Kenshinovo sídlo

*její pohled byl zpočátku dost zděšený a tak nějak ztuhla, ale tohle z ní po chvilce opadlo a jen se podívala na své ruce, které právě byly zablokované těmi jeho. Pravda, že jakmile ji olízl krční tepnu, trošku se zachvěla, protože přeci jen jí tohle jeho chování vedlo k takové menší nervozitě* Mmm... Jak myslím? Takže mě kousneš? *zeptala se pobaveně, protože přeci jen to by od něj neočekávala, takže prostě jen provokoval, jako vždy*

Trochu jsem se zamračil, když vyslovila svou myšlenku. Sice to určitě myslela jako vtip, ale stejně... Pomalu jsem se odtáhl a pustil jsem její ruce, přičemž jsem se ji zadíval znepokojeně do očí. To už nikdy neudělám. Zašeptal jsem jednoduše, ale nebylo třeba to nějak rozvádět. Prostě to pro mě nebyla ta nejlepší vzpomínka a pořád jsem se cítil provinile, když jsem si na to vzpomněl.

*smutně se zadívala do jeho očí a jen zavrtěla hlavou. Nečekala, že to vezme takhle vážně, ale tohle pro něj očividně byla dost rána, což jí mělo dojít, než se zeptala, ale bohužel měla tu vlastnost, že často své myšlenky vyslovila dříve, než přemýšlela. Právě proto mu přejela dlaní po tváři a jen se tak omluvně pousmála - prostě jí nenapadlo, že by si to mohl stále vyčítat, přeci jen to podruhé bylo pro dobrou věc* Zachránil jsi mi život... *zašeptala, aby trošku zklidnila ty jeho myšlenky i jeho samotného*

Trochu smutně jsem se usmál a sklopil jsem pohled. To sice byla pravda, ale o té vzpomínce jsem nemluvil. Byla to ta, kdy jsem se nedokázal ovládnout a bezdůvodně jsem ji kousl, což mě asi bude mučit v nočních můrách ještě dost dlouho. To sice ano... Ale co ta situace předtím? Prostě... Když jsem si tehdy uvědomil, co jsem to udělal... Větu jsem nedokončil a jen jsem si skousl ret, přičemž jsem se podíval stranou. Tato věta ani nešla dokončit, protože ten pocit se nedal popsat.

*sice se pokusila o něco jako úsměv, ale uvědomila si, že tohle byl vážně špatný vtip, když to vzal takhle, ale teď ho musela opět uklidnit kvůli téhle její nerozvážnosti* Kolikrát jsi mi zachránil život... Já to už ani nepočítám, a ty řešíš něco takového? Přestaň si to prostě vyčítat - minulost nech plavat, prostě se to stalo, teď je špatný čas na to, litovat něčeho takového...*zašeptala a dlaní začala přejíždět po jeho vlasech v takových uklidňujících pohybech*

Zavřel jsem oči a povzdechl jsem si. Byl jsem rád, že mi to nevyčítá ani nic takového, ale já jsem se nemohl přestat obviňovat. Jak si to mám nevyčítat? Snažím se tě za každou cenu udržet v bezpečí a nakonec tě sám takhle ohrozím... Zašeptal jsem a stále jsem držel své oči zavřené. Tohle jsem byl prostě já - Můj mozek byl na jakékoliv nebezpečí hrozící mým blízkým velice háklivý a za to, co jsem udělal, začal nenávidět sám sebe, stejně jako mé srdce.

*jen tak nad ním zavrtěla hlavou, ale prostě to měl vážně takhle vsugerované.* Říkám ti, abys s tím přestal, anebo tě tentokrát kousnu já...*zašeptala pobaveným tónem jen tak proto, aby třeba trošku zpříjemnila atmosféru, rozhodně to nemyslela vážně, přeci jen nebyla takový typ upíra. Potom ale, když měl takhle zavřené ty oči, naklonila se k jeho krku, na který ho jen tak zlehka párkrát políbila a pousmála se*

Potom co řekla jsem se trochu zachvěl. Vzpomněl jsem si totiž na slova jejího otce. Takže ji tu laskavost neoplatíš? Tahle slova mi duněla v hlavě, což moc příjemné nebylo. Otevřel jsem oči a zhluboka jsem se nadechl. Pomalu jsem se zvedl a postavil jsem ji na zem, přičemž jsem popošel ke zdi, o kterou jsem se opřel a nejistě jsem si Eli prohlížel.

