Ulice a uličky

*Zamručím.Zasměji se.*Počkej až tě chytím !*Zakřičím, běžím za Raiem.*

Objeví se na ulici a.najde.parkoviště. Z obleku.si vytáhne klíčky a prozkouší.všechny auta. Nakonec.jedno bliklo, Nějaký Mustang. Otevřel kufr, vzal si tašku a sedl si.do auta. Zkontroloval že auto bylo jeho a z tašky vytáhl svůj Deagle. Nabil ho a smykem vyrazil do opuštěné budovy.

( přesun)

*Ruka v ruke s ním idem po uličke.Je tu pomerne ticho,len obďaleč počujem zopár detí,ktoré pravdepodobne práve pobehujú okolo predavača s balónikmi.Tá zmrzlina sa mi celkom pozdáva,keďže je...sladká,čo mi vyhovuje a veľmi.*,,Jasné,že ti verím.."*poviem so smiechom,keďže získať si moju dôveru je najľahšia vec na svete.Som si vedomá,že naivita sa nevypláca,ale je to mojou súčasťou a meniť to v pláne nemám.*,,A tu krásku si odpusť...aj tak je to lož."*vyplazím mu jazyk,čo je vlastne detinské gesto,ale u mňa bežne zaužívané.Nie,že by som sa chcela hádať,ale jednoducho si myslím svoje.*

*Přijdu s Mizuri do uliček a zastavím u stánku se zmrzlinou*"To jsem rád že mi věříš"*řeknu, usměji se a táhnu tě směrem k tomu stánku*"Ne tu krásku si neodpustím"*řeknu a chytím tě za tvůj jazýček*"A jakou zmrzlinu si dáš krásko"*řeknu usměji se a začnu se rozhlížet po okolí*"Myslím, že potom ti můžu koupit i balonek jestli budeš chtít"*řeknu a trochu se zasměji*"No vidíš jsem chvíly s tebou a hned mám lepší náladu"

*Idem za ním,pričom sa snažím nezakopnúť a keď chytí môj jazyk,tak sa zamračím.Aj by som mu odpovedala a hneď nato protirečila,ale ono sa to nedá,keďže drží môj jazýček.Preto vlastne ostávam ticho.Možno som ho nemala vyplazovať.Pravdepodobne na nás bol komický pohľad.Hneď na to sa pokúsim o úsmev,čo sa mi však nepodarí a tak sa zamračím.Nie však veľmi.Vlastne som však rada,že je mu už lepšie,lebo nechcem,aby sa trápil.*

*Podívám se na ni a vidím, že se mračí hned ji pustím jazýček pohladím ti po vlasech, nakloním se k ní a do ouška ji pošeptám *"Tak se nezlob koupím ti zmrzlinku jen mi řekni jakou a kolik jí chceš"*usměji se a zadívám se na tebe a čekám na odpověď*"A budeš chtít i balonek krásko?"*zeptám se s úsměvem a stisknu ti ruku, aby jsi nespadla*

*Hneď ako ma prestane hladkať po vlasoch,tak dám obe ruky na hlavu a troška si uhladím vlasy,napriek tomu,že ma veľmi nepostrapatil.Je to vša taký zvyk,keď sa niekto dotkne mojich vlasov,tak mám vo zvyku ich hneď aj uhladiť.Potom ma pošteklí na ušku jeho teplý dych a vlastne nechápem prečo to pošepkal.Nijak sa nad tým však nepozastavujem.*,,..Um..Jeden kopček jahodovej."*rozhodnem sa napokon,keďže jahody mám rada a všetko v ich príchutiach tiež.Po tom ako však spomenie balónik,tak sa zamračím.*,,Máš pocit,že mi je 6?"*spýtam sa so smiechom.*

*usměji se tomu jak si začalo uhlazovat vlasy, popojdu blíž k stánku a objednám dvě jahodové, otočím se k ní a do ruky ji podám zmrzlinu*"Tak promiň, ale jsi tak roztomilá"*řeknu s úsměvem*"Takže ho vážně nechceš?"*zeptám se ještě jednou provokativně a začnu lízat zmrzlinu*"Tak co kam půjdeme teď krásko?"*zeptám se s úsměvem na tváři."A děkuji už je mi zase mnohem líp, počkej tady prosím"*řeknu a odběhnu, koupím kytky a pomalu přijdu zpátky.*"Tak tady máš náhradu za ten balonek myslím, že tohle ti bude vyhovovat víc"*usměji se a podám jí kytky*

