Rodinná vila Nagatsuki

Jen jsem zakroutil hlavou a nevěřícně jsem si odfrkl. Víš jak nám to kdysi říkali rodiče - "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá." Tudíž, když se ty chováš jako sobec, dovol mi se také zachovat jako sobec nehledící na tvé pocity. Dokončil jsem tuhle dlouho větu, přičemž jsem ji opravdu pevně sevřel jednou rukou kolem pasu, přičemž se mi druhá ruka zamotala do jejích vlasů. Svým způsobem jsem ji tímto zvedl z té židle, na které seděla, přičemž jsem jí vášnivě políbil.

Spratek Q__Q:

A-Ale já- ...*nestihla dokončit větu, když ji takhle políbil a přitiskl na sebe. Nemohla se skoro ani pohnout, protože ji držel opravdu pevně. Napřáhla ruku, jako by mu už vážně měla jednu vrazit, ale zastavila se těsně před jeho tváří, na kterou jen lehce dlaní zatlačila. Ona sama se odtáhnout nemohla, a tak musel on. Měl pravdu, tohle bylo opravdu hodně sobecké, ale snad ještě více překvapivé. Její tvář neměla úplně čas se vzpamatovat, a tak opět nabrala ten červený odstín*

I když jsem naprosto značně pocítil to, jak zatlačila na mou tvář, nedonutilo mě to se zastavit, dokud mi teda vyloženě jednu nenatáhne, nemám v plánu přestat. Stále jsem ji pevně držel a pokračoval jsem v líbání, přičemž jsem měl své oči zavřené. Když si chtěla hrát na sobce, rád ji ukážu, jak se správný sobec má chovat. Nakonec jsem po chvíli přesunul svou ruku trochu níž, k jejím stehnům, které jsem stiskl a vyzdvihl jsem ji do vzduchu, přičemž má druhá ruka stále spočívala v jejích vlasech.

*když ji takhle vyzdvihl, instinktivně se zachovala tak, jak jí říkal mozek: "Už ho nenech dál pokračovat, prostě mu jednu flákni!" Aniž by se jí podařilo tomu nějak zabránit, kousla ho do rtu, ale ani tak neměla odvahu mu jednu vrazit, vlastně to ani nechtěla udělat, protože i když tohle, co udělal vlastně bylo dost sobecké a vlastně takhle vypadal, jako by si ji nějakým způsobem přivlastňoval, což se jí tak úplně nelíbilo, svým způsobem jí tahle jeho blízkost byla příjemná a cítila se tak tak zvláštně v bezpečí*

Neměl jsem problém s tím ji držet ve vzduchu jen jednou rukou, jelikož byla lehounká jako pírko. I přes to, že mě kousla do rtu, nezastavoval jsem se, prostě jsem pořád nedostal ten fatální signál, i když to kousnutí bylo dosti bolestivé. Opravdu to mělo vypadat tak, že si ji svým způsobem přivlastňuji, protože jsem ji chtěl dokázat, že na sobce si umím hrát taky, ale nemohl jsem popřít, že by se mi tato situace nezamlouvala, dokud mi teda jednu nevrazí.

*nechtěla mu jednu vrazit, i když jí tohle říkala ta její nejrozumnější část - mozek, překvapivě. Takže prostě to byla poslední možnost, co zbývala, ale padla. Poddala se tedy jeho polibku a čekala, než toho nechá, někdy přeci jen přestat musel. Musela uznat, že ty jeho polibky celkově byly hodně dobré, nejspíš souvisely také s tou černou magií, kterou údajně ovládal, alespoň podle jejího mínění, ale i tak se jí po tváři valila jedna neposedná slza*

To, že se poddala mě nepřekvapilo, přece jenom jsem byl pořád dost sebevědomý a myslel jsem si, že takovýmto způsobem bych byl schopen získat jakoukoliv dívku mého věku a většinou to fungovalo, tohle jsem považoval za další z těch případů, dokud jsem si teda nevšiml, že ji po tváři stéká slza. Svým způsobem mě to donutilo opravdu znejistět, ale polibek jsem ještě nepřerušil, jen jsem tak jak jsem ji držel popošel k pohovce, na kterou jsem se posadil, tudíž seděla svým způsobem na mě, až poté jsem se odtáhl. Máš mé povolení mi jednu natáhnout, ale tohle za to stálo. Řekl jsem s úsměvem na tváři.

