Most

Ukázal som obomi rukami, na ktorých som mal palce hore keďže to bolo naozaj boží. Nakoniec som sa ale ako tak dotrepal hore a na tvári som mal zničujúci výraz. "Teraz ... to chce ísť niekam rýchlo do tepla....ale rýchlo." Zdrcujúce na tom bolo že sme boli na motorke čo sa mi úplne vyfúklo z hlavy.

"Môžeme.... ísť k tebe.... Ale máme len moju motorku.... Riskneme to?" spýtala som sa ho z drkotajúcimi zubami.

"Určite hlavne poďme." Povedal som už presvedčene a rýchlo som pobalil čo sa dalo a zamieril som na motorku aby sme sa čo najrýchlejšie dostali do tepla.

"Dobre." povedala som, naskočila na motorku a vyrazila ku Kazumovy domov.

E-ehh promiň Anne ale musím odejít. Uteču rychle pryč.

*Přijedu s Mizuri k mostu, zastavím a vystoupím z auta, obejdu ho a otevřu dveře pomůžu Mizuri vystoupit, zamknu auto a vedu ji směrem přes most, dojdeme k malému ranči, kde už vidím toho muže co jsem hledal*"Prosím zůstaň tady chvíly, jen něco zařídím a hned jsem u tebe"*usměji se pustím jení ruku a dojdu k tomu muži, chvíly s ním mluvím potom mu podám peníze a jdu zpátky k Mizuri.*"Tak pojď prosím se mnou něco jsem pro tebe přichystal takové malé překvapení"*řeknu záhadným hlasem*

*Netuším kam ma to zaviedol..Keďže mu verím,tak sa nechám viesť,pričom nemám strach ani pochybnosti,čo by väčšinou ľudia mali mať.Naivita je pekná vec...Občas aj nebezpečná.Keď povie,že mám počkať,tak len s úsmevom prikývnem a ostanem stáť na mieste.Po chvíli si začnem hmkať akúsi melódiu a zároveň sa pohybujem zo strany na stranu v jej rytme.*,,Um...Tak prekvapenie?..Mám sa báť?"*spýtam sa so smiechom.Nemyslím to však vážne...Aj keď...Možno trochu.Ale zvedavosť a strach sú bežná vec.*

"No měla by jsi se bát jsi s neznámým chlapem na neznámém místě a nikdo neví kde jsi"*řeknu a zasměji se* "Ne se mnou se bát nemusíš jsi moc krásná na to abych ti ublížil"*řeknu a jen trochu se usměji. Chytím Mizuri za ruku a pomalým krokem jdeme směrem ke stájím. Dojdeme ke stájím a začnu je s Mizuri pomalu procházet. Dovedu ji k jednomu koni a u něj se zastavím myslím, že tenhle by se ti mohl líbit, je to bělouš, tak trochu připomíná jednorožce.*"Chceš jet se sedlem nebo bez něj krásko?"*usměji se a přiložím Mizurinu ruku tak, aby byla na hřívě toho bělouše* "Neboj se ho, nekousne tě, je to hodný kůň."*řeknu a usměji se*

,,Hm..Vážne,ale ja sa akosi nebojím."*poviem so smiechom,pričom mám na chvíľu na tvári hrané zamyslenie.*,,A presne to by povedal niekto,kto by mi chcel ubližiť."*pritakám vážnym tónom,lenže je to len žart.Dobre viem,že by mi neublížil.Plus pre mňa nebol neznámy,keďže v podstate všetko potrebné o ňom už viem.Nechám sa viesť,pričom sa podľa sluchu snažím určiť približné prostredie.Počujem erdžanie koňov a tak sa pousmejem.*,,Poďme bez sedla."*poviem veselo.Áno,my..Keďže sama by som sa na ňom neudržala,čo znamená,že musí ísť so mnou.Takže sedlo teda asi nepotrebujeme.Trošku sa zľaknem,keď priloží moju ruku k jeho krive.Potom sa však len pousmejem a "jednorožca"(tak si ho nazval ty ) pohladím.*

