Rodinná vila Nagatsuki

Máš pravdu, to je dost pravděpodobné, ale i tak si myslím, že je to nejspíš kombinace obojího - to už mi nevymluvíš. *řekla s menším provokativním úsměvem a v tu chvilku se její prsty zamotaly do jeho vlasů a její oči vpily do těch jeho* Hmm? Tak v tom případě nic - stejně sis svou odměnu za tohle všechno vzal nakonec sám, bez jakéhokoli svolení... A já tě tu mám ještě litovat? Tse. *zašeptala, pokrčila rameny, ale pak se trošku zasmála* Ooou, promiň. *zamumlala nakonec a přejela dlaní po jeho hrudi, jako by mu chtěla pohladit srdce* Už je to lepší? *špitla pobaveným tónem*

Trochu jsem se zasmál, když se mnou takto vynuceně souhlasila, i když jen napůl. Nechtěl jsem ji vymlouvat, že je zakletá, pokud ji takový pocit pomáhá v noci usnout, neměl jsem s tím problém. Když se ji ale tak zamotala ruka do mých vlasů, automaticky jsem ji k sobě pevněji přitiskl, jako kdyby to byl naprosto nepodmíněný reflex. Jinak bych žádnou odměnu nedostal, zahnala jsi mě do kouta. Bránil jsem se pobaveným tónem. Mmm... Nevím, pořád se cítím raněn. Zamumlal jsem se úsměvem.

*přitulila se k němu a jen zakroutila hlavou nad tím, co řekl* Já se ti už omlouvala, ale ty jsi taky provokatér, takže... Já se více méně bráním. *zdůvodnila takovým pobaveným tónem, ale když řekl, že se stále cítí raněn, jen se trošku odtáhla a zadívala se do těch jeho očí* N-nehraj to na mě... *špitla a trošku sklopila pohled. I když se takhle usmíval, i když to vlastně byla jen taková provokace, tahle slova v ní vzbuzovala něco jako lítost, ať už to říkal jakým chce tónem. Dlaní, kterou před chvilkou tak přejela po jeho tričku, tentokrát zajela pod něj a pohladila ho na stejném místě, trošku sebou ale přitom hrkla* Wow... *proběhlo jí hlavou, ale stále neměla odvahu se na něj podívat - tohle své chování mohla později aspoň svést na ty jeho provokace a na tu atmosféru tady kolem*

Trochu jsem se zasmál, přičemž jsem ale kroutil hlavou. Já se ti jen přizpůsobil, s provokacemi jsi začala ty. Odpověděl jsem ji obranným tónem. Překvapilo mě, že ta moje provokace na ni zapůsobila takhle, ale nestěžoval jsem si, i když se pod jejím chladným dotekem stáhl každý vypracovaný sval na mém břiše a hrudi stáhl. Mohla naprosto přesně cítit pravidelný tlukot mého srdce, jelikož mě tohle nijak nerozhodilo. Jako reakci se mé ruce také dostaly pod její tričko a začaly ji jemné hladit po zádech, nic jsem ale neřekl, jen jsem se i nadále usmíval.

Ále...Nene, ty provokuješ permanentně a ani o tom nevíš. *špitla pobaveně, ale pak zakroutila hlavou. Všimla si, že rytmus jeho srdce se nijak nezměnil, což ji dost rozhodilo, protože ona na tom nebyla podobně ani náhodou, ale tyhle "reakce" jeho těla dávala za vinu tomu, že přeci jen už byl zvyklý, měl hodně dívek, navíc tohle... Pro něj musel být slabý odvar, i tak by se ale cítila lépe, kdyby se někdy projevila jeho nervozita, ale on možná ten pojem ani neznal. Její dlaň se po chvilce přizpůsobila teplotě jeho těla, ale už s ní nijak nepohnula* Mmm... Stále se cítíš raněn? *zeptala se tak hraně starostlivým tónem*

Teď tě třeba neprovokuji. Použil jsem tuto situaci jako příklad, jako kdybych ji chtěl dokázat, že nejsem až takový provokatér, i když opak byl pravdou. Opravdu jsem nebyl nervózní, jelikož jsem byl na dívky zvyklý, což ona určitě dobře věděla a chápala to, u ní jsem ale jasně viděl nervozitu, která z ní vyzařovala jako reflektor. Když se mě takhle zeptala, naklonil jsem se blíž k jejím rtům, přičemž jsem se těsně před nimi ještě zastavil, abych mohl něco říct. Pomalu ten pocit polevuje. Řekl jsem s úsměvem, přičemž jsem už překonal i tu zbývající vzdálenost mezi našimi rty a začal jsem ji pomalu procítěně líbat.

