď měla v podstatě pravdu, byl jsem její, nějak jsi mě získala, nevěděl jsem jak, ale bylo to tak, už jsem nemohl couvnout zpátky.

Hmmm... Porvat? To nejspíš přímo ne, holky to mají přeci jen trošku jinak než kluci. *odpověděla se smíchem* Ale myslím, že i po facce by si ta dotyčná rozmyslela, jestli to příště udělá znovu, každopádně, nejdřív bych to zkusila vyřešit normálně, tohle by bylo jen z dalších, možná nezbytných opatření. *řekla s menším úsměvem a po očku se podívala na tu dívku, pak ale opět na Saiichiho a uculila se*

Trochu jsem se pousmál a chytil jsem ji dvěma prsty za bradu, přičemž jsem se k ní naklonil, ale zastavil jsem se těsně u jejího obličeje. To víš, že jsem tvůj, stejně jako jsi ty jen moje. Odpověděl jsem ji šeptem a zadíval jsem se ji pronikavě svými zářivě zelenýma očima do těch jejích, nádherně sytě hnědých. Ta dívka mě už nezajímala, byl to jen žert a tak trochu provokace pro Eli, když jsem s ní flirtoval.

*někteří studenti už se vraceli do třídy a pokukovali po Eli a Saiichim. Ještě aby ne...Objeví se cizí student ve třídě, očividně z vyššího ročníku, navíc dost chytrý na to, aby poučoval profesora a ještě se děje tohle.* Pěkně jsi to řekl. *špitla a trošku zmateně se zadívala do jeho očí. Proč se teď takhle provokativně zastavil? To od něj opravdu není pěkné - dneska opět jen provokuje, to je vše. Počínaje tou dívkou a teď tohle. Co bude dál? Trošku nedočkavě se přitáhla o něco blíže tak, aby mohla spojit jejich rty, jako by už to nemohla vydržet, tohle napětí, které vytvořil*

Vášnivě jsem se zapojil do toho jejího polibku, který se opravdu zdál svým způsobem nedočkavý, opět mě to potěšilo, že takto reagovala, bylo to, jako kdybych si ji už opravdu nadobro získal a nemá šanci už se se mnou rozejít. Byl to pěkný pocit, ale zažíval jsem ho pořád, teď v tomto případě mě ale potěšil snad ještě víc. Rukou jsem zajel do jejích vlasů a protahoval jsem ten polibek co to jen šlo.

*jakmile zazvonilo, trošku neochotně se odtáhla od jeho rtů a ještě se mu na chvilku zadívala do jeho nádherných zelených očí, pak si ale připravila nějaké ty věci na zeměpis...Atlas, aby se tedy neřeklo. Nakonec do třídy vstoupila profesorka a ihned zaregistrovala Saiichiho. Samozřejmě, že se jeho chování rozebíralo na pedagogické radě, navíc věděla i jak vypadá, takže se jen podívala jeho směrem a kývla, přičemž ale zadoufala, že o téhle jeho absenci vědí ostatní učitelé, i když věděla, že je nejspíš nejchytřejším studentem celého gymplu. Vzala třídnici a pobaveně si prohlížela absenci* Koukám, že dva chybí, jeden přebývá, no, to není špatné, pustíme se do toho. Atlas - stránka 64. *Eli si otevřela atlas a hlavu zapřela o svou dlaň, potom posunula atlas doprostřed lavice, aby na něj viděl i Saiichi - kdoví, třeba ho to zajímá, anebo se ho profesorka na něco zeptá. Pochybovala, že tu má své věci*

Jen jsem si povzdechl a posadil jsem se opět vedle Eli. Nic jsem neřekl, ani jsem se nesnažil nijak provokovat, Elerí chtěla, abych byl v klidu a neprovokoval, tak to jsem měl také v plánu splnit. Klidně jsem seděl opřený o židli a ignoroval jsem dění kolem mě - Docela mě to nudilo, ale bohužel, navíc ta profesorka nevypadala jako někdo, komu bych zrovna musel přidělávat problémy, dokud se teda nepokusí si u mě vydobýt respekt, pak by nastal problém.

*zatímco vykládala novou látku a pasovala jí do toho, co je v atlase, podívala se stranou na Saiichiho. Věděla moc dobře, že tohle není nic pro něj, že rád profesory provokuje, přeci jen se tím alespoň zabaví. No, byla to vlastně ona, kdo ho donutil tu takhle zůstat. Chvilku ho jen tak pozorovala, ale pak dlaní přejela po jeho stehně a svýma očima našla ty jeho. Zemák ji moc nebavil, to byl možná ten důvod, proč jí také nešel, protože se o něj prostě nezajímala.*

Jakmile jsem ucítil Elerín dotyk na mém stehně, probral jsem se ze zamyšlení a podíval jsem se na ni. Trochu jsem se pousmál a svou dlaň jsem položil na tu její. Asi ji to nebavilo, stejně jako mě. Napadlo mě pár věcí, jak se zabavit, ale do toho by určitě nešla, je to dosti riskantní, i když... Prostě jsem ji neviděl jako typ, který by něco takového dělal. Ale už mě párkrát překvapila s tím, jaká rebelka vlastně je.

*jen trošku uhnula pohledem směrem k profesorce, která právě něco kreslila na tabuli, a tak se nahnula k Saiichiho krku, na který ho párkrát lehce políbila. Pár spolužáků si všimlo, ale ne mnoho, protože většina třídy byla zabraná do nákresku do svého sešitu. Jen se podívala do atlasu a napadlo jí, že by si měla napsat alespoň nadpis. Potom si ale všimla nějakého záblesku v Saiichiho očích, který neuměla popsat* Um?

