Chata na okraji okresu (Majitel: Eleria de Shi'-Tsuki)

Ještě se smál. Ts? Aby mu to nechtěla nějak oplatit, přeci jen tohle nebylo pěkné, jak by asi tak reagoval on? Ještě ráda se k němu přivinula a jen si ho prohlížela. Teď se na něj dívala zase jinak, byla to obrovská změna, už to nikdy nebude jen kamarád. Samozřejmě, že budu. Tobě by se to taky nelíbilo, kdybych ti pověděla něco takového, znám tě, Satoshi. Pousmála se a trošku zaraženě, ale spokojeně sledovala ten jeho pohled. Úplně něco jiného než předtím, díval se na ni úplně jinak, s tím svým laskavým výrazem, užívala si to, naplňovalo ji to štěstím - už jen ten pohled. Nedělej mi too, nenechávej mě žárlit, notaak. Zaškemrala a nasadila něco jako psí očka.

Samozřejmě že by se mi to nelíbilo. Odpověděl jsem ji. Rozhodně bych nerad žárlil. Eli jsem věřil více než komukoliv jinému na světě, ale i přesto... Bál bych se že ji ztratím a asi bych se podle toho i choval. Ochranitelsky, agresivně,... Záleželo by jak moc velký důvod k žárlení bych měl. Ale no tak Eli, moc dobře mě znáš a víš, že bych nikdy dívku nepodvedl. Navíc... Ty jsi výjimečná, tebe bych nedokázal opustit. Ujistil jsem ji konejšivým hlasem, aby se už aspoň trochu přestala bát a přestala žárlit. Ale bylo roztomilé vidět, že žárlí, aspoň jsem si mohl být jistý že ke mě něco cítí.

No vidíš, ale mně to stejně děláš. Postěžovala si tichounce a opatrně dlaní přejela po jeho tváři. Také nikomu nevěřila více než Satoshimu, jen ji trochu mrzelo, že tu pro ni takovou dobu nebyl. Doufám, že nepočítáš s tím, že tě teď jen tak pustím, co? Pousmála se a vyčítavě se podívala do jeho očí, které konečně opět získaly ten správný lesk. Snad alespoň zapomene na jeho minulost, na jeho poslední dívku, o které Eli sice moc neví, ale nejspíš to bylo jen dobře. Vím to, jenže... To mi nezabrání žárlit, způsobil sis to sám, tímhle vyznáním, tím polibkem - už mi nikam neodejdeš. Mrkla na něj a dále si ho prohlížela svým zasněným pohledem. Můžu si tě tady nechat? Zatvářila se naprosto svatouškovsky, ještě scházela svatozář.

Pomalu jsem přejížděl dlaněmi přes její záda, v takových něžných hladivých pohybech. Také mi bylo líto, že jsem se s ní tak dlouho neviděl, že jsem se na ni vykašlal, když mi bylo nejhůř. Byla to chyba a kdybych to neudělal, mohl jsem být možná takto šťastný už dlouho. Navíc by Eli vůbec nemusela být se Shinem, když... No, to je přemýšlení na dlouho a já jsem teď chtěl myslet jen a jen na Eli. Samozřejmě že s tím počítám, taky se mi ani nikam nechce. Odpověděl jsem ji. Tak teď už si mě začala přivlastňovat, to bylo... Příjemné. Cítil jsem se skvěle. Hmmm... Tak... Dejme tomu... Ale tak dobře, můžeš si mě nechat. Schválně jsem předstíral že nad tím dlouho uvažuju, i když nebylo nad čím, odpověď byla už dlouho jasná.

Ty jeho dotyky byly opravdu příjemné, jen se k němu tulila - čím blíže, tím lépe, chtěla ho teď cítit u sebe, zvláštním způsobem ji to uklidňovalo, ujišťovalo ji to, že se nic nepokazí. Říkal jsi mi, že mi všechno splníš, Satoshi, tákže mé další přání je, abys mě nikdy neopustil... Zašeptala mu do ouška, když se k němu takhle tulila. Ano, už si ho za tu chvilku stihla přivlastnit, teď je jen její, nikoho jiného. Pak se ale malinko zamračila, když si začal hrát na to, že si ho tu nechat nemůže. Provokatér...Už od přírody. Zašeptala naoko uraženě a odtáhla se od něj, jako by se jí chtělo trucovat.

