Jazero

,,A-aha..."*vysúkam zo seba prekvapene,pričom sa cítim z nejakého dôvodu previnilo.Potom mi však napadne nápad a keď povie,že sa nevie rozhodnúť,tak ho hneď aj vyslovím.*,,A nechceš ísť teda s nami ku mne?"*spýtam sa jej prívetivo,tým som vlastne povedala,že môžme ísť teda odtiaľto ku mne,pričom sa otočím k Raiovi.*,,Snáď ti to nevadí."*poviem tíško,tak aby ma počul len on.Následne reagujem na to,čo povedal.*,,Jasné,že pre mňa niečo znamenajú.Každý pre mňa niečo znamená.Plus...S väčšinou z nich som strávila celé detstvo."*poviem s veselým smiechom.*

* Přestanu plavat, otočím se na ně.* No tak dobře. Snad se nic nestane.*Poslední větu řeknu potichu.* To bude super poprvé co budu v cizím domě...nikdy jsem nikde nebyla..*Dodám k tomu nadšeně, abych dokázala nějak odpoutat od mojí předchozí věty s tím že doufám že se nic nestane. Nakonec se rozhodnu vrátit k ním, připlavu k nim a pousměji se.*

*Trochu mě zaskočí to, že Mizuri chce sebou vzít i Yuki, ale nakonec se s tím smířím, pohladím Mizuri po vlasech a do ouška jí zašeptám*"Proč by mi to mělo vadit?"*zeptám se tak trochu nechápavě, přeci jen chtěl bych odčinit to co jsem Yuki udělal a když tak nadšeně řekne, že v cizím domě ještě nebyla, jen se trochu pousměji a znovu se otočím na Mizuri*"Když pro tebe tolik znamenají, nevidím důvod proč se s nimi neseznámit."*řeknu a trochu se pousměji*

*Tú poslednú vetu síce začujem,ale nijak na to neragujem,keďže bola trošku ďalej a fúkal vietor,teda som mohla aj počuť zle.Preto sa nepýtam.Jej nadšenie ma úprimne poteší,keďže som nečakala takú radosť a tak sa usmejem.Trošku sa zamračím,pričom akoby som naznačila vtiahnutie hlavy medzi ramená,keď položí ruku na moju hlavu.Bol to taký automatický pud.*,,Neviem..preto sa pýtam."*odpoviem mu s tichým náznakom smiechu.Príde mi celkom zvláštne,že sa chce tak veľmi spoznať ľuďmi,ktorý patria do môjho života už dlhšiu dobu.Len sa nad tým však pousmejem.*,,Fajn...Tak poďme teda."

Oki...*Připlavu ke břehu, začne mi zvonit mobil, rychlo po něm skočím.* Um..tady je Shiawase..copak by jsi chtěl bratříčku ?*Odpovím do mobilu, hned jsem poznala, že je to Takahiro, byl jediný kdo měl na mě číslo.*Potřebuji tě hned doma, bohužel budeš muset jít pěšky..nemám na to čas.*Odpověděl trochu naštvaně a zavěsil.Položila jsem mobil.*Co..co to bylo ?*Zůstala jsem sedět nechápavě.* (gomen mám zákaz na pc..nebudu tu asi tak týden )

*Když cukne hlavou rychle stáhnu ruku zpět a začnu se omlouvat*"P-promiň reflex."*řeknu tak trochu nejistě a taky se tak zatvářím.*"Ne nevadí mi to, jen....."*řeknu potichu a otočím se na Yuki *"Jo pojďme"*řeknu už klidně a plavu s Mizuri směrem ke břehu, když doplaveme, pomůžu jí vylézt na břeh a začnu se usmívat. Chvíly pozoruji Yuki, jak telefonuje a potom, když to položí se trochu podivím, nad tím jak se zasekla, otočím se na Mizuri a pohladím ji po tváři.*