*zavrtěla hlavou a trošku se zasmála* Ne, teď zrovna ne, právě teď si totiž hraješ na zlatíčko. *odpověděla trosku pobaveným tónem. Opravdu, i když ji takhle hladil po zádech, byla dost nervózní, když byl takhle blízko ní, navíc ta atmosféra to ještě celé prohlubovala. Navíc Eli, i když se to na první pohled nemuselo zdát, v sobě skrývala takovou tu stydlivější stránku, kterou se ale snažila zatlačovat do ústraní. To ale nešlo vždy, třeba v takových situacích ne. Když ji takhle začal líbat, tak nějak jí poskočilo srdce a ona spokojeně zavřela své oči a také se do toho vložila*

Trochu jsem se pousmál, když se neodtáhla. Na ten komentář o tom, že si hraju na zlatíčko, jsem ji neodpověděl, jelikož bych se kvůli tomu musel odtáhnout a to za to nestálo. Chvíli jsem pokračoval pořád stejně, než jsem si jazykem vyžádal přístup přes její rty. Zatím se mé ruce spokojily jen s pomalým hlazením přes její holé záda, tedy zatím, dokud měly takovou tu "zlatíčko náladu", jak by to asi nazvala Eli.

*na chvilku trošku zaváhala, když si všimla, že se jazykem snaží proniknout přes její rty. Na chvilku pootevřela oči, než je ale opět zavřela a své rty trošku povolila, aby se jazykem mohl dostat přes její rty. Ihned pak trošku nesměle zaměstnala jeho jazyk. Svou druhou volnou ruku také přesunula na jeho záda a jen pevně stiskla jeho tričko, jako by si ho nějakým způsobem chtěla přivlastňovat. Pokud je tohle černá magie, tak opravdu dost silná, to musela uznat*

Do polibků jsem se začínal zapojovat čím dál tím vášnivěji - To bylo tím, že jsem se přestával držet tak zpátky. Mé ruce se spustily trochu níže, k jejím hýždím, které jsem jemně stiskl. Tak trochu jsem byl zvědavý, jak tohle prožívá, každopádně podle toho, jak stiskla mé tričko, jsem usoudil, že její pocity jsou jen kladné, jak by taky mohly být záporné, když jsem byl natolik zkušený na to, abych věděl jak postupovat v takovýchto situacích.

*do těch jeho polibků se přizpůsobivě zapojovala podobně, takže když si všimla, že je o něco vášnivější, ta její počáteční rozpačitost také trošku opadla a vášnivost vyšla navenek, když však své ruce takhle posunul trošku níž, opět trošku zrozpačitěla a svýma rukama mu poposunula ty jeho opět o trošku výš, přitom trošku pootevřela své oči a provokativně na něj mrkla, přeci jen už kvůli její hrdosti mu takhle rychle nemohla dovolit všechno, co chce*

Jen jsem nespokojeně zamručel, když takhle vrátila mé ruce opět nahoru, ale neodtahoval jsem se, naopak jsem se do polibků začal zapojovat ještě o něco agresivněji. Byl jsem spokojený s tím, jak se objevila u ní také nějaká vášeň, alespoň jsem si tím potvrdil to, jak na ní tato situace působí, což mě uklidnilo a dodalo mi to těch pár procent chybějící odvahy, kterou jsem u ostatních dívek nepostrádal, ale jako asi všechno, s Elerí to bylo jiné.