*Zoberiem od jeho zmrlinu a olíznem kopček zmrzliny,pričom sa mi sladká chuť zmrzliny roztopí na jazyku a pery sa vykrútia do úsmevu.Pri tom komplimente sa mierne začervenám.*,,Nie,nechcem."*poviem a odujem urazene líčka,ale nemyslela som to tak.V skutočnosti som urazená nebola.Právo naopak...Bavila som sa s ním aj keď sme vlastne nič nerobili.*,,Um..Kam len chceš..oká."*poviem tesne predtým než odbehne,keďže mne je pomerne dosť jedno,kam pôjdeme.Skôr ako,kde sa som sa zaujímam o to s kým som.*,,Náhradu?"*zapakujem trošku nechápavo...Vezmem od neho kvetiny a ovoniem ich.*,,Um..ďakujem.."*usmejem sa naňho,lebo je to ozaj milé gesto a kvety mám vlastne rada,pretože ich vôňa je príjemná..sladká.*

*Podívám se Mizuri, když olízne zmrzlinu a jsem rád že ji chutná, trochu se pousměji když se začervená*"No tak co třeba jít k jezeru, když už to byla druhá možnost. Ano náhradu, když už nechceš ten balonek tak jsem ti koupil, alespoň tuhle menší kytici "*usměji se když si k nim přičichne*"No pořád bych ti měl děkovat já a ne ty mě, kdyby jsi tady nebyla asi bych ležel opilý na baru, takže ještě jednou děkuji"*Myslím že bych ji tímhle už "laciným" gestem mohl potěšit, ale to gesto ke mě už prostě patřilo, a měnit se nehodlám, a ženy mají rády květy, a tipuji že Mizuri obzvlášť protože si mohla na plno vychutnat jejich vůni*

,Um..Fajn...Tak poďme."*zavelím veselo a čakám,kým vykročí,aby som ho mohla následovať,keďže netuším cestu ako sa tam dostať.Predsa len uličky R2 sú dosť spletité a aj sem som sa dostala len vďaka nemu.*,,Neďakuj stále...Priatelia by si mali pomáhať,nie?"*poviem mu,pričom sa široko usmejem.Aj keď verím,že to nie je pravda a,že je dostatočne silný,aby sa nespil do nemoty.Aj keď v kútiku duše si myslím opak.To však nie je podstatné.*,,Tak náhrada...Nemyslím,že bola nejaká potrebná,ale je to od teba milé.Ďakujem pekne."*poviem mu milo a znova privoniam k kytici.Jeho názor bol správny..Kvety mám rada,keďže ich vôňa je rôzna,ale veľmi príjemná a dá sa cez ne mnoho vyjadri´t.*

"No jsem rád, že chceš jít k jezeru"*usměji se a chytím Mizuri za pas, protože v jedné ruce drží zmrzlinu a v druhé kytici*"Takže jsme přátelé to jsem rád"*usměji se a pomalu tě vedu k jezeru*"ale byla potřebná, za to že jsi taková hodná"*vidím že si znovu přičichla a myslím si, že jsem vybral dobře*"Pro příště jaké květiny máš nejraději"

*Opřu se v uličce o zeď, chvilku se rozhlížím , nikoho v uličce nevidím, zavřu oči a snažím si vzpomenou na to co se stalo na louce.*

*Kolem prochází pár mafiánů, baví se spolu, něž se ke mně přiblíží dám si kapuci, jakmile zahnou do temné uličky, vydám se za nimi.Doženu je.*Konnichiwa...jsem tu..tak můžeme začít..*Pousměji se,ale tvář stále neukazuji.Otočí se na mě oba.*Kdo jsi ?Neznáme tě...*Řeknou a netrpělivě čekají na moji odpověď.Dlouho je nenapínám a odpovím.*Megami Jigoku, hlavní cíl mafie, které velí Zero Akimura...*Pousměji se, sundám si kapuci, mezitím oni si vezmou jenom pouhé nožíky, jeden z nich se na mě rozběhne, jeho útoku se vyhnu, v rychlosti si vytáhnu katanu a říznu ho do boku, chytne se za bok a trochu se zkroutí, druhý se na mě rozběhne, nastavím mu nohu, zakopne o ni, neváhám a zabodnu do něj katanu ze zadu, tak abych trefila srdce, na místě zemře, mezitím druhý se vzpamatoval a už běžel za mnou, napřáhla jsem se a když byl skoro u mě tak jsem švihla po boku, podřízla jsem mu krk, spadl na zem a po chvíli zemřel.*Příště to chce silnější...*dám si zpět katanu na záda a jdu zpátky na to místo kde jsem stála, dám si zase kapuci.*

*po chvilce se rozhodnu jít třeba na louku to rozdýchat a trochu se protáhnout.* (přesun)