Jak si přeješ. Odpověděl jsem ji rovněž šeptem. Nechtěl jsem ji opustit, už nikdy více. Ona byla mé světlo naděje, jako kdyby se ta temnota ve mě naprosto zlomila a já mohl být zase šťastný, šťastný s ní. Jakmile se ale odtáhla a tvářila se jako kdyby se ji chtělo trucovat, okamžitě jsem si ji přitáhl zpátky k sobě. Nené, teď žádné trucování nebude lásko. Zamumlal jsem a přejel jsem ji dlaní po vlasech.

Přeju, přeju si to více než cokoliv jiného, je to mé největší přání - být s tebou, uvědomuju si to až teď, po takové době... Zakroutila nad tím hlavou - to bylo divné. Jako by se jí za ty roky konečně rozsvítilo, Shin... Nemohla na něj zapomenout, ale až teď objevila tu pravou lásku, která se skrývala v jeho nejlepším kamarádovi po tolik let. Nikdy by si nedokázala jen tak připustit, že se to dá posunout ještě dál, ale tohle byla správná volba. Naoko se urazila, jenže Satoshi ji jen tak nenechal trucovat a ona mu úplně podlehla, když ji opět přivinul k sobě. Nemělo smysl se bránit. Noták, cítím se bezbranně, vůči tobě... Používáš nefér způsoby, jak mě držet u sebe. Zamručela spokojeně, když ji pohladil po vlasech a přivřela oči.

Nemusíš se vůbec bát, to přání ti splním. Ujistil jsem ji šeptem. Nevěděl jsem co se stalo mezi ní a Shinem, nebo proč už spolu nejsou, ale to byla jen její věc a upřímně... Bylo mi to jedno. Teď byla Eli jen moje. Zvláštní, byl jsem s jinou a když mě opustila, myslel jsem si že se mi zhroutil svět, ale přitom to byl asi osud, osud co mě chtěl dostat od mé první přítelkyně k mé nejlepší kamarádce... Cesty páně jsou někdy skutečně nevyzpytatelné. Ále, copak je na tomto nefér? Zeptal jsem se ji a zlehýnka jsem ji políbil na špičku nosu.

Tak tohle je zvláštní pocit...Ještě před chvílí bych se neodvážila být u tebe takhle blízko,... Jak moc se toho změnilo za pár minut... Nevěřícně zakroutila hlavou. Bylo to zvláštní, ale neměla si na co stěžovat. Nikdy se takhle necítila se Shinem, nechápala to. Možná byl Satoshi celou tu dobu ten pravý, a ona si toho prostě nevšimla. Potom se mu podívala do očí a ať už chtěla nebo ne, rozzářila se. Všechno, tvé přesvědčovací metody, prostě...Umm. Přivřela oči, když ji jemně políbil na nos a jen se spokojeně otřela tváří o tu jeho. Nikdy nebyla tak šťastná jako právě teď. Bylo dobře, že se odvážil ji políbit, konečně si ujasnila, co vlastně cítí. Jsi provokatér, i za takové situace. Vyplázla jazýček a nesouhlasně, ale s úsměvem zakroutila hlavou.

Áno, a teď tě z takovéto blízkosti odmítám pustit. Dokončil jsem větu za ni a usmál jsem se. Opravdu, teď prostě nikam nepůjde, teď chci být s ní, chci ji být nablízku, objímat ji, hladit ji, líbat ji, cítit její dotek... To všechno pro mě bylo jako splněný sen, jako sen, který se zjevil zčistajasna a hned byl splněn. Samozřejmě, snad jsi nečekala, že mě tohle nějak změní, ne? Odpověděl jsem ji. Sice jsem k ní cítil mnohem více, ale to neznamená že ji přestanu sem tam trochu provokovat, a navíc si osobně myslím, že by se ji nelíbilo kdybych toho úplně nechal. Takže... Splnil jsem ti jedno přání, udělal jsem ti večeři, dále ti splním další přání, nikdy tě neopustím. Copak si přeješ teď, má krásko? Zeptal jsem se ji takovým tajemným hlasem, jaký používají vypravěči u různých fantasy dobrodružných filmů, přičemž jsem se ale trochu uchechtl.

