Chata na okraji okresu (Majitel: Eleria de Shi'-Tsuki)

Do těchto našich polibků jsem se vášnivě zapojoval, i když teď mě začala ve vášnivosti překonávat, než jsem ji tedy dohnal. Asi ji rozvášnilo to, co se teď děje, což pro mě bylo znamení nepřestávat, právě naopak, více jsem se do toho vžil a užíval jsem si to. Malinko jsem se pousmál, když se takto držela přitisknutá na mě a zvedlo mi to ego, dával jsem to za vinu tomu, že jsem prostě dobrý, jak jsem už věděl od jiných dívek.

*čím dál tím pravidelněji začínala vzdychat trošku tlumeně do jeho úst - nemělo smysl se v tomto držet zpět, ani on se očividně nedržel. Tady totiž nešlo o žádnou hrdost, mohla mu tím tak maximálně zvýšit ego, což pravda, je trošku riskantní, v tuhle chvíli, kdy jeho ego už je tak vysoko. Její tvář polil lehce pot, protože to, co dělal, si bralo své... Nakonec ho jen jemně kousla do spodního rtu a malinko pootevřela své oči*

Jakmile mě takto kousla a otevřela oči, malinko jsem se pousmál a přitiskl jsem ji k sobě i svou vlastní silou, přičemž jsem začínal trochu zvyšovat tempo, ale ne moc. Opravdu mi její vzdychání dodávalo ještě více sebevědomí, ale to teď bylo vedlejší, to se spíše projeví později, než právě teď v této situaci. Ani mě zatím nenapadlo, jak by se to mělo projevit v této situaci, ale co já vím... Třeba je teď mé přemýšlení jen zastíněno touto nanejvýš příjemnou situaci.

*když v ní trošku bodlo, přivřela jedno oko, ale pak už to bylo dobré a užívala si to opravdu naplno. Tohle pro ni bylo něco nového, ale bylo to neuvěřitelně příjemné, když pomine tu počáteční bolest, která teď už byla opravdu minimální. To, že zvýšil tempo jí už vůbec nevadilo, ani jejímu tělu, naopak, o to to bylo lepší a Saiichi očividně moc dobře věděl, co kdy má udělat. Z druhé strany doufala, že když teď Saiichi dostal to, co chtěl, tak to pro ni neznamená žádnou zásadní změnu k horšímu, přeci jen... Ne, to je absurdní myšlenka*

Povšiml jsem si, že se ji to skutečně líbí. Ještě aby jsi z ní neudělal nymfomanku... Přece jenom takový zážitek jako její poprvé... - Ozvalo se mé ego a musel jsem mu dát za pravdu - Já jsem byl zkušený a věděl jsem co mám dělat, abych dívku perfektně uspokojil, takže je možné, že kdyby někdy měla něco mít s někým jiným, mohlo by jí to i zklamat... Alespoň to mi říkalo sebevědomí. Dále jsem pomalu ale jistě přidával na tempu a trochu jsem vzdechl.

*tichounce zavzdychala a dlaní přejela po jeho tváři, potom se ale opět nechávala unášet těmi silnými emocemi, které stále zesilovaly - nečekala něco tak úžasného, ale nebylo se čemu divit - v tomhle musel mít mistrovské zkušenosti a ona sama by se nedivila, kdyby s ním nějaké z dívek zůstávaly přesně kvůli tomuhle, přeci jen každý má své priority jinde. Tohle bylo opravdu úžasné, ale nebyl to pro ni rozhodující faktor nebo tak něco. Spíš oceňovala, když se s někým cítí v bezpečí a takové ty triviální věci. Druhou rukou pevně držela sedačku a opět tichounce zavzdychala - tímhle tempem to dlouho nevydrží*

Zeširoka jsem se usmál a přejel jsem dlaněmi přes její záda, přičemž jsem trochu zamručel a pokračoval jsem dále. Já jsem s výdrží problém neměl, takže jsem neměl v plánu pokračovat dokud ji skutečně neudělám dobře, což podle toho jak reagovala, by nemělo trvat příliš dlouho. Jelikož pro ni tohle bylo nové, určitě to prožívala intenzivněji než jiné dívky, které jsem měl, ale troufl bych si říct, že si to ona užívá ještě více než jiné dívky, pro které jsem byl první.

