Park

*původně ho chtěla jen tak trošku poprovokovat stejně tak, jako on ji předtím, vlastně skoro vkuse ji provokoval, ale prostě to tak měl v povaze a jí potom přeci nezbývalo nic jiného, než mu to oplácet. Tentokrát ji ale opět takovýmhle způsobem...jak to říct...Zkrotil? Trošku silné slovo, ale budiž. Když si ji takhle přitáhl, také se zapojila to těch jeho polibků, ale poněkud mírněji, přeci jen stále byli venku. Jednu svou ruku obmotala okolo jeho krku a tou druhou pevně stiskla jeho tričku někde v úrovni srdce*

Opravdu zkrotil bylo poněkud silné slovo, ale jinak se to nazvat nedalo, prostě jsem ji zarazil od toho aby dále provokovala, a to jen tím, že jsem ji začal oplácet polibky. Jakmile ale stiskla mou košili, já jsem automaticky stiskl její stehno, přičemž jsem druhou rukou stále přejížděl přes její záda - Ano, stále jsme byli venku, ale jak jinak využít čas než takto? Navíc jsem chtěl aby se odreagovala a tohle očividně fungovalo dokonale.

*po nějaké té době se už prostě, ať už chtěla nebo ne, musela nakonec odtáhnout, už jen kvůli dostatečnému přísunu kyslíku do jejího těla. Teď už měla šanci opět trošku provokovat, i když její provokace mířené na Saiichiho většinou skončily naprosto neúspěšně, proč to aspoň nezkusit?* Mmmm...? Myslím, že máš konkurenci. *špitla trošku pobaveně. Přeci jen narážela na toho kluka, který ji dneska tak zastavil, navíc, nebyl jediný...*

Jen jsem takovým smutným způsobem zakňučel, když se nakonec musela odtáhnout, ale pár vteřin na to jsem se zasmál, jelikož mě opravdu pobavilo to co řekla. Já a konkurenci? Další důvod proč tě miluji, tvůj dokonalý smysl pro humor. Řekl jsem pobaveně a svou ruku z jejího stehna jsem přesunul k její tváři, abych mohl jeden pramínek vlasů z jejích očí přesunout za její ucho, poté už jsem ji opět připojil k tomu objetí které zatím měla na starosti jen jedna ruka.

*jen zavrtěla hlavou a zasmála se téhle jeho reakci* Neuvěřitelné, vážně... A já tě nejspíš miluji pro tohle tvé nedotknutelné ego. *špitla pobaveně. Pro Saiichiho prostě nepřipadalo v úvahu, že by o ni mohl přijít kvůli někomu jinému, už byl takový a měl takové zkušenosti, že dívky zásadně opouštěl on. Nejspíš nebylo možné, že by mu nějaká předchozí dala kopačky. Jak držela pevně sevřené to jeho tričko, jen se za něj k němu přitáhla a lehce ho kousla do ucha* Každopádně, stále si stojím za svým. *zašeptala tak, aby ho nadále mohla tímhle způsobem provokovat*

Jen jsem přikývl a zašklebil jsem se. Snad si nemyslíš, že něco co jsem budoval tolik let dokážeš poškodit jednou větou? Položil jsem tuto řečnickou otázku, přičemž jsem nevěřícně zakroutil hlavou nad tím, jak ji mohlo něco takového vůbec napadnout. Když mě kousla, malinko jsem se pousmál a naklonil jsem se k jejímu uchu, které mi tímto nabídla, a přejel jsem přes její ušní lalůček jazykem. Může zkusit mi tě vzít, a nemůžu mu zaručit bezpečnost. Odpověděl jsem ji na to šeptem a pokřiveně jsem se usmál.

*jen pokrčila rameny a trošku se zasmála* Nu, kdoví? Alespoň snížit tvé ego by se mi určitě podařilo, kdybych o to stála. *špitla sebevědomě a trošku se zakřenila. Je celkem obecně známo, že ego jde pomalu nahoru, ale dost rychle dolů, stejně tak jako sebevědomí, které ti dokáže podlomit jedna jediná situace. Když jí takhle přejel po uchu jazykem, lehounce se zachvěla, ale na tváři se jí objevil menší, takový rozpačitý úsměv* A-Ale notáák, přeci bys mu nic neudělal. *špitla*

Zeširoka jsem se usmál a přejel jsem dlaní přes její vlasy. Věř mi, něco takového se ti nikdy nepodaří. Zašeptal jsem pobaveně, každopádně jakmile se zachvěla, uvědomil jsem si na co tak reagovala, takže jsem toho chtěl trochu využít. Jemně jsem její ucho vzal mezi zuby a opravdu něžně jsem skousl. Kdyby se opravdu snažil mi tě vzít, tak opravdu udělal. Můžeš si za to sama, tvé provokace fungují jinak než jsi čekala. Odpověděl jsem stále šeptem.