"No dobře bez sedla, ale slib mi, že se mě budeš pevně držet nechci, aby se ti něco nestalo slíbíš mi to?"*řeknu s úsměvem a pomalu začnu otevírat box, vyvedu koně a hodím přes něj postroj, vysadím Mizuri na koně a opatrně na něj nasednu*"Chyť se mě"*řeknu a usměji se na Mizuri chytím koně za uzdu a pomalým klusem odjíždíme*"Tak kam to bude princezno?"*usměji se a pohladím koně po hřívě*"Doufám, že nebudeš zlobit koníčku"*pošeptám ji do ucha a dám jí cukřík*

,,Sľubujem."*poviem vážne,pričom ešte aj zdvihnem ruku na znak sľubu,tak ako som to robievala,keď som bola malá.Trošku odstúpim,keď otvorí box a čakám.Pravdupovediac..nikdy som na koňoch nejazdila,keďže to je zrejme nebezpečné a ja som mala zranenia ako tabu.Príde mi celkom prekvapujúce,že ma vysadil s takou ľahkosťou a možno je to na mne trošku vidno.*,,Um.."*prikývnem,príčom ho objímem pevne okolo pásu a opriem sa oňho..Respektíve hlavu o jeho chrbát.*,,Od krásky k princeznej?"*zasmejem sa pobavene.*,,Akosi rýchlo z´´iskavam tie povýšenia,nie?"*spýtam podpichovačne.*

"Jsem rád, že jsi my to slíbila, vážně nechci, aby se ti něco stalo"*řeknu a otočím se, když mě Mizuri obejme usměji se na ni*"Ano teď jsi princezna, protože jedeš na koni, ale jestli chceš budu ti zase říkat krásko"*dořeknu a zasměji se*"No když jsi krásná tak jde všechno snáz ne?"*znovu se zasměji a vážně se na ni podívám*"Ale pořád jsi mi neodpověděla na otázku kam chceš jet"*řeknu a hned potom se usměji a pevně se chytím uzdu*

,Hai,hai...Veď sa ťa pevne držím,nie?"*poviem rečnícku otázku so smiechom.Naozaj mi nehrozil pád a tým som si istá,čo sa nestáva často,keďže všetko sa môže vždy nečakane zmeniť.*,,Hovor mi ako chceš...Aj tak sa mi nepodarí ti to vyhovoriť."*zasmejem sa.Bola to však pravda.Nech si tvrdím,čo len chcem,on si bude stáť za svojím.Aspoň doteraz to tak bolo a tak na mňa vlastne aj pôsobí.Tým mi však imponuje.Nemám rada alebo skôr sú mi nesympatický ľudia,ktorí vedia len hlúpo prikyvovať,keďže nemajú svoj vlastný názor a tak sa radšej postavia za chrbát niekoho iného...Možno to odo mňa však znie divne.*,,Um..odpovedala by som ti,lenže netuším,kde sme.Takže ti ani nemôžem povedať kam chcem ísť."*zasmejem sa neisto.*,,Ale ak to chceš naozaj vedieť,tak do tej krajiny zázrakov."*poviem pobavene,pričom trošku povolím stisk objatia a snažím sa zistiť ako vônie,pretože každý jedinec má svoju špecifickú vôňu.Keď už som tak blízko,tak to treba využiť.*

"Do krajiny zázraků, ale já tu cestu neznám, budeš mě muset vést."*řeknu s úsměvem a otočím se na Mizuri, a usměji se, potom si všimnu, že trochu povolila stisk, a potom se zhluboka nadechne, asi chce zjistit jak voním řeknu si pro sebe a jen se usměji, otočím se zpět a pobídnu koně k tomu, aby jsme jeli cvalem, myslím že se jí nebude líbit, jak jí ten vítr rozhází vlasy, ale co už člověk nadělá, jízda na koni má své plusy i mínusy*