*pokusila se o takový nádech a výdech zhluboka, ale pak se podívala do jeho očí a trošku zakroutila hlavou* S-Saiichi... *vydala ze sebe tichounce a trošku se zachvěla. Takový pocit už cítila, poměrně dost nedávno, tohle... Bylo jí jasné, co se v nejbližší chvilku bude dít, a tak jen tak trošku nervózně a nejistě těkala mezi jeho očima, možná jako by se ho žádala o povolení nebo tak něco, ale muselo to vypadat trošku komicky*

Dále jsem pokračoval a jakmile takto zašeptala mé jméno, opětoval jsem ji její pohled do očí a svým způsobem jsem pochopil to, co mi tím pohledem chtěla říct. Jako odpověď jsem se k ní naklonil a políbil jsem ji, čímž jsem chtěl vyjádřit něco jako: "Neboj se", jelikož se opravdu nemá čeho bát. Navíc jsem ještě trochu přidal do svého tempa, jako kdybych ji tím naznačil, že to není nic, co by měla zadržovat v sobě.

*když se jí takhle podíval do očí, trošku se pousmála a své oči opět přivřela, když ji takhle políbil. Je pravda, že z téhle situace byla trošku neklidná, ale z druhé strany...Proč by měla být? Naopak, tímhle mu jen ukáže, jak je dobrý, což je prostě fakt, který snad nikdo nemohl popřít. Vzdychání se jí úplně vymklo z rukou, za což nebyla úplně ráda, ale nemohla s tím hold už nic dělat. Tohle jeho zrychlení tempa jí moc nedávalo na výběr, a tak se naposledy trošku zachvěla a své tělo nechala udělat to, co bylo potřebné. Nakonec jen zrychleně vydechovala*

Jakmile jsem ucítil, že dosáhla své vrcholu, trochu jsem se pousmál a pomalu jsem přestal s přirážením. Poté jsem se ji zadíval do očí a zhluboka jsem vydechl, přičemž jsem se k ní naklonil a dlouze jsem ji políbil. Miluji tě. Zašeptal jsem, když jsem se odtáhl. Tohle bylo něco, čím jsem si byl po tomto stoprocentně jistý, i když to pro mé tělo byl jen další sex s nějakou holkou, pro mé podvědomí to bylo něco jiného, což bylo znát na mém celkovém pocitu z této situace.

*jen se pousmála a v očích jí tak zvláštně zajiskřilo - prostě to pro ni byla nová zkušenost a vzhledem k tomu, že tu šlo o Saiichiho, tak ve všech směrech dobrá, což rozhodně nemůže říct každá dívka. I přesto, když se malinko pohnula, trošku to zabolelo, každopádně, dalo se to vydržet, nebylo to tak strašné. Stále nepravidelně oddechovala, z druhé stránky to bylo celkem vysilující, i když nechápala, jak je to vlastně možné.* Já tebe taky. *špitla v odpověď s menším úsměvem*

Bylo jen normální, že ji to vysílilo, mě svým způsobem také, ale měl jsem větší výdrž než ona - Očividně. S úsměvem jsem ji přejel dlaní po tváři, přičemž tou druhou jsem ji držel v takovém objetí. Teď jsem byl spokojený - Takto bych byl schopen vydržet dost dlouho, v tomto objetí, i když jsem na takové přehnané romantické slaďáky nebyl, prostě jsem se očividně měnil, bylo to dospívání, nebo její vliv? To jsem nevěděl, ale každopádně si asi neměla na co stěžovat.

*zhluboka se nadechla a vydechla, což alespoň trošku ustálilo to její dýchání. Její obličej momentálně zdobil takový ten její specifický úsměv, který mívala skoro vždy, když byla s ním* Mmm...Chceš pochvalu? *zeptala se ho trošku pobaveně a natěsno se k němu přitom přitiskla, i když se cítila trošku rozpačitě po tom všem, co se stalo, ale teď snad ještě víc, což bylo trošku zvláštní*

S úsměvem jsem se na ní podíval a nakonec jsem se tomu i zasmál. Gomen, ale pochybuji že se někým jiným by jsi zažila něco tak úžasného. Odpověděl jsem ji se sebevědomým úsměvem a trochu jsem se zachechtal. V tomto jsem si věřil, navíc když jsem opět neselhal a dokázal jsem dívku přivést k jejímu vrcholu, což u mě nebylo novinkou, takže... Měl jsem právo si věřit.

