Rodinná vila Nagatsuki

Jen jsem se pousmál, přičemž mě ani trochu nerozhodilo to, že zareagovala celkem zaraženě. S úsměvem jsem ji vedl dále po domě, přičemž po cestě vrazila mou chybou do stolku s vázou, naštěstí se ale nic nestalo a pokračovali jsme dál. Nakonec jsem ji zdárně dovedl do pokoje pro hosty, přičemž nás po cestě pobaveně sledovala má sestra, která byla ale naprosto zticha a když jsme vstoupili do pokoje pro hosty, zalezla zpátky do svého pokoje. Já jsem se jen zastavil těsně před tím, co jsem pro ni připravil. Táááák,  připravená? Snaž se neomdlít. Řekl jsem šeptem a poté jsem sundal své ruce z jejích očí a udělal jsem krok stranou, abych viděl její reakci.

Nyuuu:

*když jí odkryl oči, prostě zůstala chvilku zaraženě stát a nic neříkala. Nakonec ale došla k názoru, že doma nejspíš na té sedačce usnula a tohle je jen sen, a tak si jen promnula oči, aby se jí podařilo tímhle stylem odlišit sen od reality, ale nebyla tu žádná změna. Podívala se na Saiichiho, jako by nechtěla věřit svým očím - vážně...On se na první pohled nezdál jako romantik, ale teď jí ukázal pravý opak, tohle by pro ni málokdo udělal. Jen nad tím nevěřícně zakroutila hlavou a skočila mu okolo krku, přičemž se pak bála toho, aby mu nějak nezlomila vaz - možná měla tu reakci trošku utlumit, ale prostě to nešlo* Wooow! *vypískla naprosto nadšeně - tohle ji nehorázně překvapilo* T-To...to všechno kvůli mě? *vykoktala ze sebe a ještě se rozhlédla - její oči přitom dost jiskřily. Navíc opravdu milovala oheň, svíčky... a vše podobné, navíc tuhle romantickou atmosféru by si nechala líbit valná většina dívek*

Jen jsem se zeširoka usmál a pevně jsem ji k sobě přitiskl, když mi takhle skočila okolo krku, upřímně mě skoro srazila k zemi, jelikož jsem nečekal takovou reakci. To všechno kvůli té nejdůležitější ženě v mém životě. Řekl jsem šeptem. Říct něco takového jen podtrhovalo tu romantickou atmosféru, kterou jsem chtěl vytvořit. Takže se ti to líbí? Zeptal jsem se a trochu jsem se zasmál. Přece jenom podle její reakci to bylo jasné, že ano, ale touhle otázkou bych ji asi přiměl to říct nahlas, což jsem docela i chtěl.

Mmm... *pevně ho objala, ale stále se tak překvapeně rozhlížela okolo, neměla slov a když se jí takhle zeptal, prostě sebou jen hrkla, protože tím prostředím prostě byla tak unešená* J-já... Je to úžasné, nic takového bych od tebe nikdy nečekala...I tohle dokáže černá magie? Takhle okouzlit dívku? *zeptala se trošku pobaveně, ale pak jen zakroutila hlavou a letmo ho políbila* Takže jasně, že se mi to líbí - komu by se to nelíbilo? Navíc... *zasekla se, vážně v takové chvilky její výřečnost nějak vázla, a tak jen zavrtěla hlavou - nebylo potřeba slov*

S láskyplným pohledem jsem si ji prohlížel, přičemž jsem se zeširoka usmíval. Byl jsem rád, že se ji to líbí, i když mi to bylo v podstatě jasné. Ano, a pokud jsi tak spokojená, není to to poslední překvapení, které si se mnou ještě užiješ. Zašeptal jsem, přičemž jsem se k ní natáhl pro polibek. Tohle bylo asi poprvé, co jsem se vůbec obtěžoval s něčím takovým, jelikož jsem si vždy myslel, že nic takového nepotřeboval, abych si získal nějakou dívku. Vlastně jsem si to myslel i teď, ale chtěl jsem Eli tímto překvapit, navíc jsem tímto vyhrál tu sázku o to, jestli jsem romantik nebo ne.

