Chata na okraji okresu (Majitel: Eleria de Shi'-Tsuki)

*během hraní se trošku pousmála nad tím, že do toho něco přidal, něco, co v originálu nezaznělo, přitom to ale opravdu neznělo špatně* Improvizace? *proběhlo jí hlavou a s úžasem dál poslouchala, co to tam tvoří. Nakonec dohrála písničku, chvilku ještě nechala prsty položené na klávesách, pak se ale zvedla a její úsměv se při pohledu na něj trošku rozšířil* Pěkné, vážně... Překvapilo mě, že jsi v takové chvíli ještě k tomu zpěvu byl schopen improvizovat, za to vážně máš plusové body... No, chvilkama ses pokoušel o takový ten chraplák, zatím to možná nechme, i když to nebylo úplně špatné, něco takového chce prostě cvik, pokud to tedy nemáš v krvi, takže to ještě potrénovat, pokud to chceš dělat, no, možná by to nebylo od věci. Snad každý tón jsi trefil dobře, žádné vyloženě falešné, něčeho takového jsem si vážně nevšimla, což mě jen příjemně překvapilo. *odpověděla mu s úsměvem, no, doufala, že bude moct kritizovat více, ale opravdu si šplhl tím sólíčkem*

Jen jsem si trochu oddechl a vyslechl jsem si všechno, co říkala ohledně mého zpěvu. Čekal jsem, že ji tak trochu potěší to, že jsem byl schopen zaimprovizovat i v takovéto situaci, ale i tak mě to svým způsobem překvapilo. Každopádně se mi podařilo ji překazit tu kritiku, kterou měla určitě připravenou, což mě potěšilo a oživilo to mé ego. Dobrá, beru na vědomí. Odpověděl jsem ji s úsměvem, přičemž jsem odložil kytaru vedle sebe.  Trochu pohodlněji jsem se opřel a s úsměvem jsem si ji prohlížel. Takže? Jak zní tvůj verdikt, pokud se tě můžu zeptat už teď? Zeptal jsem se pobaveně a díval jsem se na ni přitom takovým pronikavým pohledem.

*pobaveně si ho prohlédla, když se takhle zeptal, chvilku neodpovídala, vzala tu kytaru a opět jí dala do pouzdra, aby se na ní neprášilo, pak jí položila na její původní místo - přeci jen nepředpokládala, že v nejbližších minutách bude kytara potřeba* Vážně se ptáš? *zeptala se ho s náznakem smíchu* Když si to shrneme. Předvedl jsi toho opravdu dost, překvapil jsi, přijdeš mi celkem přizpůsobivý, co se týče stylu hudby, takže až na tebe vybafnu s něčím novým, nejspíš se nesebereš a neutečeš, že? Tvé hraní je výborné a zpěv také není vůbec špatný, takže tě samozřejmě beru. *vysvětlila s úsměvem. I kdyby zpíval o něco hůř, ale zaimprovizoval tímhle způsobem a alespoň to zkusil, i tak by ho nejspíš brala, protože přeci jen, to je věc, která jde doladit, ale improvizaci nikoho nikdo nenaučí, to ten člověk musí mít alespoň trošku v krvi, anebo prostě pořádně zamakat, je tu více možností, ale opravdu ji svým výkonem přesvědčil více než dostatečně*

Jen jsem s úsměvem přikývl, přičemž jsem ji sledoval. Takže budu hrát v kapele - Hurá. Proběhlo mi hlavou, přičemž jsem ale nedal nic najevo. Nadšení v té myšlence byl silný sarkasmus, jelikož jsem nikdy neměl zájem o vstup do kapely. Ani jsem sám nevěděl, co to do mě vjelo, když jsem ji nabídl takovou pomoc - Ani tak nešlo o ty peníze, jako o mou osobní účast. Nikdy jsem nejevil jakýkoliv zájem o takovéto věci, ale teď to bylo z tak trochu jiného důvodu. Přece jenom jsem to dělal, abych se ukázal "V lepším světle", jelikož jsem nikdy neměl příležitost na někoho vyvinout první dojem z úplně čistého štítu, vždy byl ovlivněn mou popularitou, a to hlavně mezi dívkami, tudíž jsem tohle bral jako takovou výzvu a můj mozek už instinktivně vycítil v kapele příležitost se s Elerí nějakým způsobem sblížit. Nakonec jsem jen zvedl ruce nad hlavu a tleskl jsem, poté jsem ruce opět spustil dolů. Dobrá! Takže to by byla moje zkouška do kapely, co teď? Mám už jít, nebo... Zeptal jsem se s úsměvem, přičemž jsem si opřel ruce o kolena, jako kdybych se chystal zvednout.