Ale já z téhle blízkosti také nechci pryč, ani se neopovažuj mě teď pouštět. Upozornila ho a aby ještě utvrdila svá slova, přitiskla se k němu ještě blíže a pevněji sevřela jeho košili, jako by se snad bála, že jí uteče. Ne, tebe nezmění nikdy nic, já to vím. Zasmála se. Byl stejný, už hodně dlouho, škoda, že si nevšimla, že on by mohl být ten pravý už dříve, možná by oba ušetřila trápení... Ale teď byla šťastná. Hmm? Zamyšleně se na něj podívala a pousmála se. Co když bych chtěla přenechat nějaké přání tobě? Co by sis potom přál ty? Pustila jednou rukou jeho tričko a palcem přejela po jeho rtech.

Nemusíš se bát, nepustil bych tě ani kdyby jsi to chtěla. Ujistil jsem ji šeptem, a jen jsem se spokojeně usmál, když se ke mě tak přitiskla. Bylo to jako sen, jako kdyby tohle nemohla být pravda. Celé ty roky jsem byl jen v neustálých depresích, a zničehonic jsem potkal ji a depresi vystřídala euforie. Byla jako anděl, který mi konečně přinesl štěstí. Jakmile mi nabídla, ať si nějaké přáni vymyslím já, ani chvilku jsem nepřemýšlel. Chci být jen s tebou, moct tě kdykoliv obejmout a políbit tě, kdykoliv se dotknout tvé andělské tváře, každou noc vedle tebe usínat a pak se u tebe zase probouzet. Vypověděl jsem ji svůj největší sen, své největší přání a s úsměvem jsem čekal na její odpověď.

Ani kdybych to chtěla? Ále, to zase není hezké. Zasmála se a položila si hlavu na jeho rameno. Nechápala, jak se tohle tak rychle vyvinulo, vždycky to byl dobrý kamarád, hodně dobrý kamarád, ale...Jen to. A najednou? Stalo se tohle, tak možná bylo něco na tom, že z přátelství se jednoduše stane láska. Čekala, že se alespoň na chvilku zamyslí nad tím, co by si měl přát, ale okamžitě jí odpověděl. Vytřeštila oči a jen se spokojeně usmála - byl vážně skromný. Nó... Každou noc? Nadzdvihla pobaveně obočí. No, možná později, chtěla, aby si ji vážil, ne, aby ji bral jako samozřejmost, tomu právě chtěla zabránit, každopádně tohle přání mu stejně bude postupně plnit. Tak začneme s plněním tvých přání. Zašeptala, dlaní přejela po jeho tváři a nechala své rty, aby obemkly ty jeho.

Nóóó, to máš pravdu. Jediná hezká věc jsi tady ty. Odpověděl jsem ji pobaveně a stále jsem si ji držel pevně přitisknutou u sebe. Skutečně to byla pravda, s přátelství se stává snadno láska. V podstatě je to jen krůček daleko, jen jeden dotek. Ale hrozně mě potěšilo, že to ona cítí stejně jako já, jak se ke mě natiskla, položila si hlavu na rameno, všechno tohle pro mě bylo znamení, že mě skutečně miluje, narozdíl od Leiko. Áno, každou noc bych chtěl být s tebou. Odpověděl jsem ji šeptem. Nepochopil jsem proč se zatvářila tak pobaveně, ale budiž, podle mě na tom nebylo nic moc vtipného. Hm? Tak to si nechám líbit. Odpověděl jsem ji také šeptem, a jakmile se její rty spojily s těmi mými, poddal jsem se tomu polibku a plně jsem se do něj zapojil, přičemž jsem ji trochu zaklonil dozadu.

A-ale... Nepřeháněj. Vyhrkla rozpačitě a stejně tak se i zasmála, zatímco ho jemně zatahala za tvář. Zamyslela se nad tím, jestli ji nemohl milovat i předtím, ne...Nemožné, vždyť měl dívku, i když nevěděla, jak dlouhou dobu. Každopádně je to ona, kdo dá Satoshiho teď do pořádku, řekla by dokonce, že už se jí to začalo dařit. Co? Každou noc? Zatvářila se trošku šokovaně, zvedla hlavu, aby se mu mohla zadívat do očí a jen zakroutila hlavou. Nesnesl bys to, každou noc... Pousmála se na něj a hřejivou dlaní pomaličku přejížděla po jeho tváři. Chtěla si opět přivlastnit jeho rty, a také to udělala. Nezůstávala pozadu, to neměla v povaze, chtěla si jeho rty hýčkat alespoň stejně dobře jako on ty její. Zatím nevědomky zamotala své prsty do jeho havraních vlasů. V tuhle chvilku se odmítala odtáhnout.

