Námestie

Hmm? A co když si tohle své přání nechám na později? Také mi ho splníš? Zatvářila se neuvěřitelně lišácky, ale nic v plánu zatím neměla, i tak si ale byla jistá, že tohle přání by určitě využila jak nejlépe by se dalo. Pak se ale maličko, hraně zamračila, když jí řekl, že půjde na nákup a že jí ponese tašky, čímž by se mohl začít napravovat. To se mi ale ani trošku nelíbí, takhle jednoduché to mít opravdu nebudeš. Budeš se muset daleko více snažit, než mi pomáhat tím stylem, že mi poneseš tašky z nákupu. Ušklíbla se a podívala se na skate. Navíc, s tímhle tě tam nejspíš nepustí. Dodala trošku pobaveným tónem.

Tak dobře, tímto ti tady slibuji, že ti splním jakékoliv přání. Odpověděl jsem s upřímným úsměvem na tváři. Musel jsem se zasmát tomu, že mě nenechala z toho vyváznout jen s malou výpomocí. Rozhodně mi to nechtěla usnadnit. Dóbře, přísahám že ti budu sloužit dokud si svůj hřích neodpracuji. Dodal jsem jako odpověď. Tááák tohle bylo riskantní, bůhví co po mě bude chtít. Moc dobře ji znám a je mi jasné, že by dala cokoliv za to aby si ze mě mohla vystřelit, nebo mě provokovat.

Vítězoslavně se usmála, když řekl, že jí splní jakékoliv její přání. Tak to si uschová, bude se to nejspíš hodit, jen musí vyčkat na tu pravou chvilku. Jeen počkej. Dodala tichounce, jako by si na něj něco připravovala, ale nebylo to tak. Nó, to zní zajímavě, jako bys mi měl právě teď sloužit, dokud si nezasloužíš propuštění. Zasmála se - to byla docela vtipná představa, a nemohla si nepředstavit jak by to vypadalo, kdyby ho požádala o to, aby jí udělal třeba nějakou dobrou večeři. Nóó, to se mi líbí! Zvolala nadšeně a podívala se mu do tváře. Teď měl opravdu nárok se začít bát.

Trochu jsem se pousmál, když jsem si všiml jak se tváří. Opravdu jsem ji tímto daroval vítězství, takže nebyl žádný důvod proč by se tak neměla tvářit. Jaké je vaše první přání, má paní? Zeptal jsem se pokorným hlasem, přičemž jsem se ale ironicky usmíval. Tohle znělo dost divně, ale jen to podtrhlo ten vtip, že bych ji měl sloužit. Vypadalo to teď, jako kdybych byl snad její otrok. Ještě aby se ti to nelíbilo, mít tak silného, charismatického a pohledného otroka. Řekl jsem a zvedl jsem oči v sloup, poté jsem se ale zasmál.

Zamyslela se nad tím, co by si teď měla přát. Jenže když ji má takhle sloužit, přání by měla mít víc. Řekla jsem, že si to přání nechám na později, až se budeš chtít třeba někam vytratit jako obvykle nebo něco podobného, to ti to pak prostě zakážu. Zasmála se. Konečně měla u sebe nejlepšího kamaráda, nenechá ho teď nějakou dobu jen tak zmizet, ne, dokud si to u ní nevynahradí. Ale ale ale...Silného, charismatického, pohledného a nějak moc sebevědomého otroka. Ušklíbla se. Jedna vlastnost mi tam přebývá. Zakroutila nad tím hlavou a dloubla ho do hrudi, než se zasmála.

Říkám jen první, těch přání můžeš mít víc. Vysvětlil jsem ji a zaťukal jsem si na čelo, jako kdyby ji to mělo být celou dobu jasné, přitom jsem se ale trochu pochechtával. Ále ale, to mě teda dost zajímá. Co z toho podle tebe nejsem? Řekl jsem a vypjal jsem hruď, jak to často dělají kulturisti na těch jejich soutěžích. Byl to samozřejmě jen vtip, nebyl jsem nijak moc svalnatý, teda objemově. Svaly jsem vyrýsované měl, ale s mou sílou to nebylo až tak slavné...