*překvapeně zamrkala, co tímhle zase myslel? Chtěl tu zůstat déle? Měla takovou trošku provokativní náladu, takže co si trošku rýpnout? V tom případě by ale nevěděla, jak bude vůbec Saiichi reagovat, přeci jen ho neznala tak moc, ani netušila, co se mu tak motá hlavou, ani trošku, nevěděla, jestli je tohle jeho chování prostě takové, protože takový je, anebo to dělá z jiného důvodu, byl zvláštní, což byl možná důvod, proč byla trošku méně důvěřivá a chtěla si co nejvíce ověřit, jak on to vlastně má, jak bude reagovat na různé situace, i když se to tak možná nemuselo na první pohled zdát, což byl účel, tak si to ověřovala každou chvilku, kdy se to jen trošku hodilo.* Už chceš jít? *v tuhle dobu ho prostě nemohla vyhodit, když se zeptal takhle, bylo by to opravdu blbé, navíc doopravdy tak úplně nechtěla, neměla problém s takovou společností* Tak samozřejmě můžeme ještě dělat něco jiného... *zamumlala směrem k němu s úsměvem*

Jen jsem se zachechtal a zůstal jsem sedět přesně tak, jak jsem byl, aniž bych se pohnul. Zajímalo mě, co tímto sleduje, ale už na pohled mi bylo tak trochu jasné, že to, co jakožto puberťák vidím za její poslední větou není myšleno tak úplně vážně, možná to tam ona nevidí, to už je ale jedno. Každopádně pokud je to provokace, rád ji to oplatím. Ano? Co přesně máš na mysli? Zeptal jsem se stejně tichým tónem, jakým mluvila ona, přičemž jsem se trochu pokřiveně usmíval. Zajímalo mě, jak naopak bude ona reagovat, jelikož mě napadlo, jestli si mě prostě nechce vyzkoušet.

*chvilku si ho prohlížela, než jí došlo, co tím sleduje. Malinko se zašklebila a uhnula pohledem, vážně si uvědomila, že to, co řekla, mohlo vyznít poněkud zvláštně, ale taková už ona byla - dříve mluvila než přemýšlela, myšlení přicházelo až potom, většinou, takže se jí tohle občas prostě stalo. Tentokrát tedy opravdu nešlo o zkoušku, výjimečně* Ehm, no... *začala trošku rozpačitě a podívala se na něj* Cokoliv... *zamumlala, ale opět by si nejraději dala imaginární facku, protože prostě kecala nesmysly. Dostal ji do takové svízelné situace, ze které se ne a ne vymotat, což ji opravdu dost deprimovalo a prostě ji to vyvedlo z míry*

Jen jsem zaklonil hlavu a hlasitě jsem se zasmál, jelikož mi došlo, že to tak opravdu nemyslela a pokud ano, tak nečekala takovouto reakci. Neboj se, ve vší počestnosti. Řekl jsem, jelikož jsem neměl v plánu pokoušet se o nějaké zneužití situace, raději si ještě počkám na lepší příležitost. Jen jsem se pomalu zvedl a stále jsem ji s úsměvem sledoval. Nuže dobrá, nebudu tady dál dělat dusno. Řekl jsem, přičemž jsem se pomalu otočil a vyšel jsem z místnosti, ale v chodbě jsem se ještě na chvíli zastavil u dveří, abych se mohl obout.