Elerii přijde SMS od Meggy-chan

SMS:

Znovu se zlehka pousmál nad její majetnickostí, než zakroutil hlavou, a lehce ji políbil do vlasů. No, když jsi mě teda tak "obsloužila" Ve vzduchu naznačil uvozovky. A pak jsi se pořádně najedla, myslím že je čas někam vyrazit, nebudeme tady jen tak sedět a nudit se, ne když mám v kapse tolik peněz že bych koupil celou hospodu. Dokončil svou větu, zatímco se od ní zlehýnka odtáhl a zachechtal se. Chtěl ji někam vytáhnout, aby měla nějaké zážitky. Sezením doma se na moc dlouho ani jeden nezabaví, i přestože jsou tady spolu, což ho těšilo.

Musela se lehce ušklíbnout nad jeho jízlivou poznámkou. Sama povolila svůj stisk, aby ho tu omylem neumačkala nebo neudusila a vystačila si prozatím s tím, že si na prst natočila pramínek jeho havraních vlasů. "Dobrá tedy, to se mi líbí - čerstvý vzduch ještě nikoho nezabil, navíc musíme trochu udusit tvé ego. Když rozházíš trochu peněz, třeba potom budeš krotký jako beránek a tvé ego už si na mě tolik nebude vyskakovat," uculila se, spustila svou ruku z jeho vlasů opět k tělu a využila nového prostoru k tomu, abych od něj pár kroků odstoupila. "Každopádně, jestli se objeví nějaká tvá tajná ctitelka," chudinka, pomyslela jsem si, "a pokusí se tě svést, vložím se do toho. Vím, čeho jsi schopný - a kdybych tě nechala si dělat, co chceš, ty lichotníku, tak zničíš srdce všech dívek v okolí. A kdyby jim to nestačilo, tak bych jim musela ukázat, koho doopravdy jsi." Dodala vážným tónem, ze kterého nezmizela ani kapka majetnictví, které se předtím skrývalo za jejími gesty. Pak se na Saiichiho ale opět uculila, jako by před chvílí vůbec nic výhružného neřekla.

Uchechtl jsem se a zakroutil hlavou, než jsem si prstem poklepal ne čelo. Nech mé ego tak jak je. Právě to byl důvod, proč tady vůbec teď stojíme. Naklonil jsem se těsně k jejímu obličeji, a zhruba vteřinu jsem se ji díval do očí, než jsem se pousmál, a cvrnkl ji do nosu. A mé ctitelky nech na mě, dokážu se jich zbavit lépe než ty, mám v tom značnou praxi. Řekl jsem hned na to. Nebo si to taky může myslet jen ona... Ozvalo se mi v hlavě. Trochu jsem se nad tou myšlenku pousmál takovým tím typickým, zlověstným pokřiveným úsměvem, ale rychle jsem ten výraz zahnal a odstoupil jsem od ní, přičemž jsem se opřel o zeď. Takže, potřebuješ se nějak chystat, nebo můžeme vyrazit hned? Zeptal jsem se ji s úsměvem, ale rozhodl jsem se to trochu okořenit. Ne, že bych se za tebe takhle nějak styděl, ale chápeš. Nemůžu jít do společnosti jen tak s někým. Dokončil jsem tu silně sarkastickou větu, zatímco jsem na ni provokativně mrkl.

"Chápu chápu, takže tu stojíme jen proto, že si tvé ego řeklo:
Tu nevinnou osůbku tady musíš mít a až ji budeš mít, tak ji pořádně zkazíš." Odvětila mu s pobavenou jiskrou v očích, ale když se k ní tak přiblížil, její pohled se změnil. Dočkala se ale pouze cvrnknutí do nosu, což ji docela pobouřilo. Hraně se nafoukla a dotčeně se mu podívala do tváře. Jeho poznámku o ctitelkách nechala bez odpovědi a jen pokrčila rameny. Věděla, že umí odhánět dívky opravdu obstojně, ale otázkou je, jestli taky vždy chce. Přeci jen ty křehké pěkné dívenky chudinky nevědí, čeho je Saiichi schopen a co je doopravdy zač, a tak mu podlézají všemi možnými způsoby. I když je to Saiichi, stále je to jen muž a Eleria nebyla dívkou, která by jen nečinně přihlížela, kdyby šlo do tuhého.
Po krátkém zamyšlení opět probodla pohledem Saiichiho tvář. Ty jsi mi dneska ale nějaký zlý, pomyslela si a jen se jízlivě pousmála, "Ále jistěže, jak si pán přeje - přeci mu nebudu dělat ostudu," s těmito, rádoby uraženými, ale tak nějak křečovitě zdvořilými slovy, se odebrala ke skříni, ve které si nakonec vybrala bílou košili a černou sukni, za dveřmi se převlékla a vrátila se za panem provokatérem.

