Jazero

Aha, chapu *radšeje sa nebudem pytať, čo sa stalo. Aj keby sa toto mna spytala, neodpovedala by som jej popravde. Zrazu zosmutniem*

Celkově se i bojím..s někým seznámit, proto se ke každému, kdo se chce seznámit chovat hrozně..*Povzdechnu si.* No jak bych to řekla..stal se ze mě sériový vrah..na potkání vraždím, kohokoliv jen je u mě hlavní, že má něco společného s mafiány...

A preco si ma vlastne nezavražila? *spytam sa jej s usmevom* //

Protože..protože k tobě něco cítím, myslím to jako kamarádsky, nedokázala bych tu ublížit...*Odpovím s úsměvem, přijde mi sms, že místo srazu je někde jinde a odkládá se na zítra.* Sakra...

*zrazu mi spadne slza* ha? *chytim sa za licko a utriem si slzy* A-arigato *poviem potichu. Po chvili zaregistrujem jej zvoniacu mobil*

Angi..chtěla by jsi jít se mnou do nočního klubu ? Dělají tam dobré jahodové koktejly..neboj žádný alkohol v nich neni..*Zeptám se mile.*

*prekvapene sa na nu pozriem a potom odpoviem* Jo, pujdu moc rada *poviem s usmevom*

Super..no tak jedem.*Odpovím, zvednu se a pomalu se vydám k motorce, když mě doběhne, podám ji svoji helmu.* Ty si důležitější..*když si ji nasadí, pousměji se,nasednu si, počkám na ni, odjíždím i s Angi do Nočního klubu.* (přesun)

Tak jo *sasnem si na motorku a idem s nou prec* (presun)

*Pomalu zastavím, slezu z motorky. Takovým rychlým krokem přijdu k jedné z laviček, sednu si tam a začnu přemýšlet co bych mohla dělat, jelikož dnes nemám ani jeden kroužek a k tomu neni ani škola.* Co budu sakra dělat, strašně se nudím...*pomyslím si a trochu se na té lavičce poupravím a sednu si rovně, protože jsem byla vychována být slušná a nechovat se jako kdybych byla doma. Začnu se rozhlížet, jestli někoho neuvidím, s kým bych se mohla pobavit.*

*Pomalým krokem a s trochu zamyšleným výrazem dorazím k jezeru, v hlavě se mi přehrávají různé scénáře, o tom, co tím mohl Shuu myslet, třeba nějaký koncert, opera, nebo ples. Nedokáži na to přestat myslet, protože jsem zamyšlený a má rozhozené myšlení, nevšimnu si dívky, kolem které projdu, pomalu dojdu ke stromu pod který si na chvíly sednu a snažím se zklidnit tok svých myšlenek, po nějaké chvíly se mi to podaří, vstanu poodejdu od stromu a začnu se soustředit na trénink, první kunai se sice zasekne do stromu, ale hned druhý minu, sám pro sebe si řeku, co se to s tebou sakra děje, soustřeď se.*

*Všimnu si nově příchozího, chtěla jsem ho pozdravit, když kolem mě procházel, ale nejspíš byl zamyšlený a nevšiml si mě. Poodešla jsem k motorce, z tama jsem si vzala svoji katanu, pomalým krokem jsem přišla k tomu klukovi, pár metrů od něj jsem zastavila. Vytáhla jsem svoji katanu z "pouzdra" a položila ho na zem, rozhlédla jsem se po nějakém kamínku na zemi, našla jsem nějaký malý, ten musel stačit. Katanu jsem zabodla trochu do země a hodila jsem po ní tým kamínkem, to udělalo zvuk něco jako napodobenina cinknutí, takže to ten kluk mohl slyšet, doufala jsem, že to uslyší a podívá se z kama ten zvuk šel nebo lépe kdo ho udělal.*

*Celou dobu se soustředím na trénink, a tak si nevšimnu, že za mnou stojí někdo s katanou, asi jsem byl hodně rozhozený, jinak bych si toho určitě všiml, ale byl jsem moc zabraný do tréninku, abych nemusel myslet na jiné věci, když o tom tak přemýšlím, tak jsem teď byl snadný cíl, kdyby se mi někdo chtěl pomstít, ale na to jsem prostě nemyslel a dál jsem házel kunaie do stromu, po několikátém pokusu, jsem se začal trefovat každým, který jsem hodil, fajn už se mi vrátil gryf řeknu si znovu pro sebe a najednou z ticha uslyším cinknutí, rychle se otočím a hodím tím směrem kunai, aha takže reflexy taky nezmizeli, řeknu si znovu pro sebe a potom si všimnu té dívky, kolem které ten kunai proletěl, rychle se k ní rozeběhnu a starostlivě se zeptám.*"Moc se ti omlouvám, nestalo se ti nic?"

*Celou tu dobu stojím jako socha, když v tom se na míří kunai, rychle uskočím, jenom o vlásek jsem to stihla. Když už je ten kluk u mě, pousměji se přátelsky.* Nic mi neni, slušný hod to byl..*Řeknu a sleduji ho, no dá se tomu říci, že si ho i prohlížím.* Říkej mi Kitana, jak dlouho trénuješ s kunaiem, vypadá to, že docela dlouho, když umíš tak skvěle s ním zacházet..*Dodám k tomu a pousměji se.*