Ááá, tímhle způsobem si mě pojišťuješ? *zeptala se ho pobaveně, a pak pokrčila rameny* Myslím, že celkem dobrý způsob, jak si udržet dívku. *dodala se smíchem, i když moc dobře věděla, že tohle by ani nejspíš nemusel dělat, každopádně tímhle dokázal, že to není jen arogantní zbohatlík, co to umí s dívkami, takhle ukázal něco víc, co od něj nikdy neočekávala* Fájn, takže jsi vyhrál sázku, myslím, že už nikdy nebudu pochybovat - je to pro tebe dostatečnou výhrou? *zeptala se pobaveně a jen přejížděla pohledem jeho obličej - vážně ji překvapil, ani nevěděl, jak moc příjemně*

Trochu jsem se zachechtal, když začala mluvit o pojišťování, Ále, snad by jsi neměla ještě před chvílí v plánu se se mnou rozejít? Zeptal jsem se s úsměvem, přičemž jsem ji dlaní přejel po tváři. Její oči přitom nabraly opravdu nádherný odstín, když je osvěcovaly všechny ty svíčky. Nóóóó nevím. Nechceš pro mě vymyslet nějakou odměnu? Zeptal jsem se s úsměvem, přičemž jsem na ni mrkl. Jednou rukou jsem ji držel stále u sebe, přičemž jsem ji tou druhou jemně hladil po vlasech.

*zasmála se* Né, to opravdu néé, jen mě to prostě od tebe překvapilo, to je vše. *zašeptala a její úsměv se přitom rozšířil, pak ale jen udiveně zamrkala, když se jí takhle zeptal na odměnu. Bohužel byla celkem okouzlena tím, co tu pro ni připravil, což byl možná důvod, proč dlouho nepřemýšlela nad odpovědí - což se jí stávalo dost často, plácla něco, čeho v pozdější době mohla litovat, před Saiichim by si na to ale měla dávat pozor. Měl totiž očividně talent čehokoli využít* A co by sis tak představoval? *zeptala se ho pobaveně a přitiskla se na něj, přičemž se spokojeně přitulila k jeho hrudi, jako by se nějaké kotě právě lísalo k někomu, koho má hodně rádo*

Zeširoka jsem se usmál. To jsem rád, každopádně jsem rád, že jsi neomdlela. Řekl jsem s úsměvem, přičemž jsem ji začal rukou pomalu hladit po zádech, poté jsem se trochu zachechtal, když se zeptala, co bych si asi představoval pod tou odměnou. Zkus nad tím popřemýšlet, třeba tě něco napadne. Zamumlal jsem s úsměvem, přičemž jsem se k ní sehnul a uštědřil jsem ji jeden delší polibek. Asi si opravdu měla dávat pozor na to co říká, jelikož jsem byl schopen toho zneužít, i když jsem neměl v plánu toho tak fatálně zneužít.

*zavrtěla hlavou a zasmála se* Saiichi... Ty mě podceňuješ - při takových věcech prostě zásadně neomdlívám. *špitla a rádoby se nafoukla, jako by se chtěla urazit, pak ale vyprskla smíchy, a tak se jí to nepovedlo zahrát tak, jak by si představovala. Po té jeho reakci sebou trošku hrkla a přivřela své oči, to hlazení bylo příjemné, i tak si ale chtěla zachovat určitý odstup, stále se totiž držela rady jeho sestry* Hmmm?... Ne, nic mě nenapadá. *zašeptala co nejvážnějším tónem a snažila se, aby ten tón nezněl i trošku rozpačitě, protože ji popravdě něco napadlo*

Možná máš pravdu, asi tě opravdu podceňuji, ale třeba tě dostane něco příště. Řekl jsem pobaveně, přičemž jsem ale trochu zakroutil hlavou a zatvářil jsem se zklamaně. Takhle se snažím a nedostanu za to ani odměnu, kde je spravedlnost? Zeptal jsem se a snažil jsem se tvářit sklesle, což se mi docela dařilo, i když jsem se musel přemáhat, abych se nezačal smát. Zajímalo mě, jestli ji tímto způsobem nevyprovokuji k nějaké odměně. Dále jsem ji hladil po zádech, přičemž jsem rukou pohyboval opravdu pomalu.

Heh...*trošku se zarazila a jen nad tím zakroutila hlavou* Vypadá to, že bereš vážně každou výzvu, dobře, uvidíme. *zasmála se, ale pak si všimla toho jeho skleslého pohledu a byla z toho dost zmatená. Měla to teď vzít vážně? Na chvilku uhnula pohledem, ale když ho tak viděla, neubránila se nějaké té lítosti. Lehce dlaní přejela po jeho tváři, vyšvihla se na špičky a darovala mu takový delší procítěný polibek* Mmm...Noták, netrucuj. *špitla tiše a jen tak si ho prohlížela* Pak ti to nesluší...*dodala*

Opětoval jsem ji ten polibek, přičemž jsem jednu ruku přiložil na její tvář. Poté jsem jen nespokojeně zamručel, když se odtáhla. A pak že jsi naprostý andílek, takhle mě provokovat. Postěžoval jsem si a nesouhlasně jsem zakroutil hlavou, přičemž jsem se ale už usmál, jelikož bych už nevydržel dále zadržovat smích. Sice jsem byl rád, že mě alespoň takto odměnila, ale byl to příliš krátký polibek na to, abych byl spokojený, i když jsem ještě nepotřeboval to co obvykle, abych byl spokojený.

