Rodinná vila Nagatsuki

Jen jsem se zasmál. Připadalo ti tohle jako provokace? Zeptal jsem se a podíval jsem se na její třísla, jako kdybych tím naznačil, co touto otázkou myslím, poté jsem se ji opět podíval do očí a mrkl jsem na ni. Možná to brala jako provokaci, ale v tom případě to podle jejích dalších reakcí musela být zatraceně příjemná provokace. Jednou rukou jsem pevně stiskl její hýždě a tu druhou jsem volně položil na její břicho.

*po chviličce si uvědomila, jakým směrem se to vlastně dívá, a tak zrudla jako rajče a své nohy semkla k sobě, aby se na ni takhle nekoukal. Pak chvilku ale uvažovala nad tím, co mu na tohle vlastně má odpovědět* T-Tohle... Tohle ne, to s tím, že jsem roztomiloučká, to byla provokace. *zašeptala a pak se podívala na něj. Vlastně i tamto se dalo brát jako provokace, ale rozhodně si stěžovat nemohla* Uhm... *její výraz byl dost rozpačitý, ale i tak se pousmála a přejela dlaní po té jeho tváři* I když jsi ale provokatér, mám tě ráda... *špitla*

*Jen jsem se zasmál tomu, jak takto semkla nohy k sobě, to bylo typické rozpačité chování dívek jako ona - Dívek, které ještě před tím neměly kluka. Ona sice přítele měla, ale nic s ním neměla. Hmpf... Zvláštní... Tak nádherná holka jako ona... Ten kluk musel být úplně blbý, nebo takový ten typ který zrudne a uteče, když se ho holka dotkne. Takovýmto klukům jsem měl ve zvyku se smát. Ale ty přeci jsi roztomiloučká, navíc jsi naprosto nádherná, jak jsem si teď jen potvrdil. Odpověděl jsem ji a zachechtal jsem se. Poté jsem ale jen zmateně zamrkal, když zmínila tohle. Přiznej si to, nemáš mě jen ráda, ty mě přímo miluješ. Řekl jsem sebevědomě a zeširoka jsem se usmál.

*opravdu byla dost v rozpacích, na tyhle jeho pohledy směřované k jejím tříslům si opravdu ještě nezvykla a není divu, že se chová takhle nervózně. Přeci jen se Shinem měla dost zvláštní vztah - daleko delší než ten se Saiichim, který trval ještě relativně krátce, to tahle jeho černá magie všechno způsobila, i když se jí snažila nějakou dobu vzpírat. Se Shinem to šlo všechno daaaleko pomaleji, protože sám neměl zkušenosti, narozdíl od Saiichiho. Už tam bylo dost náznaků, ale nebylo jich tolik... Shin! Při vzpomínce na to jméno ji trochu zamrazilo a zachvěla se. Musí zapomenout, jak kruté od ní... Kdoví, jestli ale Shin ještě vůbec žije. Potom se jen podívala na Saiichiho, chvilku ho tak pozorovala, ale nakonec se musela pousmát* Mmm? Abych se z těchhle tvých přehnaných lichotek nerozpustila. *zašeptala trošku pobaveně, ale po té jeho další vyslovené myšlence se její úsměv změnil v menší úšklebek - po tomhle cítila povinnost mu to komplet rozmluvit* Samozřejmě že ne! *uhnula pohledem a zakroutila hlavou. Tse, tohle jeho ego...*

Samozřejmě jsem nemohl vědět, jak na tom s jejím klukem byla, ale byla ještě pořád panna, což bylo zarážející, ale třeba byl on také tak nezkušený, ale i přesto... Jak dlouho spolu mohli být, než jsem přišel já? Tohle mě pobavilo, jejich vztah skončil, a to i kdyby se teď ozval. Byl jsem tady já - Saiichi Nagatsuki, ten co navštívil ložnici už snad všech puberťaček tohoto města, žádná mě nechtěla pustit pryč a Eli nebude jiná. To víš, já mám obvykle ve zvyku přehánět, většina holek má lži tohoto typu ráda. Odpověděl jsem ji na to. Pokud chtěla provokovat, dobrá! Naladím na stejnou notu. Vztah bez lásky? Promiň, ale to opravdu nemůžu... Řekl jsem takovým hraně smutným tónem a zvedl jsem se do sedu, přičemž jsem se posunul a posadil jsem se na kraj pohovky. O vztazích bez lásky jsem mohl vyprávět - Mé vztahy byly o sexu, ne o lásce, tohle sice bylo pro mě jiné, ale jako provokace to poslouží.