*překvapeně zamrkala, když řekl to, co řekl* Nedě-...*zadrhla se, když odešel do chodby, přitom pomalu a nejistě přišla za ním. Nechtěla ho tu zdržovat, pokud chtěl jít, ale... No, teď už to bylo přeci jen jedno. Opět se zarazila nad tím: "ve vší počestnosti". Kde to vzal? Řekl to minimálně potřetí, což bylo zvláštní, ale mohlo to být takovou jeho hláškou, no, nejspíš bylo.* Ehm... Pokud chceš odejít, bránit ti samozřejmě nebudu, ale... Uvidíme se ve škole? *zeptala se ho trošku nejistě, ale přitom s úsměvem.*

Jen jsem se trochu zarazil a opět jsem se narovnal, když řekla to co řekla. Klidně bych se nechal, kdyby jsi mi chtěla bránit. Řekl jsem pobaveně, přičemž jsem se ji zadíval do očí, ale po chvíli jsem se malinko zasmál. Upřímně by mi opravdu nevadilo, zdržet se tady ještě o něco déle, ale to záleželo jen na ní, jelikož jsem se nechtěl vnucovat ani nic takového. Po její narážce na školu jsem jeden z pramenů vlasů, který ji padal do očí stiskl ve dvou prstech a zasunul jsem ho za její ucho, což mohlo vypadat zvláštně, ale byl to spíš takový sebejistý tik. Ve škole si tě někde už najdu. Řekl jsem s úsměvem a zůstal jsem v chodbě stát tak jak jsem byl.

*trošku se pousmála při té jeho odpovědi, to jí stačilo k jistotě. Vytáhla svůj mobil a trošku tázavě se na něj podívala* Chceš mé číslo? *zeptala se ho nakonec, aby přeci jen na něj měla alespoň nějaký kontakt, anebo on na ni, kdyby se náhodou třeba v té škole nepotkali, i když zas tak moc lidí tam nechodilo, takže to by se stát nemělo, ale jistota je přeci jen jistota, nechtěla riskovat.* Samozřejmě, že ti ještě bránit můžu, ale pokud mi slíbíš, že se setkáme ve škole, můžeme se vidět hned zítra. *dodala s úsměvem a jen si ho prohlédla*

Jen jsem se pousmál a také jsem vytáhl svůj mobil, přičemž jsem ji zaujatě pozoroval. Možná ta kapela byla vcelku dobrý nápad. Tak povídej. Pobídl jsem ji nejdříve a poté jsem zareagoval na její další odpověď, která mě svým způsobem potěšila. No já nevím. Samozřejmě bych souhlasil spíš s obojím zároveň, ale setkání ve škole ti můžu slíbit i tak. Pokud nenajdu já tebe, tak se rozhlížej po černovlasém stožáru v saku. Odpověděl jsem a trochu jsem se zasmál, jelikož jsem tím narazil na mou výšku, která o dost přesahovala výšku většiny kluků, navíc když už by si všimla někoho kdo výškově vyčnívá z davu, neměla by mít problém mě poznat.

*pousmála se a v mobilu našla své číslo, protože přeci jen si ho nepamatovala jako většina lidí. Nakonec mu ho nadiktovala* Uhm... Máš to? *zeptala se ho s úsměvem, ale potom se zasmála tomu, co řekl* Doobře, myslím, že tebe nepřehlédnu, i když já jsem nejspíš dost nenápadná, naopak nejspíš menší než většina mých spolužáků. *dodala s takovým trošku úšklebkem. On jí opravdu přišel vysoký, ale spíš to bylo oproti ní, přitom proti ní byli vysocí snad skoro všichni, takže nemělo smysl uvažovat nad tím, že by byl nějak vyšší, i když podle toho, co říkal, tak nejspíš byl*

Jen jsem přikývl, když se mě zeptala, přičemž jsem si její číslo uložil jak do mobilu, tak do paměti. Vždy jedno důležité číslo vytlačilo druhé a zůstalo v mé paměti po boku mého vlastního čísla - Tentokrát to bylo to její. Tak se tedy uvidíme ve škole. Zamumlal jsem a otočil jsem se, přičemž jsem otevřel dveře a vyšel jsem ven. Sáhl jsem do kapsy pro klíčky od auta, které jsem vytáhl a auto jsem dálkovým odemykáním odemkl.

