Rodinná vila Nagatsuki

*tiše si povzdechla - usoudila, že to bude nejspíš muset opravdu vzdát, a tak jen nevěřícně zavrtěla hlavou* Ále - nepovídej... *špitla a zadívala se na něj trošku pobaveně - přeci jen to takhle většinou bylo, jemu to opravdu věřila, ale i tak...* To ale nemění nic na tom, že ale neusnu. *dodala s trošku kyselým úsměvem, ale přes jeho ruce mu stále přejížděla dlaní - cítila se příjemně i přesto, že to bude nejspíš bezesná noc*

Uvidíme, třeba usneš ještě dříve než já. Odpověděl jsem ji šeptem, přičemž jsem zabořil obličej do jejích vlasů. Nechtěl jsem ji pouštět, ani když tvrdila, že takto neusne. Nemělo to být spíše naopak, že by se ji takhle usínalo lépe? Podle ní asi ne, což mě trochu fascinovalo, jelikož jsem nikdy neviděl dívku, která by na něco podobného reagovala negativně. Spíše byly spokojené a klidně spaly, než aby byly takto nervózní a vyklepané, jenom protože jsem je objal.

*překvapeně zamrká a zavře oči, jako by se pokusila usnout, její srdce se ale nehodlalo zastavit, takže takový ten spánek, kdy by měl mozek vypnout a tělo se uvolnit, byl prakticky nemožný* N-no to nevím. *špitne trošku nejistě a zavrtí hlavou, ale byla ráda, že je jí tu na blízku, i když takhle ošklivě porušil jediné pravidlo, které si udala, ale prostě už to tak muselo být. Cítila se jistěji a jako by se jí v tuhle dobu nemohlo nic stát, což možná bylo i reálné*

Pobaveně jsem se zasmál a jemně jsem ji políbil na ucho. Neboj se lásenko, nemám v plánu dělat něco, co by mi vysloužilo další facku. Zašeptal jsem konejšivě a poté jsem jen už jen tak ležel vedle ní a stále jsem ji držel v tom objetí. Přivřel jsem své oči, ale ještě jsem neusínal - Až moc jsem si tohle vychutnával na to, abych teď jen tak usnul.

Tak lásenko... *zopakovala po něm a zašklebila se - tohle oslovení se jí vyloženě nelíbilo, a tak sebou jen cukla a zavrtěla hlavou.* Tak už mi nikdy neřekneš. *upozornila ho a tiše si povzdechla* No tak... Nech mě už v klidu spát, jsem unavená... *zašeptala prosebným tónem. Přeci jen, kdyby byl v jejím těle, pocítil by ten pocit, kdy mu srdce bije o hruď tak, že prostě není možné usnout, takhle jí to ale nejspíš nevěřil. No, ona jen možná potřebovala pár minutek si na tohle zvyknout*

Tak mám tam těch oslovení ještě dost, zlatíčko, miláčku, sluníčko,... Stačí si jen vybrat. Řekl jsem a trochu provokativně jsem se zasmál. Alespoň jsem zjistil, že nemá ráda přeslazené oslovení, což bylo dobré vědět. Nakonec jsem ji jen pustil a trochu jsem si povzdechl, přičemž jsem se od ní odtáhl na druhou stranu postele, kde jsem se k ní otočil zády. Dobrá tedy. Řekl jsem prostě, přičemž jsem trochu přivřel oči, ale necítil jsem se, jako kdybych teď dokázal prostě usnout.

*zašklebila se a vrtěla hlavou, teď už ji očividně provokoval, když zjistil, že se jí nic takového nelíbí, a tak jen vyplázla jazyk* Ne, Eli bude stačit. *vysvětlila a přivřela oči, ale doopravdy ji překvapilo, když ji pustil - neočekávala, že se takhle vzdá, a tak se jen na něj otočila a ještě dlaní přejela po jeho vlasech, než se opět otočila na svou stranu* Oyasumi, Saiichi-kun. *naschvál přidala tu příponu a zasmála se. Pak uklidnila své srdce a pomalu upadala do říše snů*