*trošku se zašklebila nad tím jeho zamručením a jen nad ním zavrtěla hlavou* Samozřejmě... Saiichi - věčně nespokojený, že? *zamrmlala a trošku se potom zasmála* Fájn, dokážu ti, že jsem. *špitla a opět se k němu trošku přitáhla, aby ho mohla políbit, každopádně, když už byla tak blízko jeho rtům, jen změnila směr a dala mu malou pusu na tvář. Teď by normálně vyprskla smíchy, ale tentokrát se jen naprosto nevinně zatvářila a pousmála se* Ták...To stačí? *zamumlala tiše a naprosto svatouškovským tónem. Pokud byla tamto provokace, co je teprve tohle?*

Když se takhle naklonila ke mě, čekal jsem, že mě políbí, ale tahle provokace? To už bylo trochu moc pro mou trpělivost. Jen jsem pozvedl jedno obočí, přičemž jsem své ruce přesunul k jejím stehnům, které jsem sevřel a vyzvedl jsem ji do vzduchu, přičemž jsem spojil své rty s těmi jejími. Myslím, že mi to nestačilo. Zašeptal jsem pobaveně, přičemž jsem ji začal opět vášnivě líbat. Stále jsem ji držel takto ve vzduchu, aniž by mi to dělalo jakékoliv potíže.

*trhla sebou a jen překvapeně zamrkala, když ji takhle vyzdvihl do vzduchu, to nečekala, ale bylo možné, že ho touhle provokací k něčemu takovému, anebo ho možná i naštvala, čemuž by se nedivila, opravdu nebylo pěkné to, co udělala, ale prostě... Chtěla ho takhle trošku pošťouchnout.* N-nestačilo?... *zeptala se překvapeně, ale po chvilce si připojila k těm jeho polibkům, přeci jen to nebylo vůbec špatné, i když její původní záměr byl ho trošku provokovat. Pevně se ho přitom chytila, protože necítila pevnou půdu pod nohama, což ji trošku děsilo, měla pocit, jako by měla každou chvilku ztratit rovnováhu a spadnout*

Jen jsem pokračoval ve vášnivém líbání, aniž bych ji odpověděl. Pokud nechtěla, aby se tohle stalo, tak mě neměla tak nehezky provokovat, jelikož to byla hlavní příčina této mé reakce. Popošel jsem k pohovce, která byla obklopená svíčkami, a posadil jsem se na ni. Teď mohla být Eli klidnější, jelikož už neměla pocit, jako kdyby padala, když jen tak seděla na mě. I když by nespadal, i kdybych nadále stál, jelikož jsem ji opravdu pevně držel.

*když se posadil, jen nad ním zavrtěla hlavou, ale byla o něco klidnější. Vždy, když byla ve vzduchu, tak jí scházel ten pocit rovnováhy, který teď opět měla. Pomalinku se odtáhla od jeho rtů a podívala se pod sebe* Nádhera...*špitla s úsměvem. Vážně to bylo pěkné, úžasná atmosféra, to se mu opravdu povedlo* Toť k tvé odměně. *zašeptala trošku pobaveně a prohlédla si ho, opět si vzal svou odměnu raději sám - jak typické*

Jen jsem se zachechtal a porozhlédl jsem se. Vypadalo to moc hezky, když byla všude tma a jen rudě žhnoucí svíčky osvěcovaly celou místnost. Navíc to srdce ze svíček uprostřed místnosti také dělalo svoje. To je celá moje odměna? Awwww Zakňučel jsem smutně, poté jsem se ale zasmál. Bylo mi jasné, že má odměna bude asi takto malého ražení, ale nestěžoval jsem si - Zatím.