,,Nie?..V tom prípade.."*poviem s hraným prekvapením.Potom sa posadím vzpriamene,tak aby som nemala pred svojou tvárou len jeho chrbát.*,,Stačí zastaviť a nájsť bieleho králika,ktorý ide do nory...Tak ako Alica ho potom musíme sledovať."*poviem veselo so smiechom,pričom cítim vo svojich vlasoch vietor.Je to taký zvláštne príjemný pocit,pri ktorom sa pousmejem.Ono to není tak,že by mi vadilo mať rozcuchané vlasy...Len mám vo zvyku vlasy uhladiť,keď mi ich niekto rozcuchá.Teraz ich však uhladiť nemôžem,keďže by som spadla.Privriem oči a užívam si teplý vietor.Potom sa zhlboka nadýchnem a pousmejem sa.*,,Naozaj mi nepovieš,čo je to štastie,čo si už našiel?"*zamumlem..Teda v podstate pošepkám do jeho uška,takže môže cítiť môj teplý dych a výrazne počuť zvedavosť.*

*Když mi řekne tuhle věc jen se pousměji*"Takže ty chceš zastavit tobě se ta jízda na koni nelíbí, ale kdyby jsme zastavily tak by jsi toho králíka musela hledat sama, mě by se určitě bál"*Zasměji se a u lesa pobídnu koně k tomu, aby zastavil sesednu a pomůžu Mizuri seskočit*"Tak jsme u lesa můžeš jít hledat toho svého králíka"*Zasměji se a přivážu koně ke stromu.*

,,Netvrdím,že sa mi jazda na koni nepáči....To ty si sa pýtal ako nájsť krajinu zázrakov."*opravím ho,keďže som nič také nepovedala a ani nenaznačnačila.*,,A nechápem,prečo by sa ťa mal báť."*dodám nechápavo a dám to najavo aj tvárou,čiže nechápavým výrazom.Potom s jeho pomocou zoskočím a trošku sa pri dopade zapotácam.Nakoniec sa však udržím na nohách.Zacítim vôňu hliny a stromov,tajže to,že sme pri lese viem ešte pretým než mi to oznámi.Trošku mi vadí,že mi nechce odpovedať na tú otázku,takže sa už nepýtam.Asi mi to neche povedať.*,,Mám ísť hladať bielho králika sama?"*udivene zaklipkám očami.Znie to akoby sa ma chcel zbaviť,ale to nevnímam.*,,Fajn.."*Otočím sa teda smerom k lesu a začnem šmátrať pred sebou rukami a pomaly našlapujem.*,,Haló...Pán Králik."*poviem hlasnejšie a zasmejem sa nad sebou.*

"No vyznělo to jako by se ti to nelíbilo"*řeknu a usměji se*"V autě jsi řekla, že k tomu postačí jednorožec a toho jsem ti sehnal" řeknu a zasměji se, vzpomněl jsem si na tu otázku a trochu jsem se zaksichtil*"Už jsem ti po několikáté řekl, že takhle to ze mě nevytáhneš buď na to budeš muset přijít, nebo to ze mě dostat jiným způsobem"*řeknu a zasměji se*"No měla by jsi jak už jsem řekl mě by se asi bál"*usměji se a opatrně, tak aby mě neslyšela jdu za ní a kontroluji, kdyby náhodou padala*

,Nene...Ty si povedal,že stačí jednorožec."*opravím ho so smiechom,keďže to tak bolo.Ja som len povedala,že chcem ísť do krajiny zázrakov a to tiež len tak z rozmaru.Jednoducho prvá vec,čo mi napadla.Stále nechápem prečo by som to z neho mala ťahať.Predsa len som iba zvedavá a tá informácia by ma nijak neovplyvnila.Teda aspoň si to myslím.Mohla by som navrhnúť výmenný obchod,ale príde mi to také čudné.Keď len súhlasila,že by som mala ísť sama,tak sa zatvárim zranene a idem ďalej.Po chvíli však počujem za sebou kroky a šuchot.*,,Nepovedal si,že mám ísť hľadať bieleho králika sama?"*poviem podpichovačne,pričom sa otočím smerom k nemu.*

