Kenshinovo sídlo

No, myslím, že ne, kdyby ses bránil - radši to ale nedělej, ještě si ublížíš. *oznámila pobaveným tónem, nechtěla ho nějak provokovat, spíš varovat - jak měla prostě ve zvyku, nejspíš si toho už všiml, že si občas dělala takové starosti, i když teď vážně měla důvod* Uhm. *svou ruku přesunula na jeho hruď, jenom jí lehounce položila, protože kdyby zatlačila, nejspíš by ho to bolelo. Vlastně mu tím zabránila, aby si ji přitáhl ještě blíže* Beru to jako slib. *zašeptala a pousmála se nad jeho odpovědí. Nečekala, že by odmítl jít, kdyby ho Sal požádal, opravdu ji to potěšilo*

"Dobře, beru tvé varování na vědomí." *Trochu jsem se zarazil, když mi zabránila, abych ji přitlačil ještě blíže k sobě. Trochu zmateně jsem se na ni podíval, ale pak jsem se jen pousmál. Nedělal jsem si s tím nějaké starosti. Raději jsem ruku, která byla kolem jejího pasu, zvedl a pohladil jsem ji po tváři.* "Tenhle slib mě nic nepřinutí porušit." *Zašeptal jsem a usmál jsem se, zatímco jsem se ji díval do očí.*

*všimla si, že nevěděl, co má to její zaražení znamenat. Jen ho prostě provokovala, jako obvykle. Navíc, ta její nervozita narůstala, jak se přibližoval, takže si chtěla vytvořit nějakou vzdálenost i z tohohle důvodu* Tak v tom případě jsem opravdu v klidu. *odpověděla s úsměvem, potom si ale všimla, že jeho rána na ruce opět krvácí - všimla si toho, protože skrz obvazy opět prosakovala krev, což nebylo dobré znamená - moc tu ruku přepínal, očividně. Malinko se zamračila*

*Všiml jsem si, že její pohled opět sklouzl k mé ruce. Trochu jsem se usmál a chtěl jsem něco říct, jenže jsem si sám až teď všiml, že rána opět krvácí. Zvedl jsem tu ruku a povzdychl jsem si.* "Proč musím zrovna teď být takhle zřízený." *Zamumlal jsem si pro sebe. Dost mě iritovalo, že jsem byl takhle omezovaný. Nemohl jsem vůbec dělat to, co bych dělat chtěl. Navíc kvůli mé ruce mi teď Eli ani nedovolí ji pohladit.*

*tiše si povzdechla a zavrtěla nad tím hlavou. pomalinku se vysoukala, aby se mohla zvednout, a pak došla pro obvazy a mokrý papírový kapesník, aby mu tu ruku převázala a očistila ránu. Jakmile se vrátila, jen mu pomalu a opatrně začala odvazovat ruku. Tenhle špinavý obvaz jen zmuchlala a hodila do koše, který byl kus od nich, přitom mu očistila ránu a obvázala mu ruku znovu. Oddechla si a podívala se mu do očí*

*Trochu mě zarazilo, že rána pod obvazem byla pořád tmavě rudá. Neměl jsem ještě zkušenosti s regenerací v případě zranění stříbrem, takže mě to překvapilo. Když Eli skončila, na chvíli jsem se ztratil v jejích očích a pak jsem se pousmál.* "Krásnější ošetřovatelku jsem si nemohl přát." *Pronesl jsem potichu a stále jsem se ji díval do očí. Znovu obvázanou ruku jsem nechal nečinně ležet na pohovce.*

Umm... Jsi opravdu dobrý lichotník. *oznámila mu se smíchem a jen natáhla ruku k té jeho zraněné a propletla si svoje prsty s jeho. Také ji překvapilo, že se ta rána léčila opravdu pomalu, ten lovec nejspíš moc dobře věděl, co dělá, nejspíš s tím mělo i něco společného místo, do kterého se trefil* Proč... Na tebe vlastně zaútočil? *zeptala se zmateně, vypadalo to totiž, že ho má vyčíhaného a ji to zmátlo, protože Kenshin opravdu nevypadal na to, že by provedl něco hodně špatného* Bylo to snad kvůli tomu střetu jednoho z rodu s lovci, jak jsi mi tenkrát vyprávěl? *zeptala se, když ji napadla právě tato možnost*