*trošku se zašklebila - opět tohle jeho ego, no, nejspíš mu po tomhle výkonu opět vzrostlo, navíc bylo jasné, že si v tomhle věřil díky jeho zkušenostem i tak, ale...Nepřeháněl to trošku? Každopádně i tak mu musela dát za pravdu* Mmm... Ale jo, máš pravdu, proč? No, nejspíš to bude tím, že to jsi ty, koho miluji. *špitla s úsměvem a vůbec takhle nepochválila jeho výkon, z jednoduchého důvodu. Přeci jen se dost vytahoval*

Máš opravdu neuvěřitelné štěstí, beznadějně se do tebe totiž zamiloval naprosto dokonalý člověk. Víš vůbec, kolik dívek by za tohle dalo snad všechno? Bohužel, věším svou kariéru sukničkáře na hřebík, už jsem našel tu pravou. Odpověděl jsem ji možná trochu sentimentálně, ale prostě to byla pravda. Zeširoka jsem se usmál a pevněji jsem ji objal.

Uhm, dokonalý...*zopakovala po něm a trošku se zasmála* No dobřee, ty mě tu ale celkem shazuješ, takže co takhle? "Dokonalý člověk se naprosto beznadějně zamiloval do dokonalé dívky." *navrhla aniž by to vlastně myslela vážně* óooo...A co na to řekne tvá reputace? *zeptala se ho pobaveně, ale pak zavrtěla hlavou - tohle se brzy pronese školou, nejspíš to vyvolá nějaké pozdvižení, přinejmenším, no, to bude ještě zajímavé* Doufám, že ti tenhle postoj dlouho vydrží. *špitla spokojeně a když ji takhle pevně objal, trhla sebou* N-neumačkej měě...*zasmála se, ale také ho trošku jemněji objala*

Opět jsem se zasmál a přejel jsem dlaněmi přes její záda. Áno, dokonalý pár. Odpověděl jsem ji kladně na ten její "návrh" a pousmál jsem se. K čertu s reputací, navíc... Respekt u mužského pohlaví zůstane, ten se spíše ještě znásobí, jelikož si tě budu opravdu bedlivě střežit, a zájem jiných dívek? O to už nestojím. Odpověděl jsem ji s úsměvem. Vzpomněl jsem si na ten nechutný počet čísel v mém telefonu - Každé číslo odkazovalo na jednu týdenní známost, asi bych se jich měl zbavit, jelikož je už nebudu potřebovat, alespoň v to jsem doufal, jelikož osud je velice nevyzpytatelná věc, jak už jsem zjistil potom, co jsem naprostou náhodou potkal Eli, která na mě začala působit takto. Teď bych tě klidně i umačkal, jen tě nechci pustit. Odpověděl jsem ji s úsměvem, ale trochu jsem povolil to sevření, abych ji skutečně něco neudělal.

*jen se trošku zasmála* Střežit...Áno, to tvé střežení známe, opravdu to děláš důsledně, možná až moc, dalo by se říct. *oznámila mu s menším úšklebkem, ale přitom přejela dlaní po jeho tváři* Táák... I legendární Saiichi se nám zamiloval, ano, dalo by se to možná považovat i za zázrak a pochybuji, že tomu škola bude věřit...Tam už se o nás mluví teď, přeci jen je to jedna velká drbárna. *špitla s kyselým úsměvem, protože něco takového prostě nikdy nechápala a ani snad chápat nechtěla* Ale notáák, umačkat? Není třeba, já ti neuteču v žádném případě. *špitla a svou ruku z jeho tváře vrátila opět do toho objetí*

Zeširoka jsem se usmál. No a proč ne? Ostatní by měli pochopit, že jsi zadaná, a pokud nestačí slova, přichází na řadu trocha toho přesvědčování. Odpověděl jsem a pokrčil jsem rameny, prostě to tak bylo, považoval jsem ji za mou a pouze mou, s nikým jsem se nehodlal dělit, a to rozhodně ani s žádným šaškem co tvrdí že ji miluje a přitom ji na druhou stranu klidně ublíží. Áno, je to k nevíře. Každopádně se teď asi opravdu staneš terčem většiny dívek, a to i starších než jsi ty. To bude zas keců: "Co má ona, co já ne?" Řekl jsem se smíchem a přejel jsem ji dlaní přes vlasy. Dobrá tedy, každopádně... Co máš dále v plánu na tento nakousnutý večer? Zeptal jsem se s pobaveným úsměvem na tváři.