Hlasitě jsem se zasmál. To ty kazíš mě. Můj život byl tak krásný než ses přihnala a začala jsi mi v něm tvořit drama. Zakroutil jsem hlavou, s hraně smutným výrazem. Právě teď by přicházelo období, kdy bych se začal ohlížet po další holce, a že by se velice rády ukazovaly. Jízlivě se usmál. Jenže ne, paní si mě musí zamluvit, a zničit mě. Rozhodil jsem hraně rukama. Předstíral jsem šílené drama, možná jsem opravdu měl hrát v divadle nebo něco takového.
Zaujatě jsem ji pozoroval, jak se šla převléknout. Slušelo ji to, i když ta sukně mohla být krapet kratší. Krapet víc... Problesklo mi hlavou, čemuž jsem se pousmál a skousl jsem si ret. Já sám jsem byl oblečený jako obvykle, což znamenalo elegantní styl - Nemusel jsem si vedle ní připadat divně, a i kdyby, bylo by mi to jedno, stejně bych sklízel udivené pohledy, a to ne ty špatně udivené. Dobře, dejme tomu, že to by šlo. Přikývnul jsem uznale, zatímco jsem udělal pár kroků směrem do chodby, a začal se obouvat. Máš nějaké přání, kam by jsi chtěla? Zeptal jsem se ji, zatímco jsem se věnoval svým botám.

Musela jsem se také zasmát té jeho poznámce. Vlastně měl pravdu - z jeho pohledu jsem ho opravdu musela negativně ovlivnit. Z legendárního záletníka se mým vlivem stal zanedlouho muž, který si jen sem tam zaflirtuje, aby mě trochu vyprovokoval. Jediné, co mu zůstalo je ta bolest, kterou přinese veškerým těm chudinkám, které si myslí, jak jsou jedinečné. Všechny je zničil. A ty, které ještě zničit nestihl - ty zničí později. A třeba byla Elerka jednou z nich, jen sebou nechávala manipulovat jako všechny ostatní. Nad čím to zas přemýšlíš, ty pako?! Okřikla jsem se v duchu a abych tyhle myšlenky úplně zahnala, rázně jsem zavrtěla hlavou. "Zničit tebe?" uchechtla jsem se - když tu bylo jeho ego, tak se snad ani zničit nedal - a to jsem se o to tolikrát tak usilovně snažila! "Neříkej, že ti takovýto způsob ničení nějak extra vadí," pronesla jsem tajemně, pohlédla jsem mu do tváře a rádoby omylem jsem si zavadila o sukni a lehce jsem ji povytáhla. Poté jsem udělala pár kroků k němu a s vyplazeným jazykem jsem mu šťouchla do tváře. Zašklebila jsem se na něj, když okomentoval můj outfit tímto stylem. Vždy byl takový - už jsem si na to pomaličku začínala zvykat - když jsem něco uvařila, také jednoduše nemohl říct, že je to výborné. Ach, to mužské ego... Vkročila jsem do chodby a obula jsem si polobotky, aby mi nic nebránilo v pohybu - přeci jen jsem vlastně neměla tušení, kam to půjdeme. "Hlavně, prosím, žádné kino - tam s tebou už nikdy nevkročím," odvětila jsem. Nemohla jsem mu odpustit to naše první rande, kdy se rozhodl, že mě vyděsí k smrti a ještě mě pak večer nechá samotnou. I když jsem si za to vlastně mohla úplně sama. Zamyslela jsem se tedy, kam bychom mohli jít. Vzhledem k tomu, jak jsem byla odpočatá, nepotřebovala jsem další relax. "Co třeba na pouť? Myslím, že je na to ideální období..." Chtěla se jednoduše trochu "vyblbnout", rozvířit energii a unavit se. Navíc jsem z části ještě dítě - takže některé ty atrakce mě stále bavily.