*Hlasitě si oddechnu a sklopím pohled.*"J-ještě jednou promiň vážně jsem nechtěl."*řeknu trochu tišeji než obvykle a svým pohledem míří do země. Když se mi představí, trochu se podivím a zvednu pohled směrem k ní, potom si neodpustím to své gesto, lehce ji chytím ruku a políbím ji na ni, pousměji se a klidně řeknu.*"Těší mě Kitano, jmenuji se Rai Tetsu."*Trochu mě zaskočí její otázka, trochu zapřemýšlím a pak řeknu.*"No nevím asi sedm nebo osm let, no myslím si, že tohle nebylo skvělé, přeci jen dlouho jsem s nimi neházel."*Dodám a lehce nadzvednu koutky.*

To nevadí..*Odpovím mu a stále se usmívám, když mi políbí ruku, jemně zčervenám.* Těší mě Rai.. Sedm nebo osm let to dlouho, máš pravdu nebylo to skvělé, bylo to vyníkající, já sama bych to nedokázala i kdybych to trénovala třeba deset let..*Dodám k tomu mile.* Vypadáš, že jsi celkem dost mladý. Kolik ti je let ? *Tuhle otázku jsem měla už dlouho na jazyku, dlouho jsem to nevydržela, prostě jsem se musela zeptat.*

"Ale na tom nic není, jestli chcete? můžu vás to naučit."*rychle si vzpomene na slušné mravy a začne jí vykat, přeci jen nedala mu svolení k tykání. Trochu mě zaskočí její otázka, protože nejsem zvyklí, že se někdo tak rychle zeptá na věk, ale po chvíly, kdy se uklidním a pousměji a řeknu.*"Je mi dvacet let. A jestli mohu být tak smělý a zeptat se vás kolik let je vám."*řekl to tak divně, protože věděl, že je to neslušné se ženy ptát na její věk, a ještě k tomu, když ji znal jen chvíly.*

Klidně mi tykej..*Řeknu přátelsky a začnu si ho prohlížet.*Tak dvacet jo..mě je devatenáct..*Odpovím mile.* Ty jsi zdejší, že ? Mohl by jsi mě někdy ukázat celý okres R2 ? Jediné co tu znám, kde je..je asi škola, náměstí a jezero...* Dodám k tomu a zamrkám, tak trochu nepřestávám si ho prohlížet.*

*Vydechnu si a klidně řeknu.*"Děkuji, já ty slušnosti přímo nenávidím, ale byl jsem tak naučený."*Trochu nevěřícně si tě prohlédnu a pak řeknu.*"Tobě je devatenáct?"*řeknu s nadzvednutým obočím, a potom co řekneš se jen trochu usměji a klidně řeknu.*"No jo jsem zdejší, už nějakou tu dobu tady bydlím a vyznám se tady takže bych mohl klidně i teď, teda jestli by jsi chtěla."*řeknu klidně a trochu víc se pousměji, pořád ji nevěřím, že jí je devatenáct, ale už na to nechce moc upozorňovat.*

Já jsem taky naučená se chovat slušně, ale před někým se tak nechovám, no co už tohle je přece R2, tady se skoro nikdo necová slušně až na nějaký vzácné lidi, třeba jako jsi ty..Je mi devatenáct, copak to nejde na mě poznat..*Řeknu mile a usměji se.* No chtěla bych klidně teď, teda jestli ti to nebude vadit..*Dodám k tomu s úšklebkem.*

"Ne já bych ti devatenáct netipoval, vypadáš o hodně mladší. No máš pravdu v R2 není moc lidí, kteří by se chovali podle etikety."*řeknu klidně, sehnu se a ze země vytáhnu tvoji katanu, opatrně ji chytím za ostří a natáhnu ji směrem k tobě, předtím si ji však prohlédnu a pousměji se. Potom co znovu řekneš se trochu víc pousměji a klidně řeknu.*"No mohli by jsme, ale nevím kde začít."*řeknu a můj pohled teď směřuje k mé kapse, ve které mám mobil.*

*Pousmějis e a vezmu si svoji katanu, ale opatrně abych Raie nepořezala.* Díky..*Poděkuji s úsměvem.* Kdekoliv tě to napadne....nějak tak obecně abych se tu dokázala vyznat..*dodám k tomu, ze země si zvednu i "pouzdro" od katany, katanu skovám a dám si ji za záda na šířku (viz. profilovka).*

"Nemáš zač."*řeknu klidně a pousměji se, přeci jen byl jsem slušně vychovaný. Když si dá tu katanu na šířku zasměji se a řeknu.*"No vypadáš nebezpečně."*Potom se jen trochu pousměji a vytáhnu z kapsy mobil, podívám se na něj, ale nikdo mi nevolal, zatvářím se tak trochu smutně a napíši Mizuri SMS. Až budeš mít čas tak mi prosím zavolej. Potom co to odešlu mi dojde, že to je asi blbost, protože je slepá, ale co už s tím. Potom si dám ruce do kapes a řeknu.*"Tak pojď půjdeme na náměstí."

No jenom tak vypadám, já bych nedokázala ublížit ani mouše...*Řeknu se smíchem, všimnu si, že se zatvářil smutně, přestanu se smát.*Netvař se tak nesluší ti to...*Řeknu a co nejvíce se usměji, na náznak, že by se měl usmívat.* Dobře tak teda jdeme na náměstí...*Dodám k tomu s dětským hláskem.*

"No to mě docela překvapuje, podle toho jak držíš katanu a že jsi v R2 bych čekal, že na to budeš připravená."*řeknu klidně, skoro až trochu vážně.*"No promiň, já zapomněl, že smutek se dneska nenosí."*řeknu a pousměji se, přeci jen nebylo pro ostatní dobré, abych jim kazil náladu. Na znak souhlasu jen kývnu hlavou, posbírám si ze země kunaie schovám je do pouzdra na noze, dám si ruce do kapes a pomalým krokem jdu směrem k náměstí.*