*Vystoupím z taxíku, zaplatím a zavřu dveře. S kapucí na hlavě se odtáhnu někam do temné uličky, najdu nějakou slepou uličku, sednu si tam do rohu, nohy si dám k sobě a skloním hlavu, chvíli jen tak sedím a snažím se zapomenout na to co se stalo dneska, nechci si to pamatovat, hnusí se mi to co jsem udělala, taky už nenávidím rodinu Chimamire, po tom dlouhém přemýšlení, zavřu oči, chvíli jsem jen tak a poté tam usnu.*

Nechápal som ako sa to stalo ale normálne mi akosi Meggy zmizla a nemohol som ju nájsť. Preto som sa prechádzal uličkami a len tak pokukoval po okolí a rozmýšľal som čo teraz asi tak budem robiť. Nohy ma odniesli niekam do akejsi tmavej uličky. Nemal som vôbec strach lebo som sa tu vyznal a ako vždy som tu mal pri sebe katanu ktorú som mal u pása. V tom ako som prechádzal som niečo začul lebo tu bolo pomerne ticho, keďže som bol ďalej od cesty. Huh? Porozhliadol som sa tu a v kúte som videl akési klbko, vyzeralo to ako spiaci človek. Stalo sa jej ničo? Alebo ... Pre istotu som k nej pomaly prikráčal aby som sa na tú osobu z blízka pozrel a tak neviine som do nej šťuchol prstom.

*Spokojeně jsem si podřimovalo, do té doby dokud do mě nekdo nešťouchl, otevřela jsem oči, viděla jsem rozmazaně, zaostřovala jsem, zjistila jsem ,že ten kdo stojí přede mnou je kluk, trochu jsem se polekala.* Kdo..kdo jsi ?*Zeptala jsem se ustrašeně, měla jsem v hlavě strašně moc věcí, co se může stát. bála jsem se, že někdo ublíží zase mě a nebo při nejhorším já někomu.*

"Hou hou hou ..." Radšej som od nej rýchlo odstúpil lebo sa zdalo že som ju vyľakal. "Ja som Kazuma a náhodou som išiel okolo, chcel som len skontrolovať, že či si v poriadku, keď si tu tak ležala." Oboznámil som ju vlastne s mojími zámermi aby vedela, že som jej neprišiel naozaj nič urobiť.

Umm..říkej mi Noroi..*Odpověděla jsem mu, necjtěla jsem říkat svoje pravé jméno, tohle jsem někdy používala, protože mě to celkem i vystihovalo.*Dalo by se říct, že nejsem v pořádku, jsem strašně vystrašená a snažím se ukrýt před mojí rodinou. Protože kdyby mě našli tak bych už nikdy neviděla okolní svět..*Tak trochu jsem to zhrnula, vše na tom byla pravda, po tom co jsem udělala bych se už nikdy nepodívala z okna na hvězdy, jediné co bych viděla, by byli stěny ve sklepě.*

"Teší ma Noroi." Já to mám ale šťastie na problémových ľudí. Popravde mi to ale nevadilo v tejto dobe mal každý nejaké problémy. "Fúha to vyzerá zle... môžem ti nejako pomôcť?" Opýtal som sa s úsmevom a natiahol som k nej ruku aby som jej pomohol vstať. Samé to mladé dievčatá ... T_T Prebehlo mi hlavou zasa. Mala šťastie že som rád pomáhal dievčatám v problémoch.

Eto...mohla bych u tebe přespat a být nějakou tu dobu s tebou ? *Zeptala jsem se zoufale, neměla jsem ka mjít, hotel je moc drahý a jediné co by mi zbývalo by byla ulice, ale tady by se mi mohlo stát hodně špatných věcí, ne jenom to , že by mě tu našel nějaký cizí muž a bůh ví co by se stalo, ale taky by mě tu mohl najíst někdo z mojí rodiny. Kazuma se mi zdál celkem hodný, ale kdo ví, co může i on udělat, přece jenom je pro mě cizí.*

"Poviem ti máš šťastie... v mojom dome je poslednú dobru prázdno takže by si mohla." Povedal som jej a stále som čakal s natiahnutou rukou k nej či sa jej chytne a postaví sa. Vyzerala naozaj zúfalo preto ak by som jej nepomohol asi by som si to neodpustil a moje svedomie by ma hrýzlo až do smrti.

Děkuji ti, si můj zachránce a já tvůj dlužník...*Odpovím, nakonec jsem se chtla jeho ruky, s jeho pomocí jsem se postavila, otřepala jsem si oblečení, sundala jsem si kapuci a prohrábla jsem si vlasy.* Půjdeme někam ?*Zeptala jsem se mile. Začal mi zvonit mobil, podívala jsem se kdo volá byl to jeden člen mé rodiny, vypla jsem mobil a skovala jsem ho do kapsy.* Promiň mi to..