Byla pravda, že moje bohatá minulost a fascinující egoistická povaha byly skvělé výmluvy, kdyby tohle náhodou šlo celé do háje. Prostě by byla další na seznamu, nic víc, alespoň to by si ona mohla myslet, a tím pádem hodit celou vinu na mě, což je pro každého lepší, je to menší zlo. Může si pak doma brečet do polštáře, a křičet že jsem hajzl a kurevník. Já jsem měl ale vždycky ve zvyku formulovat konce tak, že si dívky myslely, že nejsou dost dobré, Eleri by byla výjimkou. Budeš se muset více snažit, asi nevíš, co všechno už na mě kde kdo zkoušel. Řekl jsem, a pohrdavě jsem si odfrkl, když se mě pokusila takto lehce provokovat a poté šťouchnout do tváře. Je sice pravda, že pohled na její tělo nebyl zlý, ale na druhou stranu jsem byl zvyklý na ledacos, musela by se více snažit, aby se mi začalo do tváře hrnout horko. Děláš, jako kdyby se ti kino se mnou nelíbilo. Řekl jsem, zatímco jsem si nasadil i druhou botu, zachechtal jsem se, a opět jsem se narovnal. Lehce jsou trhnul hlavou, abych si dostal vlasy z tváře. Ach ták, slečna si chce nechat vystřelit růži. Řekl jsem ironicky, zatímco jsem se hraně uklonil, a otevřel jsem dveře, zatímco jsem čekal až vyjde ven. Poté jsem ji následoval, a zavřel jsem za sebou. Stále tady bylo, mé milované auto. Sáhl jsem do kapsy pro klíčky, a dálkově jsem ho odemkl. Cestou ke dveřím spolujezdce jsem dlaní přejel po hladkém, matně fialovém laku, jako kdybych laskal svou manželku. Otevřel jsem dveře spolujezdce, a mrkl jsem na Eli. Madam.

Zatvářila jsem se rádoby zklamaně a opět jsem svou sukni pustila. Chtěla jsem opět vidět tu červenou barvu v jeho tváři a nervozitu v jeho očích, ale bylo nadevše jasné, že takhle jednoduché to se Saiichim nebude. Nikdy nebylo. Zažil toho až moc a mně ani nedal šanci, abych si stihla své provokace pořádně natrénovat. Neříkám, že mě nenapadlo sem tam na nějakého chlapce a jen tak pro své sebevědomí vyzkoušet, jestli se chytí, ale měla jsem takový špatný pocit, že jakmile by to spatřil Saiichi, chudák chlapec by skončil s rozbitou hlavou a já se šrámem na svědomí.
Povzdechla jsem si. Vždyť víš, že ano, ale v noci tu pak pro mě nebyl nikdo, kdo by mě utěšil, navíc, ještě sis ze mě dělal legraci, pamatuješ? Když se mi zmínil o té růži, zatvářila jsem se jako malé dítě. "No co, je větší šance, že ji trefíš ty - kdoví, jestli ještě někdy budu mít takovou příležitost," poznamenala jsem. Bylo by to takové pěkné, romantické. Viděla jsem, že takový být umí, když se mu teda chce. Ale pravdou je, že se mu většinou nechce. "Takže... Udělal bys to pro mě? Sestřelil bys mi růži?" Zahrála jsem psí očka a zadoufala jsem, že se Saiichi chytí. Poté jsem ho následovala. "Děkuji, pane," lehce jsem se mu uklonila, uchechtla jsem se a nastoupila jsem do auta.

Lehce jsem se zasmál. Sama jsi mě poslala pryč, já se přeci nebudu vnucovat, ne? Ale i tak to vypadá, že jsem zvládl satana odstrašit. Ten její výraz byl sladký, jako malé dítko které touží po nějaké hračce ve výloze. Jenže tohle dítko má takové štěstí, že se ji dostane co si bude přát. Ale to ji přece nemohl říct narovinu, ne? To se ještě uvidí, byla jsi tento rok hodná? Zeptal se ji s jízlivým úšklebkem, zatímco zavřel dveře spolujezdce, obešel auto, a sám nastoupil. Měla by jste se připoutat. Podotkl jsem, zatímco jsem se uchechtl, a nastartoval jsem. Mručení motoru byl skvělý zvuk, i když byl zevnitř samozřejmě silně tlumený, stejně jako jakékoliv chvění. Ani jsem se nesnažil nějak omezovat, co se rychlosti týče, zkrátka jsem jel jak se mi zachtělo, směrem k pouti. V toto období by tam mělo být narváno, což se mu moc nezamlouvalo, ale na druhou stranu... Spousta dívek.