*Trochu jsem se zasmál a odpověděl jsem.* "Jo, to jsem. Snad sis toho nevšimla až teď?" *Pak jsem se ale podíval stranou a přimhouřil jsem oči. Asi měla právo to vědět, ale nenaštve se na mě kvůli tomu? Přece jenom ona byla očividně proti tomu a já jsem něco takového přímo udělal.* "No... To je hodně dlouhá historie..." *Odpověděl jsem neurčitě.* "A ne, s tím to nemá nic společného." *Podíval jsem se ji do očí. Nebylo to tak, že bych ji to nechtěl říct, ale co kdybych se ji kvůli tomu začal hnusit? I když jsem to co jsem udělal neudělal úmyslně, tak i přesto to nebylo nic, čím bych se chlubil.*

Nevšimla, musím si to potvrdit - no ne? *zasmála se a prohlédla si ho. Její pohled po chvilce ale ztuhl, protože bylo očividné, že jí to z nějakého důvodu říct nechce, což se jí opravdu moc nelíbilo* Myslím, že... Mám času dost. *zašeptala zvědavým tónem a podívala se mu do očí, když se díval také, navíc tohle byl jeden ze způsobů, jak vcelku lehce poznat, jestli jí lže, anebo jestli má výčitky svědomí kvůli tomu, že jí neřekl celou pravdu* Pokud to s tímhle nemá nic společného, tak jaký byl tedy důvod? *zeptala se. No, asi měl důvod jí to tajit, ale měla také právo to vědět, když toho byla svědkem*

*Opět jsem uhnul pohledem a zakroutil jsem hlavou.* "Gomen..." *Zašeptal jsem nejdříve a pak jsem začal.* "Jednou... No, nebylo to v podstatě tak dávno. Pár let maximálně, jsem šel lovit a Sal se ke mě připojil. Obvykle lovím sám, ale teď jsem udělal tu chybu, že jsem byl naprosto šílený žízní, takže se mnou šel Sal, aby mě kontroloval." *Trochu jsem opět zakroutil hlavou a něco jsem si pro sebe zamumlal.* "Pár hodin jsme byli na náměstí, tam jsme ale neměli štěstí, žádná příležitost se neobjevila, takže jsme se rozhodli jít jinam. Já jsem ale spatřil jedno otevřené okno a vycítil jsem z něj jenom jednoho člověka, takže jsme se Salem domluvili na tom, že tam vylezu jako první a on hned za mnou. Já uhasím svou žízeň a on bude hlídat. Všechno šlo podle plánu, oběť byla dívka a nestihla ani zareagovat, jednou rukou jsem ji držel u zdi, tou druhou jsem ji zacpal ústa..." *Uvědomil jsem si, že to popisuji trochu moc živě, takže jsem si jenom povzdychl.* "Prostě všechno šlo podle plánu, dokud se nezjevil ve dveřích pokoje nějaký mladík. Já jsem byl tak šílený žízní, že jsem se nedokázal zarazit a pokračoval jsem i přesto v lovu, mezitím Sal srazil toho mladíka jedním kopem na kolena a držel ho pod krkem, byl ale až moc mírný, takže ho neomráčil. Ten mladík se musel dívat na to, jak já postupně vysávám život z té dívky... Podle mě to byla jeho přítelkyně, ale nemůžu si být úplně jistý. Ani Sal nic neudělal, jen ho držel a sledoval mě. Když jsem skončil, utekli jsme oba dva oknem, ale bohužel jsem ukončil život té dívky." *Podíval jsem se stranou a roztřesenou rukou jsem si zakryl oči, jako kdybych se nemohl už dívat na ty vzpomínky. Když jsem viděl, jak tam ten kluk klečí a dívá se jak jeho milá umírá.* "Ten kluk je ten lovec. Od té doby se mě pokouší zabít." *Pomalu a zhluboka jsem se nadechl, ale Eli jsem se do očí nepodíval.*

