Ulice a uličky

*Pevně ji obejme a pohladí ji po hlavně* "To je dobrý..."

*lehce zčervená, pustí ho a sehne se k zemi pro svůj vrhací nůž, který jí upadl, když se s ním snažila ohnat* Víš...Kdyby jsi nezavolal, dopadlo by to nejspíš jinak, a-arigato...*řekne smutně*

*Podívá se jí do očí.* "Měl jsem o tebe takový strach." *Řekne a zase ji pevně obejme*

*také se mu podívala do očí* Já o tebe taky, když jsi sem přišel, ale tentokrát bych to už nezvládla bez tebe. *přiznala, i když to byla rána pro její hrdost* Tenhle muž...Je moc nebezpečný, je to někdo, komu se musím vyhýbat. *zamumlala smutně*

"Ty ho znáš? Kdo to je?" *Zeptá se ustaraně*

*podívala se do země* To on mi zabil bratra, před ním se mě snaží má rodina chránit, proto chtějí, abych nechodila do R2...

"To je on?!..." *Podívá se směrem kterým utekl* "Možná bych měl jít za ním a popovídat si s ním."

Nech toho, je nebezpečný...*pevně ho chytla za zápěstí*

"To já taky.. když chci." *Podívá se ji do očí.* "Proč po tobě jde?"

*zavrtěla hlavou a podívala se do země* Chce získat bohatství naší rodiny, myslím, že zabil mého bratra, aby mou rodinu zastrašil, že to myslí vážně, mě možná použije i jako rukojmí, pokud mu to projde. *řekla smutně* Je to jen má domněnka, nic víc, dávalo by to smysl.

"Vypadá to že vaše bohatství je jen utrpení... Ale neboj se... Určitě tě nedostane jako rukojmí...tedy.... jsem tady já." *Usměje se na ni aby ji povzbudil.*

Máš pravdu, to už je nejspíš i lepší žít v R3...*zamumlala* Já tě ale do toho nechci zatahovat, musí být přeci i jiná možnost, ne? *zeptala se smutně, s nadějí v hlase*

*Usměje se na ni* "Chci ti pomoct pokud máš problémy."

Ne, dokud nezjistím, jak silný jsi...*podívala se mu vzdorovitě do očí*

"Hou.. Hou.. Hou.. To má znamenat co?" *Zeptá se překvapeně*

*pousmála se* Přesně to, co jsem řekla, ale máš na výběr.

"Tak mi pověz moje možnosti.."

Takže:
1. můžeš to nechat být a já zkusím vymyslet strategii do příštího střetu,
2. rozhodneš se mi pomoct, ale já si v tom případě zjistím, jak moc jsi nebezpečný, jak říkáš - jinak než prakticky to asi nepůjde, ale ne normálními zbraněmi, mám nějaké dřevěné, když jsem jako mladší trénovala...
Další možnosti mě nenapadají, a osobně, mně se víc líbí první možnost, nedělala bych si o tebe takové starosti. *pokusila se o úsměv*

"Myslím že odpověď je jasná.. samozřejmě ta druhá." *Usměje se na ni*

*povzdechla si* Achjo, proč mi to děláš...*zatvářila se ukřivděně, ale nepotlačila lehký úsměv*

"Proč asi? Kvůli tobě." *Usměje se na ni* "Jsi pro mě důležitá."

*rozpačitě se usměje* A-ale víš, že to je taky ten důvod, proč se bojím já o tebe...*vytáhne dřevěný nožík, který schovávala za opaskem a hodí ho Shinovi* Zkus s tím na mě zaútočit. *oznámí mu vážně*

*Chytí nožík, který mi hodila.* "Tím si nejsem moc jistý."

V čem je problém? *podívala se na něj zmateně* Je podobný jako ten tvůj, jen ze dřeva...*podívala se na něj* Nebo se bojíš něčeho jiného?

"S nožem mi to celkem jde. Né že bych ti nevěřil... ale .. nechci na tebe zaútočit."