Námestie

Jo vězení, za rušení nočního klidu, pár rozbitých oken a taky jenom "pár" vražd....Odpovím a vypláznu jazyk.

Jéžiš, Co myslíš tím "pár"? Nevím, jednu bych pochopil,ale "pár"? Je ti patnáct!! Podívá se na ni starostlivým pohledem a štouchne do ní prstem. Naposled do ní štouchl na pouti ; brr, ten cápek s motorovkou ; nejspíše asi poslední vzpomínka, více si nepamatuje.

No..eto..já..já..za to ne-*Nedokážu mu to říct, jen se pousměji.* Ach jo..*Povzdechnu si.* Potkala jsem svoji starou rivalku z dětství...nechala jsem se strašně lehko vyprovokovat a trochu mi i hráblo..*Zasměji se.* Poté při menší potyčce jsem ztratila něco cenného a kvůli tomu mě lehko potom chytila policie...

https://www.youtube.com/watch?v=4aQDOUbErNg .. Dost by ho zajímalo, kdo je ta rivlaka.. Jestli je to někdo, koho zná.. I když ví, že na to Meggy nebude chtít odpovědět, že jí to bude nepříjemné.. Chvilku nad tím přemýšlí, ale zdá se, že jeho zvědavost je větší než jeho soucit..
zatne pěst a zeptá se : Hele, ta rivlaka.. Můžu se zeptat, kdo to je?

Takový sirotek je lepší ve všem než já..Noroi Bara Rose se jmenuje je jí devatenáct...a tu věc mi sebrala ona...*Řeknu a kousnu se do rtu tak,že z něho začne téct krev.*

Všimne si, že se Meggy tvoří menší krvavé jezírko na rtu, poté se jezírko rozpusti a spustí se dolů. Já jen.. Počkej.. Palcem otře Meggy krev ze rtu a vytáhne kapesník z prsní kapsy jeho obleku. Otře si o něj krev a podá jej Meggy. Tak ale kvůli tomu si ji nemusela zabíjet.. Tedy pokud pro tebe byla ta věc hodnotná, i tak..

No nevím jestli je mrtvá...já se jenom bránila, jen jsem do ní nešikovně strčila a ona zakopla a...Kvůli ní jsem přišla o..*Větu nedořeknu a ukážu na svoje levé oko. Když si povšimneš, vypadá docela odlišně od pravého...Neni to moje oko, ale díku pár lidem pro které jsem konala prácičku..jsem dostala nové.

Pozorně se zadíva na její oko - Opravdu. Je jiné než pravé. Zornička je rozšířenější než pravé. a má méně sytější barvu. Aha.. Hele, nechceš někam zajít?Restaurace, bar či do kavárny? Zeptá se.

Etoo...no dobře půjdeme, ale vyber ty kam půjdeme....Mě zatím nic nenapadá...Odpovím a znovu se zašklebím. Neměla bych se třeba jít převlíct ? Zeptám se mile.

Můžeš zůstat takhle. Ale je to na tobě Poví.

No dobře...Odpovím a zasměji se. Když si vzpomínám naposledy jsme byli v tom zábavním parku,že ? Zeptám se se smíchem.

Jo Zašklebí se a vyplázne na ní jazyk. Sice je mu 19, ale pořád se chová jako dítě. Ty si to Pamatuješ, co ? řekne sklesle. Zatímco se tam baví, přemýšlí kam by šli, .. Twinovi ale začne kručet v břiše aa --> Hele, půjdeš se najíst?

Jo jo pamatuji.Odpovím a dál se směji. No dobře půjdeme se najíst..Řeknu a usměji se, dělám že jsem to kručení neslyšela.

Okay. Jdeme? Poví a ukáže směrem k restauraci. Aaa.. Hele, doufám žes o tom nikomu neřekla.. Řekne. No tak, komu by nebylo trapné, že se asi 2x po sobě vyděsil v zábavním parku.. A to tam prostě jen tak stál.. Bože.

Jop jdeme...neboj neřekla...nedokázala bych to říct v klidu a tak aby mi někdo rozumněl..Odpovím se smíchem a pomalým krokem se vydám k restauraci.