Tak samozřejmě, ale stále si nemyslím, že násilí je řešením. *řekla s menším úšklebkem, protože zrovna v tomhle s ním ten názor nesdílela, ona prostě tyhle věci řešila trošku jinak, už jen kvůli tomu, že prostě k nějakému "souboji" neměla dispozice, navíc se do takových situací často nedostávala, i když počítala, že kdyby někdo chtěl zpět jejího Saiichiho, musela by to nějakým způsobem začít řešit, už tak by jí to nejspíš říkal její mozek* A bude to ještě horší. *špitla v odpověď a trošku se zasmála - no, nejspíš se bude muset víc začít bavit s kluky, ale tam se naskýtá zase jiné riziko, že by mohli být zabiti Saiichim - tiše si povzdechla, tohle je celkem svízelná situace* Zajímavá otázka...Co mám já a ony ne? *zeptala se ho pobaveně a zadívala se mu do očí, pak se ale zamyslela nad tou jeho další otázkou a pokrčila rameny* Já svůj slib splnila... Teď jsi na řadě ty. *odpověděla prostě a pousmála se*

Tak uvidíme, třeba ještě uznáš, že někdy je to skutečně třeba. Odpověděl jsem ji na to, když si tvrdohlavě stála za svým. Bohužel takové bylo lidstvo - Někdy je násilí třeba, někdy se bez něj nelze obejít. Áno bude, ale určitě se najdou takové, které se s tebou budou bavit i přes tu obrovskou závist. Odpověděl jsem ji takovým pobaveným, ale trochu konejšivým tónem. Samozřejmě mě napadlo, že se bude muset začít bavit s kluky, ale to potom... To by vcelku iritovalo mě a já jsem v tomto ohledu velice netrpělivý. Co máš ty? Oči, ve kterých se při každém pohledu ztratím, tvář, kterou vytesal anděl, tělo za které by se nemusela stydět bohyně a hlavně duši která je čistá jako křišťál. Vyjmenoval jsem ji vše co se mi na ni skutečně líbí, ale řekl jsem to ve zkratce Copak by sis tedy přála? Zeptal jsem se s úsměvem a dále jsem ji držel v tom objetí a usmíval jsem se.

Ne, to neuznám - jsou tu jiná řešení, jak něco takového obrátit ke své spokojenosti. *odpověděla s mírně vyplazeným jazykem a ano, dále si tvrdohlavě v téhle věci stála za svým. No, mohl si všimnout, že je celkově dost tvrdohlavou dívkou, v tomhle ohledu na ni má jen málokdo* Ách, v to doufám, jinak bych se musela obejít bez holek, a to pak... *trošku nejistě si ho prohlédla a zavrtěla hlavou. No, ne všechny holky ji takhle zradí jen kvůli Saiichimu, i když nepochybuje, že jich bude dost. Poté, co jí ale vyjmenoval všechno to, co se mu na ní líbí, jen nechala nepřítomně pusu otevřenou, vlastně i chvilku po tom, co to celé dořekl - cože? Až tak moc dokonalá se mu zdála? Vlastně o sobě takhle nikdy nesmýšlela a nejspíš nikdy ani nebude, na to její sebevědomí nebylo tak vysoké* Wow...*vlastně to bylo to jediné, na co se zmohla. Nakonec ale po chvilce vzpamatovávání se zavrtěla hlavou* Nooo, před chvilkou jsi mě ani nechtěl pustit. *špitla pobaveně* Ale když na tom trváš? Myslím, že bychom si mohli udělat něco dobrého k jídlu. *odpověděla a pokrčila rameny - popravdě jí po tomhle celkem vyhládlo*

Jen jsem zakroutil hlavou a zašklebil jsem se. Dobrá, pokud nás někdy někdo přepadne, nechám tě si s ním promluvit zatímco se budu jen dívat. Odpověděl jsem ji na to. Tahle její tvrdohlavost byla sice svým způsobem taková přitažlivá, ale jinak pravdu neměla - Člověk se nikdy nemůže obejít pouze se slovy, jednou na tuto pošetilost doplatí, ale budu tam já abych to napravil tím správným způsobem. Poté jsem se jen zasmál, když jsem si všiml její reakce na to, jak jsem ji vyjmenoval kvůli čemu je pro mě výjimečná. Pobavilo mě, že jsem ji tímto tak dostal, i když jsem to mohl rozvést ještě daleko více a popsat úplně všechny důvody, proč ji tak miluji. Nuže dobrá, dneska ale vařím já. Řekl jsem takovým tónem, který automaticky zamítal veškeré námitky. Poté jsem se už jen pomalu zvedl a oblékl jsem si spodní prádlo a kalhoty - Košili jsem si ani neoblékal, stále byla má tělesná teplota poněkud zvýšená, takže jsem si nechtěl oblékat více vrstev oblečení než bylo nutné.