Nooo, co kdybys mi udělal dnes něco dobrého k jídlu? Malinko se zašklebila. Moc dobře věděla, jak na tom je, ale když jí oznámil, že na ten nákup musí, tak by to mohli vzít takhle při jednom. Mohli by nakoupit to, co potřebuje a zároveň by ji pak doma mohl pěkně uvařit. Too by bylo škodolibé. Hm? Tak sebevědomý jsi určitě. Zakroutila nad tím hlavou a trošku se zasmála. Už jsem ti jednou říkala, že vypadáš dnes strašně. Cvrnkla mu ukazovákem do čela a prohlédla si ho. Pěkně povinně půjdeš ke mně, skočíš do sprchy, učešeš se a dáš se trošku do pořádku... Pronesla zamyšleně a aby tomu dodala ještě trošku vážnosti, překřížila ruce na prsou.

Hm? Budiž, udělám ti takovou večeři na kterou v životě nezapomeneš. Odpověděl jsem ji a zatvářil jsem se dost sebevědomě, jako kdyby přede mě právě postavila nějakou hodně jednoduchou výzvu. Nebral jsem to jako škodolibost, přece jenom jsem ji slíbil že ji splním jakékoliv přání. Zatvářil jsem se ale dosti překvapeně, když mě tímto "pozvala" k sobě. Trochu jsem se nad tím uchechtl, ale... Proč ne? Doma jsem nikoho neměl, takže bych tam byl s tou zdí hrůzy úplně sám, navíc jsem se s Eli dost dlouho neviděl a měli jsme co dohánět. Hm? To zní jako něco co nemůžu odmítnout. Odpověděl jsem ji a pousmál jsem se.

Wow, výborně, už to máš promyšlené? Dobře, já to tedy nechám na tobě a dnes tedy budu zaslouženě odpočívat. Zasmála se, ale mrkla na něj a rozhlédla se po tom obchodě, který byl asi jen 100 metrů odtud. A proč by ho nemohla pozvat k sobě, že? Bydlí sama, on také a nějaká společnost neuškodí. S ním se navíc dost dlouho neviděla a je jejím nejlepším kamarádem už nějakou dobu. To si piš, že to nemůžeš odmítnout. Usmála se a chytila ho za zápěstí. Tak tedy pojď, nakoupíme a rovnou se dáme do toho, než dojdeme ke mně, budu mít hlad jako vlk! Zašklebila se a táhla ho směrem k obchodu.

Áno, mám to naprosto přesně naplánované, takže se jen natáhneš, odpočineš si, a nebohý otrok Satoshi se o vše postará. Odpověděl jsem ji pokorným, ale pobaveným tónem. Rozhodně byla pravda, že společnost neuškodí, hlavně mě ne. Nechtěl jsem být sám, a takto jsem mohl protáhnout dobu co budu s ní. Jakmile mě vzala za zápěstí, pozdvihl jsem obočí a podíval jsem se ji do tváře. Hm? Balíš mě snad? Zeptal jsem se ji, ale jako kontrast k tomu co jsem řekl jsem ji vzal za ruku.

Budu se válet? Výjimečně se budu flákat já? Zasmála se a zakroutila hlavou nad tím, když se zmínil, že on je nebohý otrok. Zasloužíš si too. Vyplázla na něj jazyk a se smíchem na něj mrkla. Očividně mu připadalo divné, že ho vzala za zápěstí, ale jí na tom nic divného nepřipadalo. Tedy alespoň do té doby, než na to nějak zareagoval. H-he? Vypískla a jen se zašklebila, zatímco se ho chystala pustit rukou. Co to zase kecá? Snaží se ji rozhodit? Ještě více ji ale rozhodilo, když ji chytil za ruku. Tiše si povzdechla. Blázínku... Zašeptala a uhnula pohledem. Ten jeho dotek jí byl nějakým způsobem příjemný, a tak chtě nechtě stiskla jeho ruku. Teď vypadáme jako nějaký puberťácký pár, Satoshi... Zamrmlala s pohledem upnutým k němu.

Musel jsem se zasmát tomu jak jsem ji rozhodil. Očividně ji to ale nevadilo, když také stiskla moji ruku. Každopádně mě opravdu bavilo, když na to takto reagovala, když ji to svým způsobem uvedlo do rozpaků. Puberťácký pár? Ále ne Eli. Řekl jsem, přičemž jsem si ji přitáhl k sobě, jednu ruku jsem ji dal kolem pasu a druhou jsem ji přiložil ke tváři. Takto vypadá puberťácký pár. Dodal jsem k tomu a tiše jsem se uchechtl, zatímco jsem čekal jak zareaguje.