,,Um..V-v pohode.."*usmejem sa.Predsa len to nič nebolo.Sama viem ako sa zvykov zle zbavuje,takže mu to nemôžem mať za zlé.Následne bavím s ním na breh a vyjdem z vody,pričom sa ako predtým trošku strasiem.Potom však začujem rozhovor Yukiko.Nie,že by som chcela odpočúvať,ale počula som ju,keďže sa neoddialila a tak kvôli mojej zvedavosti všetko počujem.Bohužial však neviem o čo ide.*,,Všetko v pohode?"*spýtam sa prívetivo,pričom sa ne ňu otočím s úsmevom na perách.Potom mi napadne,že by som sa mohla osušiť.*,,Podáš mi prosím utierku?"*otočím sa na Raia a načiahnem k nemu ruku.*

*Trochu nejistě se usměje a řekne*"Ještě jednou se ti omlouvám je to hrozný zvyk."*řeknu trochu víc nejistě se k ní nahnu a chci ji políbit. Udivím se, že Mizuri to slyšela, přeci jen je tu silný vítr, ale asi má lepší sluch než jsem si myslel.*"No to víš, že ti ji podám krásko."*řeknu a trochu se zašklebím a vezmu ze země osušku přijdu k Mizuri a položím ji ji na ramena a zlehka ji políbím na krk.*

,,Nechápem prečo sa stále ospravedlňuješ."*poviem so smiechom,pričom ho potľapkám jemne po líci a vyplazím naňho špičku jazyka.Predsa len som to chápala a mať mu to za zlé je blbosť.Ten silný vietor mi veľmi nevyhovoval,takže hneď ako položí na moje plecia utierka,tak ju chytím za rohy a pritiahnem ju k sebe.*,,Ďakujem."*usmejem sa vďačne.Následne však zacítim jeho pery na svojom krku a tak sa pousmejem.Rumenec,ktorý sa mi zjaví na tvári rýchlo skryjem v úškrne.*,,O čo sa to stále snažíš?"*poviem mu tíško do uška hlasom,ktorý znie trošku provokatívne.Tým sa v podstate možno snažím zakryť nervozitu.*

"Protože ti ten zlozvyk vadí a já nechci dělat, to co se ti nelíbí."*řeknu a trochu se pousměji a navíc ji nechci naštvat, mám ji moc rád a nechci ji ztratit.*"Nemáš za co mi děkovat, přeci jen jsi krásná."*řeknu a znovu se usměji, vážně si myslím že je to pravda, i když mi to stále nevěří. Chvíly ji pozoruji, když ji políbím na krk, všimnu si toho, že se pousmála*"Jsem rád, že se ti to líbí."*řeknu s úsměvem, potom co mi zašeptá do ucha se usměji a potichu řeknu.*"Kdybych ti to řekl nebyla by to taková sranda"

*Povzdychnem.*,,Nemusíš sa ospravedlňovať za svoje zvyky...Ja sama ich mám mnoho."*poviem so smiechom.Každý ćlovek ich má a nie len jeden.Zvyky sú jednoducho našou súćasťou.*,,M-hm....Akosi si veríš,nie?"*poviem podpichovačne,pričom mu ukazováčikom štuchnem do hrude.Jeho odpoveď ma nijako nezaskočí.Predsa len,ak by mi topovedal,tak by som mu to buď uľahčila alebo zatrhla.Otočím sa teda tvárou k nemu a postavím sa na špičky,pričom sa približujem k jeho perám.Tesne pri nich sa však zastavím.*,,Nepôjdeme už?"*usmejem sa,pričom odhalím zúbky.*