*odkulila se z něj stranou na kraj pohovky, kde se jen tak skrčila a zavrtěla hlavou. To nechtěla udělat - kdyby ano, už by to udělala. Bylo to dobré, ale i tak pociťovala výčitky svědomí, jako by spáchala nějaký zločin, což nebylo dobré. Schoulila se a hřbetem ruky si přitom otřela tu slzu. Teď se zachoval jako takový ten majetnický týpek - tohle chování více méně nebylo zas tak zlé, vyloženě jí to nevadilo, vlastně jediné, s čím teď měla problém bylo to její svědomí, které se cítilo tak nějak podraženo*

Trochu jsem se ušklíbl, přičemž jsem ji dal ruku kolem ramen, když tam tak seděla schoulená v klubku. Druhou rukou jsem ji jemně přejel po tváři. No tak... Snad už o mě víš, že jsem sobecké namyšlené hovado, takže by jsi neměla takovéto věci brát tak vážně. Řekl jsem skoro konejšivým tónem, přičemž jsem se usmíval. Tohle jsem řekl jen abych ji uklidnil, i když tohle asi nezpůsobovalo tuhle její náladu. Říkal jsem si, jestli jsem to trochu nepřepískl, ale mé ego tuto myšlenku okamžitě zamítlo.

*zavrtěla hlavou a objala si kolena, přičemž se na něj jen letmo podívala* Ne, že bys za to úplně mohl, jen jsi odstartoval tuhle reakci... *odpověděla s takovým smutným úsměvem, pak ale opět sklopila pohled. To, co ji dalšího trápilo bylo přesně to, že se jí to nezdálo až zas tak špatné, což bylo pro její hrdost a celkově pro ni dost matoucí* A ta tvá černá magie... Mě ovlivňuje více než jsem původně myslela. *dodala s takovým trošku menším úšklebkem*

Přitiskl jsem ji blíže k sobě, přičemž jsem ji objal tak, že měla svou hlavu opřenou o mou hruď. Dobrá, pokud tě to opravdu tak rozhodilo, můžu s tím přestat. Dokud si o polibek neřekneš sama, o nic se nepokusím. Slíbil jsem ji nakonec, jelikož jsem nechtěl, aby odsud utekla. Přece jenom pořád měla přítele a tak jsem musel s těmito reakcemi počítat. Sice mě bude stát dost úsilí tento slib udržet, ale byl jsem smířený s tím, že se o to budu muset pokusit.

*zmateně zamrkala, protože něco takového opravdu neočekávala* Cože... Dokud si o polibek neřeknu? *zeptala se zmateně, ale pak bezděky sklopila pohled a zavrtěla hlavou, čímž se vlastně tak trošku zavrtala do jeho hrudi (jak to jen popsat xD), potom ho už jen slabě objala a přivřela své oči* Mimochodem - stále se bojím... Ten horor... *připomněla tiše. Přeci jen ten horor jí nahnal celkem "pěkné" noční můry*

Trochu jsem se pousmál, přičemž jsem ji pohladil po vlasech. Ano, slyšela jsi správně, odteď budu muset začít používat heslo ve vší počestnosti. Řekl a trochu jsem se zasmál, ale pak jsem jen zakroutil s úsměvem hlavou, když připomněla ten horor, který jsme viděli v kině. Pokud se bojíš spát sama, můžeš přespat tady, samozřejmě tě v noci ochráním. Navrhl jsem nevinným tónem, ale po chvíli jsem se zachechtal, jelikož mi došlo, jak to muselo vyznít. Samozřejmě ve vší počestnosti, ustlal bych si na pohovce, přičemž bych ti štědře přenechal svou postel. Dodal jsem, i když ta postel, o které jsem mluvil, byla dost velká pro dva.

*trošku se pousmála nad tím, co řekl, ale zakroutila hlavou* Ne, to bych ti prostě nemohla udělat - buďto to prostě nějak přežiju doma, anebo to budu já, kdo se ti podřídí, tohle je přeci jen tvé sídlo, já nehodlám být na obtíž. *oznámila mu, přičemž se k němu trošku přitulila. Je pravda, že se v jeho blízkosti cítila více v bezpečí, ale čím dál tím víc jí začaly hlavou vrtat ty její reakce, kterých se nemohla zbavit - bylo to prostě něco jako instinkt - něco, co dělala bez rozmyslu, bylo to impulzivní, nemožné zastavit, což bylo to, co jí dělalo starosti*

Trochu jsem se zachechtal a začal jsem ji takovými pomalými uklidňujícími pohyby hladit po zádech. Ano, moje sídlo, moje rozhodnutí, tudíž mé pozvání stále platí za stejných podmínek. Řekl jsem s úsměvem, přičemž mě napadlo asi jediné rozumné vysvětlení pro to její chování, na které si neustále stěžovala - Feromony, když tyto hormony poručí, člověk nic neudělá. Tak nějak to podle mě probíhalo u ní, ale nebyl jsem si tím stoprocentně jist.