Trošku uraženě si ho prohlédla, když se zasmál, ale jeho ruku stejně stiskla. Za prvé příjemně hřála v téhle zimě, navíc... Nestěžovala si. Možná to bylo tím, že Satoshi byl její nejlepší kamarád, a tak jí tohle prostě nevadilo. Sama nevěděla. Pak sebou trošku trhla, když ji dal ruku okolo pasu a přiložil dlaň k její tváři, která chytala trošku jinou než obvyklou bílou barvu. Dělal si z ní srandu, opravdu si to náramně užíval, jenže ona teď měla právo se cítit poměrně dotčeně. Zároveň ale cítila silné nutkání se k němu přivinout - opět by to mohla svést na tu zimu, ale popravdě nevěděla, co si o tom má myslet, a tak jen stála na místě a ani se nehnula, jen tak trošku zmateně těkala pohledem po Satoshiho tváři. N-nedělej si ze mě legraci... Postěžovala si tiše.

Měla svým způsobem pravdu, užíval jsem si to, jak na to reagovala, ale pořád mě překvapovalo, že se nějak fyzicky nebrání nebo že si nějak moc nestěžuje. Taky jsem si povšiml té lehké růžové na její tváři. Mě osobně tohle přišlo tak nějak zvláštně přirozené, jako kdybych s ní snad už dlouho chodil. Ten pocit mě... Zaskočil, takže mi trochu zvážněla tvář. Chvíli jsem se ji díval do očí, než jsem zakroutil hlavou a usmál jsem se. Asi by jsme měli jít nakoupit. Navrhl jsem šeptem, přičemž jsem měl ale v hlavě jednu myšlenku, nad kterou jsem uvažoval.

Také se necítila nijak divně, ale mohlo to být normální. Satoshiho znala opravdu dlouho a už mezi nimi nějaké pouto vzniklo, jenže... Nemělo smysl uvažovat nad něčím takovým, prostě si z ní vystřelil, jako obvykle. Všimla si, jak se mění výraz v jeho tváři, a nakonec s sebou jen trhla a vyvlíkla se mu. Jo, máš pravdu. Kývla trošku rozhozeně, tentokrát ho jen chytila za rukáv a zatáhla ho do toho obchodu. Už se srovnej... Proběhlo jí hlavou a ona zatím málem vrazila do pokladny, než si vzpomněla, že by měla vnímat i to, co se děje okolo ní. Nó, nevím, co budeš k té večeři potřebovat, takže...Dnes je to na tobě. Usmála se a doufala, že nedělá smrtelnou chybu, že mu svěřuje něco takového. Sice se tvářil dost sebevědomě, ale ona si nebyla jistá, jak na tom s vařením je.

To jak sebou trhla a vyvlíkla se mi, mě přimělo přemýšlet nad tím, jestli se teď cítila stejně jako já a jestli teď přemýšlí nad tím samým jako já. Bylo to možné, protože vypadala dost mimo, jako... Zamilovaná. Nad tím slovem jsem se musel trochu pousmát. Hm, nené, otroci přeci nemohou sami uvažovat. Urči mi co si dáš, vyber ingredience a já ti to připravím. Navrhl jsem, přičemž jsem se usmíval a tvářil jsem se dost sebevědomě, jako kdybych měl zvládnout cokoliv co si na mě vymyslí. Bylo mi jasné, že mi to nijak neusnadní a mé kuchařské schopnosti nebyly zrovna dokonalé, ale... To už byl jiný příběh.

Snažila se nějak psychicky vyrovnat s tím, že si s ní takhle hraje a raději se soustředila na to, co by si dala dnes k večeři, když ho může takhle malinko zneužít. Přeci jen jí splní každé přání, když ji teď takovou dobu zanedbával. He? Kde jsi na tohle přišel? Nesouhlasně zakroutila hlavou a popocházela po obchodě, jako by něco hledala. Moc mu v tomhle nedůvěřovala, nechtěla moc riskovat. Co takhle něco, co se moc nedá pokazit? Ale zase něco, co ho moc dlouho nezdrží. Když už si na ni udělal čas, nemusel ho trávit u plotny. Nakonec vzala nějaké kuřecí maso, pár lízátek (né, ta neplánovala večeřet) a zatáhla Satoshiho k pokladně, kde to celé zaplatila. Fájn, když to hodíš na pánev společně se zeleninou, kterou mám doma a trošku to okořeníš, nejspíš to bude ok. Mrkla na něj.