*Vážně, Saiichi to vyřešil dost rychle. Jak by to asi vypadalo, kdyby se jí Shin teď ozval? Co by asi dělala? Těžko by v tuhle chvilku opustila Saiichiho, ale...
Neuvěřitelné, jak jí jedna osoba mohla rozházet život - jen těch pár dní, kvůli té náhodě, že se setkali tenkrát v uličkách. Jedno ji ale trápilo. Mohla si být teď jistá, že to s ní Saiichi myslí opravdu vážně? Kdyby ne... I když jí to tolikrát dokazoval a říkal... Co by se pak stalo? Nejspíš by to těžko nesla, i když něco takového jako tenhle vztah vůbec neměla v plánu a nechtěla do toho za žádnou cenu jít - to ale řekněte jejímu srdci, které si myslelo něco jiného. Při těchhle myšlenkách sebou přirozeně trhla po tom, co Saiichi řekl. Ano, napadlo jí, že to nemyslí vážně, stále ji provokoval... Jen se od něj trošku odsunula a uraženě se podívala stranou, po té jeho další myšlence se ale trošku zašklebila* Hmm...A že to říkáš zrovna ty. *zamumlala trošku popichovačným tónem*

Jen jsem se zašklebil a povzdechl jsem si, když pronesla tu poznámku o mé lásce k ní. Pokud ti to nedošlo, miluji tě, na rozdíl od jiných dívek, které jsem kdy měl. Ty jsi pro mě něco více než ony, spíše bych to nazval tak, že jsi pro mě všechno. Odpověděl jsem ji, ale v mém hlase nebyl žádný náznak pobavenosti - Tohle jsem myslel vážně. Ona by mi měla co povídat o tom, že jsem ji rozházel život, ona vzala mé priority a otočila je vzhůru nohama a to během několika málo dní.

*podívala se na něj a jen tak zamrkala, než se její rty roztáhly do úsměvu. Tohle bylo vážně něco, co jí dával často najevo, daleko častěji než ona jemu - teď to řekl znovu. Chvilku ho jen tak pozorovala, než se zapřela o dlaně a opět k němu dolezla - po čtyřech* Já...Já ti to věřím, navíc... Jsem na tom stejně. *přiznala takovým trošku poraženým tónem a hlavou se tak otřela o jeho paži jako lísající se kotě - jakoby se přitulila*

Když ke mě tak dolezla a otřela se o mou paži, jen jsem se zasmál a otočil jsem se na ni, přičemž jsem ji tak trochu zvedl a posadil na svůj klín. Téda, ty vrníš, lísáš se, někdy tě dokonce přiměji i zamňoukat. Takovým tempem ti začnu říkat čičinko. Řekl jsem pobaveně a dlaní jsem přejel přes její vlasy. Dával jsem ji to najevo možná více než bylo potřeba, i když teď to vypadalo, jako kdyby o tom pochybovala, což mě iritovalo, takže jsem ji to musel jen zopakovat.

*maličko se zasmála, když ji takhle vyzvedl a tak hravě přejela ukazováčkem ve složitém klikyháku po jeho hrudi* Ále... Noták. *podívala se do jeho očí* To se snad nemůžu ani přitulit? *zeptala se ho s takovým zdánlivě smutným výrazem, ale řekla to mírně pobaveně, což vytvořilo celkem zvláštní kombinaci. Nakonec se mu ale tedy rozhodla vyhovět, přeci jen neměla úplně špatnou náladu* Hmm? Mňaaaau. *protáhla a trošku jí přitom zacukaly koutky.*

Když zamňoukala, jen jsem se zasmál a podíval jsem se ji pobaveně do očí. Ále, jaká to roztomilá kočička. Řekl jsem pobaveně a natáhl jsem se k ní pro polibek. Pobavilo mě, že se rozhodla mi takto vyhovět, že by opravdu měla tak dobrou náladu? Pokud ano, byl jsem za to rád, poslední dobou bylo celkem hodně stresu, navíc ta naše hádka... prostě jsem byl rád, že je to za námi a že je stále tady se mnou.