*trošku nejistě se na něj otočila, když se zachvěl, pustil jí a odešel od ní kousek dál. Jak si tohle měla vyložit? Jedině tak, že měl pocit, že to myslí vážně, možná dostal strach... I když to nebylo moc pravděpodobné. Na tváři se jí objevil takový smutný, kyselý úsměv* Gomen, já jsem... To nemyslela vážně. *zašeptala omluvně, ještě chvilku ho pozorovala, ale pak svůj pohled sklopila k zemi*

Trochu smutně jsem se zasmál, když sklopila pohled. O tohle nejde. Jen ti dávám příležitost, aby jsi od toho monstra utekla. Řekl jsem opravdu dost zajímavým tónem. Byl hraně pobavený, ale zároveň se v něm odrážel smutek, který jsem pociťoval. Díval jsem se na ni s bolestným pohledem na tváři. Nechtěl jsem ji znovu ublížit a po její poznámce jsem se opět cítil... Slabý.

*zvedla svůj pohled, který byl ale smutnější než předtím* Cože?... *proběhlo jí hlavou, kterou mimo jiné také momentálně běhalo mnoho, i když zbytečných otázek. Nevěděla, jestli to myslí vážně, přišlo jí to dost nesmyslné, to, co řekl, ale očividně už to tak bylo. Pomalým krokem došla k němu a své paže natáhla ke zdi, za kterou je i zapřela tak, aby Kenshina uvěznila mezi nimi* Ne, budu se tě držet jako klíště...*zašeptala s úsměvem, protože to, co řekl, ji i možná kupodivu urazilo, co to proboha měl za myšlenky?! Co to do něj vjelo po té poznámce, která měla být vtipem?*

To, jak se mě pokusila uvěznit mezi svými pažemi bylo opravdu komické, hlavně kvůli jejímu vzrůstu. Zahleděl jsem se ji do očí a uvažoval jsem. V hrdle jsem pořád cítil tu hořkou chuť vzteku, který byl mířený proti mě samotnému. Ona ale vypadala, že mi to nevyčítá, což mě sice překvapilo, ale potěšilo. Trochu jsem se usmál a přiložil jsem ji ruku na tvář. Čím jsem si tě proboha zasloužil... Zamumlal jsem v podstatě pro sebe. Byla to taková myšlenka, pro kterou v mé hlavě nebyla odpověď.

*chvilku si ho jen tak prohlížela, než si tiše povzdechla a uznala za vhodné jakoby uvolnit to "vězení" okolo něj, i když vlastně bylo k ničemu, spíš to byl jen takový náznak, nic víc... Místo toho svýma rukama objala jeho pas a pousmála se, i když vlastně se trošku uchechtla po té jeho poznámce* Zasloužil... Čím sis zasloužil někoho, komu neustále hrozí takové nebezpečí - no, vysvětlíš mi to? *vlastně mu takhle odpověděla otázkou, i když věděla, že to, co řekl, byla spíš jen myšlenka, na kterou odpověď neočekával*

Trochu jsem se zamračil, když vyslovila svou otázku. Trochu mě zarazilo, že to chápala takto, takže jsem se ji to pokusil alespoň malinko osvětlit. Ne někoho, komu hrozí nebezpečí. Čím jsem si zasloužil tu nejúžasnější upírku na této planetě. Odpověděl jsem ji, aniž by na mě byla vidět jakákoliv známka pobavenosti, jelikož jsem to jako vtip nemyslel. To co jsem vyslovil, jsem myslel vážně.

*prohlédla si ho a jen ho jednou rukou trošku zatáhla za tvář, jako by chtěla naznačit, že mu tenhle pohled vážně nesluší a mohl by se trošku usmát jako obvykle, ale když se tvářil takhle, bylo jí jasné, že to myslel naprosto vážně, což ji z jedné stránky potěšilo, i když to bylo trošku přehnané, alespoň podle jejího názoru.* Páni... No, to je dost velký kompliment, ale i kdyby to tak bylo, je to dost zajímavý výběr...*zašeptala trošku rýpavým tónem, ale tou rukou, kterou ho předtím zatahala za tvář, mu po ní jen tak zlehka přejela*

Na tváři se mi objevil široký úsměv, potom co mi odpověděla tímto způsobem. Pro mě to rozhodně přehnané nebylo, i když to tak mohlo vyznít. Zřejmě to znělo dosti sentimentálně, ale s tím už nic nenadělám. Je to ten jediný správný výběr. Řekl jsem šeptem a trochu jsem se sehnul, abych ji mohl zlehka políbit, přičemž jsem své ruce přesunul do jakéhosi objetí, přičemž jsem ji lehce přitiskl k sobě.

Vážně? No, aby sis to časem nerozmyslel...*zašeptala trošku pobaveným tónem, byla to jen provokace, takže nechtěla, aby to bral nějak vážně. Nechala ho přitom, aby ji políbil a jen prsty zajela do jeho vlasů a trošku se pousmála* Mmm... Co mělo znamenat to, že jsi mě tak pustil a poodešel kde zdi? *zeptala se s úsměvem, který se dost podobal úšklebku, ale přitom se bála, že za to mohl ten opět špatný vtip.*

Časem? Ani dvojnásobek toho času, co jsem tady strávil, mě nepřiměje si tohle rozmyslet. Odpověděl jsem ji šeptem a poté jsem se na chvíli zamyslel, jelikož jsem nevěděl co ji na to říct. Nechtěl jsem ji říct to, co mi řekl její otec. Jeho slova bylo to, co mě přimělo tohle tak vyhrotit. To... To je něco, co není moc dobré rozebírat. Odpověděl jsem ji a trochu jsem se pousmál. Doufal jsem, že ji tohle bude stačit.

