Rodinná vila Nagatsuki

Nic jsem ji na tu větu neřekl - Za prvé v podstatě nebylo co, akorát bych ji odporoval, a za druhé byly mé rty zaneprázdněné jiným, příjemnějším způsobem. Jednou rukou jsem odhrnul vlasy spadající do jejího obličeje a tu druhou jsem přesunul k jejímu břichu, přičemž jsem ji začal pomalu pod tričkem hladit. Bylo zajímavé, že na mě začala reagovat jinak, než jak na mě reagovala tak zhruba před půl hodinou. Nevěděl jsem přesně, co to způsobilo, ale nestěžoval jsem si.

*nadále nechala své rty, aby se zapojovaly do těch jeho polibků, svým způsobem dost vášnivě, ale v tuhle chvilku to nevadilo, každopádně, když se rukou přesunul na její břicho, trošku sebou trhla a nejistě si ho prohlédla, jako by hledala vysvětlení, proč zkouší podruhé to samé, kdyby hodlal zajít ještě dál, nejspíš by mu ale facku už nedala, protože tentokrát to jeho chování nejspíš není provokací. Možná by se ale odtáhla, anebo by ho zarazila jiným způsobem*

Jakmile jsem si povšiml toho jejího trhnutí a toho, jak si mě prohlíží, jen jsem se odtáhl od jejích rtů, ale jen o kousek, abych mohl něco říct. Věř mi, ta facka pro mě byla dostatečné varování. Řekl jsem šeptem, ale nepřestával jsem s těmi pomalými krouživými pohyby dlaně přes její břicho. Uvědomoval jsem si, že musí být nervózní, popřípadě že má i strach, něco takového by mě nepřekvapilo, jelikož by nebylo poprvé, kdy bych byl první kluk nějaké dívky. Nikdy jsem se o to ale přespříliš nezajímal, teď se to ale začalo pomalu měnit.

*jen se trošku pousmála nad tou jeho odpovědí a pohladila ho po tváři, na které měl stále ten šrám z toho, jak ho praštila - nejspíš trošku agresivněji, v tu chvilku jí to bylo jedno, ale teď se tvářila trošku omluvně, nic mu na to však neřekla a jen po tom šrámu opatrně přejela prstem* Tak pochybuji, že si budeš koledovat o další. *zašeptala a v jejích očích byl vidět náznak pobavení. Opravdu byla nervózní, ale nebála se*

Samozřejmě, že ne. Můžeš se ucházet o druhé místo v té nejlépe trefené facce mířené na můj obličej. Řekl jsem pobaveně, přičemž jsem se ji zadíval do očí. Možná ji teď mrzelo, že mě praštila, ale to mě spíše jen více pobavilo. Tu facku jsem čekal, takže mě nijak neiritovalo, že mě praštila, prostě jsem ji k tomu svým způsobem dohnal těmi provokacemi, které zašly možná až moc daleko.

*zakřenila se* Až druhá?! No vidíš, to ještě mám v tom případě co vylepšovat. *dodala trošku provokativním tónem a také se vpila do těch jeho očí. Ne, že by úplně litovala toho, že mu tu facku dala - přeci jen si to zasloužil a musel to tak trošku čekat vzhledem k tomu, co udělal. Spíš litovala toho, že se nechala vyprovokovat k tomu, aby mu tu facku vůbec dala. Koutkem oka se podívala na hodiny a nevěřícně nad tím zavrtěla hlavou* Měli bychom jít spát, jinak zítra na tu soutěž nevstaneme... Tentokrát tě ale na sedačce spát nenechám. *dodala se smíchem, protože si vzpomněla, jak mu minule musela masírovat ramena, protože vypadal opravdu dost rozlámaně*

Trochu jsem se pousmál, přičemž jsem ji letmo políbil na tvář. A jsi si jistá, že by jsi potom chtěla chodit s tak zjizveným člověkem? Zeptal jsem se pobaveně, přičemž jsem prstem přejel přes ten šrám na mém obličeji. Přece jenom bych těch jizev měl dost, kdyby každý tvůj pokus způsobil stejný šrám jako ten první. Dodal jsem k tomu a trochu jsem se zasmál, přičemž jsem se také podíval na hodiny a trochu jsem se uchechtl. Tak to je celkem zapeklitá situace, jelikož tě také nenechám spát na pohovce. Řekl jsem ji na to. Ještě včera byla striktně proti tomu, aby jsme oba spali v té posteli, takže jsem předpokládal, že se její názor nezměnil, i když to bylo celkem dost možné.