*na chvilku se zarazila. Co teď? Nechtěla ho nechat jít, jen se tvářil tak, že chce, ale jeho poslední věta tak úplně nevyzněla, takže zaváhala.* Počkej! *vykřikla a ještě chytila jeho zápěstí, potom jí ale hned stáhla a zatvářila se dost rozpačitě, přičemž chvilku byla ticho, neměla teď jak odůvodnit to, že ho vlastně zarazila, že to udělala až teď, ale jeho společnost jí prostě a jednoduše byla příjemná* Nezůstaneš tu ještě chvilku? *naprosto instinktivně přitom nasadila takový roztomilý psí očka, jako by se ho snažila přemluvit.*

Zarazil jsem se, když mě chytla za zápěstí a upřímně mě to i překvapilo - V dobrém slova smyslu. Nakonec to vypadalo, že se ta kapela vyplatila. S úsměvem jsem se na ni otočil a s pozvednutým jedním obočím jsem se na ni pronikavě podíval. Zajímalo mě, kolik lidí už se pod tímto pohledem rozpustilo. Určitě jich bylo dost, ale zatím to nevypadalo, že bych k nim patřil, i když vypadala opravdu roztomile. Pokud mi teda chceš tak neúprosně bránit v odchodu, tak jak jsem říkal, podvolím se. Odpověděl jsem ji a trochu jsem se zachechtal, přičemž jsem vstoupil zpátky dovnitř za ní.

*počkala, než opět zavře auto, přeci jen, aby ho někdo neukradl, což bylo u takového luxusu dost pravděpodobné, a pak jen zavřela dveře, když vstoupil opět dovnitř, i když vlastně netušila, jak dlouho chce, anebo spíš jak dlouho ještě hodlá zůstat* Tákže, pokud chceš, můžeš mi třeba ještě něco zahrát, zazpívat... *řekla s úsměvem* Anebo něco jiného, to už je na tobě, i když tu nejspíš nemám takový luxus jako u rodičů, anebo jaký máš ty doma... *zamumlala, a pak si vzpomněla, že mu vlastně o svých rodičích nic neřekla, ale nechala to už být.*

Docela mě v její větě zaujalo to u rodičů, ale nechal jsem to plavat, jelikož to nebyla asi ta správná chvíle k tomu řešit něco takového. Jen jsem s úsměvem přikývl a opět jsem si vyzul boty.Rád ti ještě něco zahraju, ale zatím mě napadá jen jedna věc, je to spíš taková hudba pro zábavu, kterou mě naučil můj irský strýc. Navrhl jsem s nevinným úsměvem na tváři, přičemž jsem čekal, co na to ona. Vlastně jsem se tím chtěl i předvést, jelikož jak strýc říkal, když mě učil, je to taková "Machrovací hudba".

*překvapeně zamrkala, ale pousmála se, když zaslechla "irský". Měla třeba ráda irské tance, takže pokud by to bylo něco v tom stylu, bylo by to nejspíš opravdu super, i když netušila, co tím myslí. Irská hudba svým způsobem byla dost zábavná, ale kdoví, třeba myslel něco jiného, co ji ale v tuhle chvilku nenapadlo. Teď zalitovala, že tu kytaru zandala, takže jí opět vytáhla z obalu a s očekáváním se na něj podívala, přičemž se posadila ke klávesám, kdyby se náhodou chtěla přidat, kdyby šlo o irskou hudbu třeba* To zní zajímavě. *dodala s úsměvem*

Opět jsem se posadil na stejné místo, kde jsem seděl předtím a uchopil jsem kytaru. Snad mi z tohoto zase nezrudnou prsty, jako obvykle. Řekl jsem a zasmál jsem se. Nejdříve jsem jen tak cvičně zahrál na pár strun a pak jsem se zeširoka usmál, přičemž jsem začal hrát. (https://www.youtube.com/watch?v=lIx-VmVf5ps). Celou dobu, co jsem hrál, jsem se zeširoka usmíval, jelikož mě opravdu bavilo hrát něco takového a to i když jsem byl třeba sám. Vžil jsem se do rytmu hudby a vyžíval jsem se v tom co hraju.