"Ty jich máš mnoho? Vážně ?"*zeptám se nechápavě a trochu se pousměji.*"Mohla by jsi mi o nich něco říct?"*zeptám se trochu zvědavě a pousměji se.*"No já si vždycky věřím a věřil."*řeknu zasměji se a znovu ji chci políbit, ale potom mě šťouchne do hrudi a tak se odtáhnu. Když se ke mně otočí a přibližuje se k mým rtům trochu se pousměji a potom, když se zastaví se podivím, ale nenechám se tím nijak rozhodit.*"No myslím si, že by jsme mohli jít."*Řeknu a nakonec ji stejně políbím.*

,,Každý nejaké má."*odpoviem mu so smiechom.Neviem prečo to povedal,tak nechápavo,ale prišlo mi to vtipné.Pri tej jeho otázke sa uškrniem.*,,Možno aj áno..Ale nie teraz."*vyplazím naňho jazýček.Predsa len by to bolo príliš ľahké,ak by som mu povedala svoje zvyky.Mimoto jeden z nich už pozná.Pri jeho odpovedi na jeho rečnícku otázku sa zasmejem.Potom trošku poodstúpim,nájdem jeho ruku,za ktorú ho chytím a prepletiem si s ním prsty.*,,Poďme teda."*usmejem sa.Bozk opätujem a pri odtiahnutí ho potiahnem za peru.*
(srry megg ...nechcem ta drzat v hre,kedze tu o tyzden nie som zas ja )

"Dobře jak chceš já si počkám, přece jen o tom je poznávání jiného člověka o trpělivosti nemůžeš hned přeskočit na konec."*Řeknu tak trochu zamyšleně. Když mě chytí za ruku trochu víc ji stisknu a druhou ruku přesunu ke svému tělu.*"Když si to přeješ ty jedna roztomilá krásko."*řeknu s úsměvem a chvíly si ji prohlížím. Poté pomalým krokem jdeme směrem k jejímu domu.*(Přesun)

*Skovám mobil, zvednu se, chvilku čekám něž oschnu trochu, poté se obleču zpět do svého oblečení, dám si sluchátka do uší, napíši zprávu Takahirovi, že už jdu. Pomalu odcupitám k silnici, stopnu si taxík, nasednu a jedu domů, po cestě uvidím pár typů které bych nejradši neviděla, nakonec už uvidím skoro můj dům, no dalo se tomu tak říkat, když jsem tam bývala nejčastěji oproti ostatním.*

*po nejakej chvili pridem k jazeru* -Ach, tak som tu dlho nebola, a konečne je tu aj teplejšie- *usmejem sa a lahnem si do trávy. Potom sa divam na oblohu a začnem snivat o všeličom*

*Přijedu sem, zastavím, sundám si helmu, položím ji na motorku a jdu se porozhlednout, uvidím Angi, pousměji se, šla bych za ní, ale nemám čas, když čekám na někoho a pak zase musím jít pryč.*

*po chvili začujem hluk motorky a tak sa pozriem na zemi hore nohami* -To je Megami, al čo tu robi?- *poviem si v duchu*

No mohla bych ji jít pozdravit, pár minut mi neuškodí..*Pomyslela jsem si, slezu z motorky a jdu za Angi.* Ahojky...*Řeknu a sednu si vedle ní.*

Ahoj *pozdravim ju s usmevom* Copak tu delaš? *opytam sa jej*

No víš, mám se tu s někým setkat a nebo mi zavolají, má to dočinění s mafiány...*Odpovím mile a pousměji se.*

Aha, a s kym sa maš stretnut? Poznam ho? *spytam sa jej milo*

Ne, toho nepoznáš, ale dlouho se s ním kamarádíčkovat nebudu..*Odpovím mile.* Patřil k těm co mi zabili rodiče.

Ouu *poviem potichu* A sisi ista, že pomsta je dobra vec? *poviem smutne*

No kdyby ses na tohle mě zeptala asi tak před měsícem, řekla bych ti, že neni, ale...už jsem v tom nějak uvízla..tak hrozně jsem si to zhoršila, že jde po mě i policie..*Odpovím s úšklebkem.Neni to zrovna věc s kterou bych se měla chlubit.*