Jen jsem zavrtěl hlavou a zvedl jsem se z postele. Na spánek jsem se necítil, navíc jsem měl bůhví proč ne zrovna dobrou náladu. Pomalu jsem vyšel z pokoje a sešel jsem dolů do kuchyně, kde jsem kupodivu potkal svou matku. Zdravím synáčku, špatná noc? Zeptala se mě. Já jsem jen zakroutil hlavou a posadil jsem se naproti ní ke stolu. Seděla v županu u stolu a pila čaj. Spíš špatný týden. Zamrmlal jsem a trochu jsem se protáhl. Unavený jsem sice byl, ale to neznamenalo, že usnu. Hmmm? To tě ta tvoje Elerí dohnala k depresím? Zeptala se s úsměvem. Asi ji sestra všechno vyklopila, čemuž jsem se nedivil, nebylo to poprvé. Jen jsem nad tím mávl rukou a zakroutil jsem hlavou. Ona jen dopila čaj a zvedla se od stolu, přičemž ke mě popošla a uštědřila mi jeden rodinný polibek do vlasů. Tak tedy dobrou noc a neseď tady až do rána. Řekla potichu a odešla zpátky do ložnice, přičemž jsem zůstal už sám sedět v kuchyni. Jen jsem zíral před sebe, aniž bych nad něčím přímo uvažoval nebo se na něco soustředil - Prostě jsem tam jen tak seděl a nepřítomně jsem si prohlížel zeď.

*probere se až ráno, naštěstí tentokrát včas, aby stihla tu soutěž, promne si oči a podívá se vedle* Oha-...*zadrhne se, protože vedle sebe Saiichiho nevidí, takže jen překvapeně zamrkala a zvedla se z postele a popošla ze dveří z pokoje, rozhlédla se a sešla ze schodů, kdoví, třeba Saiichi vstal dřív a snídá. Eli si totiž myslela, že spal, ale to byla na omylu. Když došla do kuchyně, jen se trošku pousmála, došla k Saiichimu a dala mu pusu na tvář* Dobré ránko... *zašeptala a rozhlédla se kolem*

Trochu jsem sebou trhl, když mě takto vyrušila ze zamyšlení. Celou noc jsem nespal, takže jsem nebyl dostatečně bystrý, abych si všiml jak se ke mě doplížila. Trochu jsem se pousmál a přejel jsem rukou přej její dlaň. Dobré ránko. Jakpak jsi se vyspala? Zeptal jsem se s úsměvem, přičemž jsem se ji díval do očí.. Nevěděl jsem, jestli na mě pozná, že jsem nespal, ale nechtělo se mi ji vysvětlovat proč. Měla by to stejně brát jenom jako výhodu pro tu její soutěž.

*s úsměvem přikývla* Nebylo to špatné, i když jsi mě zase vyděsil, že? *zamrmlala s vyplazeným jazykem, ale přitom si všimla černých kruhů, které má pod očima, trošku nadzdvihla jedno obočí, ale dál to nekomentovala. Možná spal špatně, anebo nespal vůbec, ale na to se ho teď vůbec nechtěla ptát. Pomalinku popošla k ledničce, aby si mohla dát nějaké pití, a pak se otočila opět na Saiichiho* Tak co? Připraven? *zeptala se ho s úsměvem. O té události s jeho matkou přitom vůbec nic nevěděla, ani netušila, že tu vůbec je - přeci jen v tu dobu už dávno spala*

Trochu jsem se zachechtal, přičemž jsem chtě nechtě zívl. Copak? Myslela sis, že tě neochráním ani před pouhým satanem? Zeptal jsem se smíchem, přičemž jsem se zvedl ze židle. Samozřejmě, s vítězstvím se můžeš rozloučit. Řekl jsem potichu. Matka ještě stále spala a vypadalo to, že sestra taky, takže bylo pořád možné, že se tady setkají s Elerí, než stihneme vyrazit. Popošel jsem k ní a lehce jsem ji přejel dlaní po tváři.

POUHÝM satanem? *zeptala se překvapeně a jen tak zamrkala, přičemž ji dost zarazilo, že zívl - takže to opravdu vypadalo, že nespal, ale důvod neznala. Možná byl naštvaný, že se tak odtáhla, ale...* Tak to si jenom myslíš. *šťouchla ho do tváře a zasmála se* Navíc, vypadáš dost ospale, takže tvá bystrost bude omezená, řekla bych - dnes mám větší šanci já. *podotkla, ale přesto doufala, že do finále se dostane, on vypadal ale na to, že s ním bude mít problémy, i když je v tomhle stavu*

Ano. POUHÝM satanem. Nebo mě snad chceš podceňovat? Odpověděl jsem ji pobaveně, přičemž jsem se opřel o kuchyňskou linku a s úsměvem jsem si prohlížel Eli. Už jsem musel čelit horším věcem, než je satan. Dodal jsem a malinko jsem se zasmál. Takže chceš zneužít mého nedostatku spánku, jenom aby jsi vyhrála? V tom případě jsi dosti naivní, jelikož mě ani tohle nezastaví. Řekl jsem rozhodným tónem. I když jsem neměl dost energie, pořád jsem si opravdu hodně věřil, stejně jako ona. Každopádně bylo už snad jisté, že se do finále dostanu a také jsem počítal s tím, že ho i vyhraji.