*Pomalu za ní jdu, ale potom si mě všimne, usměji se skloním se a změním hlas*"To jsem já bílý králík" *usměji se a chytím tě za tvou ruku pomalu tě táhnu směrem hlouběji do lesa.*"Tak jsme tady"*zastavím se u jedné králičí nory a usměji se*"Myslím si, že tohle je to co jsi hledala"

,Ach..Naozaj?"*poviem prekvapene,pričom dám ruky pred ústa a nahodím udivený výraz.Len tak zo žartu.Dobre viem,že je to on..Teda aspoň myslím.Istá si tým nemôžem byť,ale radšej to v hlave nerozoberám.*,,Eh?"*zaklipkám nechápavo očami,keď ma chytí za ruku.Vtedy si však uvedomím,že sa nemýlim a,že to je Rai.Idem teda za ním,pričom sa snažím nezakopnúť.*,,A si si istý,že je to nora bieleho králika vo vestičke s hodinkami?"*spýtam sa so smiechom,ktorý nie je veľmi hlasný,keďže sme v lese a ja nechcem plašiť zver.Ako viem,že sme pri nore?..Tak..Nie som si istá,ale predpokladám,keďže ju hľadáme.*,,Ktorý vykrikuje-Ach,ako je neskoro!Ako je neskoro!"*dodám a snažím sa napodobniť zúfalý tón.*

*V hlavě mi proběhne, že si to musela uvědomit*"No dobře jsem to já"*řeknu a usměji se a pomalu se k ní přiblížím a letmo ji políbím*"Už ti konečně můžu říct odpověď na tu tvou otázku, to štěstí jsi ty"*řeknu, usměji se a zadívám se jí do očí*

*Práve som sa nskláňala nad norou a kričala do nej ako Alica.Bolo to dosť detinské,takže sa aj zasmejem.Potom sa otočím,že chcem niečo povedať,keď ma pobozká.Naozaj som to nečakala,ale nemôžem ani povedať,že by sa mi to priečilo.Jednoducho sm nevedela,čo si mám myslieť.*,,Ja-..um..."*kokcem.Potovrím ústočká,ale ostávam ticho.Neviem,čo mu na to povedať.Moje líce však zrúžovejú.Cítim,že sa mi díva do očí,lenže jediné,čo môže vidieť je sklený pohľad bez náznaku ničoho.Sklopím hlavu tak,aby mi vlasy zakryli tvár.Naozaj neviem ako na to mám reagovať.Pocity vo mne sú rozvírené a ja si ich neviem utriediť...Alebo skôr preto,že mi stále v hlave znie to,čo povedal.*

*Všimnu si, že zčervenala a chtěla něco povědět, ale jen se zakoktala*"Nemusíš se bát, ani stydět krásko"*řeknu s úsměvem a chytím ji za bradu, natočím ji k sobě odhrnu jí vlasy z tváře a znovu teď už déle ji líbám*

*Na tvári mám akýsi neidentifikovateľný výraz,ale dá sa nazvať aj prekvapeným.Najprv len tak stojím..Premýšlam či ho mám odstrčiť.Napokon bozk však oplatím,pričom dám ruky okolo jeho krku a zájdem mu prstami do vlasov.Musím sa však,samozrejme, trošku postaviť na špičky,keďže je o niečo dosť vyšší.Avšak stále neviem,čo si o tom myslieť.Predsa len ma nepozná..Vlastne pozná ozaj krátku dobe a už tvrdí,že som jeho štastie?..Je to také...zvláštné...Snažím sa nad tým nezamýšlať a vďaka rozvíreným pocitom,ktoré vo mne lietajú,to nie je vôbec ťažké.*