Zeširoka jsem se usmál, když mě políbila několikrát na krk. Také jsem si všiml, že učitelka zrovna nevěnovala extra pozornost třídě, takže jsem se rozhodl se trochu zabavit a provokovat Eli. Ruku jsem z její dlaně přesunul na její třísla, přes které jsem párkrát přejel dlaní, přičemž jsem se pokřiveně usmíval. Tohle byla klasika, alespoň pro mě, několikrát jsem to s jinými dívkami zkoušel, přímo v hodině, žádná mi v tom ale ještě nezabránila.

*když tohle udělal, jen sebou hrkla, trošku zčervenala a sklopila pohled. To není dobré, ne kdyby ji teď někdy chtěla vyvolat, to kdoví, jestli by se vůbec vymáčkla.* Tak, odteď si zapisujte. *rozlehl se hlas profesorky třídou, ke které se právě otočila. Eli proto rychle své ruce položila na lavici, do ruky vzala sešit a trošku kostrbatě začala psát nějaký stručný výpisek z toho, co říkala.*

Té její reakci jsem se musel trochu zachechtat, každopádně jsem nehodlal přestávat, ještě ne. sáhl jsem druhou rukou do kapsy a vytáhl jsem z ní mobil, přičemž jsem se opřel o židli a prohlížel jsem si mobil. Vypadalo to tak, jako kdybych prostě něco dělal na mobilu a nic jiného nebylo vidět. Druhou rukou jsem dále Eli provokoval, zajímalo mě, jak mě má v plánu zastavit, aby si toho nevšimla profesorka.

*všimla si, co Saiichi udělal - musela uznat, že tohle od něj bylo mazané. Vzhledem k tomu, že seděli úplně vzadu, nemohla si ničeho profesorka všimnout, dokud by nepřišla blíže k nim, což většinou nedělala. Pevně, až skoro křečovitě stiskla propisku a sklopila pohled, jako by se dívala do atlasu a ověřovala informace - přitom se snažila psát, ale musela uznat, že kdyby takhle chaotické zápisky měla později číst, nejspíš by vůbec netušila, o čem to vlastně psala*

Všiml jsem si té její reakce, takže jsem se neostýchal pokračovat, dlaní jsem velice opatrně zamířil pod její kalhoty, přičemž jsem přes její třísla opět přejel dlaní, svůj pohled jsem přitom upíral dále do mobilu, aniž bych se podíval kamkoliv jinam nebo dal něco najevo, prostě jsem dělal, jako kdybych se strašně nudil a neměl co dělat, i když tomu tak nebylo, alespoň ne teď, když jsem se mohl zabavit provokacemi Elerí.

*trošku nejistě se podívala vedle na Saiichiho, měl zkušenosti s takovýmhle herectvím? Očividně. Ani by se tomu ale nedivila, obvykle se musel v hodinách takhle nudit. jednou rukou pevně stiskla okraj lavice, ale stále se snažila nějaké pochycené poznámky zapsat do svého sešitu písmem, které by nikdo snad ani nemohl identifikovat, protože se spíš podobalo hieroglyfům. Její myšlenky lítaly jinde, takže se bála, aby nezačala také psát úplně o něčem jiném. Takové to - myslím a), píšu b), mám psát c)...to u ni platí celkem často, navíc takováhle situace ji k tomu vyzývala*

Jen jsem se usmál tomu, jak reaguje, ale pobízelo mě to pokračovat, dokud se mě tedy nepokusí zastavit. Svými prsty jsem ji začal pomalu dráždit, opět aniž bych dal mimickými svaly najevo cokoliv jiného než úsměv. Zíral jsem do mobilu a čas od času jsem přes display přejel prstem, aby to vypadalo že skutečně něco čtu nebo něco takového. Každopádně bylo zvláštní, že i přes její povahu tohle zatím snášela, ale čekal jsem že už to moc dlouho nevydrží.

*zalapala po dechu a pustila svou tužku. Už se na Saiichiho ani nepodívala, přeci jen se v něčem takovém očividně vyžíval. Pohled měla stále sklopený tak, že se dívala do stolu, aby nebylo nic moc znát* Saiichi...Přestaň s tím, z tohohle bude průšvih... *proběhlo jí hlavou, ale nahlas nic takového neřekla. Proč vlastně? To sama nevěděla. Profesorka zatím dopsala výklad a podívala se na jejich známky, protože se blížil konec roku, pak se jen podívala na Eli* Nepsala jsi ten test, pamatuješ, jak jsem ti to připomínala? *zeptala se ji a ta sebou úplně hrkla, protože její myšlenky byly jinde. A jo vlastně, minule jí připomínala ten test* J-jistě... *špitla a podívala se jejím směrem, přičemž se profesorka začala přehrabovat mezi papíry a hledala zadání. Eli stále ale byla ještě dost rozhozená*

Trochu jsem se pousmál a prstem jsem naposledy vykonal ten dráždivý pohyb, poté jsem už svou ruku vrátil do normální polohy podél mého těla. Přece jenom buďto přijde profesorka sem a dá jí to zadání, nebo se Elerí zvedne a dojde si pro něj, tak i tak jsem musel couvnout, což mě moc netěšilo, ale bohužel. Mobil jsem taktéž schoval do kapsy a podíval jsem se na Eli, přičemž jsem na ni provokativně mrkl a uchechtl jsem se.