*očividně nebyl úplně spokojený s tím, co udělala, každopádně to bylo nezbytné, nesměla mu dát najevo, že mu dovolí naprosto všechno, to by totiž pak neměl už vůbec žádné zábrany, které nejspíš ale nebude mít ani tak, protože něco takového prostě jeho ego a arogance nedovolí. Ty jeho polibky ale byly natolik příjemné, že se jen zapojovala s tím, že se snažila přizpůsobit tomu jeho stylu a tempu. Tady byla vidět ta jeho zkušenost, kterou už za tu dobu nasbíral - to jí přeci jen vyhovovalo, to musela uznat. Vypadalo to tak, že totiž úplně přesně ví, co dělá*

Nepociťoval jsem již potřebu se až tak moc držet zpátky, takže jsem prostě nechal své instinkty, ať pracují za mě, já jsem se jen soustředil na ty polibky, kterými jsem obdarovával její rty.  Svým jazykem jsem přitom chvilkami kroužil kolem toho jejího, chvilkami jsem to vystřídal se synchronizovaným pohybem s jejím jazykem. Mé ruce přitom naprosto automaticky vyhrnuly její tričko a pokusily se ji svléknout - Sice to byl nepodmíněný reflex, ale nesnažil jsem se to zastavit.

*společně s těmi polibky s jí v těle rozproudila krev, přeci jen její srdce pracovalo na 120%, a tak bylo zřejmé, že pumpovalo více než obvykle. Její dech se zrychlil a ona sama také přestávala skrz ty polibky úplně přesně dělat to, co by dělala obvykle kdyby byla jak to říct... Úplně při smyslech. Saiichiho černá magie očividně také fungovala více než stroprocentně, jinak by se nejspíš nestalo to, že zvedla své ruce a nechala si sundat tričko bez jakéhokoli odporu*

Jen jsem se pousmál, když si nechala sundat tričko, ale jen tak, jak mi dovolily ty polibky. Svýma rukama jsem přitom začal přejíždět přes její holou kůži, jako kdybych si to vyloženě užíval. Nedalo by se říct, že by mě tato situace nechávala úplně chladným, to spíš naopak a také v opačném směru, než Eli, i když to vypadalo, že má černá magie úplně odbourala její nervozitu, což bylo jen dobře.

*její tváře opět jako obvykle zčervenaly - pokud si Saiichi myslel, že její nervozita je pryč, tak se pletl, protože to bylo spíš naopak, i když se snažila Eli co nejvíce svou rozpačitost kdykoli skrývat, takže je možné, že se jí to výjimečně podařilo, i když opět ne úplně. Měla pocit, jako by jí každou chvilku mělo srdce bouchnout, doslova ho cítila až v hlavě, jako by právě zaběhla maraton. Tohle její chování každopádně způsobila taková zvláštní euforie, kdy úplně nevěděla, co dělá a jen si užívala té Saiichiho blízkosti*

Ještě chvíli jsem si vychutnával její rty, než jsem se trošičku odtáhl, ale to jen proto, abych své polibky mohl přesunout k jejímu krku, přičemž po každém polibku zůstal malý neznatelný červený flíček. Na to, abych držel své ruce tak nějak zpátky, jsem neměl myšlenky, takže se o to staraly mé instinkty, což nebylo příliš dobře, jelikož první, co je v tuto chvíli napadlo bylo to, že se jedna ruka přesunula k jejím tříslům a rozepnula ji kalhoty, přičemž pomalu přejela přes její třísla dlaní. Až po chvíli mi došlo, že tímto si vysloužím další šrám na mém obličeji, ale zatím jsem to nechal tak - Dokud mi tu facku nedá, nebudu se stahovat zpátky.

*nadále si vychutnávala to, jak jí věnoval tu zvýšenou pozornost. Jakoby se probrala z toho pěkného snu až v době, kdy jí rozepnul kalhoty, to ji dost rozhodilo, takže jen otevřela své oči a trošku tak zbystřila, protože se cítila... Tak zvláštně nejistě a bezbranně, z druhé strany ale nechtěla, aby přestal, i když ho předtím zastavila, bylo to spíš proto, aby si nedělal nějaké přehnané nároky na její tělo než že by vyloženě nechtěla, aby pokračoval. Teď se jen rozhodnout, co vsadí raději. Saiichi si musel být dost dobře vědom, že opět riskuje svůj obličej, o to více nevěděla, jak má teď reagovat - také bylo možné, že prostě zkoušel její reakce* S-Saiichi... *špitla značně rozpačitě*