*jen nesouhlasně zavrtěla hlavou, protože si stále tvrdohlavě stála za svým, ale když ji takhle kousl, doslova jí přeběhl mráz po zádech - tahle kombinace, kterou si vytvořil, byla opravdu účinná, alespoň její tělo dostávalo dost do rozpaků.* U-uhm... *zamrmlala a jemně ho políbila na krk* Ale...Jeho snahy by byly naprosto marné, tak proč bys měl používat násilí? *zeptala se ho s takovým menším úsměvem, který se sice k té situaci nehodil, ale když ji takhle rozmazloval, ten úsměv nemohl jen tak zmizet*

To, jak mě takto přesvědčila o tom, že by se to tomu dotyčnému nepodařilo, mě opravdu potěšilo a svým způsobem to dodalo energii mému egu. Proč by chtěla jeho, když má někoho jako jsem já? Bylo by to nelogické, alespoň to mi říkalo sebevědomí. Tak ten první by musel minimálně posloužit jako zastrašovací příklad. Navrhl jsem nakonec a na její polibek mířený na můj krk jsem zareagoval v podstatě stejně - Dlouze jsem ji políbil na krk, až na něm zůstal malý červený flíček.

*po tom, co řekl, jen zavrtěla hlavou a pousmála se* To není potřeba... Ty je přeci děsíš už sám o sobě. *špitla pobaveně, protože to tak prakticky bylo - většina kluků si nic nedovolila kvůli jeho pověsti, jen se občas našel nějaký odvážlivec, ale tentokrát to byl někdo, na kom Eli svým způsobem záleželo.* Ty to zvládneš i bez násilí, ne? Anebo tě snad přeceňuji? *zeptala se trošku provokativním tónem a prohrábla jeho upravené vlasy*

Taky mají důvod být vyděšení, nejsem někdo kdo si nechá zasahovat do teritoria bez následků. Řekl jsem a pevněji jsem ji k sobě přitiskl, abych ji dokázal co tím myslím - Tím "teritoriem" měla být ona, ale stejně se chovala ona ve třídě, když jsem mrkl na její spolužačku, každopádně by mě zajímalo, co ta dotyčná udělá, až se opět Eli vrátí do třídy a já budu hned za ní. Napadlo mě, že bych mohl takto nějak zapůsobit postupně na všechny její spolužačky, tím bych ji ale dosti naštval a ještě k tomu by byla poté značně neoblíbená. No, bez násilí už to nebude až tak zastrašovací příklad, chtělo by to něco co zastaví i ty největší odvážlivce, přece jenom nechci ublížit tolika lidem. Odpověděl jsem a malinko jsem pokrčil rameny.

*trošku se zasmála* Teritorium... Hmm... *špitla a jen zavrtěla hlavou, vypadalo to celkem zajímavě, protože musela uznat, že přesně takhle reagovala ona, když mrkl na její spolužačku, no, byla to trošku podobná situace, takže by to měla chápat. Podívala se na mobil, a pak Saiichimu do očí. Po té jeho odpovědi se jen trošku zašklebila, protože to vypadalo tak, jako by si opět jen tvrdil své* Néé... Přeci tvé ruce nejsou určeny k něčemu tak podřadnému jako je násilí, ne? *špitla trošku pobaveně, a pak kývla* Každopádně bychom měli jít, už se nám krátí čas. *upozornila*

Áno, teritorium, jsi má a nikomu tě nedám. Řekl jsem sebejistým tónem a letmo jsem ji políbil na rty. Potom co jsem se opět odtáhl do normální vzdálenosti jsem se zasmál, jelikož její další věta byla dosti vtipná. No, mé ruce jsou určeny k mnoha věcem, například tě v noci držet v takovém tom klasickém filmovém objetí. Patří mezi to ale také ochrana toho co je moje, takže to zahrnuje i násilí. Vysvětlil jsem ji to, jak jsem to myslel a usmál jsem se, poté jsem si jen povzdechl a přesunul jsem své ruce k jejím hýždím, přičemž jsem se zvedl z lavičky a postavil jsem ji na zem. Dobrá tedy, hurá na hudebku. Řekl jsem s úsměvem a chytil jsem ji za ruku.

*zasmála se* Ve stejné situaci jsi ty, ale...k tomu přeci nepotřebuji využívat násilí - k tomu, abych si tě ochránila před případnými nájezdy nebezpečných dívek. *zašeptala pobaveně a jen dlaní přejela po jeho tváři - on přeci jen řešila takové věci trošku jinak než on, většinou úspěšně, ale stoprocentní úspěšnost tu také nebyla. Stále jí to ale přišlo lepší řešení než nějaké násilí, i když byla schopná se k nějakému menšímu uchýlit.* Zajímavé - z ochrany se nám stává násilí. *řekla s mírným úšklebkem, ale pak už ji postavil a stiskl její ruku, takže ten jeho stisk oplatila a takhle se vydali směrem ke škole*