*zalapala po dechu a svůj pohled sklonila k zemi, přitom celý ten jeho příběh poslouchala, ale nejspíš tomu nemohla uvěřit, netušila, že se takhle neovládá, přeci jen... No, z jedné stránky ho musela pochopit, málem se jí stalo něco podobného - málem zabila malou holčičku, sála jí krev... A kdyby se tam neobjevil vlkodlak, nejspíš by ji opravu zabila a už by pak nebylo cesty zpět. Polkla a jen trošku zatřásla hlavou, aby sprovodila ty zlé myšlenky, pak zdvihla hlavu a podívala se na něj, jen tak zkoumavě. V tom případě... Chápu, proč po tobě jde, každopádně... V té tvé žízni jsi za to nemohl, potkalo mě už něco podobného, jen jsem ji k mému štěstí nezabila. Ale i tak si to vyčítám, byla tak... Mladá. *špitla si jen tak pro sebe a uhnula pohledem*

*Opřel jsem si hlavu o opěradlo a zaklonil jsem ji, takže jsem se díval nahoru, přičemž jsem zavřel oči a vzdychl jsem. Všechny ty vzpomínky se zase rozvířily v mém mozku, zase jsem si to musel všechno prožít znova.* "Dodnes toho lituji." *Řekl jsem roztřeseným hlasem.*

"Za nic nemůžeš, měl jsem zasáhnout sám." *Pronesl potichu Sal, který asi celou dobu stál ve dveřích opřený o rám. Pohled měl zabodnutý v zemi.* "Tenkrát jsem šel s tebou, abych tě kontroloval a to jsem neudělal. Ty rozhodně za nic nemůžeš příteli." *Dodal k tomu, ale stále se ani nehnul.*

*Na jeho hlas jsem zareagoval jen odfrknutím. Bylo mi jasné, že to říká jen proto, aby mě uklidnil. Každopádně mě nepřekvapilo, že jsme si ho nevšimli, na takovéto zjevení byl on odborník. Když nechtěl, nikdo si  ho nevšiml.*

*trhla sebou, když zaslechla Salův hlas, otočila se na něj* Jak dlouho tu je? *proběhlo jí hlavou a trošku zčervenala, přitom ale zatřásla hlavou a opět se podívala na Kenshina* I když toho takhle lituješ, Sal má pravdu, nemůžeš za to. *oznámila mu vážným tónem, přitom na chvilku zaváhala, ale pak se natáhla rukou k jeho tváři, po které mu lehce přejela, bylo jí jedno, že tu teď stál Sal*

*Podíval jsem se opět Eli do tváře. Byl jsem rád, že to takto vidí, vlastně nejvíce jsem se bál toho, že po tomto odejde. Jemně jsem stiskl její ruku a podíval jsem se ji do očí. Nemohla mi ale vymluvit, že za tohle nemůžu. Byla to moje chyba a s tím jsem musel žít.* "Arigato." *Zašeptal jsem.*

"Kenshine až budeš připravený, musíme jít hledat ostatní." *Připomněl Sal a bez toho aby vzhlédl se otočil a odešel.*

*trošku se pousmála, opět děkoval, aniž by musel - už mu to ale připomínat nechtěla, a tak jen svou volnou ruku obmotala okolo jeho krku, poté si ho vlastně tímhle způsobem přitáhla na svoje rameno a zlehka ho pohladila po hlavě. Když zaslechla Sala, jen se tak podívala na Kenshina, doufala, že dodrží svůj slib a nikam nepůjde. Nechápala ale, proč chce Sal, aby šel Kenshin s ním, když tak dobře viděl, že je opravdu zraněný* Nepůjdeš, že? *ujistila se šeptem*

*Potichu jsem si povzdechl, ale opřel jsem si hlavu o její rameno. Byl jsem rád, že jsem ji teď měl. Na Sala jsem nijak nezareagoval a na její otázku jsem zareagoval tím, že jsem zakroutil hlavou a pomalu jsem odpověděl.* "Jak jsem řekl, nic mě nepřinutí teď odejít." *Možná jsem tímto zanedbával svůj rod, ale ona byla důležitější.*