*malinko se zašklebila* Věř mi, že doma kočičku nechceš. *začala a trošku se přitom zasmála* Víš, kočičky škrábou, koušou... I když je pravda, že jsou celkem přizpůsobivé a ke štěstí jim stačí málo. *řekla jako by to k ní úplně sedělo, pak, když se k ní takhle natáhl, jen hřbetem ruky přejela po jeho tváři a propojila jejich rty. Rozhodla se ale polibek protáhnout na co nejdelší dobu, a tak si jen svým jazykem začala pohrávat s tím jeho, ale tak trošku provokativně, protože vždy, kdy by se stihl přizpůsobit, změnila intervaly i celý styl, celé naschvál.*

Když se zmínila o tom, jak strašně kočičky škrábou a koušou, jen jsem se pousmál, tak jak mi to polibky dovolily. Moc rád bych viděl, jak se mě pokusí kousnout a popřípadě i poškrábat. Vlastně i to škrábání tak trochu sedělo, jelikož už několikrát do obyčejného hlazení zapojila své neposedné nehty - Přesně jako to dělají kočky, slastí začala vytahovat drápky. Tahle úvaha mě celkem pobavila. Bylo to jako kdybych se ji snažil přesvědčit, že má snad něco společného s kočkovitými šelmami. Nakonec jsem se ale marně pokoušel přizpůsobit jejímu jazyku při polibcích, takže jsem se rozhodl nasadit ten svůj, agresivní a vášnivý styl líbání, tomuto se buďto přizpůsobí nebo se odtáhne, záleželo na ni.

*vážně měla sto chutí mu ukázat, co přesně tím škrábáním a kousáním myslela - není to ale poněkud riskantní? Nebyla si tím jistá, každopádně dále pokračovala v tomhle líbání, než ji takhle přebil tím jeho stylem. Tady už si nemohla prosazovat svou, prostě ji vytlačil z jejího prostoru, a tak se jen trošku zašklebila, ale vzhledem k tomu, jak to bylo příjemné se nakonec rozhodla, že mu ten jeho prostor nebude brát a raději se připojí k tomu jeho stylu, ač na něj nebyla tak úplně zvyklá. Dlaní začala přejíždět naprosto instinktivně po jeho stále holé hrudi, aniž by o tom nějak věděla*

Byl jsem skutečně zvědavý na to, jestli mi to tedy laskavě dokáže, jak to myslela s tím kousáním a škrábáním. Je možné že doslova - To by bylo vcelku pravděpodobné, jelikož by se mě tímto způsobem mohla pokusit vyprovokovat. Když se takto poddala mým polibkům, jen jsem se pousmál a pokračoval jsem dále se stupňující se vášnivostí, přičemž jsem jednu ruku měl na jejích zádech, tu druhou jsem přesunul pomalu po jejím těle až k jejím stehnům.

*musela uznat, že s touhle jeho agresí v polibcích...Agresí? To je zvláštní slovo, když to vlastně bylo tak příjemné, ale netušila, jak jinak by to měla popsat - nejspíš prostě vášnivost, která se k Saiichimu tak poutala. Chvilku se snažila dohnat ho v téhle jeho vášnivosti, ale nejspíš se mu málokdo vyrovnal - chvilku ale odolávala, nakonec se prostě jen odtáhla a s úsměvem zakroutila hlavou. Takhle s tím ale nechtěla přestat. Nahnula se k jeho uchu, do kterého tak lehce kousla, a pak směřovala své polibky přes jeho krk k jeho hrudi*

Zeširoka jsem se usmál, když se nakonec odtáhla a kousla mě do ucha - Bylo to příjemné, tedy teď alespoň ano, když mě kousla jen tak lehce, jinak by to bylo vcelku bolestivé. Takže čičinka už začíná kousat? Řekl jsem se smíchem a poté jsem ji začal jemné přejíždět dlaní přes stehna. Tohle jsem si vcelku užíval. Vždy jsem přebíral iniciativu já, už jen z principu. Co takhle se teď prostě nechat uspokojit sám? Začal jsem si pohrávat s touto myšlenkou, přičemž jsem se zeširoka usmíval.

*zakroutila hlavou, když jí takhle opět řekl, když mu celkem dala najevo, že se jí to oslovení nijak moc nelíbí, spíš naopak. Proto jazykem přejela přes jeho hruď zpět k jeho uchu a tentokrát ho už provokatérsky kousla trošku silněji* Ts...*špitla do jeho ucha a trošku vyčítavě si ho prohlédla. Naschvál teď s čímkoli přestala, s jakoukoli aktivitou, jako by ho chtěla trošku vyprovokovat za to, co řekl, když on ji provokoval tímhle stylem, musí mu to přeci nějak oplatit, ne? *

Sama mě přiměla k tomu, abych ji takhle říkal, já za nic nemohu. Přece jenom na mé nepřímé požádání i zamňoukala, takže... Takže teď mě hodláš trestat takovým nepěkným způsobem? Kousnutí ještě přežiji, ale tohle... Řekl jsem takovým hraně smutným tónem. Příliš mě nemrzelo, že dále nepokračuje, však ona se k tomu za chvíli vrátí, sama moc dobře ví že to tak je. Jen jsem se usmál a zadíval jsem se ji do očí, přičemž v těch mých poletovala taková zvláštní jiskra.