( přesun )

Počkám než mě dožene a pak pokračuji dál v cestě. (přesun )

*Dlouho nikoho nezahlédnu a tak se pomalým krokem vydám k jezeru.* Doufám, že tam někdo konečně bude...*Pomyslím si.*

Po dlhej dobe opäť tu, opäť doma- ako by niektorí povedali, ale pre ňu toto miesto vlastne len obyčajným útočiskom, miestom, kde vyrastala a učila sa tomu, čo môže a nemusí využiť v budúcnosti. Leto strávené v zahraničí, vlastne dokonca aj polovicu školského roku a teraz je zas a znovu tu. Tento rok ju čaká maturita a pravdupovediac, netrápi ju to. Peniaze znamenajú veľa a ona, teda jej rodina, ich má viac než dosť. Ah, čo taká kúpeľ so zlatom? Znie to dobre, všakže? Nah, hlúposť. Vyzerá stále rovnako ako si už stihla všimnúť v odraze zrkadla auta, okolo ktorého prejde. Možno má o niečo výraznejšie črty tváre a zrejme aj telo už ukončilo svoj vývin. S rukami vo vreckách čierneho kabátu si to v doprovode klopkania čiernych kanád namieri na námestie okresu, kde by nemala byť, keďže je to tu vraj nebezpečné- Aj pre ňu? Ťažko povedať. Kabát má rozopnutý vzhľadom k teplejšiemu počasiu, čo sa veľmi líši od Európy. Nepotrebuje vyzerať nejak extra, toto nie je miesto, kde by sa cenila drahá značka odevu, ktorá si len hovorí o okradnutie. Preto má len obyčajný vlnený sveter tmavomodrej farby a čierne džínsy- Veď čiernou sa nedá nič pokaziť. Ah, sladký presladký domov vydýchne ironicky, keď sa uškrnie sama pre seba a vietor prejde cez jej rozpustené vlasy. Nič sa tu nezmenilo, vôbec nič. Vyberie z vrecka ľavú ruku, ktorou si odhrnie tváre z tváre. Už nemá na prstenníku prsteň, nepotebuje ho, boli to len plané zásnuby, chvíľková slabosť. Ktovie kam sa ten chlap podel. Nerieši to, nie je to potrebné. Jednoducho prsteň odložila ktovie kam. Celkom jej to tu chýbalo. R2, okres mafiánov.

Pomalým krokem se vydá k lavičce u fontány, sedne si a chvilku relaxuje. Zvuk tekoucí vody, který zřejmě nikdy nepřestane, ho uklidňuje. Při těchle momentech si uspořádává myšlenky a přemýšlí nad nimi. Užívá si tyhle chvilky vždycky, na myšlenky se soustředí, ale zároveň je nechá plout, jako řeku s neznámým pramenem a neznámým koncem. Sedící na lavičce pozoruje "město duchů". Více než rok se tu nikdo neukázal, i když město je prakticky jeho a nikdo tu není, v baru a restauracích, kde si jídlo a pití připravoval sám, nechává vždy zaplaceno i se zpropitném. Twin si vždycky připadal sám, a byl sám, něměl skoro nikoho, kdo by mu rozuměl a nikoho, kdo by zcela věděl kdo je. Měl jenom pár blízkých a známých, s kým byl tím, kým on skutečně je. Ale tak či tak, u každého nějaké tajemství měl. Nikdy se nikomu plně neotevřel a nejspíš ani neotevře. Zničeho nic ho přepadne prudká vlna emocí, roky shromážděný vztek, zároveň strach z toho, co bude dál. Přepadne ho smutek, neví co má dělat. ,,AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!" zařval přes celé město, až zoufalý křik dolehl k jezeru. Zhluboka dýchá a vnímá pozorně každý detail tekoucí vody. Opět se porozhlédne po měste s nadějí, že někoho uvidí, ale marně. Ze bílého saka si vytáhl placatku s dobrou 35ti letou skotskou. Vstane a jde k fontáně, kde se podívá na svůj odraz. Rozčesané vlasy, kruhy pod očima, vidí obličej, co se neusmál roky. I přes to, že je tu nejspíš zcela sám se ale obléká jako každý jiný den. Koukající se na odraz ztraceného a téměř neznámého muže s lehce modrými azuorvými vlasy se napije skotské. Téměř celou ji vypil na ex - moc v ní nezbylo. Opět se podívá do odrazu, doufal, že uvidí někoho jiného, nže jen sám sebe. Zapomněl, kdo vlastně je. Chybí mu lidi, chybí mu i rodina, kterou moc v lásce neměl rád. Tenhleten obrovský svět, který snad všemi směry prozkoumal byl pro něj jako klec. Ale ne tak docela, klec, která se jevila jako pódium. Celý svět byl jendo velké divadlo. Znechuceně hodi placatku do svého odrazu a podívá se jinam. Oči mu namíří na kavárnu, kde velice rád trávil čas. Káva tam byla vskutku vinikající, nikde jinde se nedala srovnávat. Chodí tam každé ponděli a čtvrtek, kde si monotónně dává espresso a čte pořád dokola jedny stejné noviny. Už i ve světe, kde by mohl být jen přeci sám sebou hrál ale divadlo pro jednoho diváka: Jeho samotného.