Vážně... No, to zní jako slib. *zašeptala s úsměvem a nahnula se k jeho uchu, na které ho zlehka políbila, pak se na něj ale ihned starostlivě podívala, když řekl to, co řekl. Zdálo se jí, že něco není úplně v pořádku, kdyby to bylo kvůli tomu, co řekla, asi by jí odpověděl, ale když řekl tohle... Byl v tom jiný důvod? Týkalo se jí to? Nejspíš ano podle toho, v jakou dobu tak zareagoval* Povídej...*zamumlala konejšivým tónem*

Trochu jsem se zachechtal, když vyslovila slovo "slib". Připomnělo mi to něco tak trochu jiného. Malinko jsem zakroutil hlavou, poté jsem se ale podíval stranou, když mě pobídla, ať ji to vysvětlím. Zhluboka jsem se nadechl a aniž bych se na ni podíval jsem jednoduše vysvětlil. Tvůj otec umí vybírat ideální jedovatá slova, aby někoho zasáhl. Řekl jsem to prostě a více jsem to neupřesňoval, jelikož to snad ani nebylo potřeba.

*lehce přikývla, bylo jí jasné, že něco takového zkusí, přeci jen na to nedávno Kenshina upozorňovala, i když jí bylo jasné, že i po tom upozornění to nemuselo být pěkné, vlastně ale nevěděla, co se přesně stalo a byla trošku zvědavá, protože se jí to nejspíš týkalo, přeci jen jinde na něj asi její otec páky neměl* Uhm... Řekneš mi k tomu víc? Celkem mě zajímá, co se stalo...*Zašeptala a jen tak si ho prohlédla - nejspíš se to stalo v dobu, kdy byl na tom lovu, alespoň si to tedy myslela*

Zadíval jsem se ji do očí, přičemž se v těch mých zrcadlila nejistota. Nevěděl jsem, jak to říct, jelikož doslovně to asi byla dost velká blbost. Prostě se jeho slovo smísila s tím, co jsem v té době udělal a vznikl z toho ten bodavý temný pocit vzadu v mozku. V podstatě není co... Potkal jsem ho v uličkách, přičemž mě překvapilo, že nezaútočil. Možná by to bylo jednoduší, vyřešilo by se tím všechno, co nám teď stojí v cestě. Každopádně se mě zřejmě snažil napadnout slovně, což se mu nedařilo, až narazil na citlivé místo, do kterého bodl. Dopověděl jsem a vynutil jsem ze sebe úsměv.

*s takovým pokřiveným úsměvem, který byl spíš nucený, jen zavrtěla hlavou - nic moc jí neřekl, spíš očekávala nějaké konkrétnější info, ale nic takového se neodehrálo* Kdyby zaútočil, tak... Se nic vyřešit také nemuselo. *oznámila mu a přitom si namotala pramínek jeho vlasů na ukazováček. Vypadalo to tak, že s ním chce takovýhle typ souboje, prostě to vyřešit jednou pro vždy, ale to nebylo něco, na co by byl její otec zaměřený, pokud ano, nejdříve zraňoval psychicky, aby poté byl ten druhý více nepozorný a tak nějak vyvedený z míry, což se mu opravdu osvědčilo jako dobrá taktika* Jaké je to citlivé místo? *zeptala se nakonec a svýma očima vyhledala ty jeho*

Při setkání s jejím otcem jsem se hrozně snažil tak nějak připravit na všechna slova, která proti mě využije aby dosáhl své výhody. Ale to prostě nešlo, všechno, co řekl o Eli, mě vždy vyvedlo z míry. Trochu jsem si povzdechl a dlaní jsem přejel po Její tváři. Ty... Ty jsi taková ta slabina, na kterou má určitě v plánu útočit. Odpověděl jsem potichu a zadíval jsem se ji bolestným pohledem do očí.

*lehce se pousmála a pevně ho objala* Já... Myslela jsem si, že se mě to týká, jen... Nesmíš se tím nechat rozhodit, on o téhle tvé slabině moc dobře ví a hodlá toho využít, aby tě nějakým způsobem třeba oslabil, aby ses mu nepletl do cesty... *zašeptala smutně a jen tak ho přejela pohledem* Nic konkrétnějšího mi asi říct nechceš, že? *zeptala se pro jistotu, protože o tohle samozřejmě chtěla vědět co nejvíce, ale třeba měl důvod k tomu, aby jí to prostě neříkal, takže by mu to za zlé neměla*