*zasmála se té jeho reakci, ale musela přikývnout, navíc on sám jen prostě dělal, že je smutný, muselo mu být jasné, že nic většího nemůže očekávat.* Víííš, ty jsi někdy nehorázné zlatíčko - vážně jsi mi udělal radost. *špitla s úsměvem* Samozřejmě... Jen, když se ti chce a jak se ti to hodí. Občas jsi prostě provokatér, jindy typický uživatel černé magie, což z tebe dělá nejnevypočitatelnějšího...*po tomhle slově měla pocit, že se jí zamotá jazyk, ale nestalo se*...tvora na zemi. *zamrmlala a vyplázla na něj jazyk* Ách, taky jsem zapomněla, že jsi věčně nespokojený - příště nedostaneš žádnou odměnu a bude. *zamumlala s provokativním úsměvem*

Jen jsem s úsměvem poslouchal ten její výklad, přičemž jsem se čas od času trochu zasmál. Možná to je právě to, co ke mě dívky tak přitahuje - Nabízím úplně všechno. Odpověděl jsem ji s úsměvem, přičemž jsem ji opět letmo políbil. Jak má být člověk spokojený, když ho takhle vyprovokuješ a pak vše utneš? To je nespravedlivé. Pokud ale chceš, mohu se ustálit na jedné z těch variant - Bude to zlatíčko, nebo provokatér? Výběr je na  tobě. Zašeptal jsem pobaveně, přičemž se mé dlaně zase začaly pohybovat nahoru a dolů po jejích zádech, což vytvářelo takové pomalé jemné hlazení. Každopádně jsem neměl v plánu se měnit, jelikož jsem byl schopen si ji takto získat, takže nebyl důvod se měnit.

Tš? Ne, to se mýlíš. *špitla pobaveně a zavrtěla hlavou* Jediné, co k tobě dívky tak přitahuje, je ta tvá černá magie - to už jsme řešili, ne? To ti vlastně dovoluje být provokatérem, zlatíčko jsi dobrovolně, ani bys být nemusel, což oceňuju. *trošku se potom zasmála a oplatila mu ten jeho polibek* Nuu, promiň. Uznávám, že to bylo trošku ošklivé, ale... Když ono se to tak pěkně nabízelo. *nadhodila takový nevinný pohled a nad hlavou si načmárala prstem svatozář - alá andílek* I přesto, že mi dáváš takhle pěkně na výběr... Pochybuji, že to jen tak dodržíš. *celého si ho prohlédla, a pak se k němu opět přitulila, když ji takhle začal hladit. Opět spokojeně zamručela - očividně věděl, jak na ni*

To je pořád jen tvá teorie, můžeš se považovat za začarovanou, ale moc dobře víš, že je v tom i něco víc. Odpověděl jsem ji a provokativně jsem se ušklíbl. Možná se to dalo považovat za černou magii, vlastně bych na to i vypadal - Sytě černé vlasy, zářivě zelené oči, arogantní a sebevědomý. Kdyby černá magie existovala, asi bych byl jejím hlavním představitelem. Trošku ošklivé Zopakoval jsem po ni a zakroutil jsem nad tím hlavou. Ta provokace opravdu nebyla hezká, navíc jsem si nepřipadal, jako kdybych si ji zasloužil. Po chvíli jsem se ale zasmál. Ale no tak, já jsem ten nejvíc důvěryhodný člověk, jakého jsi kdy potkala. Řekl jsem pobaveně, přičemž jsem to příliš vážně nemyslel. Vlastně by udělala nejlíp, kdyby se ode mě držela dál, ale byl jsem příliš sobec na to, aby mě to zajímalo.

Má teorie, která je beztak pravdivá. *odpověděla s vyplazeným jazykem* A co jiného by v tom podle tebe mělo být? *špitla s jedním pozdviženým obočím a jen ho dlaní lehounce začala hladit po vlasech - vlastně i ta atmosféra mu tady dost nahrávala, přeci jen se sem takové romantické chvilky přímo hodily. Pak jen zakroutila hlavou* Promiiiň, já... Jak to odčiním? *zeptala se s takovým menším úsměvem, přeci jen to vypadalo, že ho tím hodně rozhodila, pokud ho tedy nenaštvala...* Heh... Jsi si jistý, že ses nespletl s někým jiným? *nakonec se trošku zasmála*

Nevím, třeba feromony, myslím že to je ten nejpravděpodobnější důvod. Odpověděl jsem ji s úsměvem, přičemž jsem se po chvíli i hlasitě zasmál. Ale tento důvod byl opravdu pravděpodobný, alespoň to mi říkalo Ego. Nevím, zkus nad tím popřemýšlet sama, třeba tě napadne nějaký vhodný způsob. Řekl jsem jen a pokrčil jsem rameny. Upřímně mě tím nerozhodila a ani nenaštvala, jen mě prostě vyprovokovala, takže se kvůli tomu nemusela cítit špatně, i když by z toho mohlo nakonec vyjít něco dobrého pro mě. Tak teď jsi ranila mé city. Řekl jsem a ruku jsem si přiložil k hrudi, kde by mělo být mé srdce. Po chvíli jsem se ale zasmál.