Námestie

*Povzdychnu si, zbraň dám dole, chvíli přemýšlím a pak ji vrátím zpět Kitaně do pouzdra.* Dobře, přestanu s tím.. já se jenom bála, že by se ti něco stalo a taky co by se mohlo stát mě Kitana-sama.* Pousměji se na Raie.* Ano to bude lepší..

*Když Yuki schová katanu přitisknu ji ke své hrudi, pohladím ji po vlasech a utěšujícím hlasem řeknu.*"Neboj všechno bude v pořádku. A jestli chceš můžeš jít s námi."*řeknu směrem ke Kitaně.*

To bude v pořádku,jen jí prosím nic neudělej, je to prakticky ještě malé dítě, stejně tak i Megami, jsou stejně staré...*Řeknu s úsměvem. Sundám si pouzdro s dýkou na noze a připevním ho Yuki na nohu.* Slib mi Yuki, že se ti nic nestanu, prosím...

*Trochu zčervenám, když mě Rai přitiskne k jeho hrudi a pohladí.Udiveně se podívám na Kitanu.* Slibuji, nemusíš se bát, kdyby něco tak ti zavolám Noroi-sensei a děkuji ti za tu poznámku, že jsem ještě dítě.*Odpovím a pousměji se.*

*Povolím své sevření a poté si klidně stoupnu vedle Yuki. Usměji se na Kitanu a řeknu.*"Nemusíš se bát, ale přeci jen bych byl klidnější, kdyby jste byli obě u mě."*řeknu starostlivě a znovu pohladím Yuki po hlavě.*

Eto...no tak dobře....*Odpovím a jemně zčervenám.* Nebudu ti na obtíž ?*Zeptám se starostlivě,ale protože se červenám, tak sklopím hlavu, poprvé co se v životě červenám a ještě se za to stydím.*

*Pousměji se.* Noroi-sensei..vy se...*Nedořeknu to, jenom se trochu a hlavně potichu zasměji. To je poprvé co ji vydím červenat se.* Ona je kawaii...když se červená..*Pomyslím si a zahledím se na ni.*

*S klidem v hlase a úsměvem na tváři odpovím.*"Ne proč by jsi měla být na obtíž a navíc sama jsi chtěla, aby měla Megami důvod za tebou přijít."*Dořeknu a pousměji se protože si všimnu, že se začervenala.*

Tak dobře*Řeknu a pousměji se, trochu se přestávám červenat.* Jo a Yuki tu dýku si můžeš samozřejmě nechat.*Zvednu hlavu a začnu se usmívat přátelsky.*

Děkuji ti Noroi, tak teda pojďme, cítím se tak trochu unaveně a možná že každou chvíli usnu ve stoje...*Řeknu mile a přivřu jedno oko.* Dnešek byl velice zajímavý...

*Trochu se zasměji tomu, co Yuki řekne, a proto popichovačně podotknu.*"A nechtěla by jsi tam odnést na rukou?"*Otočím se na Kitanu a zeptám se.*"Myslíš, že ji bude potřebovat?"

Tady v R2 je to velice složité a když bude někdy potřebovat tak ji použije...*Odpovím velice složitě, protože jsem nechtěla zrovna narážet se si má dávat pozor na Raie.* Tak dobře pojďme..

Na rukou..umm no dobře. Stejně tipuji, že během chvilky vytuhnu.*Poslední větu jen tak zašeptám a usměji se, chybělo málo k tomu abych usnula každou chvílí.*

"Jo jasně chápu co tím chceš říct."*řeknu klidně a mrknu na Kitanu. Trochu mě překvapí, že Yuki souhlasila s tím, abych ji odnesl na rukou přeci jen vždy se styděla, ale jen nad tím mávnu rukou a opatrně ji vezmu na ruce.*"Dej si ruce kolem mého krku."*řeknu klidně a jdu s ní směrem k mému bytu.*

*Povzdechnu si.* Co bych tak dala za to, kdybych tu měla svoji motorku, chození pěšky je pro mě velká fuška.*Zašeptám potichu a jdu za Raiem a Yuki.*

Dobře..*Opatrně dám ruce kolem krku Raie, zavřu oči, ani né chvilka a já začínám usínat.*

(Přesun)

(přesun)

(přesun)

Přijdu na náměstí, uvidím fontánku, vzpomenu si na staré časy, když tu bývalo tolik lidí.Steče mi pár slziček, utřu si je a jdu k ní. Namočím si do ní jednu ruku a jen tak si tam hraji. Potom tu ruku vytáhnu, upravím si svoji blond paruku a bílé šatičky pak se vrátím zpět ke hraní.

šaty:

*Prochází se s nejistým krokem po náměstí s lahví whisky ruce* ~        
Zajímalo by mě, jestli tu bude zase tolik lidí, jak bejvávalo.. Posmyslí si. Podvědomě však nějak tuší, že ne, že už tu nebude tolik lidí jako dřív, slyšet kroky lidí na náměstí, bavící se děti a otevírání dveří od domů a obchodů.. Porozhlédne se kolem, ne moc lidí.. Pevně stiskne láhev a pustí jí na zem.. Posbírá ty největší střepy a namíří si to ke koši u fontánky.. Jak tak jde, uvidí někoho, jak má ruku ve fontáně..  
Kdo to je? Přijde mi nějak povědomá.. Vyhodí střepy a pozorně se na tu dívku zadívá. Blond vlasy a šatičky - V tu dobu ji pozná ; "pozná", že by.. Meggy?.. Jde k té dívce a řekne : Meggy? Seš to ty? :O

Otočím se a s úsměvem odpovím. Ano jsem...Jakmile dopovím sundám si paruku a zašklebím se. Dlouho jsem tě neviděla, kde jsi byl ? Zeptám se přátelským hlasem.

Dohajzlu.. Už jsem si na chvilku myslel, že ses přebarvila na blond. Řekne a chytí se za vlasy. Jasně. Šatičky k Meggy prostě sedí.. Poté uslyší tu druhou otázku ; Dlouho jsem tě neviděla, kde jsi byl? ; Trošku se začervená.. Umm, etoo.. Já sám nevím, asi kocovina co trvala 4 nebo 5 měsíců.. Div, že jsem živej.. Poví a ušklíbne se.. Tak co, jak se máš? A kde sakra všichni jsou?

Heh..no to nevím ani já..Jediné co si pamutuji, bylo že jsem se stala zpěvačkou s jakousi skupinou a pár dní potom jsem byla zavřena ve vězení než jsem z tama utekla...to vysvětluje tu paruku a to oblečení, normálně totiž nosím mikinu s nějákými rifli.Odpovím a potichu se zasměji.

Dtw, vězení? Poví s údivem Co se stalo? Si rebel Geez, tak ale to k Meggy patří, tvrdohlavá a lehkomyslná.. Prostě #YOLO