*no, možná to nebylo tak, že by ho tak moc trestala, spíš provokovala, protože měla potřebu oplácet, ostatně jako vždy. Sžíralo ji, když to nebyla ona sama, kdo si začal s těmi provokacemi* Takže tě mohu kousat dál? Ah, výborně. *zamumlala s menším úšklebkem, pak se zadívala do jeho očí a jen zavrtěla hlavou* Každopádně, asi tě to tolik netrápí, když se stále usmíváš, že? *Zeptala se mírně pobaveně a přejela dlaní po jeho tváři. Sice to říkal smutně, ale s tím úsměvem to nesedělo dohromady, i když... On byl celkem dobrým hercem, takže prostě nejspíš smutného hrál*

Jen jsem se zasmál a zadíval jsem se ji na moment do očí, než jsem zakroutil hlavou a uchechtl jsem se. Samozřejmě, kousej si kolik jen chceš, já to pro tvou spokojenost snesu. Odpověděl jsem ji s úsměvem. Poté mě ale překvapilo, že takto narazila na to, že se neustále usmívám. Tak pokud ti vadí můj úsměv... Řekl jsem pobaveně, poté jsem sklonil hlavu tak, aby mi neviděla do tváře, přičemž jsem měnil násilím svůj výraz. Úsměv na mých rtech ochladl a oči ztratily tu jiskru. Když jsem vzhlédl, tvářil jsem se opravdu smutně a zmučeně, přičemž jsem se ji s takovýmto výrazem zadíval do očí.

*zasmála se tomu, jak jí odpověděl - něco takového neočekávala, každopádně... Má téhle šance využít? Ne, nejspíš ne, to by bylo moc kruté, což ona neměla moc v povaze, ale jindy by toho využít mohla, ale nemusela by ho celého pokousat, to vážně ne* A-Ale!...*po tom, co změnil výraz, neměla mu na to, co říct. Vyschlo jí v krku a její obvykle veselý pohled se změnil na lítostivý. Páni - vypadalo to tak, jako by vážně byl smutný a zmučený* Nevadí mi! Pře...přestaň s tím. *špitla trošku rozhozeně, objala ho okolo krku a přitáhla si ho k sobě*

Jen jsem dále mlčel a nedal jsem nic najevo, dále jsem se tvářil stejně a když mě objala přesunul jsem své ruce na její záda, přičemž jsem po nich začal pomalu přejíždět. Asi jsem byl opravdu dobrý herec, což se mi zamlouvalo, navíc jsem neměl problém se zadržováním smíchu, takže ani takto to nemohla poznat. Mohl jsem se pokusit vyčarovat i nějakou tu slzu, takže jsem soustředil sílu vůle na to, abych začal brečet, a co se nestalo! Z očí mi vytekla jedna osamocená slza.

*vážně se lekla, že je teď tak smutný kvůli ní. Ano, vážně se to dalo nazvat vyděšením. Celou dobu ho tak vinula k sobě, ale když už si myslela, že to je v pořádku, všimla si slzy tekoucí po jeho tváři... Slzy? Saiichi? Tohle...tohle bylo něco, co ji dostalo. Nemohla pochopit, jak by někdo jako on mohl brečet. Kvůli ní? To je vážně děsivá představa* S-Saiichi. *špitla zděšeně a podívala se do jeho skleněných očí bez jiskry. Její oči byly smutné a plné lítosti, jako by pochybovala o tom, jestli udělala dobře.*

To, že jsem brečel by ji už nemělo až tak překvapit, přece jenom jsem kvůli ni už jednou brečel, a tehdy to nebyly hrané slzy. Když se na mě takhle podívala, sklopil jsem pohled. J-Já... Začal jsem stále smutným tónem, poté se ale na mé tváři začal roztahovat pobavený úsměv. Já jsem měl být raději herec. Dokončil jsem větu a vzhlédl jsem opět do jejích očí, přičemž jsem se hlasitě zasmál. Opravdu jsem měl dobré herecké schopnosti, pokud jsem ji takto dokázal přesvědčit o mém neexistujícím smutku.