Jen jsem se zarazil, když takhle zašeptala mé jméno, ale svou ruku jsem nechal tam kde je, přičemž jsem ale zvedl hlavu. Gomen. Řekl jsem jen šeptem, přičemž už jsem svou ruku opět přesunul na její záda. Očividně tohle nechtěla a dále tlačit na pilu by nemělo smysl, i když jsem musel uznat, že mě to celkem iritovalo. Na mém výrazu jsem ale nedal nic najevo, i když jsem se necítil zrovna nejspokojeněji. Ať jsem se to snažil popřít jak jsem jen chtěl, ta primitivnější část mě toužila jen po jejím těle, bohužel v takovýchto situacích mě ta část ovládala, což bych měl asi změnit, jestli chci mít svůj obličej dále nepoškozený.

*překvapeně zamrkala, když se jí omluvil - moc dobře věděla, že tohle nemá ve zvyku, a tak mu jen s trošku omluvným pohledem opět dlaní přejela párkrát po hrudi, přičemž se ho snažila uklidnit. Moc dobře věděla, že nemá ve zvyknu se ani stahovat ani omlouvat, teď si ale sama nebyla jistá, co vlastně chce, což ji samotnou iritovalo, protože se jí to také nestávalo moc často. Pak jen zakroutila hlavou a na oplátku se mu pokusila sundat to jeho tričko* J-já jen... Že to není fér. *špitla tiše a jen tak si ho prohlížela*

Překvapilo mě, že se mi pokusila po této situaci sundat tričko. Upřímně jsem byl zmatený, zatím se mi nestalo, že by mě takhle dokázala nějaká holka zmást. Podle jejích reakcí jsem chvíli soudil že "Ano", po chvíli zase "Ne". Teď všechno nasvědčovalo tomu, že ji to nebylo nepříjemné, v tom případě jsem ale nechápal tu její předešlou reakci. Každopádně jsem jen zakroutil hlavou a sundal jsem si tričko, přičemž jsem ho položil vedle sebe na pohovku. Tvá hlava je pro mě jako bludiště. Řekl jsem jen a pokřiveně jsem se usmál, přičemž jsem ji zlehka objal kolem pasu.

*bylo jí jasné, že nechápe, co si teď asi myslí a proč reaguje takhle zmateně, ale sama se v tuhle dobu v sobě nevyznala, sama nevěděla, co chce, protože tohle prostě byla zvláštní situace a ona jednoduše nevěděla, jak má na to reagovat. Když si sundal tričko, jen tak nepřítomně, ale zároveň užasle přejela po jeho hrudi dlaní, pak se k němu ale více přitiskla a bylo jí celkem jedno, že je tu takhle polonahá - tentokrát ale už stejně tak jako on* Nedivím se... Také se v sobě teď nevyznám... Prostě jsi mě dostal do takové euforie...*zavrtěla nad tím hlavou a trošku smutně se pousmála. Nebyla si jistá, jestli se to vůbec dá vysvětlit*

Trochu jsem se zachechtal a pevněji jsem ji objal. To už mám bohužel ve zvyku, dostávat dívky do euforie. Zašeptal jsem, přičemž když se ke mě tak přitiskla, jednou rukou jsem ji začal jemně hladit po vlasech. Teplota mého těla byla značně vysoká, takže jsem se nemusel bát toho, že by mi snad bylo chladno, navíc když se ke mě takhle přitiskla, tak se toho nemusela bát ani ona. Každopádně jsem to svým způsobem i chápal, ty její reakce. Několikrát jsme to řešili, prostě si není jistá, jestli poslechnout mozek nebo tělo, když je tak blízko mě.

*malinko se zašklebila, když tohle řekl, ale musela by mu to dát za pravdu* Hmm... Zase se ozývá tvé ego? *špitla pobaveně a jen opět spokojeně zavrněla v téhle jeho bezprostřední blízkosti. A v podstatě na tom byla stále stejně - stále se její tělo v jeho blízkosti chovalo úplně stejně a tentokrát se stalo to, že procitla a její první instinktivní reakcí bylo uposlechnout mozek, každopádně to příště mohlo být zase jinak. *