*trošku se zasmála té jeho poznámce, ale když začal hrát, uvědomila si, že žádné klávesy navíc nejsou potřeba, spíš by překazily to, co on hrál. To, co hrál teď, bylo ještě lepší, daleko lepší, než to, co předvedl předtím. Takže se jen otočila směrem k němu a užasle ho pozorovala, přičemž se někde v půlce zvedla a posadila se k němu, přičemž jeho prsty pozorovala zblízka. Takhle na tu kytaru vážně neuměla, tohle už bylo něco, čím se mohl vážně někde chlubit. Jakmile začal s tím lehkým ťukáním na kytaru, její úsměv se jen rozšířil. V hlavě viděla tanečníky, co tancují step, bylo to přesné, do rytmu, opravdu to musel cítit, jinak to nebylo možné, prostě nebylo... Vážně se té kytaře musel věnovat dost dlouho, protože tohle dle jejího názoru byl dost extrém*

Když jsem se blížil ke konci mého hraní, jen jsem protáhl poslední tóny a poté jsem jen nechal své prsty volně položené na kytaře. Trochu jsem se zachechtal a můj úsměv se jen rozšířil. Tak tohle bylo Irsko. Zamumlal jsem a podíval jsem se na Eli, teď už sedící vedle mě, přičemž jsem trochu pozvedl svou ruku a prohlédl jsem si své prsty. Hmmm... Ani nezrudly, bohudík. Řekl jsem pobaveně. Zajímalo mě, co si o tom asi myslí, i když podle mě jsem to snad lépe zahrát nemohl. Já jsem si osobně Irskou hudbu užíval, jelikož byla zábava tohle hrát a navíc jsem se mohl cítit jako někdo, kdo skutečně umí hrát na akustickou kytaru.

*její oči trošku zajiskřily, když dohrál* Nepřestáváš mě překvapovat, vážně... *uznala s úsměvem a podívala se na tu kytaru. Tohle by nikdy nezahrála, tak na tom prostě nebyla - tohle chtělo dobrou techniku, kterou jaksi postrádala, protože až tak netrénovala, navíc těch nástrojů vážně měla více. Pocítila takové slabší bodnutí - bylo to snad tím, že byl o tolik lepší než ona? Byla z toho deprimovaná? Doopravdy jí to ale dost bavilo, bylo to prostě zábavné* Miluji Irsko... *zamumlala a hlavou se zapřela o pohovku, přitom spokojeně přivřela oči. Ještě, že mu do toho nezasáhla, jinak by mu to ještě zkazila*

Kytaru jsem odložil vedle sebe a spokojeně jsem se podíval na Eli. Tohle mi dokázalo zvednout sebevědomí, které už tak bylo dosti nechutné. Jo, Irsko je úžasná země. Někdy bych měl navštívit svého strýce v Irsku. Řekl jsem zamyšleně, přičemž mě ale něco napadlo. Otočil jsem se na Eli a s úsměvem jsem se ji zeptal. Co kdyby jsi v létě letěla do Irska společně se mnou? Řekl jsem to takovým tichým, pobaveným tónem. Přece jenom pokud tak zbožňovala Irskou hudbu a Irsko obecně, nebyl důvod ji tohle nenabídnout. Navíc bylo ještě dost času, než se tam vůbec dostanu, takže nebylo kam spěchat, ale i tak jsem se ji chtěl zeptat už teď, jen tak orientačně.

Cože...? *zeptala se jen tak, aby si spíš prodloužila čas na rozmyšlenou - tohle ji vážně nenapadlo, nečekala, že se jí zeptá na něco takového... Měl pravdu, milovala Irsko, Irskou hudbu, celkově vše, co se ho týká, to mohlo být zajímavé.* J-já nevím... Můžu? *zeptala se trošku nejistě, protože stále nevěřila tomu, co jí navrhl, nakonec ale usoudila, že si nejspíš legraci prostě nedělá* No, pokud můžu... A pokud to můžu kdykoliv odmítnout, proč ne? *odpověděla s úsměvem, ale stále takovým dost obdivným, opět jí dal příležitost se divit, proč to vlastně dělá*