*zašklebila se* V tom případě budu muset jít domů, pokud bys ty měl spát na sedačce, protože to by prostě nebylo podle mého názoru fér. *tiše si přitom povzdechla a trošku pevněji ho objala, vlastně aniž by si to nějak více uvědomila, prostě to opět byla taková ta reakce, nad kterou před chviličkou ještě přemýšlela. Měla by se těmhle reakcím raději bránit? Anebo naopak? Měla by snad je nechat proběhnout, když je to to, co ji nutí něco udělat? Cítila se trošku bezvládně, jako by za ni rozhodoval někdo úplně jiný, i když to tak vlastně vůbec nebylo*

Trochu jsem se pousmál. Ale no tak, snad se nebudeme hádat?Buďto se mnou souhlasíš, nebo se budeš doma samotná bát, co ty víš, třeba tam už na tebe čeká satan. Řekl jsem, přičemž jsem se trochu pousmál. Nechtěl jsem, aby někam šla, ale zároveň i přes mé sebevědomí tady pořád bylo aspoň nějaký základ galantního chování, tudíž bych se necítil příliš dobře, kdyby ona jakožto žena měla spát na pohovce, zatímco já bych spal v posteli. Ta pohovka sice byla dosti pohodlná, ale posteli se to nedokázalo vyrovnat.

*fňukla a trošku se od něj odtáhla, přičemž si zapřela hlavu o pohovku a křečovitě zavřela své oči* B-baka... *špitla trošku vyděšeně, protože ten film byl pro ni dost strašidelný - takhle ji děsit, teď nejspíš opravdu sama neusne, ale nedivila by se, kdyby tohle bylo tak trošku Saiichiho snahou, přeci jen byl dost takový* Ale... Vždyť je to blbé... *nesouhlasně zaprotestovala a zoufale se na něj přitom podívala*

Pevně jsem ji objal a dal jsem ji letmou pusu do vlasů, přičemž mě překvapilo, že se opravdu až tak moc bojí. Přišlo mi to ale jako další roztomilá věc, kterou jsem na ní znal. Ale no tak... Ššššš. Udělal jsem tento zvuk, kterým se obvykle uklidňují menší děti. Každopádně mě něco napadlo. Co třeba tohle? To by tě mohlo uklidnit. Řekl jsem pobaveně a poté jsem si začal potichu broukat písničku, kterou jsem ji hrál na kytaru, když jsem byl poprvé u ní. (https://www.youtube.com/watch?v=koczXygKlWU)

*trošku se pousmála, její oči už nebyly tak křečovitě zavřené, i když je stále neotevírala. Svou hlavu si jen jemně zapřela o jeho tělo a zaposlouchala se do toho jeho broukání, které opravdu bylo uklidňující, i když nechápala, co na tom tak uklidňujícího vlastně je. Aniž by chtěla, pomalu začala upadat do snů - byla prostě už z toho dne nějakým způsobem dost unavená, navíc tahle pomalá melodie nakonec jen dopomohla tomu, že usnula*

Když jsem si povšiml, že usnula, jen jsem se usmál. Tohle se dalo považovat jako první případ nevinného přespání dívky v tomto domě. Jen jsem ji zvedl a v náručí jsem ji donesl ke své posteli, do které jsem ji položil a přikryl jsem ji dekou, přičemž jsem ji ještě přejel dlaní po tváři. Poté jsem už sám došel k pohovce, na kterou jsem si lehl a opřel jsem si předloktí o čelo, přičemž jsem po několika minutách přemýšlení a pokukování po Eli usnul.

