Park

n-ne není to vtip *poklesne hlavou*

E-eh...- *zasekla se a dívala se na ni* Proč teda to včera...*nešlo jí to prostě do hlavy, natáhla k ní nejistě ruku, kterou jí položila na hlavu a trošku jí rozházela růžové vlasy, protože ji chtěla trošku podpořit, brala to z jejího pohledu, muselo pro ni být těžké říct něco takového*

*neví co říct a tak je stále otočena zády k ní*

Y-yui...Jsem vážně ráda, žes mi to řekla...*trošku uhnula pohledem* Nechceš mi říct, proč...Proč jsi políbila Shina, jestli je to tak, jak říkáš? *zeptala se trošku sekaně a uhnula pohledem*

chtěla.. chtěla jsem zjistit jestli to co cítím je opravdu k tobě.. *řekne trochu tišeji*

A...a co jsi zjistila? *zeptala se nejistě* To samé, co jsi mi tu řekla?... *podívala se do země*

h-hai... *skloní hlavu*

U-uhm...*podívala se do strany a zamyslela se, potom naklonila hlavu Yui k ní a podívala se jí do očí* Takže... *povzdechla si, věděla, že to, co právě chce udělat není dobře, že kdyby to Shin viděl, byl by to konec, ale musela zjistit, jak Yui zareaguje, proto se naklonila k jejím rtům a políbila ji*

*jelikož to nečekala tak prvně vytřeštila oči ale pak objala Eleri a zklidnila se*

*nechtěla, aby to Yui pochopila špatně, ale i tak ji objala* D-díky, že jsi mi to řekla, cením si toho. *zamumlala*

etto.. předpokládám že ty nemáš stejné city.. správně? *zeptá se tiše a sklesle*

*s tichým povzdechem se podívala do země* N-nechápu svoje pocity...*stiskla si pevně látku kalhot* Ale vím, že miluji Shina, který...Nejspíš má rád i tebe... *zamumlala tiše*

aha... *neví co ji na to odpovědět tak se zase jen podívá do země*

*v tuhle chvíli by od ní nebylo úplně super odejít, a proto nikam nešla* T-To...Uhm...*zamyslela se, ale kupodivu jí nenapadlo nic, co by jí řekla, i když obvykle s tím neměla žádný problém*

h-hai? *nadzvedne hlavu*

No...Můžu tě pozvat na palačinky? *vypustila ze sebe první otázku, co jí napadla*

hai *řekne radostně*

Fajn. *trošku se uvolnila a pousmála se, rozhlédla se okolo, ale nikde žádný stánek neviděla* Asi na náměstí, že? *zeptala se jen tak a vyběhla směrem na náměstí*

asi jó *usmála se a vyběhla za ní*

*Na motorce přijede do Parku a téměř okamžitě jak sesedne se posadí vedle na lavičku.* "Tak jsem tady.."

*dojde do parku, kde se jednou zatočí do kolečka a nadšeně se dívá okolo* Jaký skvělý pocit být zase na takovém místě, proč jsem jen tvrdla doma? *najednou jí uvízl pohled na jediném člověku široko daleko, přeci jen tu moc lidí nebylo, protože byla celkem zima, víc se zabalila do bundy a nandala si rukavice. Ten člověk byl celkem daleko, tak jen přimhouřila oči a doufala, že uvidí víc* Kdo je to? Něco mi říká, že ho znám...*povzdechla si a pomalinku vyšla tím směrem*

*Všimne si přicházející dívky a pro sebe se pousměje. Hned od pohledu je mu jasné kdo to je* (Logicky jsem neprošel plastikou a vypadám stále stejně jen se mi to nechce měnit =D)

(jo, přemejšlela jsem nad tím :DDD)
*když si uvědomí, kdo to je, jen se zastaví na půl kroku, jako by zdřevěněla* Už je tady? *proběhlo jí hlavou jen, aby se ujistila, pak se jen usmála, dlouho ho neviděla, takže byla ráda, že ho zase vidí*

*Zvedne ruku a zamává ji na pozdrav. Pak trochu zesmutní a uvědomí si všechno co se stalo než odjel a hlavně během toho co byl pryč*

*už se nějako "odlepí" od země a pomalu k němu dojde, vlastně si všimne jeho smutného pohledu a tak trošku jí to donutí nasadit také trošku smutnější výraz, na nic se ho ale neptá, protože neví, jestli to není něco, co by jí chtěl říct*