*zašklebila se a jen tak si pro sebe zavrtěla hlavou* Ále, nepovídej - já si myslím, že ti tahle jizvička prostě nezůstane. *zamrmlala se smíchem* Navíc, tahle má reakci byla poněkud agresivnější než jsem sama čekala, takže předpokládám, že se to už prostě nebude opakovat. *odpověděla přesvědčeně, tentokrát už s úsměvem a malinko se od něj přitom odtáhla, a pak jen pokrčila rameny.* A tak můžu spát na zemi - třeba. *oznámila mu pobaveně* Anebo... Třeba se na tu postel vejdeme oba, je dost velká, takže... Kdybychom byli oba na kraji své strany, neměl by v tom být problém, ne? *špitla trošku rozpačitě*

Trochu jsem se uchechtl, když řekla, že "kdybychom byli oba na kraji své strany". Ta postel byla opravdu dost velká, ale na to jsem tak nějak nemyslel. Na kraji své strany. Zopakoval jsem nevěřícným, ale silně pobaveným tónem. Když to vezmeš takto, tak by to určitě šlo. Řekl jsem pobaveně, přičemž jsem ji s úsměvem sledoval. Ještě ten rozpačitý tón, který použila, když něco takového říkala, jenom podtrhl tu komičnost takovéto situace.

*zavrtěla nad ním hlavou a skoro ho tak probodla pohledem - nejspíš si nevšimla komičnosti té situaci a ani toho, co by ho mohlo takhle rozesmát. To, co řekla, jí přišlo totiž naprosto normální* Co ti přijde vtipné? *zeptala se najednou s trošku přivřenýma očima a upřeně ho přitom sledovala, jako by chtěla zaregistrovat jakoukoli reakci* Tš... Pokud se ti to ale nezdá, stále mohu spát na té pohovce, anebo zemi. *dodala s menším úšklebkem*

Jen jsem se opět pousmál a zakroutil jsem hlavou. Vůbec nic. Nebij mě prosím, na mém obličeji mi docela záleží. Řekl jsem a trochu jsem se zachechtal. Když ale řekla to co řekla, jen jsem se zvedl z pohovky a zvedl jsem Eli do náruče, přičemž jsem s ní přešel až k posteli na kterou jsem ji položil a posadil jsem se vedle ní na kraj postele. Na to můžeš rovnou zapomenout. Odpověděl jsem ji pobaveně, přičemž jsem ji přejel jemně dlaní po tváři.

*překvapeně nadzdvihla obočí, ale musela se zasmát* Momentálně nemám úplně důvod. A ta rána ti zmizí a nic ti tu facku už připomínat nebude, i když bych popravdě nejspíš byla o něco spokojenější, kdyby sis to pamatoval - přeci jen bys pak věděl, že nemáš provokovat. *špitla s vyplazeným jazykem, ale pak sebou trošku trhla, když ji takhle vzal do náruče a pevně se ho chytila okolo krku, aby nespadla. Pak se ale jen spokojeně pousmála a položila svou dlaň na hřbet jeho ruky* Nejsi ospalý? *zeptala se najednou*

Tak teď to vyznělo opravdu výhružně, škoda že nevypadáš dost děsivě na to, abych se tě bál. Řekl jsem pobaveně, přičemž jsem se natáhl vedle ní, přičemž jsem ji jemně stiskl ruku. Ani ne, co ty? Zeptal jsem se ji. Ospalý jsem sice celkem byl, ale teď už bych musel naprosto zlikvidovat ten "Rituál černé magie", kdybych prostě jen tak usnul, aniž by se cokoliv stalo. Bohužel to vypadalo, že to tak dopadne, ale s tím mé ego počítalo a bralo to jako stálou výzvu.

*trošku se zasmála té jeho poznámce* A já myslela, že se mě po té facce bojíš, ale tak dobře, budu muset přitvrdit. *odvětila mu s úšklebkem. Na jeho otázku pak jen přikývla a překvapeně se na něj podívala. Včera usnul až po ní, ona kupodivu byla unavená z toho dnešního nic nedělání, ale tak... Nejspíš už to tak bylo.* Já celkem... Jsem. *přiznala tiše a svou ruku opatrně vykroutila, aby se mohla překulit na kraj postele a trošku přivřela své oči*

Trochu jsem se pousmál, když se takhle ode mě odkulila a přivřela oči. To pravidlo, že každý zůstane na kraji své strany postele se mi nezamlouvalo, i když jsem počítal s tím, že k ničemu nedojde. Jen jsem se posunul směrem k ní a svou rukou jsem ji objal kolem pasu a přitiskl jsem ji k sobě, přičemž jsem svou tvář zabořil do jejích vlasů. To jen abych tě mohl snadněji ochránit, kdyby přišel satan. Zašeptal jsem potichu, přičemž jsem se pobaveně usmál. Nevěděl jsem, jestli se stále bojí, ale bylo to docela možné.

