Ulice a uličky

*povzdechne si* Nechci tě tu mučit nebo tak něco, ale já jsem stanovila své podmínky, tohle...Musím vědět. Navíc mám pocit, že mě trošku podceňuješ. *pousmála se*

"Když myslíš." *Pokrčí rameny, vezme ten nožík a zaútočí na ni.*

*soustředěně sledovala jeho pohyby, rychle vytáhla katanu, zablokovala dřevěný nůž a smutně se na něj podívala* Je to jen dřevěný nůž, a přesto se na mě bojíš zaútočit? *rozpoznala z jeho útoku* J-já, nechám to na tobě, z tohohle nic nepoznám...*zamumlala a schovala katanu*

"Dobře.." *Zaútočí na ni jako by ji chtěl zasáhnout.*

*musela uznat, že tohle už bylo těžší, vytáhla druhý dřevěný nožík, kterým se chystala oplatit útok, ale Shin byl rychlejší a najednou změnil směr, oba mířili na toho druhého nožem* Dobře, Shine...*povzdechla si a usmála se* S nožem jsi opravdu dobrý, a to, co jsi předvedl dneska naostro, také nebylo vůbec špatné...*podívala se do země* Asi ti nemůžu bránit...

*Usměje se na ni* "To jsem rád. Taky si myslím.... že jsi opravdu dobrá"

*pousmála se a podívala se na něj* Od smrti svého bratra trénuju, kvůli tomuhle...A stále to nestačí, jak vidíš. *sklopila pohled* Ale, jsi silnější než já, co se týká boje na blízko a síly, nejspíš holka prostě nemůže mít sílu jako kluk. *pokrčila rameny*

"Já myslím že jsi silná dost. Na některé kluky budeš určitě stačit." *Zasměje se* "Každopádně jsem rád že jsi mi dovolila ti pomoct. Vždy jsem si myslel že ti nijak pomoct nedokážu ale pokud teď můžu jsem opravdu šťastný." *Usměje se*

Na některé nejspíš...*pousmála se* A já...Neměla jsem na výběr. *řekla smutně* Co mám s tebou dělat. *zasmála se*

"Vůbec nic." *Usměje se na ni* "Něco od tebe potřebuji." *Řekne vážně*

uhm, áno? *usmála se*

"Odměnu" *Usměje se* "Za to že jsem tě zachránil."

*postaví se na špičky, aby mu lépe viděla do očí* A copak by jsi chtěl?

"Co by jsi mi mohla nabídnout?" *Zadívá se ji do očí*

*pousmála se* Za záchranu života? No, myslím, že nejspíš cokoliv, o co si řekneš.

"Hmm... Záchrana života je nejspíš trošku přehnaná, ale když mi chceš dát cokoliv o co si řeknu.... Tak co tohle..." *Přiblíží se k ní a políbí ji na rty.*

*dá mu ruce kolem krku a zavře oči, pak je zase otevře, ale zatváří se krapet nervózně, najednou neví, co má říct* U-uhm...

"Děkuji za odměnu." *Usměje se na ni*

T-to byla odměna pro tebe? Vážně? *řekla nevěřícně, byla rudá od hlavy až k patě a nervózně přešlapovala na místě*

"Jasně že to byla odměna pro mě." *Usměje se* "Pročpak?" *Zeptá se zvědavě*

Sám sis jí dal...*mrkla na něj* Spíš to vypadalo, jako bys dával odměnu ty mně. *nervózně se zasmála*

"Já jsem si ji zkrátka vzal." *Usměje se.* "Ale pokud chceš odměnu taky.. tak..." *Políbí ji znovu*

*pohladila ho po tváři* tak po tomhle tě ale nespustím z očí. *ušklíbla se*

"V to doufám." *Usměje se a prohrábne ji vlasy*

Jak dlouho...Jak dlouho už to trvá? Myslím...Tvou lásku ke mně. *zeptala se nervózně a musela na chvilku uhnout pohledem*