Jakmile jsem se probral, držel jsem ještě pár minut přimhouřené oči, jelikož si musely přivyknout na ten jas okolo mě. Tím jsem si taky potvrdil, že se mi podařilo se tak nějak vyspat i na této pohovce.  Zvedl jsem se do sedu, přičemž jsem potichu bolestně sykl - Z té sedačky se mé záda cítila jako by do nich někdo několikrát praštil kovovou tyčí. Podíval jsem se směrem ke svojí posteli a uvědomil jsem si, že Elerí ještě spí, přičemž mě napadlo se podívat na hodinky - Do školy by jsme šli už tak i tak pozdě, takže nemělo cenu ji zbytečně budit. Pomalu jsem vstal z pohovky a potichu jsem se vykradl z pokoje, poté jsem sešel ze schodů dolů a zamířil jsem do kuchyně, která zela prázdnotou - Z toho jsem usoudil, že sestra je už zřejmě ve škole, jelikož se ráno před školou zdržovala povětšinou v kuchyni. Každopádně jsem zamířil k lednici, kterou jsem otevřel a porozhlédl se po nějaké snídani. Nakonec jsem vytáhl vše, co jsem našel a co se hodilo k snídani, přičemž jsem ze šuplíku v kuchyňské lince vytáhl velký dřevěný tác. Pustil jsem se do přípravy snídaně, přičemž jsem do ní zahrnul i těch pár koblížků, které přežily ranní žranici mé sestry. Po chvíli jsem byl hotov, takže jsem celý tác vzal do obou rukou a opatrně jsem s ním vyšel zpátky do svého pokoje, kde jsem se přikradl k nočnímu stolku vedle postele, na který jsem tuto bohatou snídani položil, bylo v ní zahrnuto v podstatě vše co jsem objevil v kuchyni - Několik krajíců chleba buďto se sýrem nebo libovou šunkou, popřípadě jsem jeden ochutil i marmeládou, sklenice mléka i džusu, těch pár koblížků, které jsem našel, čerstvé rohlíky s máslem, popřípadě jsem nezapomněl ani na misku s cereáliemi, kdyby preferovala takovouto snídani - Nic z toho nebylo pro mě. Já sám jsem se posadil k notebooku, který byl položen na stole nedaleko postele, přičemž jsem ho zapnul - Naskočil  v naprosté tichosti, což jsem v tuto chvíli ocenil. Zatímco jsem čekal, než se Eli probudí, prohlížel jsem si nepřítomně různé webové stránky.

*Jakmile se probudila, jen tak bez zvonění mobilu - budíku, který ji budil povětšinou do školy, jen se promnula oči a zmateně se rozhlédla okolo.* Cože? Usnula jsem?... V posteli? *vzpomněla si na to, že usnula na pohovce, a tak nezbývala jiná možnost, než aby ji do postele přenesl Saiichi. Trošku se nad tím zamyslela, ale pak se podívala na hodiny, které byly zavěšeny na zdi a jen nad tím nevěřícně zavrtěla hlavou - to je podruhé tento týden, co zaspala - nakonec včera, že? Dlaněmi se zapřela o matraci a trošku se poposunula tak, aby se dostala do sedu. Byla to až neuvěřitelně pohodlná postel, ale Saiichi tu očividně nespal, i když usnul déle než ona a vstával dřív - to usoudila z toho, že si všimla snídaně na nočním stolku vedle ní, následně vlastně i Saiichiho sedícího u notebooku. Byl opravdu tiše - nevzbudil ji. Co ji ale zaujalo víc, to byla ta snídaně, která vypadala, jako by se vážně snažil nezapomenout na nic, co by jí mohlo chutnat - navíc snídaně do postele, jaká dívka by si něco takového nenechala líbit? Něco bylo zvláštní. Když tu spala, neměla ty noční můry o Satanovi, které měla u sebe doma, nebyla si jistá, jestli tenhle dům vyzařuje nějakou dobrou auru, anebo čím to tak může být, protože minulý den ji přeci Saiichi nepěkně vyděsil. Pomalu se vyhrabala zpod deky, kterou přes ni nejspíš taky přehodil Saiichi a tichoučkým krokem, jako by se snažila být neprozrazena, což se vlastně i snažila, docapala k Saiichimu, kterému položila své dlaně na oči* Baf. *zašeptala pobaveně, ale s úsměvem - opravdu ji příjemně překvapil, i když mu nezapomene to, že vážně spal na té pohovce - nejspíš*

Opravdu jsem si nevšiml toho, že už je vzhůru, nebo že se blíží směrem ke mě, jen jsem dále zíral do obrazovky. Když mi ale zakryla oči, trochu jsem se zasmál. Hmmm? Kdo je to? Zeptal jsem se pobaveně, přičemž jsem se stále usmíval. Poté jsem rukou pomalu přejel přes dlaně, které mi zakrývaly oči. Že by Satan? Zeptal jsem se nakonec a opět jsem se zasmál, přičemž mě zajímalo, jak spala a jestli se u ní zase vyskytly ty noční můry, na které si stěžovala.

*trošku se zakřenila* No tak to si vyprošuju. *zamumlala směrem k němu* Satan by tě nevystrašil přeci takhle pěkným způsobem, navíc jsem snad tak zlá? *zeptala se ho s trošku pozdviženým obočím, přičemž své ruce spustila opět podél svého těla, pak si ale tiše povzdechla a jen tak si ho prohlížela* Vážně jsi spal na té pohovce? *zeptala se ho trošku sklesle, protože cítila takové výčitky z toho, že kdyby tu neusnula, mohla by jít domů a on se tak mohl klidně vyspat na své posteli jako obvykle*