Po dlouhém neúprosném roce se konečně odhodlala vyjít z bytu, trochu nemotorně se procházela ulicemi než se dostala na náměstí, rozhlížela se...ale nikdo nikde nebyl, připadalo jí to hodně smutné, ještě před rokem, tady bylo plno lidí, bylo tady tolik zábavy, ale už je tady nějak mrtvo..pousmála se pro sebe, ale hned na to ji popadne smutek."No taaaaaaaaaak !!"Vykřikne naštvaně a kopne do lavičky, prohrábne si svoje krátké vlasy a začne se rozhlížet, jestli ji někdo uslyšel.

Stojící před fontánou se pořád rozmýšlí nad různými věcmi. Voda stále teče, dokola a dokola, kouká se na ni tak dlouho, že už ani nerozezná, jakým směrem teče. Představoval si ji jako čas, čas co se nezastaví a stále bude tiše a nenápadně plynout. Oči mu sklouznou z vody do fontány, kde vidí svoji placatku. Vyhrne si rukáv bílého saka, napřáhne se k fontáně a palcatku vytáhne. Opatrně vylil vodu zpět tam, kam patří, poklepal placatkou, když to najednou: "No taaaaaaaaaak !!" - trochu se lekl, jen přeci ve "městě duchů" je skoro sám, lidi se jen tiše zdravili mezi sebou, nikdo jiný by takhle neřval.. Koukne se kolem a pak ji uvidí - tu osobu, kterou dobře zná, jenom neví, jestli je to ona, jelikož už pomalu neví co je sen a co je realita. Placatku obalí saténovým kapesníčkem, dá ji zpátky do kapsy a podívá se směrem k té osobě. Neví co si má myslet. Hlavou se mu probíhají různé myšlenky. "Je to ona? Kdo to je? Kde byla? Zdá se mi to? Takže tu nejsem sám? jak se dívá dýl a dýl, v tom šedém městě byla postava zcela zřetelná. Začal si být jistý, měl tušení - ne, byl si jistý, že je to ona. ,,MEGGY!"

Zrovna se chystala kopnout do lavičky znovu,a by si tak vybila zlost, ale uslyšela jak na ni někdo volá, chvíli to ignorovala, myslela, že už má snad nějaké halucinace, ale když se rozhlédla, uviděla Twina. Překvapeně se na něj dívala, nebyla si jistá jestli to není jenom přelud, ale tak nějak cítila, že není. Pomalu se vydala za ním, když došla k němu, skočila po něm a silně ho objala." Twine...!" Začala se k němu lísat jako zatoulané koťátko."Chyběl jsi mi..."

S nadějí, že je to opravdu ona stál pořád u fontány. Stál tam, čekajíc na nějakou odezvu. Třeba zapomněla, kdo to je, třeba se s ním nechce vidět, vlastně to ani nemusí být ona. Naděje ho opouštěla, když ho ta údajná postava ignorovala. Už se smiřoval s tím, že je asi tak zoufalý, že vidí jen to, co chce - kdežto najednou se otočí, koukne se na něj a zničehonic ji má v náručí. "Twine...!" Ten hlas mu byl tak známý, že něvěděl co si má myslet. Byl v šoku a jenom tam tak stál, protže to byla opravdu ona. Meggy. Tiskla ho k sobě a lísala se k němu, jenom tohle stačilo k tomu, aby si uvědomil, že jen přeci nějaká naděje je. "Chyběl jsi mi..." Cože to právě řekla? už se smířil s tím, že ho nikdo nezná a nebude znát. Že už nikdy nezažije to, co kdy chtěl.  Po těch slovech se ale probral.
Opětoval objetí, pravou rukou objal ramena, levou bok. Silně si ji přitiskl k tělu, ani nevěděl, že něco dělá. Cítit po tak dlouhé době objetí bylo pro Twina jako když Kolumbus objevil Ameriku. Po dlouhé době plné prázdnoty se cítil opět živý. ,,Ty mně taky. Kdes byla celou dobu? Už jsem myslel, že tu nikoho neuvidím."