Hlavně ve filmech, tam otroci moc neuvažovali. Odpověděl jsem ji s úsměvem na tváři, přičemž jsem s ní procházel obchod a pozorně jsem pozoroval co nakupuje. Ta lízátka mě překvapila, ale řekl jsem si že to asi s večeří souviset nebude. Jakmile to zaplatila, vyšel jsem s ní ven. Ano má paní, připravím to a ty si hezky odpočineš. Řekl jsem ironickým hlasem. Pořád mi hlavou vrtala ta myšlenka co se tam dostala když jsem Eli tak objal, jako kdyby to ve mě něco probudilo, něco co mi tak chybělo. No, to byla ale zřejmě pitomost, takže jsem se to snažil nějak zatlačit do pozadí a utlumit.

Jenže my nejsem ve filmu, pokud na to zapomínáš - tady pravidla určuju já, co když jsem tvůj režisér? Zasmála se té představě a jen zatím šmatala po tom, co by mohlo být k jídlu, což tady bylo paradoxně skoro všechno. Jenže nechtěla kupovat nic zbytečného, přeci jen neměla centrum tak daleko od domu, aby nakupovala na 14 dní dopředu. Odpočinu? Néé, já tě budu pozorovat jak ti to hezky jde. Upozornila ho s menším úšklebkem - mohla by ho tímhle stylem trošku provokovat. Vzala do ruky tašku s nákupem, ale také se nemohla zbavit té myšlenky na to, co se dělo předtím. Bylo to...Příjemné. Tiše si sama pro sebe povzdechla a jen s ním vyrazila směrem ke svému domečku. Už si nejspíš ani nepamatuješ, kde bydlím, že? Pousmála se.

Trochu jsem se zamyslel. Měla pravdu, skutečně už jsem si nepamatoval kde bydlí. Ano, pamatoval jsem si to tam obecně, ten domeček, okolí a tak, ale... Kudy se tam dostat, to už mi zmizelo z paměti. Odhalila jsi mě. Bohužel mě budeš muset vést. Odpověděl jsem ji zahanbeně a šel jsem s ní. Musel jsem se spolehnout jen na ni, sám bych tam rozhodně netrefil. Každopádně mě zajímalo, jak se to bude teď vyvíjet až k ní dojdu. Udělám ji jídlo, a co pak? No, to je snad jedno, ne? Jsme přátelé... Jistě, přátelé.

Dojedu sem, sesednu z motorky. Všimla jsem si malého tetovacího salonku, vešla jsem dovnitř." Dobrý den." Řekla jsem a dívala se na obrázky na stěnách." Chtěla bych vytetovat na stehna tohle." Ten chlápek tam souhlasil, zrovna byl volný a tak s tím začal, tak trošku víc to bolelo, jakmile to dotetoval, zaplatila jsem, dostala jsem pár typů jak se starat o tetování. Rozloučila jsme se a šla se podívat po náměstí.

tetování:

Sednu si na lavičku, vytáhnu z kapse papírek, konkrétně obrázek, který jsem si malovala. Docela se mi podařil..měla bych si ho někam dám do rámečku.Pomyslím si a celou dobu, co si ho prohlížím se usmívám a přemýšlím o tom.

Nakonec ho schovám. Vytáhnu mobil a pošlu SMS Eleri. Lehnu si na lavičku a začnu přemýšlet jak se pořádně omluvit Eleri, ale nemůžu si vzpomenou co jsem komu všechno udělala, po tváři mi začnou téct slzy.

Přijedu sem do R1 na náměstí se podívat jak to tady vypadá po Silvestru a ostatních svátcích. Všimnu si Megami, zastavím se u ní a když uslyším, co říká a tečou ji slzy. Chvíli se jen tak potichu směji a pak na ni promluvím. "Nazdar tebe jsem teda dlouho neviděl....Jak se vede ?" Zasměji se a poté ještě dodám." Co jsi dělala po celou tu dobu, slyšel jsem, že sis nechala udělat "falešnou identitu"..je to pravda ?"

Když na mě někdo promluvil, utřela jsem si slzy a podívala se kdo to je." Ahoj Yuuto, taky jsem tě dlouho neviděla..Docela to ujde..A jak se máš ty ? Zeptám se mile a pousměji se." No nechala, udělala jsem hodně problémů a nějak po mě jde policie.." Začala jsem se smát.