Námestie

*Pichne mě strašně silně u srdce.Šáhnu si tam a ucítím tam něco.*Je to náhrdelník.*Pomyslím si.Sundám si ho z krku a uvidím že jsem měla na krku pentagram.*Nevadí někdy jindy ti to vysvětlím.*Odpovím a přestanou mi téct slzy.*

Ttak jjo *sklonim hlavu, aby ma Megami nevidela, že plačem aj ja*

Angel,budu muset jít.Gomen že tě tady nechám.Měj se.*Řeknu a stoupnu si,čekám na odpověď.*

*nakoniec iba kyvnem hlavou, ze jo a sedim furd na zemi a pritisknem est viac svoj medajlon*

*Odjíždím na náměstí v R2.*

*po chvili ostanem sama stale sediet na zemi a pozriem sa na medajlonik* -Mami, tati, ne-chan, preco ste museli všetcia zomriet? Nenávidim to tu...Som tu bez vas uplne sama- *po chvili mi kvapkaju slzy na fotku v medajloniku*

-Nenecham to tak, idem za Megumi- *idem zistit, co sa prave stalo s Megumi a idem do R2*

*po nějaké době došly na náměstí, začala se rozhlížet a hledala nějaký stánek se zmrzlinou*

*drží se blízko Eleri*

*jednoho si všimne, tak tím směrem vyrazí, jakmile tam dojde, podívá se na Yui* Tak, jakou si dáš? *pousměje se*

vanilkovou *usměje se*

*přijedu ve svém autě na náměstí a vylezu z něj pak se porozhlédnu* hele... Ahoj Eli *zamávám na ni a jdu k ní*

*podá Yui peníze, protože si všimne Shira* Shiro? *mávne mu*

mám pro tebe možná menší překvápko *ďábelsky se pousměje*

Eh? *zaraženě se na něj podívá, trošku ji děsí ten jeho úsměv* T-tak co to je? Nenapínej. *ušklíbne se*

*koupí si zmrzlinu a jen je pozoruje*

hm.. neřeknu ti to.. ale ukážu jestli chceš *řeknu se smíchem*

Heh? *zarazila se* Děsíš mě...*zamumlala* Ale tak dobře...*otočila se na Yui* Gomen...Jestli mě omluvíš?

H-hai jen jdi *usměje se na ni a jde si sednout se zmrzlinou na lavičku*

To je záměr *usměje se a jde směrem k autu*

Tsé...*vyplázla na Shira jazyk, pak mávla Yui a odběhla za Shirem, aby jí třeba ještě náhodou neodjel*

*počkám na Eli a pak vyjedu směrem k opuštěné budově v R2*

*Přijedu na náměstí, zůstanu sedět na motorce, rozhlížím se kolem, po někom kdo by vypovídal přesnému popisku, který jsem dostala, bylo jasné, že to asi bude mafián, jinak bych ten úkol nikdy nevzal, i když kdo ví.*

Po několikahodinovém chození po R1 a hledání nějaké té příležitosti se nějak zabavit jsem nakonec opět dorazil na náměstí. Sebevědomým krokem jsem došel k lavičce, která byla jen pár metrů od fontány. Pomalu jsem se posadil a vytáhl jsem mobil, do kterého jsem se jen tak bezmyšlenkovitě díval. Po chvíli jsem zvedl svůj pohled a rozhlédl jsem se kolem. Zahlédl jsem jakousi dívku na motorce, která mi připadala tak nějak od pohledu povědomě. Není to ta holka z náměstí? Hmmm... Proběhlo mi hlavou, přičemž jsem si prohlédl její motorku. Opravdu pěkný stroj, i když by ze sebe asi nedostal to co mé auto. Tyto a podobné myšlenky se mi honily hlavou, přičemž jsem ale nic neudělal, jen jsem dále seděl na lavičce. Chvíli jsem ji ještě pozoroval, než jsem se otočil a věnoval jsem se znuděnému zírání do nebe.