Možná jsem se neměla ptát. *proběhlo jí hlavou, ale myšlenku hned zavrhla, tohle bylo něco, co chtěla vědět. Jen jí mrzelo, že to Kenshin opravdu tolik prožíval, ale nebylo se čemu divit. Tohle vypadalo na dlouhodobé problémy, ale jako upíři máme štěstí - žijeme daleko déle, než ten člověk. Takže vydržet ještě pár let, než prostě... Možná přirozenou cestou, možná jiným způsobem, ten lovec prostě nezemře.* Jsem ráda... *zašeptala a dala mu pusu od vlasů*

*Vlastně jsem vždy litoval toho, co se stalo, nikdy ale ne tolik jako teď. Nedokázal jsem se nikdy úplně vžít do role toho lovce. Jak musel trpět, když viděl svou přítelkyni umírat. To jsem pochopil až teď, když jsem si představil sebe v jeho roli a Eli místo té dívky. Asi bych zešílel, stejně jako on. Vzhlédl jsem a pohladil jsem ji po tváři, přičemž jsem se ji zadíval do očí.* "Miluji tě." *Zašeptal jsem. To bylo to, co jsem ji teď potřeboval říct. Potřeboval jsem, aby to věděla.*

*překvapeně zamrkala - áno, stále jí tahle situace úplně nešla do hlavy, jako by si nemohla zvyknout. Přitom nabrala trošku té růžové do tváří a rozpačitě se pousmála* Čím jsem si zasloužila tato slova? *zeptala se zvědavě a přitom ho rukou objala*

*Trochu jsem se zasmál a pak jsem si povzdychl.* "Čím? Důvodů je hodně. Třeba ten, že jsi dokonalá, ten se mě osobně líbí nejvíce." *Dořekl jsem a když mě objala, začal jsem ji svýma rukama hladit po zádech. Byly to takové pomalé a jemné pohyby.*

To se mi... Nějak nezdá. *oznámila mu pobaveným tónem, potom se na chvilku zamyslela a svýma očima našla ty jeho* Neměl by jsi Salovi říct, že nepůjdeš? Třeba na tebe čeká... *zeptala se jen tak mimochodem, přitom trošku povolila své objetí, kdyby náhodou chtěl jít*

*Jen jsem zakroutil hlavou. Pohladil jsem ji jednou rukou po tváři a přiblížil jsem se svými rty k těm jejím. Vtiskl jsem ji jeden jemný, ale dlouhý polibek, pak jsem se odtáhl a podíval jsem se ji do očí.* "Myslím, že raději zůstanu tady." *Zašeptal jsem a trochu jsem se pousmál.*

*malinko přivřela oči, když ji políbil.* Mmm...Ale...*zamumlala, no, ta jeho reakce ji překvapila, přeci jen si myslela, že mu to řekne, aby měl Sal představu a mohl jít sám.* To se ti vážně odtud tolik nechce? *trošku zavrtěla hlavou a tiše se zasmála. Vlasy, které mu právě zakrývaly oči, si namotala na prst a dala mu je jedním pohybem za ucho*

*Trochu jsem se zasmál a trochu pevněji jsem ji objal, jako kdybych ji chtěl naznačit důvod, proč se mi odtud nechce.* "Momentálně? Vůbec." *Zamumlal jsem a trochu jsem se zasmál. Když nějakou dobu nepřijdu, Sal to nevydrží a odejde beze mě, což mi v tuto chvíli vyhovovalo.*

Tímhle způsobem mě ale pěkně rozmazluješ. *nadzvihla jedno obočí, pak to ale nevydržela a trošku se zasmála. Přeci jen ty jeho věčné lichotky a naznačování... No, mělo to svůj vliv.* A neumačkej mě. *zasmála se, ale svou ruku, kterou mu odstraňovala vlasy z očí, přesunula za jeho krk, okolo kterého tu ruku obmotala společně i s tou druhou*