*opět své oči otevřela, tedy spíš vytřeštila, když ucítila ten jeho dotek, malinko se otočila, aby na něj viděla a jen nevěřícně zavrtěla hlavou, přičemž se trošku zachvěla, když jí připomněl ten horor a jen sklopila pohled* J-je to přeci jen film, nic takového neexistuje. *špitla rozechvělým hláskem a snažila se tak nějak vnitřně uklidnit, přeci jen ji tím opět rozhodil, i když v hloubi tušila, že to dělá proto, aby porušil ten její zákaz, anebo spíš pravidlo*

Podíval jsem se na ni a trochu jsem se pousmál. Co ty víš, třeba je má sestra posednutá ďáblem a já tě před ní budu muset ochránit. Řekl jsem šeptem, přičemž jsem ji stále držel v tom objetí. Předpokládal jsem, že se mě nepokusí zbít, pokud se nepokusím o nic víc, než je tohle, navíc jsem měl šikovnou výmluvu - Chtěl jsem přeci, aby se nebála satana, takže jsem ji chtěl takto utěšit.

*ušklíbla se a trošku se zatřásla, takže to nejspíš musel ucítit, když ji takhle držel, ale jen zavrtěla hlavou* Musím uznat, že dobrá výmluva, ale... Nech mě, vím, že nic takového neexistuje. *zamrmlala a trošku se pošoupla více ke kraji a práskla hlavou do polštáře. Tse - takhle to vypadalo, jak by chtěl, aby zítra tu soutěž prohrála kvůli tomu, že ji bude děsit, a tak se pořádně nevyspí - to my pro její hrdost ale nebylo moc dobré*

Co když ti řeknu, že tě nechci teď pustit? Zeptal jsem se pobaveně a stále jsem ji tímto způsobem objímal, přičemž jsem ji uštědřil malou pusu do vlasů. Bylo ji tohle snad nepříjemné? To mi přišlo nanejvýš nepravděpodobné, popřípadě i divné, jelikož jsem přeci jen vůbec nic nedělal. Asi byla ale nervózní z toho, že se o něco pokusím, a nemohl bych říct, že mě to ani nenapadlo, prostě jsem se jen rozhodl zatím počkat.

*zmateně zamrkala, ale zavrtěla hlavou. Znervózňovalo jí, když byl takhle blízko, navíc byla opravdu unavená a takhle bylo těžké usnout* A-ale noták. *špitla rozpačitě a trošku vykulila oči. Opravdu jí to nepříjemné nebylo, ale tahle situace byla něčím dost zvláštní, navíc její srdce celkem rychle bilo, a tak nebylo možné se uklidnit na tolik, aby se jí podařilo usnout* T-takhle neusnu a nedostanu se do finále. *zamrmlala s vyplazeným jazykem*

Pobaveně jsem si ji prohlédl, přičemž jsem se usmíval. Copak? Je ti má přítomnost nepříjemná? Zeptal jsem se pobaveně, přičemž jsem se opět přisunul až úplně k ní, když se předtím tak odsunula ode mě. V tom případě bych okamžitě skončil se soutěží a přenechal bych vítězství někomu jinému. Odpověděl jsem ji s úsměvem, přičemž jsem ji opět jemně políbil do vlasů.

.*zavrtěla hlavou a tiše si povzdechla* Ne...To ne, jen... Prostě v takové pozici neusnu. *zašeptala a podívala se na něj, pak se na něj jen trošku pootočila po tom, co řekl a trošku se zasmála* Vážně?... Pokud to tak je, tak to mě raději nech v klidu vyspat...*podívala se před sebe a už se neměla jaksi kam posunout, byla jako v pasti* Ale notak, měla jsem tu to pravidlo, dodrž ho. *zamručela* Nebo půjdu spát na zem. *navrhla se smíchem*

Trochu jsem se zasmál, když jsem zaregistroval její zoufalý pokus o únik, ovšem alespoň si včas uvědomila, že nemá kam, takže nespadla na zem. Ale noták, nemáš kam utéct, a já tě spát na zem nepustím. Řekl jsem nekompromisně a opět jsem ji pevněji stiskl, jako kdybych tím chtěl vyjádřit, že to opravdu myslím vážně. Přece jenom tohle bylo dosti nevinné a jak chtěla - Romantické, usínat v takovémto objetí.

*trošku sebou zacukala, ale nakonec jen zůstala bezvládně ležet* Mmm... Já takhle ale vážně neusnu. *špitla trošku rozpačitě a zavrtěla hlavou* A ty jsi nedodržel slib. *zašeptala a nafoukla trošku tváře, jako by si chtěla hrát ne uraženou. Jen přivřela očka a pohladila ho po těch rukách - více méně to bylo příjemné a cítila se tak bezpečně, to je fakt, ale také to v ní budilo značnou nervozitu, která jí tak nějak říkala, aby se držela v pozoru*

Jen jsem se zasmál, přičemž jsem ji nepouštěl - Neměl jsem to v plánu, ani kdyby mě třeba místo pohlazení začala i škrábat. Bohužel, jsem prostě jen ubohý slabý muž, takže už teď se musím přemáhat, abych zůstal jen u nevinného mazlení. Odpověděl jsem ji. To víš, jsem příliš romantická duše. Dodal jsem k tomu a opět jsem se trošičku zasmál. Takhle jsem byl spokojený, když jsem mohl být takto blízko ní.