*zavrtěla nad ním hlavou* Tvé sebevědomí koukám ani satan nepodlomí. *při té myšlence se trošku zasměje, pak ale obranně zamáchá rukama* Nééé, to bych si nedovolila - podceňovat tě. *vyprskla smíchy a podívala se stranou* Ne, nechci toho zneužít, jen říkám, že v tomhle případě mám navrch. *odvětila s menším úšklebkem* Každopádně, jestli se kvůli nedostatku spánku nedostaneš do finále, tak si mě nepřej, ale nepředpokládám, že by se to stalo, že? *rozcuchala mu vlasy, a pak se podívala na hodiny a povzdechla si - neúprosně se to blížilo, ale mohla to být dobrá zkušenost*

Samozřejmě že ne. Odpověděl jsem, přičemž jsem ji objal kolem pasu a políbil jsem ji - Jako odpověď na to, jak mi rozcuchala vlasy. Bylo mi jasné, že už nebylo moc času, ale neměl jsem důvod být nervózní - Na to jsem si až moc věřil. Do kuchyně v tu chvíli vstoupila má matka, která se ale zarazila, když nás dva zahlédla. Ah! Gomen. Vyhrkla jenom a otočila se, přičemž už byla v tu ránu pryč. Já jsem se jen trochu odtáhl od Eli a hlasitě jsem se zasmál. No. Myslím, že to byl signál, že je čas vyrazit. Řekl jsem s úsměvem, přičemž jsem se zadíval Eli do očí.

Doobře, už nikdy nebudu pochybovat. *zasmála se a trošku se divila, že si svých vlasů neváží natolik, aby si je hned nějak upravil, každopádně ji to překvapilo. Chtěla stihnout tu soutěž, ale Saiichi vypadal dost v klidu, přeci jen má auto, takže s tím jeho asi nebude nic těžkého se tam dostat včas, když odjedou za pár minut. Pak zaslechla nějaké kroky, a tak se jen otočila nejspíš na jeho matku* A-Ach... Dobrý den. *zamumlala ještě, než odešla, a pak si tiše povzdechla, když se Saiichi zasmál, ji tohle uvedlo do takové zvláštní situace. Vlastně už když se poprvé setkala s jeho sestrou, tak je přistihla v takové situaci, ale jeho matka byla očividně dost taktní.* Samozřejmě. *odpověděla s úsměvem a darovala mu pusu na tvář, než se odtáhla*

Jen jsem se opět uchechtl a prohlédl jsem si Eli. Její reakce mě dost pobavila, přece jenom zněla dost rozpačitě, ale sám jsem musel uznat, že to pro ní musí být dost zvláštní situace, i když to nebylo poprvé, co přišla matka v nevhodnou dobu - Tím si taky zvykla nechodit do mého pokoje, ale pořád mohla někam přijít v takovouto chvíli i do jiné místnosti v domě, třeba jako teď. Naštěstí to nebyl můj otec, jelikož ten by si neodpustil nějako jízlivou poznámku. Tak tedy... Vyrazíme? Pokud ti to teda tvůj pud sebezáchovy nerozmluvil. Řekl jsem pobaveně, přičemž jsem se provokativně zachechtal. Chtěl jsem ji tímto tak trochu vyhecovat, ale opravdu jsem si věřil, takže to nebyla jen pouhopouhá provokace.

*trošku se srovnávala z toho "šoku", že se tu tak náhle objevila jeho matka, ale dalo se to snést, byl to jen takový ten počáteční šok, který rychle odezněl, každopádně se dost zašklebila, když tohle řekl* Pud sebezáchovy, říkáš? *trošku se zasmála a zavrtěla hlavou* Ne, nebojím se tě - pořádně se zapotíš, to ti slibuju. *dodala s úsměvem, aniž by se jakkoli nechala vyprovokovat, protože si opravdu věřila, a to i v tomhle případě, kdy proti ní stál sám Saiichi, který očividně uměl úplně všechno. To, co řekl, to ji spíš ještě více podpořilo v tom, aby se snažila, i když v tomhle případě to nebylo moc o snaze - prostě víš, anebo nevíš*

Jemně jsem ji dal ruku kolem pasu, přičemž jsem vyšel směrem ke dveřím. Svou rukou jsem ji přitom svým způsobem vedl. Dobrá, ale neříkej mi potom, že jsem tě nevaroval. Řekl jsem, přičemž jsem si obul boty a poté jsem vyšel ven, přičemž jsem došel až ke svému autu, které jsem odemkl a otevřel jsem dveře spolujezdce. Alespoň se teď budu chovat jako gentleman, když už tě budu muset za chvíli rozdrtit. Řekl jsem s úsměvem a čekal jsem, až nastoupí.

*když došli do předsíně, jen si také obula boty a vzala si na sebe bundu, protože venku to vypadalo celkem... Jak to říct - studeně. Pak se jen zasmála té jeho poznámce a popošla k autu, kde už stál a otevíral jí dveře, ještě než nastoupila, tak se na něj trošku zašklebila* Mmm... Jak myslíš, ale něco mi říká, že to tak jednoduché mít nebudeš. Dějepis je moje parketa, ty si vyhrávej třeba chemii. *oznámila mu se smíchem a cvrnkla ho ukazovákem do nosu, pak už ale nastoupila. Byla zvědavá, jak bude profesorka reagovat na to, že ho vzala s sebou, vlastně nejspíš pozvaný nebyl...Ale beztak se to nemusí říkat dopředu, takže by v tom problém být nebyl*

Jen jsem zavřel dveře spolujezdce a nastoupil jsem na místo řidiče, přičemž jsem strčil klíčky do zapalování. Také mě zajímalo, jestli nebude mít profesorka problém s tím, že jsem tam přijel zrovna já - A počítal jsem s tím, že ano, jelikož mě neměla v lásce, jako většina učitelů. Upřímně mě to ale nezajímalo, i kdyby řekla co by jen chtěla, pokračoval bych v soutěži. Aniž bych cokoliv řekl, jen jsem nastartoval a odjel jsem od mého domu, přičemž jsem zamířil ke škole, kde se měla celá soutěž odehrávat.

Dorazil jsem opět k sobě domů a v rychlosti jsem vešel dovnitř, přičemž jsem okamžitě zamířil nahoru do pokoje pro hosty, kde už bylo všechno, co jsem potřeboval. Jen jsem v duchu poděkoval své sestře, která připravila všechno to, co na tohle překvapení budu potřebovat. Začal jsem tedy s přípravou, přičemž jsem byl během asi dvaceti minut hotový. Ještě jsem se na to všechno podíval s odstupem, abych se ujistil, že jsem někde neudělal nějakou chybu, než jsem se opět sebral a odešel jsem z místnosti. Po cestě jsem ještě vešel do pokoje sestry, přičemž ona jen ležela na posteli s knihou v ruce. Díky sestřičko, máš to u mě. Ona jen zakroutila hlavou a usmála se. Nemáš zač. Odpověděla prostě, přičemž jsem už sešel schody a vyšel jsem ven ke svému autu, do kterého jsem nastoupil a opět jsem odjel směrem k Eli.

Tak zase doma - Proběhlo mi hlavou, když jsem opět dorazil k sobě. Celou cestu jsem se pobaveně usmíval, jelikož asi nevěděla, že ji může čekat něco extra, přece jenom říkala, že nejsem duše romantika. Jen jsem vystoupil z auta a ani jsem se ho neobtěžoval zamknout, jelikož jsem si byl jistý, že v téhle oblasti mi nikdo auto neukradne, navíc můj dům byl celkem daleko od města, takže nebylo čeho se bát. Došel jsem s Eli až k domu, do kterého jsem vstoupil a vyzul jsem si boty, přičemž jsem počkal, až se vyzuje také ona. Pak jsem ji zezadu zakryl dlaněmi oči. Táááák, teď si vyzkouším své navigační schopnosti, takže se snaž nepodvádět a nedívej se skrze jakékoliv skuliny mezi mými prsty. Vysvětlil jsem ji a trochu jsem se zasmál.

*jakmile si zula boty a on jí zakryl rukama oči, trhla sebou - nečekala, že nebude chtít, aby se koukala, co plánuje?* Eh... P-počkej, já se bojím. *přiznala a trošku se zasmála, přičemž zkusila udělat krok vpřed, aniž by do něčeho vrazila a zastavila se pár centimetrů od zdi.* D-dobře...budu ti věřit. *zamumlala trošku rozhozeně, ale dobrovolně přitom zavřela své oči, aby nic neviděla ani skrz skuliny. Netušila, co má v plánu, ale musela uznat, že něco takového od něj nečekala, i když ještě netušila ani zdaleka, co jí vlastně čeká*